Čulíkův boj proti xenofobii a předsudkům v praxi

Lukáš Beer

Pranýřování domnělých a skutečných předsudků, rasisticky a etnicky nesnášenlivě motivovaných výroků a v tom smyslu i nekorektního zpravodajství českých médií bývá velmi často tématickým obsahem internetového deníku Britské listy, stejně jako seznamování čtenářstva s výjimečnými osobnostmi a umělci z řad Cikánů žijících v Čechách a na Moravě a obrazové prezentování „pestrých průvodů hrdosti“ pořádaných homosexualistickými organizacemi. Jejich šéfredaktoru Janu Čulíkovi nemá šanci uniknout sebemenší xenofobně či rasisticky nekorektně pojatý text, zveřejněný v českém tisku či na českém internetu, pečlivě sleduje i případy manipulování a překrucování, vyskytující se ve zpravodajství médií.

Takto se Berlín brání proti vymáhání diplomatické ochrany

Zeihsel kritizuje německou politiku, odvolávající se na tzv. česko-německou deklaraci: "Na altáři vysoké diplomacie jsou z vyhnanců znovu vytvářeny oběti" 
Jak už jsme informovali v červencovém a srpnovém vydání, pokusil se Erhard Lug, který byl jako třináctiletý chlapec vyhnán z tehdejší Československé republiky, po Spolkové republice Německo prostřednictvím berlínského Správního soudu vymáhat zajištění diplomatické ochrany, poté co se tak zdráhalo učinit ministerstvo zahraničí - mimo jiné také poukazem na hrozící „rozvíření diplomatických vod“. Lugovi jde především o právní rehabilitaci pro sebe a svou rodinu - záležitost, kterou označilo za legitimní také ministerstvo zahraničí. Přesto se ministerstvo Guida Westerwelleho (FDP) nyní brání zuby nehty proti této žalobě. V dopise z 5. července, který má „Sudetenpost“ k dispozici, podává ministerstvo zahraničí u Správního soudu návrh na odmítnutí Lugovy žaloby.

Čestný štít Protektorátu Čechy a Morava

s orlicí vévody Václava zvaný též Svatováclavská orlice 
Franz Chocholatý Gröger 

Dne 21. října 1944 bylo vyznamenáno 88 nejosvědčenějších
pracovníků českého Kuratoria pro výchovu mládeže Čestným
štítem Protektorátu Čechy a Morava. Ocenění předává SS-
-Standartenführer Fischer, vedle něj vpravo na snímku
HJ-Gebietsführer Fritz Knoop z vedení Hitlerovy mládeže.
Foto: Archiv Lukáše Beera

V Protektorátu Čechy a Morava byla problematika vyznamenávání aktivních občanů a obdobně se tato problematika objevuje také v Říši. U příležitosti zrušení stanného práva R. Heydrichem měl toto také naznačit president Hácha jako ocenění věrnosti Říši. Údajně měl tento návrh projednávat také K. H. Frank s Hitlerem, který jej rázně zamítl s poukazem na 1. sv. válku, kdy Češi zradili Rakousko-Uherskou říši. Návrh se opět objevuje v situační zprávě R. Heydricha č. 79 adresované stranickému vedení v Berlíně z 18. 5. 1942 s jistým odmítavým postupem, avšak s možností jistého ocenění za určitých podmínek: „Zavedení zvláštního řádu v Protektorátu pokládám za nesprávné, protože by se tím dával Protektorátu charakter samostatného státu, což naprosto odporuje zásadní politické linii, podle níž se musí Čechy a Morava považovat za součást říše. V úvahu by přicházel jedině návrh vybrat určitá německá vyznamenání, s nimiž by pak bylo popřípadě spojeno udělení práva německého státního občanství.“ (1)

Brněnský policejní orgán explicitně zpochybňuje zločiny spáchané proti lidskosti

Kritika Versailleského diktátu navíc předmětem trestního stíhání?
Lukáš Beer

Pro Krajské ředitelství Policie ČR Jihomoravského kraje v Brně jsou tyto masa-
kry páchané na německých civilistech žijících v Polsku pouze "údajné". Na
fotografii několik z 18 lidí, Poláky zavražděných a zlynčovaných civilistů, z to-
ho 2 děti, všichni měli ruce svázané za zády. Jenom v Bydgošti bylo takto po-
vražděno podle různých odhadů 700-1300 civilistů během protiněmeckých
pogromů. Foto: Wikipedia / Bundesarchiv

Jak jsme informovali, bylo mé osobě, Pavlu Kamasovi a jeho spoupracovníkovi Lukáši Novákovi doručeno usnesení Krajského ředitelství Policie ČR Jihomoravského kraje o zahájení trestního stíhání ve věci přečinu „popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia dle ustanovení paragrafu 405 Trestního zákoníku“, kterého jsem se měl jednak dopustit mými komentáři, zveřejněnými k jednotlivým projevům Adolfa Hitlera v naší knize, a jednak se jej měli dopustit spolumajitelé vydavatelství tím, že knihu produkovali, nabízeli a poskytovali veřejnosti.

Pamětní den vyhnanců je nutností také pro Rakousko

Poslankyni rakouského parlamentu a nejvýše postavené ženské kandidátce
za politickou stranu FPÖ v nadcházejících parlamentních volbách tuto neděli,
Anneliese Kitzmüllerové, se před několika lety podařilo v Horním Rakousku
prosadit zavedení pamětního dne vyhnanců. Jejím cílem je zavedení tohoto
dne také na území celého Rakouska. Předseda její politické strany, Heinz
Christian Strache se z dlouhodobého hlediska nevzdává ambicí být jmenován
spolkovým kancléřem Rakouska a rozbít nadvládu lidovecko-sociálnědemo-
kratické koalice. Foto: Alfred Nechvatal

Se zvláštním potěšením vzal Svaz krajanských sdružení národních Němců v Rakousku (VLÖ) na vědomí skutečnost, že spolková země Hesensko - podobně jako předtím Svobodný stát Bavorsko - rozhodla zavést po celé zemi pamětní den pro oběti utíkání, vyhánění a deportace. "Upozornit na bezpráví zločinu vyhnání, které se událo, a genocidu spáchanou na mnoha tisících německy hovořících Starorakušanech v rámci národního pamětního dne v Rakousku je nevyhnutelné taktéž pro VLÖ“, řekl předseda VLÖ Rudolf Reimann, který poukazuje na souseda Rakouska, na Maďarsko, kde bylo v prosinci minulého roku jednomyslným parlamentním vótem rozhodnuto o zavedení takovéhoto pamětního dne.

Petice proti Benešovým dekretům - Evropský parlament se bojí veřejnosti

Mezi největší kritiky Benešových dekretů na půdě Evropského parlamentu
patří Ewald Stadler (BZÖ) - na snímku na letošním setkání v Klosterneu-
burgu. Foto: Alfred Nechvatal

Další osud petice o Benešových dekretech se rozhodl ještě před letními prázdninami bruselského Evropského parlamentu. Ačkoliv byla vyslechnutí jiných petic veřejná, diskutovalo a rozhodovalo se o peticích týkajících se Benešových dekretů a dvojí státní příslušnosti v uzavřeném slyšení. Tisk byl ze slyšení vyloučen a stejně tak nebyl pořizován záznam. V normálním případě lze všechna slyšení vidět na internetu, ovšem ne v tomo případě. Organizátoři petice dostali k dispozici pouze po pěti minutách času, zatímco poslanci Evropského parlamentu a slovenský velvyslanec Ivan Korčok, pozvaný petičním výborem, disponovali neomezeným časem. To má být demokracie v Bruselu!

Odbojáři plánovaný "Památník vyhnaných" v Plzni staví na historické lži

Publicista Jan Kovanic argumentuje ve svých textech podvrhem Hitlerova projevu z roku 1932
Lukáš Beer

Čeští uprchlíci.

Před 5 roky lhal novinář Jan Gazdík v Mladé frontě Dnes (článek "Konec státu. Od mnichovské smlouvy k protektorátu" z 13. 12. 2008) o "vyhánění Čechů ze Sudet" v roce 1938, když tvrdil, že "v deseti dnech muselo své domovy v pohraničí opustit 1,200.000 Čechů". Publicista Tomáš Krystlík tehdy toto Gazdíkovo tvrzení (čerpajícího údajně od jednoho českého historika) hravě vyvrátil, protože stačilo poukázat na skutečnost, že více než 800.000 Čechů v územích odstoupených Německu ani nežilo. Jan Gazdík se ve jmenovaném periodiku posléze za tuto dezinformaci omluvil.

Pan Václav Žák lhal

Tomáš Krystlík

Tomáš Pecina a Václav Žák

Byl jsem upozorněn, že v televizní debatě s panem Tomášem Pecinou o česko-německých vztazích (stopáž 0:39:44) pan Václav Žák líčí, že K. H. Frank ve svém projevu k vysokým funkcionářům NSDAP v Karlově Studánce s odvoláním na Heydrichovy technické představy tvrdil, že po válce měla být třetina Čechů poněmčena, druhá třetina vyhubena a třetí třetina vyhnána na Sibiř, to ale není pravda.

Pavel Kamas & spol. konečně obviněni

Tomáš Pecina

Konečně dorazilo policejní usnesení (vlastní zpráva Našeho směru bude následovat - pozn. red.), jímž byly tři fysické a jedná právnická osoba obviněny pro vydání závadovými komentáři, mezititulky a deskami vybavených projevů Adolfa Hitlera. Jde však zjevně o pouhý teaser, protože to hlavní, odborné vyjádření v usnesení nejmenovaného odborníka, bylo citováno toliko velice kuse. A že půjde o dokument vskutku hodnotný!

Obvinění jsou vyjádřením viněni příkladmo z toho, že Beerovy předmluvy k projevům obsahují řadu narážek na nespravedlnost tzv. versailleského systému. Netušil jsem, že předmětem trestní represe bude napříště i kritické hodnocení versailleské smlouvy, ale pro jistotu prohlašuji, že její dopad na poražené Německo nebyl vůbec nadměrně tvrdý a ani trochu nepřispěl k nástupu nacionálního socialismu!

Slavnostní projev Pavla Kamase v Klosterneuburgu

Přednesl jej při příležitosti Sudetoněmeckého dne vlasti 15. září 2013 v kulturním středisku "Babenbergerhalle"

Fotografie v článku: Alfred Nechvatal

Milé dámy,
drazí pánové,
velevážený pane Zeihsele,
milí krajané,

poté co jsem byl teprve před několika dny definitivně ujištěn, že k Vám mohu i navzdory jistým mařitelským pokusům ohledně mého dnešního vystoupení promluvit, rád bych se především nejprve srdečně poděkoval u spolkového předsedy Gerharda Zeihsela výslovně za to, že se pomlouvačnému, proti mé osobě namířenému tlaku shora nepodvolil. Tím dal totiž pregnantní znamení, že nastávající doba zásadního obratu v našem společném boji za spravedlnost a historickou pravdu nejenže nezadržitelně přichází, nýbrž disponuje především nezbytným ansámblem osobností se silnou vůlí, respektive nevydíratelnými idealisty, kteří si jsou vědomi svého vyššího úkolu a právě proto nejsou ochotni jednat proti svému přesvědčení jakož i svému svědomí. Za tuto odvážnou neústupnost bych Vám, milý pane Zeihsele, na tomto místě rád vyslovil můj upřímný dík a mé uznání.

Ruku na srdce: Genocida pouze jako záminka?

Diskuse o vydání Hitlerových projevů v Českém rozhlase možná prozradila něco více o motivech stíhání. Aktivistka Klára Kalibová vidí hranice svobody slova dokonce už tam, kde se začínají revidovat dějiny.
Lukáš Beer

Autor na setkání v Klosterneuburgu před
týdnem. (V pozadí Barbara Rosen-
kranzová, kandidátka na úřad rakouského
prezidenta při posledních volbách, a po-
slanec Evropského parlamentu Ewald
Stadler). (Foto: Alfred Nechvatal)

Druhá světová válka si podle nejrůznějších odhadů vyžádala nejméně 50 miliónů lidských obětí, nepočítaje v to utrpení a strádání dalších miliónů lidí, kteří toto období přežili. Lidský rozum a lidské srdce nám praví, že důstojnost všech obětí válečného prolévání krve by v podstatě neměla hledat rozdíly mezi jejich etnickou či rasovou příslušností. Omezíme-li naši pozornost pouze na evropský kontinent a třebas jen na civilní obyvatelstvo, nemůžeme popřít, že v reálné praxi jsme přeci jenom svědky toho, že užívání tohoto v podstatě zavrženíhodného principu uplatňování určité "nerovnosti" mezi lidskými oběťmi války je bohužel pokládáno za samozřejmé. Jistou exkluzivitu a výsostné postavení vnímání určitého početního zlomku z celkového počtu lidských obětí této nestrašlivější války všech dob, jež jsou definovány na základě jejich konkrétní etnické, čili dobově řečeno rasové příslušnosti k určitému konkrétnímu národu, nelze zajisté popřít. Druhá skupina obětí, nezahrnovaná pod novodobý pojem obětí holocaustu, smí být naštěstí dodnes předmětem svobodného historického bádání a diskursu a co do počtu těchto obětí historikové docházejí ke stále novým, někdy i odlišným závěrům. Je umožněna svobodná polemika. V rámci této druhé skupiny lze vymezit okruh obětí Druhé světové války, vyznačující se opět určitou konkrétní etnickou či národní příslušností, okruh obětí, u kterých lze jejich utrpení či ztráty na životech na evropské půdě dokonce bagatelizovat či v podstatě schvalovat. Příkladem toho je současná hlava českého státu, která opakovaně svými výroky v podstatě jinými slovy sdělila, že pozabíjení desetitisíců sudetoněmeckých obětí po roce 1945 bylo vlastně naprosto v pořádku, jelikož se jednalo o přiměřený trest za vlastizradu. A přeživší pamětníky etnické čistky provedené v Československu po konci války se také nikdo neptá na to, co pociťují, setkávají-li se ve svých rodných městech s pomníky postavenými na počest státníka, který vyzýval k vraždění a násilnostem vůči příslušníkům německého národa.

Téma předvolebního boje

Manfred Maurer

Z krojovaného průvodu na sudetoněmeckém
setkání v Klosterneuburgu před týdnem.
(Foto: Alfred Nechvatal)

Chce tomu tak řízení politického osudu, že budou během několika týdnů nově voleny parlamenty v Německu, Rakousku a Česku. Paralelnost volebních bojů skrývá šanci, na kterou však většina aktérů pohlíží spíše jako na nebezpečí. Hlavně z toho neučinit volební téma, zní deviza ve Vídni a v Berlíně. V Německu je tento strach mezitím i úředně potvrzený. Od té doby, co "Sudetenpost" zveřejnila dokumenty z berlínského ministerstva zahraničí, vyhnanci v Německu vědí, proč se jejich samotná spolková vláda nezasazuje za jejich zájmy ani tehdy, když je považuje za legitimní. Má strach! Vláda se obává diplomatického rozvíření vod, které by mohlo způsobit nasazení pro právo a spravedlnost v německo-českém poměru. Lze vycházet z toho, že současné opoziční politické strany to vidí určitě podobně.

Je Švédka nejmodernější ženou?

Paul Grassmann

Předmluva. Stále nižší porodnost žen původních evropských národů bude mít negativní důsledek na celý budoucí svět. Existuje velmi mnoho teorií, proč evropské ženy rodí stále méně dětí. Článek z roku 1944 se zabývá tou stejnou otázkou, zaměřuje se ovšem na Švédsko. V některých průmyslových státech Evropy nízkou porodností netrpěly národy pouze v posledních letech. Už v období Druhé světové války ukazovaly pravidelné statistiky, že Švédsko se stává zemí s nejnižší porodností na světě. Proč tomu tak bylo? Existuje paralela se současností? Dají se v bezmála sedmdesát let starém článku najít záchytné body a postavit na nich hodnověrnou analýzu?

Debatní klub: "Už to, že se tím soud zabývá, je blamáží pro stát"

Tomáš Krystlík a Pavel Kamas. (Foto: kolektif)

Kmenový redaktor časopisu REFLEX, Jiří X. Doležal, zveřejnil v červnu tohoto roku článek s názvem "Brněnský taxikář převlečený za nácka". Právě tento článek byl původním motivem k zorganizování debaty s Pavlem Kamasem, šéfem vydavatelství guidemedia etc, které se zabývá vydáváním literatury zaměřené na období 2. světové války - například Hitlerovy projevy, Mírové dílo Adolfa Hitlera či Nezapomenutelná vlast Sudetenland. Jiří Doležal nabídku Debatního klubu k účasti na jednom z vydání odmítl s tím, že děkuje za pozvání, ale nemá s Pavlem Kamasem o čem diskutovat, není prý státní zástupce. Z tohoto důvodu producenti projektu pozvali jako náhradníky pro diskusi několik osobností, z nichž na výzvu pozitivně reagoval Tomáš Krystlík, autor knih Zamlčené dějiny, které shrnují fakta poukazující na velmi odlišné role některých význačných osobností oproti předkládaným tvrzením.

Festrede von Pavel Kamas anläßlich des Sudetendeutschen Heimattages

Vorgetragen am 15. September 2013 in der Klosterneuburger "Babenbergerhalle"

Foto: Alfred Nechvatal

Meine lieben Damen,
meine werten Herren,
sehr geehrter Herr Zeihsel,
liebe Landsleute,

nachdem mir erst vor wenigen Tagen definitiv versichert worden ist, daß ich trotz gewisser Unterbindungsbestrebungen hinsichtlich meines heutigen Auftrittes doch zu Ihnen sprechen darf, möchte ich mich zu allererst bei Herrn Bundesobmann Gerhard Zeihsel ausdrücklich dafür herzlich bedanken, daß er sich dem verleumderischen, gegen meine Person gerichteten Druck von oben nicht gefügt hatte. Er setzte damit ein prägnantes Zeichen, daß die anstehende Zeit eines grundlegenden Wandels in unserem gemeinsamen Ringen für Gerechtigkeit und geschichtliche Wahrheit nicht nur unaufhaltsam anbricht, sondern vor allen Dingen über ein notwendiges Ensemble von willensstarken Persönlichkeiten bzw. unerpreßbaren Idealisten verfügt, die sich ihrer höheren Aufgabe bewußt und daher eben nicht bereit sind, gegen ihre Überzeugung und gegen ihr Gewissen zu handeln. Für diese kühne Standfestigkeit möchte ich Ihnen, lieber Herr Zeihsel, an dieser Stelle meinen aufrichtigen Dank und meine Anerkennung aussprechen.

Kamasův apel na uvědomění společné identity Čechů a sudetských Němců v měnící se Evropě

Vydavatel hovořil v Klosterneuburgu za účasti mnoha politických reprezentantů o motivaci k vydání knižního titulu, pro který je v Česku nyní trestně stíhán. Za opravdový důvod „policejní šikany“ označil panický strach státu z historické pravdy.

Lukáš Beer a Pavel Kamas v rozhovoru s poslankyní ra-
kouského parlamentu Anneliese Kitzmüllerovou.
Foto: Alfred Nechvatal

Ostrá kritika na adresu „policejní šikany a bezohledné represe“ v souvislosti s posledními pokusy o znemožnění činnosti jeho vydavatelství v České republice zazněla v neděli v partnerském městě sudetských Němců žijících v Rakousku, v dolnorakouském Klosterneuburgu nedaleko Vídně, z úst Pavla Kamase. Ten byl pozván na letošní vrcholné setkání bývalých občanů německé národnosti z našich zemí a jejich politických zástupců, aby zde před nimi vystoupil jako hlavní řečník. Do Klosterneuburgu se dostavili nejen zástupci čtyř nejvýznamnějších parlamentních politických stran, včetně vládnoucích sociálních demokratů a lidovců, ale také poslanec Evropského parlamentu Ewald Stadler a několik poslanců ze zemských sněmů Vídně a Dolního Rakouska. V plně zaplněném slavnostním sále místního kulturního střediska, položeného na centrálním náměstí města, tematizoval Kamas, jehož projev sklidil spontánní aplaus ve stoje, také nové perspektivy česko-německých vztahů, hovořil o etnopolitickém dopadu globalizace na evropském kontinentu a zmínil se také obsáhle o charakteru potíží, se kterými se v Česku potýká právní znalec Tomáš Pecina.

Na nátlak židovské organizace: Německé vydavatelství zrušilo titul

Centrum Simona Wiesenthala: "Je to velké vítězství"

Německé sdělovací prostředky v minulých dnech informovaly o tiskové zprávě známého velkého vydavatelství Bauer-Verlag, z níž vyplývá, že tento koncern se rozhodl ukončit vydávání tradičních sešitových válečných románů řady "Der Landser". Teprve nedávno se Centrum Simona Wiesenthala se sídlem v Los Angeles dožadovalo zákazu pravidelného vydávání této publikace v Německu z důvodu údajné glorifikace nacionálního socialismu. O případu podrobně informoval v srpnu Náš směr.

Bauer Media Group v pátek oznámila, že tento magazín, doposud vydávaný dvakrát v měsíci a prezentovaný jako „dokumentace o vysoce vyznamenaných vojácích a významných vojenských událostech Druhé světové války“ už nemá budoucnost. Tomuto rozhodnutí však předcházel „otevřený dopis“ Centra Simona Wiesenthala, v němž se vydavatelství vytýkala glorifikace nacionálního socialismu a bagatelizace tzv. holocaustu. Židovská organizace konkrétně měla na mysli případ „bagatelizace Waffen-SS“ v jednom vydání, kde prý byli příslušníci této jednotky vylíčeni jako dobromyslní vojáci, kteří plnili pouze svou práci a jež obyvatelé jedné řecké vesnice, kam popisovaná jednotka vpochodovala, přijali s vděkem a nabízeli jim víno. Je citován příslušník SS, který v povídce o řeckých vesničanech říká: „Dobili jsme je, a přesto jsou stále přátelským národem.“ V tomto počinu spatřuje tato židovská organizace zároveň bagatelizaci holocaustu.

Pavel Kamas promluví v neděli před sudetskými Němci a před politiky v Rakousku

Bude také reagovat na aktuální zákrok proti jeho nakladatelství.

Sál Babenbergerhalle v Klosterneuburgu,
kde v neděli 15. září 2013 pronese slavnostní projev
Pavel Kamas.

Dva týdny před konáním parlamentních voleb v Rakousku (volby do Národní rady) probíhají tento víkend slavnostní Sudetoněmecké dni vlasti, pořádané jako každý rok rakouskou odnoží Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SLÖ). Zúčastní se jich pravidelně i zástupci téměř všech parlamentních politických stran země. Tuto neděli vyvrcholí setkání slavnostním shromážděním v Klosterneuburgu nedaleko Vídně, kde před účastníky přednese hlavní projev vydavatel Pavel Kamas z Brna. Ten předběžně informoval Náš směr také o tom, která témata hodlá ve svém, i mezi bývalými vyhnanci napjatě očekávaném projevu oslovit.

Politika ČSR proti národně socialistickému Německu

Tomáš Krystlík
Téma je to na disertační práci, takže pro účely blogspotu se omezme na jediný příklad a to na zákon č. 131/1936 Sb. z. a n. o obraně státu ze 13. 5. 1936. Jím se mělo především čelit vojenskému ohrožení republiky ze strany hitlerovského Německa, přičemž obzvláště pozoruhodné je, což čeští historici vesměs opomíjejí, že Německo v té době NEMĚLO úmysl Československo napadnout. To nastalo až 5. 11. 1937, více než rok později, kdy Hitler ve své první tajné řeči prohlásil, že ve vhodné mezinárodní konstelaci vystoupí proti ČSR vojensky.

Vydané „Hitlerovy projevy“ jsou AUTENTICKÉ

Aneb jak se zanícený „přítel Izraele“ Ivo Cerman stal čtenářem Našeho směru 
(Čtenářská diskuse na serveru Lidovky.cz pod článkem) 
Lukáš Beer 

Česká tisková kancelář aktuálně přinesla zprávu o zablokování firemního účtu nakladatelství guidemeida etc českou policií z důvodu plánovaného stíhání samotného nakladatelství kvůli údajnému přečinu popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy. Brněnský státní zástupce Jan Petrásek odůvodňuje tento nový zásah (pochopitelně přímo zasahující do hospodářské a podnikatelské činnosti vydavatelství) argumentem, že „se původně v kauze prověřovalo pochybení pouze u dvou fyzických osob“, jak řekl v rozhovoru pro ČTK.“ Ale: „Policii jsem spis vrátil k dalšímu podrobnému rozpracování, protože se domnívám, že lze stíhat i nakladatelství", uvedl zde.

Nový Debatní klub: „Proč to, co platí pro Židy, nemůže platit i pro sudetské Němce?“

Tomáš Pecina a Václav Žák v novém Debatním klubu. Foto: kolektif

Češi a sudetští Němci neumějí ke své minulosti přistoupit s odstupem. Dopřávají sluchu radikálům, kteří šermují svojí historickou pravdou a tím jenom jitří staré rány. V pozadí je přitom cítit na české straně strach a na sudetoněmecké touhu po majetku.“ Autorem předchozích slov je Václav Žák, šéfredaktor časopisu Listy, signatář Charty 77, který po listopadu 1989 působil v Občanském fóru a byl místopředsedou České národní rady. Tomáš Pecina je jedním ze tří hlavních protagonistů Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, dosud marně žádajícího registraci na Ministerstvu vnitra České republiky z důvodu podezření z úmyslu porušování ústavy a zákonů České republiky. Hlavním předmětem nejnovější diskuse z produkční řady Debatního klubu je především vývoj česko-německých vztahů po roce 1989. Ale ne pouze, Václav Žák se například zabývá také otázkou, zda nebyl způsob provádění procesu „dekomunizace“ v našich zemích ve svém důsledku spíše destruktivní.

Jutta Rüdigerová – Vůdkyně dívek ve Třetí říši (5.)

Předchozí díly: 1. díl - 2. díl - 3. díl - 4. díl
"Zdravý nacionalismus národy nerozděluje, ale spojuje" - Přátelství se Slováky - Spolupráce Hlinkovy mládeže s Hitlerovou mládeží
Lukáš Beer 

Z práce dívek v Hlinkově mládeži. Foto: Archiv
Lukáše Beera.

Počínaje rokem 1940 byla často diskutována otázka, zda by neměla být zavedena povinná účast německé mládeže při zvláštních příležitostech, například při sklizních. Tím by navíc vznikla možnost získat další finanční prostředky od státu. Mnoho vedoucích Hitlerovy mládeže muselo postupně odcházet na frontu a právě v této chvíli se osvědčila těsná spolupráce HJ s BDM ještě z mírových dob – mnoho dívek tak mohlo pomáhat při zvládání úkolu chlapecké Hitlerovy mládeže. Až do roku 1942 probíhaly nadále pravidelně sportovní a kulturní akce mládeže jako v době míru, a to částečně i za účasti další evropské mládeže. (Sportovní a kulturní akce české mládeže mohly díky příznivějším podmínkám naproti tomu probíhat až do konce léta 1944, a to právě za pomocí poradců z Hitlerovy mládeže, kterých bylo díky válce nedostatek.)

Nový Debatní klub o česko-německých vztazích: „Příští týden budou zrušeny Benešovy dekrety“

Přemysl Janýr a Tomáš Krystlík. (Foto: kolektif)

Příští týden budou zrušeny Benešovy dekrety – představme si takovou událost a v jejím světle celou následující debatu s tématy jako např. Mnichovská dohoda a co jí předcházelo, volby v roce 1935, fenomén SdP, požadavek sudetských Němců na autonomii, jaký význam má datum 21. září 1938, Druhá republika a v ní bující antisemitismus, odklon od všeho cizího, cikánské koncentrační tábory, Protektorát a jeho vliv na utváření povahy českého národa ve smyslu rezignace na demokracii pod heslem „vše pro blaho národa raději pod ruským komunismem než pod Němci“, Třetí republika: Beneš v exilu, ústavní a politická kontinuita, poválečný odsun neslovanského obyvatelstva a proč se čeští historici odmítají zabývat německými odhady ztrát (chyběla zde možná neméně zajímavá a velmi opomíjená otázka: proč se čeští historikové odmítají zabývat odhady českých ztrát za 2. světové války?). Pozvání přijali Tomáš Krystlík, autor knih „Zamlčené dějiny“, které shrnují fakta poukazující na velmi rozličné role některých význačných osobností českých moderních dějin oproti předpokládaným tvrzením, a Přemysl Janýr, signatář Charty 77, v roce 1979 zbaven československého státního občanství, od té doby žije ve Vídni. Janýr je předsedou Fóra pro česko-rakouský dialog a místopředseda sdružení Národy Podyjí.

Policie nechala zablokovat účet vydavatele Hitlerových projevů

Tomáš Pecina 

Připravované stíhání vydavatelství guidemedia etc, které zveřejnilo knihu Hitlerových projevů, jako právnické osoby, je patrně již jen otázkou dnů. Brněnská policie nechala zablokovat bankovní účet této společnosti, na němž je zůstatek přibližně osm milionů korun, takže dokud trestní řízení neskončí, nějaké dva-tři roky – tedy pokud to dobře půjde – se mohou vydavatelé živit například profesionálním cvrnkáním kuliček, rozhodně však ničím, k čemu by potřebovali provozní kapitál. Že nebudou schopni ani hradit splatné závazky, je nasnadě.

Česko-německá otázka v Debatním klubu

Tomáš Pecina 
Během následujícího týdne bude na stránkách Debatního klubu zveřejněna serie tří rozsáhlých, "letních" debat, věnovaných problematice česko-německých vztahů. V první z nich spolu diskutovali dva lidé, kteří, ač původem Češi, prožili dlouhou dobu v emigraci, a to v německém kulturním a politickém prostředí, Přemysl Janýr a Tomáš Krystlík, druhá debata, ve které jsem se utkal já s Václavem Žákem, je naopak věnována ryze českému a "vnitropolitickému" pohledu na vyrovnání se s otázkou poválečného vyhnání sudetoněmeckého obyvatelstva, a ve třetí, v níž diskutovali Tomáš Krystlík a Pavel Kamas, se hovoří o vydání knihy Hitlerových projevů a obecně o otázce konvenčních českých lží o nacismu, Protektorátu a o historii druhé světové války.

Falšování dějin spojenci

Tomáš Krystlík 

Do moderních dějin téměř všech evropských států, hlavně do výkladu historie německého nacionálně socialistického státu je nutné zakalkulovat i spojeneckou cenzuru, kdy američtí, britští a francouzští historici po druhé světové válce vybrali do oficiálních svazků Aktů k německé zahraniční politice (Akten zur deutschen auswärtigen Politik, ADAP) pouze to, co pokládali za vhodné, takže některé dokumenty nebo pasáže v nich chybí.

Jako typický příklad poslouží Ribbentropův záznam z přijetí polského vyslance Józefa Lipského 26. 3. 1939 v Berlíně zveřejněný za pár měsíců, začátkem války v oficiální publikaci německého ministerstva zahraničí Dokumente zur Vorgeschichte des Krieges (Dokumenty k předválečným dějinám). Obsahuje větu: „Pan Lipski odvětil, že má nepříjemnou povinnost poukázat na to, že jakékoli další sledování těchto německých plánů, zvláště pokud jde o návrat Danzigu k Říši, značí válku s Polskem“, která v poválečném vydání ADAP v redakci spojeneckých historiků chybí. Cui bono, je jasné, navíc je zřejmé, že žádný další dokument nemůže dokázat, že takový výrok polského vyslance v rozhovoru nepadl. Pochybnosti by vyvrátilo pouze zveřejnění originálu dotyčného memoranda německého ministra zahraničí z 26. 3. 1939. To se nestalo.

Nová sociální základna

Emanuel Vajtauer 
Předmluva: Otázka historie česko-německých vztahů je dominována obdobím nacionálního socialismu. V českém prostředí je jeho chápání vlivem poválečné interpretace omezováno většinou na otázky úzce související s rasovou a národnostní politikou Třetí říše. Následující text má posloužit k názornému charakterovému popisu sociální a hospodářské politiky nacionálněsocialistického státu. Autor článku staví tuto ideologii do protikladu k marxistickému socialismu. Obě ideologie vznikly ve snaze vystřídat dosavadní liberalistický společenský řád, marxismus ovšem dle autora vychází z chybných předpokladů, odsouzených k neúspěchu. Dále je zde vysvětlen princip vzájemné součinnosti pracujících jedinců a podnikatelů v nacionálněsocialistické společnosti. (Lukáš Beer)

Cenzura! Zakázané knihy I. republiky

Karel Veliký 

V Československu let 1918-1938 byla zavedena tzv. preventivní cenzura. Ústavou sice byla zaručena „svoboda tisku“, nebyla tím ovšem míněna svoboda neomezená, nýbrž „svoboda v mezích platných zákonů“, tedy liberty under law. |1| Jednalo se v podstatě o rakouský tiskový zákon z roku 1862 a uherský tiskový zákon z roku 1914, které byly doplněny zákony o tiskových urážkách (1924), ochranně cti (1933) a novelou tiskového zákona týkající se ochrany mládeže (1934).

Prováděním tiskového dozoru bylo po celou dobu I. republiky pověřeno ministerstvo spravedlnosti. Vlastní cenzurní dohled prováděla jednotlivá státní zastupitelství, která o své činnosti informovala vrchní státní zastupitelství, podávající zprávy zmíněné nejvyšší instanci. Tiskový dohled byl rovněž v kompetenci ministerstva vnitra.

V praxi to znamenalo povinnost tiskaře či vydavatele (u tiskovin tištěných v cizině) předkládat v pevně určené lhůtě příslušným tiskovým úřadům první stolice – čili referátům státních zastupitelství, okresních úřadů nebo policejních ředitelství – tzv. povinné úřední výtisky ještě před začátkem distribuce. |2| Tato povinnost se vztahovala nejen na neperiodické tiskoviny (knihy, písně, letáky, kalendáře), ale i na všechna čísla novin a časopisů. Nedodržení předpisu se trestalo jako přestupek.