K diskusi o oslavách 8. května

Lukáš Beer 
Replika kolegy Tomáše Krystlíka na úvahu o oslavách 8. května zajisté obsahuje několik hodnotných historických postřehů, především ohledně postoje Winstona Churchilla a potažmo Anglie k válce s Německem. Nicméně jeho výtka na adresu původního článku, že „Sovětský svaz ale území od spojenců za porážku Německa nezískal, protože bylo jeho již předtím, než vstoupil do války“, je reakcí vytrženou z kontextu. Autor původní úvahy totiž ve svém článku dost srozumitelně píše, že měl na mysli nejen „změny hranic“, ale i „rychlou instalaci pro-sovětských vlád ve východních a jižních státech Evropy pod kontrolou SSSR, události let 1956, 1968, Studenou válku...“. Jeho kritika je tedy v tomto bodě chybná.

Kdyby to bylo tak jednoduché

Tomáš Krystlík 
V článku Oslavy 8. května? Symptom pokročilé schizofrenie Západu a tragikomické divadlo se píše: „změny hranic… Stalin a jeho následovníci pouze logicky hájili to, co získali od spojenců za porážku Německa ve druhé světové válce.“ Sovětský svaz ale území od spojenců za porážku Německa nezískal, protože bylo jeho již předtím, než vstoupil do války.

Pokud Velká Británie by doopravdy chtěla přijít na pomoc Polsku, vypověděla by po 17. 9. 1939, kdy Sovětský svaz vpadl do Polska, válku i jemu. To neučinila, chtěla válku jen s Německem, kterou také vypověděla. Ne Německo Velké Británii!

Oslavy 8. května? Symptom pokročilé schizofrenie Západu a tragikomické divadlo

Západní Spojenci v roce 1941 naprosto přesně věděli, kdo to je pan Stalin a co to je Sovětský svaz. Přesto koalici sil "svobody a demokracie" nevadilo uzavřít aktivní spojenectví s vůdcem státu, který se spolupodílel na napadení a okupaci Polska – na události, kterou Západ označil za důvod k rozpoutání Druhé světové války. Za porážku Německa byla Stalinovi slíbena východní polovina Evropy, kterou posléze i dostal. Vše, co se stalo po roce 1945 v novém "Východním bloku", jde na vrub Západu a jeho hloupé, arogantní, bezohledné politice: změny hranic, rychlá instalace pro-sovětských vlád ve východních a jižních státech Evropy pod kontrolou SSSR, události let 1956, 1968, Studená válka... Stalin a jeho následovníci pouze logicky hájili to, co získali od Spojenců za porážku Německa ve Druhé světové válce, a využívali vliv, který jim Západ svou sebestřednou diplomacií přiznal a zprostředkoval.

Primátor Vokřál pozval předsedu rakouského Sudetoněmeckého krajanského sdružení Zeihsela na vzpomínkovou akci do Brna

Nový primátor města Brna, Petr Vokřál (ANO), který nastoupil do tohoto úřadu koncem listopadu loňského roku, zaslal předsedovi rakouského Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SLÖ) Gerhardu Zeihselovi pozvánku k účasti na vzpomínkových akcích při příležitosti 70. výročí konce Druhé světové války. Ve svém dopise uvádí: „Na sobotu 30. května připadne sedmdesáté výročí násilného vyhnání německy hovořícího obyvatelstva z Brna. Vedení města se rozhodlo, že uctí všechny oběti, a proto prohlásilo město Brno rok 2015 za rok usmíření. Již několik let organizují občanské iniciativy 30. května vzpomínkový pochod z Brna do Pohořelic. V tomto roce bude zahájen tento den u vzpomínkového kříže v Pohořelicích v 9.30 hodin ekumenickou modlitbou připomenutím si obětí. Poté se účastníci vydají na pěší pochod do Brna. Kolem 17.00 hodin skupina dorazí ke Klášteru Milosrdných bratří na Vídeňské ulici 7 a posledních asi 500 metrů urazí společně s politickými reprezentanty a hodnostáři z domova a ze zahraničí až ke Starobrněnskému augustiniánskému klášteru na Mendlově náměstí 1. Po příchodu do klášterní zahrady budeme mít tu čest společně s dalšími nejvyššími zástupci městské správy přivítat zpět v Brně všechny účastníky vzpomínkového pochodu. Vážený pane Zeihsele, dovolte mi, abych Vás pozval k upomínkové akci ve Starobrněnském augustiniánském klášteře, která se koná 30. května 2015 v 17.30 hodin, popř. již abyste se okolo 17. hodiny symbolicky přidal k účastníkům pochodu u již nahoře zmíněného Kláštera Milosrdných bratří.“ Petr Vokřál dále vyjádřil, že by jej velmi těšilo, kdyby se Gerhard Zeihsel tohoto „památného symbolického aktu“ také zúčastnil a „tímto způsobem přispěl ke společné lepší budoucnosti“. 

Goebbels krátce před svou smrtí o „nechutné vídeňské sebrance“

Za zradu a vyjednávání s Rudou armádou byli 7. dubna 
1945 pověšeni v severní části Vídně v ústí ulic 
Brněnská a Pražská tři povstalci: Biedermann, 
Huth a Raschke.

Včera si současní oficiální představitelé Rakouska na slavnostním aktu připomněli 70 let od uplynutí proklamace o „samostatnosti“ Rakouska, která byla vyhlášena 27. dubna 1945 v prostorách vídeňské radnice zástupci třech zakládajících politických stran tzv. „druhé republiky“ – sociálních demokratů, lidovců a komunistů. Prohlášení, jež přicházelo v době, kdy se na velké části území země ještě bojovalo, označilo anšlus z března 1938 za neplatný. A hned na druhý den se konstituovala tzv. provizorní státní vláda za předsednictví sociálního demokrata Karla Rennera, který si podmínky své vlády předem dojednal se Sověty. Založení „druhé republiky“ bylo zároveň startovním signálem pro proces, který dodnes výrazně poznamenal politicko-hospodářskou tváře země: hned po prvních zorganizovaných volbách do parlamentu se sociální demokraté a lidovci pustili do práce a systematicky si mezi sebe politicky organizovali a rozdělili politickou a hospodářskou správu země, jejíž podoba se ve značné podobě dochovala až dodnes.

O osudu autora aktuálně vydané knihy „Co víte o Židech?“

Brněnské vydavatelství guidemedia etc přináší na knižní trh další zajímavý autentický reprint – tentokráte se jedná o knihu vydanou jménem někdejšího českého novináře a rozhlasového pracovníka Aloise Kříže – muže s pohnutým životem a popraveného v Benešově Třetí republice ve věku 36 let za svou činnost ve válečných letech. Kniha Co víte o Židech? vyšla poprvé v roce 1941 a v ní obsažené texty jsou výběrem z rozhlasových politických přednášek cyklů „Co víte o Židech“ a „Co víte o Židech a zednářích“, které byly za spoluúčasti Kříže počátkem čtyřicátých let odvysílány pražským rozhlasem.

Alois Kříž stanul po válce před Národním soudem společně s dalšími 21 českými novináři. Sedm z nich bylo odsouzeno k trestu smrti, mezi nimi i Kříž, který během svého krátkého života dle výpovědi svých kolegů a také poválečných svědků vypovídajících před soudem vynikal svou pracovní houževnatostí.

Když „patron“ určuje směr

Gernot Facius 
Patřičná lexika nám říkají, že „patron“ [v němčině „Schirmherr“ – tj. někdo, kdo kolem něčeho obepíná ochranný štít – pozn. překl.] je vyzdvihovaná, autoritou vybavená osoba veřejného života, která poskytuje ochranu nad nějakou institucí nebo skupinou lidí. Takováto úloha připadla Horstu Seehoferovi vůči sudetským Němcům, když převzal od svého neúspěšného předchůdce Güntera Becksteina úřad bavorského ministerského předsedy a byl za to na svatodušních setkáních krajanského sdružení přemrštěně oslavován. Mezitím – nedá se to jinak interpretovat – se v ochranném bílo-modrém [tj. bavorském – pozn. překl.] štítě, napnutém nad „čtvrtým kmenem“, udělaly díry, a sice kvůli Seehoferovi.

Čulíkův nafouknutý „rasistický incident“: Já Somálec, ty Čech?

A k tomu skandální příklad z Hamburku, kde soud rozhodl, že výraz „negr“ je větší urážka než „děvka“ a uložil za to pokutu 
Lukáš Beer 

Od té doby, co Britské listy, vydávané českým přistěhovalcem Janem Čulíkem, žijícím ve Skotsku, musely patrně z důvodů finanční tísně a v důsledku potřeby vyhovět svým chlebodárcům přeskočit na jemnější protimoskevskou propagandu, to s návštěvností tohoto internetového deníku s poněkud zavádějícím názvem jde trochu z kopce. Zejména texty Karla Dolejšího, zabývajícího se ukrajinskou krizí, vyvolaly u velké části stávající klientely nevoli.

Česká emigrace 1939-1945 a „světové Židovstvo“ (3.)

Předchozí části: 1. část - 2. část 
Walter Jacobi

Židovský menšinový program z října 1918 s Masarykovým
 podpisem na prvním místě.

Co se týče vztahů české emigrace ke světovému Židovstvu a její stupátkové role při jeho imperialistických zájmech, tak se zde objevují bez pochyby až zarážející paralely mezi obdobím první světové války a dnešní dobou. Už jenom vnější podobenství momentálně podněcuje určité české kruhy ve vlasti příliš snadno k činění nesprávných závěrů ve dvojím ohledu. Jednak nechtějí ve světovém válečném spojenectví mezi zahraničními revolucionáři a Židovstvem vidět důkaz ideologického souladu a původní politické koncepce, nýbrž pouze nějaký náhodný výsledek ve formě společnictví, které se vyvinulo až průběhem válečných let díky stejnému nepříteli, a nanejvýš chtějí vidět jednostranný přátelský postoj Židovstva vůči české věci, přičemž skutečnost, že se využívá její politická přínosnost a uvědomuje se pro účely cíleného úspěchu, bylo prý znakem diplomatické obratnosti Beneše a Masaryka. To ovšem protiřečí ostudnému pokusu z poválečného období, aby se v české revoluční literatuře zatajovala rozhodující židovská pomoc. Byl to ovšem Masaryk sám, kdo přiznal skutečné motivy, ač v jedné bezelstně je jevící souvislosti ve své knize vzpomínek „Světová revoluce“. Byl to Masaryk, kdo již v okamžiku rozpoutání války v roce 1914 kalkuloval s židovskou světovou mocí a usiloval o její mobilizaci pro českou věc. A tak se za všech okolností pokoušel znemožnit hrozící antisemitské nepokoje v Praze prostřednictvím útěchy Židům, aby se snažili o osobní zdrženlivost, a intervencí u pražského místodržitele, hraběte Thuna. Masaryk motivoval tyto kroky slovy: „Obával jsem se toho, že nepokoje proti Židům by v cizině zle působily a ztížily by mou činnost“ (strana 26).

„Nacisté“ z Pravého sektoru ukazují otevřeně barvu

Screenshot dvou fotografií z profilu ukrajinského Pravého 
sektoru na Facebooku, které tam byly zveřejněny v těchto dnech.

Okolo ukrajinského „Pravého sektoru“, který má zřejmě stále nejednoho sympatizanta mezi samozvanými českými a slovenskými „radikálními nacionalisty“ či v některých primitivních „neonacistických“ kruzích, bylo poslední dobu poměrně ticho. Pokud ale můžeme zrekapitulovat (snadno ověřitelné, neboť na internetu přístupné) poslední informace ohledně činnosti Pravého sektoru, dospějeme k těmto závěrům: Pravému sektoru je otevřena státní ukrajinská pokladna (financování kyjevským ministerstvem obrany), jejich vůdce Dmytro Jaroš se stal oficiálním poradcem ukrajinského ministerstva obrany a dále se připravuje začlenění jednotek PS do ukrajinské armády. Kromě toho američtí instruktoři provedou řadu výcvikových školení, která se budou týkat Ukrajinců bojujících v dobrovolnických jednotkách, „kamarádů“ z Pravého sektoru nevyjímaje.

Hobby-„historik“ Jaroslav Čvančara opět vykládá bludy o Protektorátu

aneb Kdy a za co skutečně položily život statisíce Čechů 
Lukáš Beer

Na "Dnu české historie" vystoupí i Taxmeni, kde spoluúčinkuje 
Jaroslav Čvančara.

Internetové periodikum Krajské listy (KL) přináší příspěvek o chystané akci Asociace nositelů legionářských tradic (ANLET) tuto sobotu na Benešovsku, kde má proběhnout tzv. Den české historie. „Zatímco předchozí ročník byl věnován kulatému 100. výročí vzniku Velké války (1. světové války), tentokrát si organizátoři vybrali právě konec následujícího, ještě ničivějšího globálního konfliktu“, uvádí redakce KL v příspěvku. Už jenom tento úvodní odstavec příspěvku KL prozrazuje, že ani celá plánovaná „smršť oslav tohoto slavného data“, tj. „70. výročí porážky Německa ve 2. světové válce|“, nemůže být žádným garantem toho, že by česká veřejnost mohla od těchto akcí očekávat konečně objektivní historickou osvětu či ponaučení, ale že bude spíše obdařena naservírovanou prolongovanou propagandou několika organizací vycházejících z poněkud pochybných „historických tradic“. Koneckonců se prvorepubliková legionářská a poválečná propaganda (včetně polistopadového, ideologicky podmíněného výkladu dějin) postarala o to, že málokterý Čech si dnes uvědomuje, že První světová válka přinesla českému národu mnohonásobně větší oběti na životech než Druhá světová válka – a sice v podobě českých vojáků bojujících na straně rakousko-uherské monarchie. Ani počet českých obětí na životech v letech 1939-1945 nebyl zdaleka tak vysoký jako krvavá daň, kterou zaplatili tito čeští vojáci za Velké války (jedná se o nejméně 140.000 padlých Čechů, zatímco během Druhé světové války zahynulo maximálně asi 40.000 Čechů).

Ministerstvo školství odpovídá: „Knihu ,Němci‘ nedoporučujeme“

České ministerstvo školství popřelo, že by nějakým způsobem k výuce dějepisu na školách doporučovalo kontroverzní knihu Němci autorů Jiřího Vacka a Jiřího Krutiny. Kniha nazývá (sudetské) Němce „ne-lidmi“, „zrůdami“ a podprahově schvaluje zabíjení německých žen a dětí apod., a to záměrně v takovém kontextu, který hodnotí německý národ „nadčasově“, tj. ne pouze ve vztahu ke Druhé světové válce. Souběžně s rakouským ministerstvem zahraničí a rakouským velvyslanectvím v Praze, která přislíbila věc prošetřit, se na pražské ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy obrátil s dotazem i publicista Jan Šinágl.

Odškodnění!?

Manfred Maurer 

Chtěla tomu náhoda, že nové vzplanutí debaty ohledně řeckých reparačních požadavků vůči Německu docela přesně připadlo na stejnou dobu jako usnesení (jež ještě z právního hlediska není v suchu) sudetoněmeckého spolkového shromáždění o tom, že vedle poslání „znovuzískání vlasti“, které vskutku mohlo vyvolávat určitá nedorozumění, bude také zároveň vyškrtnut požadavek na restituci a satisfakci ze stanov Sudetoněmeckého krajanského sdružení.

Hörtler šíří nepravdivá tvrzení o valné hromadě SKS ČMS

Politik CSU označil Náš směr za "české extremistické stránky"

Sudetendeutsche Zeitung, 17. 4. 2015, str. 1

Aktuální vydání tiskového orgánu mnichovského Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SL), Sudetendeutsche Zeitung, přináší na titulní straně krátký příspěvek, věnovaný valné hromadě Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezku (SKS ČMS), která proběhla 8. dubna v Praze. Jak jsme podrobně informovali, mnichovský SL se od aktivit SKS ČMS demonstrativně distancoval. Jako host se akce v Praze zúčastnil i Felix Vogt-Gruber, předseda Witikobundu a zároveň vícepředseda zemského bavorského SL. Jak Našemu směru na místě konání Vogt-Gruber potvrdil, zúčastnil se valné hromady pouze ze své funkce předsedy Witikobundu a nikoliv s pověřením bavorské zemské organizace SL. Taktéž na této akci nikterak nevystupoval a pouze si pozorně vyslechl projevy řečníků.

Gegendarstellung zu den Behauptungen Steffen Hörtlers in der Sudetendeutschen Zeitung

Steffen Hörtler, Stellvertretender Bundesvorsitzender und Landesobmann der Sudetendeutschen Landsmannschaft in Bayern, ließ auf der Titelseite der aktuellen Ausgabe der Sudetendeutschen Zeitung vom 17. 4. 2015, S. 1, eine Stellungnahme folgenden Inhalts veröffentlichen:

"Die extremistische tschechische Internetseite Náš směr – abgekürzt NS, übersetzt „Unsere Richtung“, Adresse http:// nassmer.blogspot.de – meldet mit Text und Bild, daß Felix Vogt-Gruber, einer der Stellvertretenden Landesobleute der SL- Landesgruppe Bayern, bei der ,SKSČMS‘ als Gast aufgetreten sei. Die Landesgruppe Bayern der Sudetendeutschen Landsmannschaft hat mit jener am 8. April in Prag propagierten Organisation nichts zu tun. Felix Vogt-Gruber erweckte gegen meinen Willen in Prag den Eindruck, neben dem von ihm geführten Witikobund auch die SL-Landesgruppe Bayern zu vertreten. Auch davon distanziere ich mich."

Nakolik je Stalinova řeč z 19. 8. 1939 hodnověrná?

Tomáš Krystlík 

Pár čtenářů vzneslo dotaz, nakolik je Stalinova řeč z 19. 8. 1939 (též ZDE) pro svůj razantní obsah hodnověrná.

Do zveřejnění v Rusku v roce 1994 byl Stalinův projev z 19. 8. 1939 považován západními historiky za podvrh nejspíše francouzské tajné služby, protože jeho text od tiskové agentury Havas převzal a zveřejnil 29. 11. 1939 deník Le Temps. Stalin dementoval obsah své řeči o den později, 30. 11., v moskevské Pravdě. Poté byl text oné Stalinovy řeči zveřejněn ještě 12. 7. 1941 ve švýcarském Journal de Genève.

Tomáš Pecina: „Wichtigster Wendepunkt nach 70 Jahren deutsch-tschechischer Beziehungen“

Pecinas Rede auf der Hauptversammlung der Sudetendeutschen Landsmannschaft in Böhmen, Mähren und Schlesien (Prag, 8. April 2015)

Zum Abschluß der Hauptversammlung am 8. April in Prag stellten sich die 
Gründer des Vereines den Fragen der anwesenden Pressevertreter sowie der 
erschienenen Gäste. Als Gast dieser Veranstaltung erschien Felix Vogt-Gruber, 
der stellvertretende Landesobmann der Sudetendeutschen Landsmannschaft 
Bayern (links), rechts von ihm die Vereinsgründer Tomáš Pecina, 
Wolfgang Habermann und Jan Šinágl. Foto: L. Beer

Meine lieben Mitglieder der Sudetendeutschen Landsmannschaft!
Liebe Freunde!
Sehr verehrte Gäste!

Ich gehöre jener Generation an, für die es einer der wichtigsten, öffentliche Belange betreffenden Höhepunkte bzw. eines der stärksten Momente des Lebens war, als an einem regnerischen Herbsttage Ende November 1989 am Prager Sommerberg ein Liedermacher – damals ein Emigrant – Jaroslav Hutka mit seiner Gitarre aufgetreten ist und ein Lied davon sang, was denn auf dieser Welt das Schönste, das Beste, das Ödeste und das Mächtigste wäre – Sie alle dürften dieses Lied kennen und werden sich an dieses Stück sicherlich noch erinnern können.

Zielsetzungen der Sudetendeutschen Landsmannschaft in Böhmen, Mähren und Schlesien: Aufhebung der Beneš-Dekrete, Wiedergutmachung und Schadenersatz

Česká verze ZDE
Außerdem ein Recht auf Wiedererlangung des Eigentumsrechtes und auf die Verleihung der tschechischen Staatsbürgerschaft

Kompletter Text der Satzung HIER (PDF-Datei zum
Herunterladen). Verze v češtině ZDE (PDF ke stažení)

Das Grundziel der Tätigkeit des Vereins ist die Unterstützung der Völkerverständigung, mit besonderem Blick auf eine Verständigung zwischen Tschechen und Deutschen. Die Vereinsmitglieder teilen die Überzeugung, daß das Hunderte von Jahren bestehende Zusammenleben des tschechischen und deutschen Bevölkerungsteiles auf dem Territorium von Böhmen und Mähren für beide Völker eine Bereicherung war, und man das Vermächtnis nicht einfach aufgeben oder selbigem auf Grund der Ereignisse der letzten 100 Jahre entsagen kann.

Co sledoval Stalin v roce 1939?

Tomáš Krystlík

Záběr z Kyjeva po obsazení města německými 
vojsky v září 1941. (Foto: archiv Lukáše Beera)

V článku Stalin usiloval o uzavření paktu víc než Hitler je citováno z recenze o Ďáblově alianci (The Devils‘ Alliance: Hitler’s Pact with Stalin, 1939-1941) od Rogera Moorhouse. Kniha pojednává o dvou rocích trvání německo–sovětského paktu. Moorhouse tvrdí, že Stalin usiloval o uzavření paktu s Německem víc než Hitler. Druhý chtěl jen dosáhnout, aby Rusko zůstalo po napadení Polska neutrální. Doufal, že po podepsání Ribbentrop–Molotovova paktu Británie a Francie do války s Německem nepůjdou. Dále se v recenzi Johna Lukacse vzpomíná, že dodnes není zcela jasné pro nepřístupnost ruských archivů, co vlastně Hitler napadením Sovětského svazu sledoval; jednou z domněnek je, že vytvořením „nacisticko-eurasijského“ kolosu po dobytí Ruska by měl mnohem větší šance porazit Británii s Amerikou za zády.

Očekával bych, že autor-profesionální historik popíše přesněji motivy jak Hitlera, tak Stalina, než plyne z Lukacsovy recenze. Nestalo se, takže zde pro české čtenáře většinou neznámá část historie.

Netanjahu opět mystifikoval před celým světem: „Nacisté chtěli vyhladit civilizaci“

Rakouský prezident kritizoval postoj izraelského premiéra vůči dohodě s Íránem a plánuje cestu do Teheránu 

Premiér židovského státu Benjamin Netanjahu využil opětovně oficiální připomínání si tzv. holocaustu k politickému projevu a útokům na Írán. Není tomu tak dávno, co před celým světem v roce 2012 záměrně nafukoval údajné jaderné nebezpečí hrozící z Íránu – letos v únoru vyšlo mimo jiné najevo, že izraelský Mossad toto nebezpečí naopak ve svých zprávách popíral (informovala o tom světová média). Nyní se Netanjahu ve velkém stylu pouští i do překrucování historie. Vystoupil na pietním shromáždění u příležitosti „Dne Jom ha-šoa“, který má připomínat „šest miliónů obětí nacismu“. „Stejně jako se nacisté snažili zničit civilizaci a zajistit panské rase vládu nad celým světem, zatímco vyhlazovali židovský národ, tak Írán se snaží převzít kontrolu v regionu, rozšiřovat se a zničit židovský stát“, řekl ve středu Netanjahu podle listu Der Standard ve svém projevu. „Neponaučil se svět skutečně z nepředstavitelné univerzální a židovské tragédie minulého století?“, narážel na nedávno uzavřenou jadernou dohodu s Íránem. Řekl, že si tato „špatná dohoda“ nevzala ponaučení z historických lekcí.

Zatímco německý prezident blahopřeje agresivnímu homo-svazu, brání nejvlivnější žena v Rusku tradiční rodinu

Valentina Matvijenková (Foto:Wikipedia / 
Copyright World Economic Forum, 
www.swiss-image.ch)

Svaz lesbiček a homosexuálů v Německu (Lesben- und Schwulenverband) varoval před odporem rodičů proti sexualizaci svých malých dětí ve školách. Informaci o tom přinesl týdeník Junge Freiheit. Při příležitosti 25 let své existence vydal svaz homosexuálů tiskové prohlášení, ve kterém se praví, že pokud němečtí rodiče „jdou na ulici proti vzdělávacím plánům, jež mají zprostředkovávat moderní obraz rodiny, je to pro nás všechny výzvou“. Na mysli má svaz protesty proti zavádění sexuální výuky a „LGBT témat“ do celé řady vyučovacích předmětů na školách (např. včetně matematiky) už na nejnižších stupních škol. „Tolerance a rozmanitost se musí denně vyžadovat a bránit“, uvádí svaz, který tvrdí, že se brání proti „zpátečnictví“. Stejná práva prý v Německu ještě nejsou zaručena a v mnoha zemích světa zdaleka ještě nejsou samozřejmá. „Náš boj za stejná práva, rozmanitost a respekt musí pokračovat“, protože „konzervativní síly vykonávají odpor proti pokroku, který většina společnosti už dávno vzala vážně“, uvádí homo-svaz. Spolkový prezident Joachim Gauck pogratuloval svazu k 25. výročí založení a vyzval jej ve svém oficiálním stanovisku, aby „pokračoval ve své angažovanosti, i když již mnohého bylo dosaženo“. (-lb-)

Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku nyní i zaregistrováno

Ještě před týdnem kritizovali zakladatelé Sudetoněmeckého krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (SKS ČMS) české ministerstvo vnitra za to, že „nerespektuje rozsudek Nejvyššího správního soudu a blokuje zápis spolku do veřejného rejstříku“. Tomáš Pecina, hlavní iniciátor vzniku SKS ČMS, dnes se zadostiučiněním oznámil, že spolek byl „konečně“ registrován. Spolek v těchto dnech nabírá své nové členy. (-lb-)

„Dějiny píší vítězové – my se tady neučíme žádnou objektivní historii“

Videodotazník pro Jana Hlocha o tom, jaká je v České republice svoboda slova

Novináře Jana Hlocha jsem poznal díky tomu, že se objevil na akci, kde jsem natáčel, a byl čas si před prací promluvit. Zjistil jsem, že je to muž se zajímavými názory a postoji, a rozhodl jsem se ho pozvat do Debatního klubu. Čas běžel a až před nedávnem se nám podařilo domluvit jeho vystoupení v Dotazníku na téma Svoboda slova, což je oblast ke které lidé z médií vzhlíží s nadějí a zároveň nepřekonatelnou skepsí. Během příprav natáčení Dotazníku jsem byl Janem Hlochem podrobněji seznámen s jeho osudem bývalého sportovního redaktora České televize a dospěl k překvapivému poznání, že právě tento člověk na vlastní kůži zažil reálnost proklamace systému hájícího právo na svobodu slova a absolvování trestu za realizaci tohoto práva. (-av-)

Rakouský ministr zahraničí se zabývá knihou „Němci“

Velvyslanectví v Praze již dostalo pokyny 
Spolkový předseda Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Rakousku (SLÖ), Gerhard Zeihsel, požádal [rakouského] ministra zahraničí Sebastiana Kurze o ochranu před štvaním z dnešní České republiky vůči Starorakušanům a osobám [německé národnosti]. Konkrétně jde o protiněmeckou trilogii autorů Jiřího Vacka a Jiřího Krutiny včetně „hlavního díla“ s názvem Němci, které vyšlo v roce 2010. Ministerstvo zahraničí Zeihselovi mezitím sdělilo, že rakouské velvyslanectví v Praze „již dostalo pokyn k tomu, aby si opatřilo bližší informace o těchto tištěných dílech a o zamítnutí trestních oznámení, která byla proti autorům podána, stejně jako aby přezkoumalo rozšiřování Vámi jmenovaných knih především vzhledem k případnému využití ve výuce dějepisu na veřejných školách“. (Sudetenpost, 9.4.2015)

Spor ohledně změny stanov Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SL) ještě neskončil

Kritika na adresu Bernda Posselta z Rakouska 
Za skutečně historickou a za velký krok směrem do budoucnosti považuji také rezignaci sudetských Němců ohledně restituce a odškodnění“ – bavorský ministerský předseda Horst Seehofer už oslavoval v rozhovoru pro Prager Zeitung změnu stanov, která byla koncem února schválena spolkovým shromážděním sudetských Němců. „To jsou velmi dobré předpoklady pro budování našeho přátelského dialogu“, uvedl Seehofer, který je tím zavázán vděčností vůči svému stranickému kolegovi a předsedovi SL, Berndu Posseltovi (CSU). Ovšem radost z rezignace sudetských Němců bude zřejmě předčasná. Protože změny stanov, které byly prezentovány už jako jisté, nebyly do redakční uzávěrky tohoto vydání (Sudetenpost) ještě zaneseny v registračním rejstříku. To je ovšem předpoklad pro jejich platnost. Zda k tomuto zanesení vůbec dojde, by se mělo teprve rozhodovat u soudu. Neboť odpůrci změny stanov, zastoupení právníkem Heinzem Veauthierem, podali žalobu u zemského soudu Mnichov I. Bylo navrženo ustanovení, podle nějž je usnesení spolkového shromáždění neplatné a krajanské sdružení musí odvolat veřejnou informaci o změně stanov. Je to odůvodněno paragrafem 33 Občanského zákoníku, podle nějž je změna účelu spolku přípustná pouze za souhlasu všech členů. Předtím SL nechalo vypršet odvolací lhůty, které uložil právník před podáním žaloby. V zastoupení jednoho sudetského Němce Veauthier navíc vyzval Seehofera, aby odvolal výroky, které pronesl pro Prager Zeitung.

Německý spisovatel Günter Grass krátce před smrtí varoval Evropany: Nenechte se vést zájmy USA a mějte pochopení pro Putina, řítíme se do Třetí světové války

Günter Grass v roce 2006. 
Foto: Wikipedia / Blaues Sofa

Jeden z nejslavnějších poválečných německých spisovatelů (mnozí jej označují za vůbec nejvýznamnějšího) Günter Grass, nositel Nobelovy ceny za literaturu, zemřel ve věku 87 let – informovala o tom všechna významná evropská média. Ve svých románech zpracovával Grass události Druhé světové války. Krátce před svou smrtí vyjádřil spisovatel své obavy, že se blížíme další válce: „Směřujeme ke třetí velké válce“, řekl Grass v rozhovoru pro španělský list El Pais, který byl podle údajů redakce tohoto deníku veden již 21. března a byl dnes poprvé zveřejněn. „Všude je válka. Vystavujeme se nebezpečí, že uděláme ty stejné chyby jako dříve. Aniž bychom si toho všimli, jako kdybychom byli náměsíční, můžeme vstoupit do nové světové války“, varoval.

Grass v interview kriticky analyzoval současnou situaci: „Dnes máme na jedné straně Ukrajinu, jejíž situace se nezlepšuje. V Izraeli a Palestině se to zhoršuje. V Iráku nám Američané zanechali po sobě spoušť. Jsou tu zvěrstva Islámského státu a je zde problém v Sýrii, který téměř zmizel ze sdělovacích prostředků, ačkoliv se tam lidé nadále navzájem zabíjejí.“ Evropany vyzval Grass k tomu, aby měli pochopení pro ruského prezidenta Vladimíra Putina a nenechali se tak velmi vést zájmy Spojených států. Po rozpadu Sovětského svazu nebyly podle něj podniknuty „žádné vážné pokusy“ založit novou bezpečnostní alianci se zapojením Ruska, což bylo obrovskou chybou. „Ukrajině se slibuje vstup do EU a poté do NATO. Pak je už jen logické, že země jako Rusko reaguje nervózně.“ Vedle mnoha politických konfliktů se Grass v rozhovoru pro španělský deník zabýval i „sociální bídou všude na světě“ stejně jako problémy přelidnění a klimatických proměn.

„Gay Pride“ pochody to nevinně začíná...

...převýchovou nejmladší generace a její instrumentalizací pro politické účely pokračuje 

Vyučující z gymnázia v Esslingenu chce konkurovat Conchitě Wurstové.

Žáci a učitelé gymnázia v německém Esslingenu se „hromadně rozhodli“ jednoho dne přijít do školy netradičně oděni – chlapci v kytičkovaných sukních a s ženským makeupem na tváři, dívky v kalhotách a s uvázanými kravatami a s namalovanými knírky pod nosem. Že by karneval? Nikoliv. Je to nový trend, jak dát najevo, že naše společnost si cení hodnot jako jsou „tolerance“ a „sexuální pestrost“. A nejlépe všichni najednou a na povel paní ředitelky.

Benešův státní ministr o „československých legiích“ a emigraci

Rudolf Hudec 

V Národním archivu v Praze se nacházejí záznamy z výslechů generálů 
Rudolfa Viesta a Jána Goliana.

Předmluva: Dne 3. listopadu 1944 byli na Slovensku v Pohronském Bukovci zajati generálové velící povstalcům, Rudolf Viest a Ján Golian. Dům, ve kterém se ukrývali, nejprve obklíčili slovenští gardisté a německé jednotky. Zajatci pak byli vyšetřováni a přemístěni do Berlína a nakonec německým soudem odsouzeni k trestu smrti. Český protektorátní tisk zajetí generálů propagandisticky intenzivně využíval, a to včetně některých výpovědí zajatců, které byly publikovány v tisku. Část záznamů z výslechů se nachází v pražském Národním archivu ve fondu Německé státní ministerstvo pro Čechy a Moravu (sg. 110-5/41). V těchto záznamech lze například najít, jak zajatci odpovídali na otázky o tom, jak si v Londýně představují uspořádání po porážce Německa, jak bude vypadat Československo a jak má být naloženo s německou menšinou apod. Protektorátní tisk obdržel přesné instrukce, jak má o výsleších Viesta a Goliana referovat. Přesně před 70 lety – 11. dubna 1945 – vyšel v ,Poledním listě' následující úvodník publicisty, redaktora a vydavatele periodik Rudolfa Hudce (1883-?). Hudec byl od roku 1940 odpovědným redaktorem Tiskové služby Národního souručenství, od roku 1941 pak členem Kulturní rady, pro kterou mj. redigoval publikace k oficiálním protektorátním kulturním akcím. Zapojil se do protektorátní politické publicistiky; od 1942 byl politickým redaktorem ,Lidových novin', od 1944 působil v ,Poledním listu', od roku 1945 v ,Národní politice'. Od května do konce roku 1945 byl internován, v roce 1946 znovu zatčen a v roce 1947 odsouzen k 10 letům vězení. Propuštěn byl v roce 1954; jeho další osudy nebyly zjištěny. (-lb-)

Poslankyně Semelová (KSČM) se chystá obrátit na vládu kvůli novému sudetoněmeckému sdružení

Semelová: „Registrace spolku je skandální událost a facka účastníkům protifašistického odboje“ 

Marta Semelová 
(Foto: Luděk Kovář, Wikimedia Commons)

Jak jsme podrobně informovali, ve středu proběhla v Praze ustavující valná hromada Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (SKS ČMS). Promluvil na ní i hlavní iniciátor a zakladatel sdružení Tomáš Pecina, který ve svém projevu prohlásil, že zahájení činnosti nového sdružení je zásadním historickým zlomem v otázce česko-německých vztahů za celé období po konci druhé světové války. Také tvrdě odsoudil postup českého ministerstva vnitra, které podle něj záměrně „paralyzuje aktivity spolku“ tím, že nerespektuje rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a blokuje zápis spolku do veřejného rejstříku. Sdružení oznámilo také své plány ohledně založení vlastního vydavatelství a zřizování pomníků na území České republiky. Členem sdružení se může stát kdokoliv – je otevřeno každému, kdo se ztotožňuje se stanovami sdružení a souhlasí s jeho cíli. Sdružení není tedy zdaleka určeno pouze bývalým vyhnaným krajanům, ale mj. samozřejmě i Čechům či Slovákům, kteří mají zájem se na jeho aktivitách podílet. Sdružení má v úmyslu zakládat místní spolkové župy po celém území ČR. Až na Haló noviny česká média o středeční události pomlčela. Odkaz na „zpravodajství z valné hromady českých sudeťáků“ přináší i web Českého svazu bojovníků za svobodu.

Československé legie první světové války

Tomáš Krystlík

Příjezd legionářů na území nově vzniklého čsl. státu v srpnu 1919. 
Foto: archiv L. Beera

Existenci samostatného československého státu začali státníci zemí Dohody připouštět teprve v posledních týdnech války, britská vláda uznala Čechoslováky za „bojující spojenecký národ“ 9. 8. 1918, ale její prohlášení ještě neobsahovalo jedinou zmínku o nezávislém československém státě. To napravila americká vláda ve svém prohlášení z 2. 9. 1918 (teprve šest týdnů před vznikem ČSR!), kde nejen uznala Čechoslováky za spojence, nýbrž i Národní radu zemí českých za vládu dosud neexistujícího státu [Zeman].

Schválena další německá ponorka pro Izrael – může nést rakety s jadernou hlavicí

Minimálně 165 mil. eur jde na ponorku z peněz německých daňových poplatníků 

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu vyjádřil nedávno hluboký nesouhlas s předběžným mezinárodním ujednáním o íránském jaderném programu. Podle tohoto politika je ujednání základem konečné dohody, která „ohrozí přežití Izraele“. Konečná dohoda světových mocností s Íránem by měla být připravena do konce června. Výměnou za ústupky budou postupně zrušeny hospodářské sankce, kterým nyní Teherán čelí. Mezitím je však Izrael vyzbrojován německými ponorkami, které jsou podle mezinárodních expertů schopny nést rakety s jadernou hlavicí.

Nejen o teorii a praxi mediální propagandy v demokratických zemích

Petr Žantovský a Miroslava Pašková v novém Debatním klubu

Svět médií je v posledních několika měsících systematicky sycený informacemi, které jsou vnímané veřejností velmi různorodě. Taková Česká televize zápasí o důvěru svého zpravodajství a publicistiky tím, že například redaktor Michal Kubal pozve Martina C. Putnu, zapřísáhlého odpůrce prezidenta Vladimíra Putina, aby vysvětlil na pozadí ruské výstavy o Ivanu IV., řečeném Hrozném, proč je Hrozný, přitom minimálně Putna coby vystudovaný rusista velmi dobře ví a měl by to i veřejně říci, že přídomek "hrozný" je v ruštině chápaný jako impozantní nebo úžasný. To je ale v přímém rozporu záměru redaktora Kubala, který evidentně buduje velmi odpudivý obraz prezidenta Putina. Nezúčastněný divák se v případě neznalosti lingvistického výkladu spokojí s tvrzení ctěného pana profesora. (ZDROJ – od 15 min.)

Projev Tomáše Peciny: „Právě nastal nejvýznamnější mezník v historii poválečných česko-německých vztahů“

Tomáš Pecina (uprostřed) s hostem valné hromady Felixem 
Vogt-Gruberem (vlevo) a členem předsednictva SKS 
Wolfgangem Habermannem. Foto: Náš směr/Lukáš Beer

Ve středu přednesl na valné hromadě Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku svůj projev člen výkonného výboru sdružení Tomáš Pecina. Přinášíme jeho doslovné znění.

Moji milí členové sudetoněmeckého krajanského sdružení, milí přátelé, vážení hosté!

Patřím ke generaci, pro kterou představuje vrcholný okamžik a nejsilnější zážitek v životě, pokud se věcí veřejných týká, jeden sychravý podzimní den na konci listopadu roku 1989, kdy v Praze na Letenské pláni vystoupil písničkář – do té doby emigrant – Jaroslav Hutka s kytarou a zazpíval píseň o tom, co je na světě nejkrásnější, nejpevnější, nejpustější a nejmocnější: asi ji všichni znáte a všichni se na ni pamatujete.

Sudetoněmecké krajanské sdružení (SKS ČMS) tvrdě kritizuje ministerstvo vnitra za „neuvěřitelnou drzost a nehoráznost“

Ve středu proběhla valná hromada spolku, který začal nabírat své členy

Vůbec první přihlášku do spolku podala pražská advokátka 
Klára A. Samková (na snímku s Janem Šináglem). 
Foto: Náš směr/Lukáš Beer

Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, občanské sdružení, které bylo před třemi týdny rozsudkem Nejvyššího správního soudu zaregistrováno a zvítězilo tak ve více než pět let trvajícím právním sporu s ministerstvem vnitra, uskutečnilo ve středu v Praze svou ustavující valnou hromadu. Na ní spolek změnil svůj název tak, aby odpovídal požadavkům nového občanského zákoníku, takže místo „občanské sdružení“ obsahuje jeho název nyní dodatek „zapsaný spolek“, a schválil nové stanovy. Akce se zúčastnili hosté z České republiky i ze zahraničí, mj. Felix Vogt-Gruber, zastupující zemský předseda bavorského Sudetoněmeckého krajanského sdružení a předseda Witikobundu.

Proč byl book trailer „Hitlerovi Češi“ smazán z Youtube?

Čtenář A. S. (celé jméno redakci známo) upozorňuje: „Dobrý den. Chtěl bych se zeptat, jestli bude opět v provozu video Hitlerovi Češi. Předem děkuji za odpověď. Nelíbí se mně, že bylo smazáno – něco na tom bude, tohle není žádná demokracie a je to divné – tady někdo nechce, abychom znali pravdu!“ Toto video zaznamenalo doposud třináct a půl tisíc návštěv. Existuje však možnost, jak si přesto lze video prohlédnout: zascrollujte dolů na konec stránky a jako výchozí zemi si v nabídce nastavte jiný domovský stát než ČR. Video pak bude k dispozici. Informace o knize naleznete ZDE. Redakce se záležitostí zabývá. (-lb-)

Valná hromada

Tomáš Pecina 

Zastupující zemský předseda SL Bavorsko Felix Vogt-Gruber a iniciátoři 
vzniku Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a 
ve Slezsku: Tomáš Pecina, Wolfgang Habermann a Jan Šinágl. 
Foto: Náš směr/Lukáš Beer

Malý krok pro člověka, ale obří skok pro svobodu a demokracii v této zemi: Dnes ve 14 hodin se v Praze uskutečnila ustavující valná hromada Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, občanského sdružení.

Live stream nemáme, nicméně pro ty z mých milých čtenářů, kteří se převratné události nemohou účastnit osobně, zveřejňuji aspoň slavnostní projevy (Pecina, Šinágl) a nové stanovy, odpovídající platné úpravě spolčovacího práva. (Zvukový záznam projevů zde: Pecina, Šinágl.)

J. X. Doležal: Když si xenofob veřejně kálí do úst

J. X. Doležal je typickým příkladem moderního židovského publicisty. Nenávidí Putina, miluje Izrael, vítá americké vojáky a veřejně hází všechny muslimy do jednoho pytle jako potencionální teroristy. (Ač toto konstatování určitě má ve velké řadě případů své opodstatnění, nemělo by se ovšem opomínat, že i mezi židovskými publicisty se mouhou najít mnohem moudřejší a rozumnější hlasy, i právě ohledně krize na Ukrajině – příkladem může být publicista Jan Schneider. Nicméně česká – a zdaleka nejen česká – publicistická scéna přímo vnucuje mnoho opačných příkladů, které jakoby chtěly potvrzovat určitý nápadný stereotyp. - Pozn. L.B.) Svůj pověstný úsměv ovšem ztrácí okamžitě, jakmile začne někdo řešit jeho příbuzenskou skupinu stejným způsobem, jakým on řeší už roky právě Palestince či muslimy obecně.

Tlumočená přednáška A. Matarové o palestinsko-izraelských vztazích

Do Prahy před několika dny zavítala izraelská politická aktivistka Anat Matarová, docentka filosofie na univerzitě v Tel Avivu. Je předsedkyní izraelského Akčního výboru pro palestinské vězně a autorkou a editorkou knihy esejů o palestinských politických vězních v Izraeli Threat: Palestinian Political Prisoners in Israel (2011), kterou vydala společně s právničkou Abeer Bakerovou z Haifské univerzity. Řadu let je aktivní v „levicových“ hnutích, především v hnutí odpíračů vojenské služby, ve skupině Open Doors bojující proti tzv. administrativní vazbě a ve výzkumné organizaci Who Profits, jejímž cílem je odhalovat propojení izraelského průmyslu s okupací.

Česká emigrace 1939-1945 a „světové Židovstvo“ (2.)

Předchozí část: ZDE

V knize „Země zaslíbená“, která vyšla v březnu 1943, 
se uvádí, že Sigmund Israel Amarant (původem z 
Haliče) vyhledal v Paříži po vypuknutí války Edvarda 
Beneše a smluvil s ním půjčku na „fond pro znovu- 
vybudování Československa“ ve výši pěti milióny dolarů. 
Podmínkou mělo být zachování židovských práv jako 
za prezidenta Masaryka. Po zásadní dohodě se prý 
Amarant obrátil ve věci úvěru koncem roku 1939 na 
bankovní domy Kuhn, Loeb &  Co. a Paul Warburg v 
New Yorku. Amarant v roce 1933 přesídlil z Rakouska 
do Československa a ve svém „věcném výkladu“ 
Českému národnímu výboru se měl později chlubit, 
že „byl první, kdo v roce 1933 dal v Praze ve věci 
finanční povahy zatknout nacisty“ a udáními přivodil 
domovní prohlídky u sudetoněmecké nacionálně- 
socialistické dělnické strany. Poté se věnoval 
mezinárodními obchodu se zbraněmi, odešel z 
Československa a v roce 1939 navazuje kontakty s českou 
emigrací v Paříži, a tedy i s Benešem. Přibližně ve stejné 
době, kdy vyšel článek Waltera Jacobiho „Česká emigrace 
a světové Židovstvo“ v časopise Böhmen und Mähren, 
však už Amarant nebyl naživu: dne 13. září 1943 vydává 
židovská tisková kancelář JTA zprávu, že byl Sigmund 
Israel Amarant ve věku 62 let Němci v Paříži popraven 
„za zrádnou činnost proti Velkoněmecké říši“ a proti řádu 
platícímu na území Protektorátu Čechy a Morava.

Článek Waltera Jacobiho „Česká emigrace a světové Židovstvo“ vyšel v německy psaném periodiku ,Böhmen und Mähren' až půl roku (ve vydání pro září-říjen 1943) po vydání knihy „Země zaslíbená“ a v podstatě pouze shrnoval její text, přičemž více kladl důraz na údajné paralely mezi souhrou české emigrace a „světovým Židovstvem“ za první světové války a mezi politickou a „hospodářskou“ kooperací zčásti i stejných aktérů po roce 1939. Článek v ,Böhmen und Mähren' nezachází zdaleka tak do detailu jako „Země zaslíbená“, nicméně cituje mnoho konkrétních jmen, o jejich roli ze rozepisuje zmíněná kniha. Jedná se bezpochyby o propagandistický produkt, který měl českému čtenáři představit přední představitele současného českého exilu – Edvarda Beneše a Jana Masaryka (a v podstatě londýnský „vládní kabinet“) – jako pomocníky „světového Židovstva“. Samotná kniha obsahuje velké množství konkrétních údajů (které ovšem nejsou patřičně ozdrojované, což na druhou stranu v literatuře té doby i doby mnohem pozdější nebylo ničím neobvyklým). Jako problematické se jeví některé očividné „oslí můstky“, které si autor staví při konstruování určitých souvislostí a tezí. A na jiných místech je relevantnost některých faktografických údajů vzhledem ke konstruovaným tezím přinejmenším sporná. Následující text je doslovným překladem článku z ,Böhmen und Mähren' a byla v něm ponechána i jedna malá ukázka primitivní formy antisemitismu. Redakce předkládá tento text svým čtenářům k objektivnímu posouzení už jenom z toho důvodu, že se naše stránky zabývají velkou měrou tématikou česko-německých vztahů v období existence Protektorátu Čechy a Morava, přičemž v rámci toho nelze opomíjet ani problematiku česko-židovských vztahů. (-lb-) 

Dovolená s Heydrichem – vyšla nová hodnotná česká studie

Rozjásaní rekreanti zotavovny Kopa v Ovčárech 26. června 1944. 
(Foto: Soudobé dějiny / Všeodborový archiv ČMKOS, Fond fotoarchiv Hanka.)

V čísle III/2014 odborného časopisu Soudobé dějiny vyšla zajímavá studie Jiřího Pokorného o „Zotavovací akci – Odkazu Reinharda Heydricha“, v jejímž rámci desetitisíce dělníků Protektorátu Čechy a Morava měly možnost v letech 1943 a 1944 využít dovolené k týdenním bezplatným rekreačním pobytům v ozdravovnách, lázeňských zařízeních a podobných objektech v různých atraktivních lokalitách na území Protektorátu. Akce byla pojmenována po zastupujícím říšského protektora Reinhardu Heydrichovi, který okázale zdůrazňoval svůj zájem na zajištění dobrých sociálních podmínek českého dělnictva a krátce před svou smrtí inicioval první takovéto ozdravné pobyty. Autor zasazuje téma do kontextu vývoje odborového hnutí po vzniku německého Protektorátu a snah o ozdravnou péči o mládež v době první republiky a uvádí, že až Národní odborová ústředna zaměstnanecká (NOÚZ) jako jednotná odborová organizace v Protektorátu získala dostatečné materiální prostředky, aby mohla pořádat tak náročnou akci. Dále autor přibližuje organizaci celé akce, její slavnostní aranžmá a typický průběh. Zdůrazňuje přitom, že i když její význam byl výsostně propagandistický, scénář akce počítal hlavně s kulturním, sportovním, turistickým a společenským vyžitím rekreantů a dával přednost nepřímému ideologickému působení; výchovný aspekt byl poněkud posílen v roce 1944. Značnou pozornost věnuje autor ohlasům „Zotavovací akce“ z řad jejích účastníků. Na jejich veskrze pozitivním vyznění se sice do jisté míry zřejmě postarala oficiální režie a kontrola, je však třeba připustit, uvádí autor, že mohly vyjadřovat také autentické dojmy prostých lidí, kteří se poprvé v životě setkali s takto soustředěnou péčí, prezentovanou jako odměna za jejich poctivou práci.

Anat Matar: Is Israel a democratic state?

Anat Matar is a Senior Lecturer in Philosophy at Tel Aviv University and Chair of the Israeli Action Committee for the Palestinian Prisoners. She has recently published (in collaboration with Adv. Abeer Baker from Haifa University) an edited volume of essays, entitled Threat: Palestinian Political Prisoners in Israel (London, Pluto Press 2011). Matar has been a Leftist activist for many years, in particular in the refusal movement, in “Open Doors”, an activist group against administrative detention, and in “Who Profits?”, a research group exposing the Israeli Occupation industry. Anat Matar was invited to Prague by the Palestinian Club in the Czech Republic. There were two lectures which took place in co-operation with the International Solidarity Movement (ISM) Czech Republic group, and the Association of Political Science Students of Charles University Prague. Anat Matar spoke on the issue of Palestinian political prisoners and land confiscation; and on the impact of the recent Israeli elections and the role of the international community. Questions asked by Petra Šťastná of ISM Czech Republic who strives for justice for Palestine. (-dk-)

Hauptversammlung der Sudetendeutschen Landsmannschaft nächste Woche in Prag

Die Sudetendeutsche Landsmannschaft in Böhmen, Mähren und Schlesien, die erst nach einem langwierigen fünfeinhalbjährigen Streit mit dem tschechischen Innenministerium vor zwei Wochen vom tschechischen Obersten Verwaltungsgerichtshof grünes Licht für die Eintragung in das tschechische öffentliche Vereinsregister bekommen hat, beruft nun ihre Gründungshauptversammlung ein. Die Sitzung findet am 8. April 2015 im Salon des Restaurants Sklep in der Straße Seifertova 53, Prag 3, statt. Der planmäßige Beginn ist um 14:00 Uhr.

„In gewisser Weise ist dies ein historisches Ereignis“, sagt Tomáš Pecina, einer der drei Vereinsgründer, „allerdings darf man nicht vergessen, daß unser Kampf noch nicht definitiv vorüber ist. Die Behörden respektieren die Entscheidung des Gerichtes nicht und haben z. B. den neu gegründeten Verband noch nicht in das öffentliche Vereinsregister eingetragen. Dadurch entsteht eine paradoxe Situation: Gemäß des Gesetzes sind wir verpflichtet, einen Antrag auf Registrierung der auf der Hauptversammlung beschlossenen Satzungs- bzw. Namensveränderungen zu stellen, selbiges aber gleichzeitig als eine noch nicht eingetragene juristische Person nicht tun dürfen. Es ist ein bißchen wie bei den Schildbürger-Juristen.“

Příští týden v Praze: Sudetoněmecké krajanské sdružení koná valnou hromadu

Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, občanské sdružení, které bylo před dvěma týdny rozsudkem Nejvyššího správního soudu zaregistrováno a zvítězilo tak ve více než pět let trvajícím právním sporu s ministerstvem vnitra, svolalo na 8. dubna 2015 svou ustavující valnou hromadu. Ta se koná v salonku restaurace Sklep v Praze 3, Seifertova 53. Začátek zasedání valné hromady je plánován na 14.00 hod.

„Svým způsobem je to historická událost“, říká Tomáš Pecina, jeden ze tří zakladatelů spolku, „ale zároveň si musíme uvědomit, že naše bitva není dosud vyhrána. Státní orgány totiž rozhodnutí soudu o registraci nerespektují a dosud např. neprovedly zápis nově vzniklého spolku do veřejného rejstříku. Vzniká tak paradoxní situace, že jsme zároveň ze zákona povinni podat návrh na zápis změn schválených na valné hromadě, a zároveň to jako dosud nezapsaná právnická osoba učinit nemůžeme. Je to tak trochu jako v právním Kocourkově.“

V Brně se na tradiční akci „Izrael a my“ vyvyšovaly schopnosti Židů nad Araby

Jako každý rok, pořádala se i letos v Brně s podporou brněnské radnice „veřejná debata“ pod názvem „Izrael a my“, jejímž pořadatelem byli vedle brněnské židovské obce také křesťanští sionisté z české pobočky ICEJ („Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém“). Hlavními hosty akce, která proběhla již 18. ledna, byli izraelský velvyslanec Gary Koren a profesor biblistiky a religionistiky Filosofické fakulty Ostravské univerzity Tomáš Novotný. Hostem byl i designovaný ministr kultury Daniel Herman. Debatu moderoval novinář Petr Brod – muž, který se výraznou měrou podílí na infiltraci „holocaustových témat“ do veřejně dotovaných projektů týkajících se (navenek) česko-německých vztahů prostřednictvím Česko-německého fondu budoucnosti. Není ani náhodou, že Česko-německý fond budoucnosti dotuje křesťanské sionisty z ICEJ, jak potvrzuje výroční zpráva ICEJ pro rok 2014.