Německá rasová nauka (2.)

Předchozí text: Úvod
Alpínská rasa
František Pilous

Samotný termín „alpínská rasa“ poprvé použil francouzský antropolog Georges Vacher de Lapouge, ačkoliv prakticky odpovídá okcidentální rase (1) definované Denikerem. Současně se lze často setkat i s označením této rasy jako „východní“ (ostická - ostische Rasse). Zatímco je tedy na jedné straně alpínská rasa označována ruským antropologem Denikerem jako západní (jmenovitě tedy okcidentální), němečtí antropologové, zejména Günther, takto označují mediteránní rasu, zatímco alpínskou rasu označují jako východní.

Která osvětimská verze Tomáše Kosty je vlastně platná?

Lukáš Beer

Tomáš Kosta v pořadu České televize
"Ještě jsem tady".

Na jaře 2009 jsem měl možnost zúčastnit se jednání Sudetoněmecké rady v Mariánských Lázních („Mariánskolázeňské rozhovory“). Tohoto tradičního setkání se každoročně zúčastní i několik německých a českých pozvaných osobností, zástupců veřejného života, vědců, novinářů, poslanců a zástupců vlády. Konají se přednášky a navazující debaty, promlouvá i zástupce města Mariánské Lázně. Přítomen byl samozřejmě i mluvčí sudetoněmecké národnostní skupiny Bernd Posselt a jako člen Sudetoněmecké rady také spolkový předseda Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Rakousku Gerhard Zeihsel. Ředitele pražské Sudetoněmecké kanceláře Petera Bartona doprovázel bývalý židovský vězeň koncentračního tábora Oldřich Stránský, který na setkání také vystoupil krátce jako řečník a zúčastnil se debaty.

Turné českých umělců po Říši (2.)

Předchozí část: ZDE
K. H. Frank se počátkem roku 1943 úspěšně zasadil o zlepšení postavení českých dělníků pracujících v Říši. Argumentoval také rasovou příbuzností českého národa.
Lukáš Beer

Subreta Tylova divadla v Praze, Vlasta Hrubá, na večerním
zábavném vystoupení před českými dělníky v Berlíně v lednu
1943. S ní vystupoval i tenorista Dano Živojnovič.

Dne 8. ledna 1943 byl v Praze v sále domu NOÚZ (Národní odborové ústředny zaměstnanecké) před zástupci pražských závodních výborů předveden více než dvouhodinový zábavný program skupiny 14 českých umělců, kteří se o čtyři dny později vydali do Německa jako první vyslaná skupina na šestitýdenní zájezd, v rámci kterého měla probíhat vystoupení před českými dělníky pracujícími v Říši. Ministr Emanuel Moravec se s umělci osobně rozloučil a poprosil je, aby vyřizovali v Německu jeho pozdravy českým dělníkům. Po příjezdu v Berlíně českou výpravu uvítal vedoucí Úřadu pro pracovní nasazení Německé pracovní fronty (DAF), Franz Mende, a sice ve společenském domě DAF. Následovalo ubytování Čechů v několika berlínských hotelích.

„Systematické klamání”: EU vyčítá Praze podvod

Ve velkém měřitku mělo Česko již několik let podvádět při čerpání dotací Evropské unie. Umožnila to korupce a nedostatečné kontroly ze strany Evropské komise. Dosud nezveřejněná zpráva ukazuje, že skutečný rozsah podvodu nemohl být ještě ani zcela zmapován. V průběhu debaty o rozpočtu EU se v posledních týdnech dostaly do popředí především dotace EU – naposledy se zřetelem na zneučívání pomoci zemědělcům ve východní Evropě. Jak vyplývá z tajného dokumentu Evropského účetního dvora a Evropské komise, podvádělo při čerpání evropských dotací ve velkém také Česko.

Příkladně

Manfred Maurer

Zcela jistě lze diskutovat o motivech, které Maďarsko pohnulo k zavedení národního vzpomínkového dne pro vyhnanené Němce. Je to skutečně poctivá snaha o sebekritické vypořádání se s poválečnými zločiny? Nebo je to – jak se někteří domnívají – jenom jakési „píárové šmé”, pomocí kterého se chce Budapešť vyhnout hloubějším, možná také materiálním konsekvencím, které by z diskursu tohoto tématu mohly vzejít? Vzpomínkové dny v sobě ukrývají to riziko, že se vzpomínka zabalí do bezduché ritualizované inscenace a tím jde vlastně proti původnímu smyslu takového vzpomínkového dne. I obětím se může stát, že budou instrumentalizováni ke zneužití tím, že se nechají jednou za rok opojit vůní kadidla, takže již vůbec nebudou vyjadřovány jakékoli kritické názory.

Má generál Alexander Beer morální právo soudit druhé?

Jako slovenský Žid se nyní cítí být povolán do role nenávistného „českého vlastence“
Lukáš Beer

Alexander Beer se intenzivně angažoval proti zřízení symbolického
hrobu nezákonně zastřeleným německým civilistům z Nového Boru
(nahoře vlevo oběť Martha Wernerová, vpravo Ilsa Wernerová).
Pro něj byli tito lidé zločinci a "sudetoněmečtí nacisté a esesáci".
Sám se dnes pyšní tím, jak osobně pozabíjel stovky Němců, drtil
je tankem a nelitoval jich, jak nechával německé zajatce svévolně
zastřelit a kochal se při mučení vyslýchaných příslušníků SS.

Před několika dny o sobě nechal slyšet brigádní generál Alexander Beer, vyznamenaný loni českým státním prezidentem Václavem Klausem „Řádem Bílého lva“, když otevřeně plamennými slovy vyzval Karla Schwarzenberga, aby se vzdal kandidatury na post prezidenta České republiky. Slovenský Žid, rodák z Vranova nad Topľou, Alexander Beer, na začátku svého apelu osvětlil, z jaké pozice se cítí povolán k tomuto významnému činu: „Já brigádní generál Alexander Beer, veterán II. světové války, který po boku generála Svobody bojoval za svobodu národů proti fašismu u Sokolova, Kyjeva, Buzovky, Žaškova, v tankové bitvě u Kurska a v těžkých podmínkách v Dukelském průsmyku, osvobozoval Ostravu a na tanku dojel až do Prahy, nositel Řádu Bílého lva a řady dalších vyznamenání, vyzývám Karla Schwarzenberga k odstoupení z kandidatury na post prezidenta České republiky.“ Dotyčný prý svou zmínkou o tom, že Edvard Beneš by byl dnes za provádění „odsunu“ postaven před Mezinárodní trestní soud v Haagu, „degradoval hrdinství českých vlastenců a nás vojáků, kteří na frontách II. světové války, ale i dalších formách boje dávali všanc své životy za naši vlast, za naši Československou republiku.“

Německá rasová nauka (1.)

František Pilous

Předmluva

Následující série článků má za úkol seznámit čtenáře se základními rasovými typy evropského člověka tak, jak je viděli němečtí rasoví teoretici v době do skončení druhé světové války. Autor textu by chtěl upozornit, že sám není antropologem, lékařem ani jiným odborníkem na lidské tělo a přírodní vědy. Taktéž je třeba upozornit, že některé údaje již nemusejí být aktuální a některá fakta a teorie mohou být z pohledu moderní vědy považovány za překonané. Samotný text byl vytvořen převážně s použitím dobových odborných publikací německých autorů, jakož i s použitím dalších děl, ve kterých byl obsah těchto publikací reprodukován a popularizován. Seznam použité a doporučené literatury bude uveden na konci posledního dílu této série.

Zaniklý historický Most očima rodačky

Výstava bude doplněna doprovodnými texty v německém jazyce

Mé přemalby maluji podle starých pohlednic, či z filmu tak, že zastavím obraz, sednu si a maluji u obrazovky, protože malovat v plenéru, jak víte, Most historický již třicet let nelze“, říká osmačtyřicetiletá Marcela Čermáková, autorka keramických modelů staveb zaniklého starého Mostu a mnoha kreseb. Loňská výstava Marcely Čermákové, rodačky z Mostu, představila osm keramických modelů sakrálních a světských staveb z historického Mostu, které musely před třiceti lety ustoupit povrchové těžbě uhlí. Pamětníci již neexistujícího města zde mohli poznat budovu divadla, pivovaru, děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie, kostela sv. Václava, kostela sv. Františka Serafínského u kláštera minoritů, kostel Sedmi radostí Panny Marie, evangelický kostel sv. Anny či původní podobu hradu Hněvín. Modely byly doplněné četnými kresbami a malbami autorky, která připomínala atmosféru již neexistujícího města, inspirovaná svými vzpomínkami, dobovými fotografiemi či dokumentárními filmy.

19. leden je nyní v Maďarsku pamětním dnem vyhnání Němců

Maďarský parlament svým jednohlasným rozhodnutím z 11. prosince 2012 (bez hlasů proti) zavedl oficiální vzpomínkový den pro oběti nuceného vystěhování maďarských Němců po II. světové válce. Sedm poslanců národně-konzervativních vládních stran Fidesz-KDNP podalo příslušný návrh v parlamentu v Budapešti. Dne 19. ledna se bude od nynějška vzpomínat na to, jak byla německá národnostní skupina v Maďarsku nespravedlivým způsobem kolektivně orazítkována a připravena o svá práva. Podle rozhodnutí tehdejší maďarské vládní koalice přišlo v letech 1946–1948 na 200.000 maďarských Němců o státní občanství. Jejich majetek byl zabaven, postižení byli vykázáni. Mnoho z nich se usadilo v Německu nebo Rakousku, ale také v zemích jako je Brazílie či USA.

Netanjahu - největší antisionista dějin?

Chaim Gans v rozhovoru pro Der Standard

S největší pravděpodobností obdrží v úterý v Izraeli většinu volebních hlasů politická strana Likud a tím zůstane u moci Benjamin Netanjahu, píše aktuální vydání rakouského deníku Der Standard, kterému poskytl interview izraelský filosof Chaim Gans, profesor práva na univerzitě v Tel Avivu. Ve své knize „A Just Zionism“ navrhuje Gans koncept toho, jak má fungovat „morální židovský stát“. Gans pro rakouský list uvedl, že vláda premiéra Netanjahua byla „dosavad tou nejnemorálnější vládou, a sice kvůli stupni utiskování Palestinců a protože podkopává izraelskou demokracii“. Také souhlasí s výpovědí izraelského spisovatele Amose Oza, který minulý týden v rozhovoru pro deník Haaretz o současné izraelské vládě řekl, že to byla dosud nejvíce antisionistická vláda v historii. Gans doslovně míní: „Způsob, jakým tato vláda interpretuje a realizuje sionismus, povede z dlouhodobého hlediska k politické smrti sionismu. Interpretace Netanjahua se zakládá na filosofii, která pracuje proti lidským právům. Vychází z toho, že tato země patří Židům a že Palestinci jsou plenitelé, kteří tuto zemi kdysi ukradli. To také vysvětluje, proč je tak angažován, pokud jde o výstavbu sídlišť na palestinském území. Netanjahu dosáhl toho, že Evropa a USA jsou zticha a on může nadále bez překážek sledovat svou politiku.“

Rošťákem je Maďarsko

Gernot Facius
Kdo chce zabodovat u grandů z Evropské unie, pohlíží na Maďarsko jako na jakéhosi divného umouněného příbuzného: Konzervativní vláda Viktora Orbána stěží v Bruselu a Štrasburku nachází pochopení pro svoje vnitropolické jakož i zahraničně-politické reformy. „Antidemokratické” a „nacionalistické”, tak zní verdikt. Především berlínské listy si daly za permanentní úkol stavět Budapešť na pranýř. Po nějakém rozlišování ani památky. Přitom Maďarsko má oproti jiným státům Evropské unie v závažných politicko-morálních otázkách mnohem větší náskok: Maďarský parlament prohlásil bez jediného protihlasu 19. leden za Vzpomínkový den vyhnání maďarských Němců, což médiím nestálo absolutně za povšimnutí – jaký to signifikantní příklad pro selektivní vnímání. Ustanovení vzpomínkového dne – 19. ledna 1946 vyjel první deportační vlak směrem na západ – není vše. Tímto rozhodnutím zahanbil parlament na Dunaji všechny ty, jako např. Spolkovou republiku Německo, kteří se doposud takové oficiální vzpomínce bránili. A ještě více ty, kteří ještě dnes myslí podle vzorce „pomsta – odplata”. Neboť poslanci se výslovně staví právě proti principu kolektivní viny na konci II. světové války. Podle nich platí, že žádný zločin nemůže ospravedlnit zločin nový. To by ostatně mělo být v „hodnotovém společenství” Evropské unie standardem. Bohužel tomu tak ale není. Česká republika a Slovensko, abychom vyzvedli jen dvě země, své protiprávní dekrety potvrdily, ani Polsko se ještě od téhož přístupu úplně neosvobodilo. To však není všechno.

Tak to dopadá, když soudní znalec Josef Zouhar neumí pořádně přečíst Heydrichův projev a spoléhá se jen na českou Wikipedii

Lukáš Beer

Hrdá česká mládež hlásící se k Říši, a to co nejvíce masově podchycena.
Myšlenka, kterou inicioval Reinhard Heydrich a jež získala svou podobu v
založení masové mládežnické organizace Kuratorium pro výchovu mládeže.
Dokumenty, které zachycují plány podchycení mladých českých generací
a jejich ideologickou výchovu, jsou nesporným důkazem toho, jaké plány
měl německý nacionální socialismus s českým národem po vítezné válce.
Heinrich Himmler si přál, aby na elitních školách Napola směli taktéž studo-
vat vybraní čeští hoši a směli pak doplnit vůdčí dorost v Říši.

Bohužel nemám k dispozici dvanáct hodin času, abych se věnoval důkladnému zodpovězení dvanácti otázek okolo politiky Reinharda Heydricha a jejího dopadu na český národ, sestavených komisařem Antonínem Klikou z oddělení obecné kriminality při Krajském ředitelství policie Středočeského kraje v Berouně v trestní věci zveřejnění textů obsahující prvky zpochybňování a schvalování nacistických zločinů prostřednictvím internetu. Konec konců jsem tím ani nikým nebyl pověřen a ani mne nečeká lukrativní odměna ve výši 4.200 Kč, jako v případě vyhotovení čtyřstránkové slohové práce soudní znalkyní v oboru historie Lenkou Vrchlavskou. A tak tedy dnes prozatím pouze povrchně k posudku zpracovanému Josefem Zouharem, soudním znalcem, který byl přizván ve věci trestního stíhání Jana Šinágla.

Autor kočko-myších kriminálek Vladimír Stwora zabrousil nezdařile do žánru sci-fi a historie

Lukáš Beer
Druhé kolo prezidentských voleb v České republice staví pravděpodobně většinu z nás před jedno těžké rozhodnutí. Zatímco určitá část má ohledně své preference již dávno jasno, spatřuje nezanedbatelné množství Čechů v „poskytovaném“ výběru prezidentských kandidátů doslova a do písmene něco jako volbu mezi morem a cholerou. To, že v emocemi ovládané diskusi a v argumentaci toho či onoho pro přednost jednoho z kandidátů sem tam padne i nadsázka či přehánění, je přirozené. Že se k tomu mohou přidat domnělé „národní“ vášně, není v předvolebním boji také ničím neobvyklým.

Co zapomněl v rozhlase říci ředitel Židovského muzea Leo Pavlát

Lukáš Beer

American Jewish Committee

Ředitel Židovského muzea Leo Pavlát promlouval v úterý v Českém rozhlase. Těžce mu leží v žaludku OSN. Má na svůj názor právo. K jeho hanopisu na adresu OSN se však zaslouží uvést některá upřesnění. Pavlát se na vlnách Českého rozhlasu vyjadřuje téměř výlučně k otázkám židovského života, zabývá se státem Izrael a píše o antisemitismu. Že jeho kritika OSN bude logicky zapadat do této tematicky vyhraničené oblasti, se v jeho případě dalo tedy očekávat. Stejně tak se z určitých všeobecně známých důvodů dalo očekávat, že Pavlát nebude zrovna dvakrát překypovat náklonností vůči oné mezinárodní organizaci.

Z výplodů českých soudních znalců v oboru extremismus a historie

Nové zprávy ohledně vývoje v případu aktivisty Jana Šinágla, který byl loni obviněn pro přečin popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování „genocidia spáchaném na českém národě“, posuzovaný podle podle § 405 Tr.Zk., zveřejnil nyní na svém blogu Tomáš Pecina. Šinágl se přečinu měl dopustit publikací dvou článků, týkajících se jednak politiky Reinharda Heydricha v Protektorátu a zároveň otázky vyhnání sudetoněmeckého obyvatelstva ze znovuobnoveného Československa. NÁŠ SMĚR se případem podrobně zabýval, včetně textu dobrozdání obvinění, vypracovaného amatérským historikem Jaroslavem Čvanačarou.

Rakouský prezident kritizuje osadnickou politiku Izraele

Rakouský spolkový prezident Heinz Fischer v úterý kritizoval výstavbu židovských osad na palestinském území. Ve svém projevu při příležitosti novoročního přijetí diplomatického sboru Fischer připomněl, že Valné shromáždění OSN nedávno „s naprostou většinou“ a také s pomocí hlasu Rakouska udělilo Palestincům status pozorovatelského státu. „V Evropě a v mnoha dalších částech světa lidé při nejlepší vůli nemohou chápat nebo dokonce schvalovat, že se jako reakce odpovídá na usnesení Valného shromáždění, které bylo dle statutů korektní a které Izrael neznevýhodňuje, zesílenou podporou izraelské osadnické činnosti mimo izraelské výsostné státní území.“

Turné českých umělců po Říši (1.)

Lukáš Beer

Dne 12. ledna 1943 se vypravuje do Berlína první skupina českých umělců,
která bude v Německu předvádět zábavný program pro české dělníky.
Patřil sem úspěšný imitátor Vlasty Buriana, Franta Neumann, dále harmoni-
kář Antonín Brych, kouzelník Camillo, stepařská dvojice Jenny a Birnes,
harmonikářka Betty Nejtková, pěvecký pár Vlasta Hrubá a Dano Živoj-
novič a šestičlenná kapela Otty Macháčka.

Ministr školství a lidové osvěty Emanuel Moravec se často povzbudivě obracel svými slovy na české dělníky pracující v Říši. V průběhu roku 1942 mu však ve svých dopisech nemálo dělníků vyjádřilo své zklamání z poměrů na pracovištích a ubytovnách, které je v Německu čekaly. Na Moravcově pracovním stole přistála také psaní vyjadřující různá přání na zlepšení poměrů. To, že se těmito dopisy Moravec pečlivě zabýval, dokazuje i skutečnost, že řadu z nich nechal jeho nejbližší spolupracovník a ideový souputník, sekční šéf ministerstva Adolf Leitgeb, překládat do němčiny a předkládal tyto osobně přímo K. H. Frankovi. A tak skončil nakonec i u samotného Franka dopis bývalého vojáka z povolání, jistého Musila z Brna, který si stěžoval na nespravedlnost při rozdělování pracovních míst pro mladé protektorátní příslušníky. Určitá kategorie mladých Čechů podle autora dopisu musela prý odjíždět za prací až daleko na sever k moři, kde je čekaly drsné podmínky, zatímco druhá kategorie Čechů, těch „protekčních“, dostala zprostředkovaná místa například ve Vídni či v nedalekých Sudetech, kde měli tito Češi často nějaké své příbuzné. Bývalý příslušník rakouské armády Musil neskrýval před Moravcem své zklamání: „Stále se dozvídám, že ten či onen odjel pracovat do Vídně, kde má příbuzné, jiný zase do Ostravy, do Zlína, nebo do župy Sudety. Tito lidé se vyznají. Tito lidé, tato druhá kategorie, se dostanou sem tam domů, stravují se zde, mohou se převlékat do čerstvých šatů. A co dělá ta první kategorie? Ta je odsouzena ke zmaru někde u moře? A jenom proto, že byla loajální, dobře se učila a měla hned po škole nějaké zaměstnání? Ti schovaní ve Vídni atd. jsou většinou lidé bývalých legionářů, ti se mohou zašívat. Jsou nespolehliví, tak jsou schováváni, ale na syny bývalých rakouských vojáků má platit železná disciplína…?“

IKG: "Nárůst antisemitismu v Evropě. Židé z Maďarska emigrují do Vídně."

Související článek na Délském potápěči: Jobbik: Žádní izraelští občané nesmí být poslanci maďarského parlamentu!

Souvisí s blížícím se každoročním připomínáním "Mezinárodního dne
holocaustu" i znepokojující apel prezidenta Izraelitské obce v Rakousku
Oskara Deutsche na adresu EU, aby koordinovaně zakročila proti údaj-
nému nárůstu antisemitismu v Evropě? Podle Deutsche se rozhodlo
také mnoho maďarských Židů emigrovat do Rakouska.

Prezident Ústřední rady Židů v Německu, Dieter Graumann, před týdnem ostře odsoudil německého publicistu a nakladatele Jakoba Augsteina za jeho kritiku politiky Izraele. Augstein byl Centrem Simona Wiesenthala umístěn na deváté místo v žebříčku top-ten největších antisemitů světa. Většina německých publicistů však tento krok instituce, která nese jméno po světoznámém „lovci nacistů“, nepovažuje za rozumný. Nejvyšší oficiální představitel Židů žijících v Německu sice Augsteinovu kritiku izraelské politiky charakterizoval jako „hroznou a strašnou“ a vytkl mu, že tento německý novinář (zařazovaný do „levicového“ spektra) ve svých článcích používá určitá klišé, jako například ohledně židovského světového spiknutí a údajného profitování Židů z holocaustu, ale přesto nepovažuje zařazení Augsteina do žebříčku největších antisemitů světa za správné, jelikož tím prý je bagatelizována činnost „odporných nacistických politických stran v našich evropských partnerských zemích Maďarsku a Řecku“.

Kontext

Manfred Maurer
A byla tu zas: Pořád dokola jako kolovrátek omílaná klišé historie méně znalého; bez rozmyslu papouškovaný blud jednoho ignoranta; bezmyšlenkovitá frázovitá bublina politicky korektního oportunisty, který udělal strmou politickou kariéru. A byla tu zas – relativizace genocidy národa pomocí odkazu na historický kontext. Dopustil se jí spolkový prezident Heinz Fischer za přítomnosti českého prezidenta Klause ve Vídni. Fischer, který by si za ni vysloužil pořádnou důtku á la „doučte se historii” od jeho jistě se v hrobě obracejícího mentora Bruna Kreiskyho, praktikoval tímto způsobem tzv. „bratrství”, jak rakousko-české vztahy do nebes vychválil Klaus.

ICEJ chce v Brně debatovat o „extremistické scéně“

Vystoupí i známý „odborník na extremismus“ Miroslav Mareš

Foto: Lukáš Novák

Česká pobočka křesťansko-sionistické organizace ICEJ (Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém) ve spolupráci se Židovskou obcí Brno pořádá v neděli 20. ledna v Brně přednáškové a diskusní setkání, které se každoročně koná pod názvem „Izrael a my“. Letošní setkání, jemuž i tento rok poskytuje záminku „mezinárodní den obětí holocaustu“ připadající na konec ledna, se má dle organizátorů nést v duchu debaty na téma „odrazu aktuálního dění na Blízkém východě na naší extremistické scéně“. Akce se také zúčastní zástupce izraelského velvyslanectví a bude probíhat pod záštitou předsedkyně Poslanecké sněmovny PČR Miroslavy Němcové a brněnského primátora Romana Onderky. Programu se zúčastní v první řadě politolog a „odborník na extremismus“ Miroslav Mareš z Katedry politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity Brno. Celý pořad bude moderovat židovský novinář Petr Brod, který loni v listopadu obdržel v Brémách Cenu česko-německého porozumění.

Muzealizovat vyhnání

Gernot Facius
Kdo chce zazlívat politikům, že sami přikrášlují minimální úspěchy a dělají, že se u dosaženého jedná o kus zlata; potřebují jen, aby měli co ukázat a obstáli tak před svými voliči a sympatizanty. Částku 21 milionů euro, zahrnující prostředky pro plánování sudetoněmeckého muzea v Mnichově a vybudování spolkové nadace „Útěk, vyhnání, smíření”, schválil německý Spolkový sněm ve spolkovém rozpočtu pro rok 2013 v rámci podpory kultury dle paragrafu 96 spolkového Zákona o vyhnání. Je to něco více než v roce předchozím. Zvýšení je prý důsledkem dlouhodobé strategie spolkové vlády, kde dominuje „Unie” (strany CDU/CSU – pozn. překl.), usilující o zachování a opečovávání kulturního dědictví Němců ze střední a východní Evropy, komentoval předseda skupiny vyhnaných, vysídlených a ostatních německých menšin z frakce CDU/CSU Klaus Brähmig rozhodnutí parlamentu.

„Knižní novinky“ zamítly „z etických důvodů“ zveřejnění placené inzerce pro novou knihu s projevy Hitlera, aniž by jejich redakce knihu viděla

Šéfredaktor Šilhan: „Problém je jak v provedení inzerátu, tak v knize samotné. Knihu jsem nečetl..“

Inzerát knihy "Adolf Hitler: Projevy" v časopise
Knižní novinky nevyjde.

Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) je profesní organizace knihkupců a nakladatelů, jejímž proklamovaným cílem je hájit společné zájmy českých nakladatelů, distributorů knih a knihkupců. Vydává elektronický čtrnáctideník Knižní novinky s bibliografickou přílohou, která je údajně nejúplnějším a nejrozsáhlejším soupisem tohoto druhu v ČR (není však kompletní, jelikož - dle informace redakce časopisu - „do tištěné verze jsou zařazovány tituly těch nakladatelů, kteří se SČKN podepsali smlouvu o plnění nabídkové povinnosti vůči knihovnám“.) Redakce časopisu čerpá sice z kompletní internetové databáze České knihy, vyhrazuje si ovšem právo zařazovat do bibliografie podstatnou, ale nikoliv kompletní aktuální knižní produkci. Kromě orientace v knižní nabídce uveřejňuje také články o knihách a dění na českém i zahraničním knižním trhu, recenze, reportáže z různých akcí, rozhovory s autory literárních děl, ilustrátory, překladateli, nakladateli a dalšími lidmi spojenými s knižní kulturou u nás i v zahraničí. Pokud ovšem bude chtít zájemce v dlouhém seznamu aktuálně vydaných titulů z prosince loňského roku najít taktéž knihy s Hitlerovými projevy od vydavatelství guidemedia etc, vůbec nepochodí.

Simon Wiesenthal – nejen velký mystifikátor, ale především nápaditý lhář

Centrum Simona Wiesenthala sestavilo opět aktuální seznam desíti „nejhorších antisemitů světa“
Lukáš Beer

Centrum Simona Wiesenthala v Los Angeles umístilo německého novináře
Jakoba Augsteina na 9. místo v žebříčku "nejhorších antisemitů světa" za
rok 2012. Německá televize ARD připomíná, že již v roce 1996 byl v jejím publi-
cistickém pořadu nabourán mýtus morální ikony Simona Wiesenthala. Tehdy
se ale nad kritikou Wiesenthala ještě ostatní  německá média pohoršovala.

Leo Pavlát, ředitel pražského Židovského muzea, si před čtyřmi roky připomínal sté výročí narození „lovce nacistů“ Simona Wiesenthala pochvalnou statí pro Český rozhlas. Připisoval zde Wiesenthalovi „fenomenální paměť“ a „výjimečný organizační talent, systematičnost a důslednost“, které tato světoznámá osobnost korunovala svými úspěchy v pátrání po nacistech: „Vypátral nesčetné pachatele, jejichž zločiny zůstaly nepotrestány“, uváděl Pavlát, a „jeho přičiněním stanulo ještě dlouho po válce před soudem na 1100 nacistů“. V září 2005 psal český deník MF Dnes o smrti Simona Wiesenthala zase takto: „Simon Wiesenthal byl světově uznávanou osobností v boji proti nacismu a antisemitismu. Celý život připomínal, že nejtěžší nacistické zločiny nesmějí být promlčeny. Podle jeho vlastních údajů sám dopomohl k dopadení 1100 válečných zločinců, včetně Adolfa Eichmanna. Přežil holokaust, ale ztratil během něj 89 příbuzných. Po válce se plně věnoval pronásledování nacistických válečných zločinců a stal se advokátem šesti milionů židovských obětí nacismu.“ O kvalitách Wiesenthalovy práce se posléze z masového českého deníku dozvídáme jen to nejlepší: „Simon Wiesenthal napsal několik knih, např. Vrazi mezi námi nebo Spravedlnost, ne pomsta. Za svůj život dostal mnoho ocenění a vyznamenání.“

Za Václava Klause žádný Sudetoněmec neuroní ani slzu

Žádný sudetský Němec za něj neuroní ani slzu!” Těmito slovy vzpoměl předseda Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Rakousku Gerhard Zeihsel na českého prezidenta Václava Klause, který nedávno absolvoval ve Vídni rozlučkovou návštěvu, při které si postěžoval na tematizování vyhnání (sudetských Němců z ČSR po válce – pozn. překl.) Za tři měsíce musí Klaus předat pražské Hradčany svému nástupci, který bude zvolen v lednu. Klausovo vyjádření, že vyhnání Sudetoněmců bylo prý „logickým následkem” nacionálněsocialistických zločinů, dle spolkového předsedy SLÖ Gerharda Zeihsela ukázalo Klausovo zajetí v myšlení kolektivní viny a logiky pomsty, kdy na zločin lze odpovědět opět jen zločinem. Těmito zpátečnickými slovy měl Václav Klaus ukázat, že sám zřejmě nikdy opravdu nedospěje k myšlence Evropy národního porozumění.

Postavení nacionálního socialismu v historii lidského ducha (2.)

Danilo Gregorić (o autorovi zde)
(Překlad: František Pilous)
2. Duchovní základy nacionálního socialismu (Předchozí část: ZDE)

Nacionální socialismus a univerzalistická doktrína

Současný nacionální socialismus v Německu spadá do řady idealistických doktrín. Stojí na bázi univerzalistických a organických doktrín. Odmítaje individualistické doktríny liberalismu a marxismu usiluje o to, aby vybudoval německou národní pospolitost na základech svých idealistických pravidel.

V jednom bodě však univerzalistický princip, jak jsme ho vyložili, podstoupil v nacionálním socialismu důležité změny. Pro ortodoxní univerzalismus, jak ho vyznává například Othmar Spann, společenská pyramida nekončí národem, nýbrž se přes národ prodlužuje na lidstvo. Národ je sice v univerzalistickém schématu velmi důležitý činitel, jeden z nejvyšších celků, první po lidstvu. Ale nad ním existuje lidstvo jako nejvyšší celek, nejvyšší tvůrčí duch. Stejně tak i hospodářství jednoho národa je pouze částí vyššího celku, který tvoří světové hospodářství – stejně jako je národní hospodářství vyšší celek vůči hospodaření jednotlivých podniků, vůči hospodářství jednotlivců.