Otevřený dopis režisérovi filmu "Nickyho rodina", Mateji Mináčovi

Vážený pane Mináči,
zcela náhodně jsem byl díky velmi intenzivní mediální kampani, která je v České republice vedena kolem Vašich filmových produkcí, povrchně obeznámen o životě a působení pana Nicholase Wintona, jehož jméno je v jiných evropských zemích naprosto neznámým. Díky českým sdělovacím prostředkům jsem tedy měl příležitost poprvé v životě slyšet o tomto muži, a proto mě taktéž udivilo, když jsem objevil informaci, podle které byl Nicholas Winton v Česku dokonce navrhován na udělení ocenění Nobelovy ceny míru a že za tímto účelem je mezi českým školním žactvem organizována i podpisová kampaň. Díky zpravodajství českých médií jsem se taktéž poprvé v životě dozvěděl něco blíže o záchranné akci pana Wintona, která „nemá v historii lidstva obdoby“, která je údajně „známá po celém světě“ a o Vašich filmových produkcích na toto téma, jež si vysloužily řadu cen od „porot na filmových festivalech v různých zemích světa“.

Odpad jako odpad

K premiéře tureckého filmu "Údolí vlků - Palestina"
Lukáš Beer
Při premiéře tureckého filmu Údolí vlků – Palestina tento čtvrtek odpoledne ve vídeňském kinokomplexu u „Millenium Tower“ se kinosál zaplnil asi jen z jedné desetiny. Skupinu diváků tvořili přitom převážně turečtí mladiství. Vypadá to tedy spíš tak, že film vzbuzuje větší zájem u politiků, kteří ani nemají chuť se na něj jít sami na vlastní oči podívat, než u samotného potencionáního návštěvníka kina. Ani u vídeňských Turků prý prozatím tato „turecká bondovka“ nevyvolává zrovna kinománii. Možná by premiéru tohoto filmu v Rakousku většina z nich ani nezaregistrovala, kdyby jí nepředcházelo menší politické uvedení ve formě důrazného protestu rakouských izraelitských obcí („antisemitské štvaní“), ke kterému se přidali také rakouští sociální demokraté a Zelení. Evangelicko-luteránský biskup Bünker vyjádřil dokonce přání, aby byl film stáhnut z rakouských kin, protože prý šíří předsudky o židovském spiknutí a staví v potaz samotnou existenci státu Izrael.

Die deutschsprechende Bevölkerung in der Tschechoslowakei nach 1945

Franz Chocholaty Gröger
(übersetzt hat Mathilde Najdek)

Vom 12.-14.November 2008 fand auf dem Boden der Philosophischen Fakultät der Masaryk-Universität in Brünn eine Konferenz unter der Benennung Die deutschsprechende Bevölkerung in der Tschechoslowakei nach 1945 statt, die gleichzeitig auch Anlaβ zu einem Arbeitstreffen des Autorenkollektivs rund ums Forschungsvorhaben der Masaryk-Universität gab (Verweis HIER.). An der Konferenz nahmen auch Forscher aus der Slowakei, ferner der deutschstämmige Historiker aus Mährisch Ostrau, Otfried Pustejovsky, sowie Vertreter der deutschen Minderheit in Böhmen, Mähren und Schlesien teil. Als Ergebnis kam ein Buch heraus, das auch in Zusammenarbeit zwischen dem Forschungszentrum für Geschichte Mitteleuropas und dem Institut für zeitgenössische Geschichte der Akademie der Wissenschaften der ČR entstanden ist. Deren Brünner Nebenstelle beteiligte sich an der Umsetzung im Rahmen des Projektes Dokumentation des Schicksals der aktiven Widerstandskämpfer gegen den Nationalsozialismus, die nach Ende des Zweiten Weltkrieges im Zusammenhang mit jenen Maßnahmen standen, die in der damaligen Tschechoslowakei gegen die sogenannte feindliche Bevölkerung angewendet wurden. Das Buch die Deutschsprechende Bevölkerung in der Tschechoslowakei nach 1945 erschien Ende des vergangenen Jahres bei der Matice moravská.

Čítankové nacistické kreatury a lidé

Lukáš Beer

Nevinná a čistá česká dívka Grétka se ocitá mezi samými
"německými Gertrůdami"" ve filmu "Der Lebensborn - Pra-
men života" (2000).Pak se zamiluje do židovského chlapce Lea.

Není dobrým receptem rozebírat filmové dílo, aniž by jej člověk sám shlédl. Bylo mi ale upřímně docela škoda drahocenného času, který se dá strávit i jinak a plodněji. Za podívání se na filmový trailer však člověk nic nedá. Ovšem jak ta česká, tak i ona o dvacet sekund kratší německá upoutávka na film slovensko-židovského režiséra Juraje Herze „Habermannův mlýn“ ve mně chuť navštívit kino skutečně nevzbudila. Příliš čítankovitě a přitaženě za vlasy ztvárněná role hlavního zloducha, SS-manna Kozlowského v obsazení německého herce Bena Beckera, splňujícího veškeré atributy ideálního ztělesnění esesácké kreatury a prasete v jednom, dost jasně ve filmových trailerech naznačovala, o co ve filmu půjde. Z krátkého traileru dýchala vyumělkovaná schematičnost a naškrobenost příběhu. Nepřesvědčily mne ani titulky k německému traileru, které divákovi podávají „informaci“, podle níž se dějství filmu odehrává v „Sudetenland, Tschechien“. Už to mi nějak signalizovalo, že to s tou faktografií to autoři snímku nebudou myslet až tak vážně. Třešničkou na dortu pak byly některé, dle mého názoru oplzlou „erotikou“ přikořeněné scény, bez kterých se film mohl klidně obejít.

Pět důvodů k tomu, proč Írán zřejmě upustí od konstrukce jaderných zbraní

Gareth Evans byl v letech 1988-1996 australským ministrem zahraničí a poskytl včera svůj komentář rakouskému deníku Der Standard. Evans ve své úvaze vychází mimo jiné i z celé řady neoficiálních setkání s představiteli Íránu a jiných zemí a konstatuje, že situace kolem íránských snah o konstrukci jaderných zbraní dost možná není tak alarmující, jak se všeobecně mnozí obávají.

Německy mluvící obyvatelstvo v Československu po roce 1945

Franz Chocholatý Gröger

Ve dnech 12.-14. listopadu 2008 se na půdě Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně konala konference Německy mluvící obyvatelstvo v Československu po roce 1945, která byla také pracovním setkáním autorského kolektivu výzkumného záměru při Masarykově universitě. (Odkaz ZDE.) Konference se zúčastnili také badatelé ze Slovenska, dále německý historik a rodák z Moravské Ostravy, Otfried Pustejovsky a zástupci německé menšiny z Čech, Moravy a Slezska. Výsledkem je kniha, která vznikla také ve spolupráci Výzkumného střediska pro dějiny Střední Evropy a Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, jehož brněnská pobočka se na realizaci podílela v rámci projektu Dokumentace osudu aktivních odpůrců nacismu, kteří byli po skončení druhé světové války postiženi v souvislosti s opatřeními uplatňovanými v Československu proti tzv. nepřátelskému obyvatelstvu. Knihu Německy mluvící obyvatelstvo v Československu po roce 1945 pak koncem minulého roku vydala Matice moravská.

Aktuální anketa: 42% mladých Rakušanů sympatizuje s FPÖ

Na konstruktivním vztahu ke světovému islámu se údajně nic nemění
Podle výsledků nejnovějšího výzkumu veřejného mínění, provedeného institutem IMAS, se strana Svobodných (FPÖ) dostala mezitím na úroveň popularity vládních politických stran – zaostává s 25% potenciálních voličských hlasů o jedno procento za sociálními demokraty a dělí se o druhé místo s lidovci. V kategorii 14 až 29letých Rakušanů FPÖ dokonce jednoznačně vede s 42% příznivců.

Vlastenectví

Replika na fejeton spisovatele Petra Kersche - aneb Malé zamyšlení o povinné němčině a o povinné češtině
Lukáš Beer

Dokument z pozůstalosti praotce autora tohoto člán-
ku z matčiny strany. Jedná se o "propouštěcí osvěd-
čení" a je datováno 28. červnem 1940. Tehdy byla
vystavována protektorátní vysvědčení pouze v
českém jazyce (příjmení bylo autorem přemazáno).

K čemu rozumnému měl sloužit „fejeton o vlastenectví“, který český prozaik Peter Kersch (to jsem si o něm přečetl na Wikipedii) publikoval nedávno na Neviditelném psu, na první pohled těžko říct, ale k ponaučení jej určitě použít nelze, protože tento jeho krátký text je plný nepřesností a nepravd. Až na druhý pohled je zřejmé, že Kerschovo nakupení poněkud navzájem nesouvisejících „historických ponaučení“ má jeden jediný smysl: totiž ze zcela nezadaných příčin infikovat čtenáře primitivním šovinismem, maskovaným pojmem „vlastenectví“. Kerschem citovaný záznam z nějakého údajného památníčku – Nezapomeň, že jsi Češka! – ve mně mimochodem trochu budí asociace s německým Gedenke, daβ du eine deutsche Frau bist! z období nacionálního socialismu. Když už pan Kersch považuje za nutné vyřádit touto formou své pseudovlastenecké pudy, budiž mu to dopřáno, neměl by se ale přitom uchylovat ke lžím.

Kersch se na konci svého článku verbálně pouští do „pomlouvačných překroucenin pseudohistoriků a hloupých keců neználků“. Pan „historik“ Kersch by si měl ale raději důkladně přečíst Neurathovo a Frankovo memorandum, na které se odvolává, dříve než do světa vypustí své rozumy a především onen blud, podle kterého s českým národem byla po válce zamýšlena fyzická likvidace nebo odsun na Sibiř! Ale tyto „malé nepřesnosti“ se mezi přežívajícími falsifikátory našich národních dějin ještě nějakou dobu budou nosit, nedělejme si naivní iluze.

Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–1951

Franz Chocholatý Gröger

Poprvé od konce druhé světové války je zásluhou editorů Adriana von Arburga a Tomáše Staňka předkládána veřejnosti rozsáhlá dokumentace k těmto důležitým otázkám vysídlení Němců a proměny českého pohraničí, tvořící stále bolestné místo naší minulosti, která je svou koncepcí, svým obsahem a šíří zcela výjimečným počinem. Tato edice je výsledkem dlouholeté spolupráce, započaté v roce 2004, mezinárodního týmu historiků, jenž tvoří Adrian von Arburg, Tomáš Staněk, Tomáš Dvořák, Petr Sedlák, Martina Miklová, Jiří David, Lukáš Novosad, Jaroslav Kučera, David Kovařík, Andreas Wiedemann a další, kteří provedli výzkum v šedesáti archivech České republiky.

Zpřístupněné dokumenty, doprovodné texty a komentáře poskytují řadu nových podnětů pro studium společenských poměrů a česko-německých vztahů v pohraničních oblastech českých zemí. Celou strukturu edice lze nastínit následovně: díl první – obecný úvod, díl II. – rok 1945 (duben – prosinec), díl III. – rok 1946 - Rok transferu, díl. IV období let 1947-1951 - Závěrečná etapa migrací a nová realita pohraničí, díl V. – období let 1945-1955 - Výsledky migrací. Situace menšin. Kulturně společenské poměry a díl VI – Soudobý tisk 1945- 1951.

Nicholas Winton zachraňoval německé děti před Hitlerem (?)

O jedné průhledné lži distributora a tvůrců filmu „Nickyho rodina“
Lukáš Beer
Víte o tom, že holocaust si vyžádal pouze v samotném Německu mezi 135.000-165.000 obětí na německých životech? Ano, přesně tak, tolik Němců totiž dle nejrůznějších oficiálních výzkumů zemřelo v důsledku nacionálně socialistického holocaustu, tedy jak to uvádějí oficiální studie. Že jste o tom ještě nikdy neslyšeli? Němci jako oběti holocaustu? Aha, možná to bude tím, že jsem jaksi opomněl uvést jeden zbytečný „malý detail“ – těmito počty byli myšleni samozřejmě němečtí Židé. Nikdo ze čtenářů zajisté nepopře, že se valná část německých Židů ve Výmarské republice hlásila k německé národnosti. Mnozí z nich o sobě dokonce ani sami nevěděli, že jsou podle nových německých zákonů považováni za Židy.

Obhajovací spisy K. H. Franka (9. část)

Předcházející části: 1. část + rozcestník k souvisejícím textům - 2. část - 3. část - 4. část - Lidice a K. H. Frank - 5. část - 6. část - 7. část - 8. část
Terezín
(Obhajovací spis IV)

Záběr z propagandistického filmu o Terezíně. Obecenstvo
přihlíží fotbalovému utkání obyvatel ghetta.

Protože jsem byl vyzván, abych podal zprávu o Terezíně, chtěl bych konstatovat, že město bylo v roce 1941 bez přičinění protektorátní správy vyklizeno. Domácímu obyvatelstvu Terezína byly v okolí a na jiných místech zprostředkovány možnosti k ubytování. Do prázdného města byli nasídleni Židé. Přicházeli z Protektorátu, ale také z Altreichu a z obsazených území. Podléhali dozoru říšského hlavního bezpčnostního úřadu. Jednalo se přechodně až o 50.000 lidí.

V létě 1944 jsem obdržel jak od Himmlera, tak i od ministerstva zahraničí úkol, abych prohlédl a zkontroloval „Říšské ghetto Terezín“, protože byla nahlášena návštěva zástupců Mezinárodního červeného kříže.

Bezohlednost a korupce v ghettu Terezín

Michal Frankl

V českém překladu konečně vychází objemná třídílná studie H. G. Adlera (1910–1988) věnovaná terezínskému ghettu (Pozn. NS: tento text je z roku 2007). S nemalým zpožděním, vždyť její první vydání v němčině se datuje do roku 1955. Dodnes jde bezpochyby o nejpodrobnější knihu o největším koncentračním táboře na českém území. I proto je toto zpoždění pozoruhodné. Není ale způsobeno pouze tím, že autor žil v poválečném období v londýnském exilu a že v době komunistické diktatury bylo téma holocaustu obecně vytlačováno na okraj zájmu. Jde také o nepohodlnou interpretaci, kterou Adlerova kniha nabízí.

H. C. Strache o Geertu Wildersovi: „Máme tu naprosto jiné názory, to není moje linie“

Tématiky prosincové cesty představitelů FPÖ do Izraele se nyní chopila i rakouská veřejnoprávní televize ORF. Hostem v nedělním pořadu „Pressestunde“ byl tentokráte předseda Svobodných Heinz-Christian Strache. Podstatná část rozhovoru, který s politikem vedl vedle redaktora ORF také novinář z deníku Kleine Zeitung, se točila kolem Stracheho cesty na Blízký východ koncem loňského roku.

Před 70 lety: Společný výměnný pobyt Hlinkovy a Hitlerovy mládeže v Korutanech

(Doplněk: Výzva čtenářům stránek „NÁŠ SMĚR“ nejen na Slovensku)
Lukáš Beer

Spolupráce slovenské Hlinkovy mládeže s Hitlerovou mládeží trvala již od roku 1939, kdy německý říšský vedoucí mládeže Baldur von Schirach pobýval na Slovensku jako host Alexandera Macha, hlavního velitele Hlinkovy gardy v letech 1939-44. Tato spolupráce byla prohloubena, když v roce 1940 dlelo sto německých vedoucích Hitlerovy mládeže na několik týdnů v jednom německo-slovenském společném táboře na Slovensku. Tato návštěva byla v lednu roku 1941 opětována pobytem slovenských vedoucích mládeže na společném táboře u Faaker See v Korutanech, kde se Slováci setkali také s padesáti vedoucími Hitlerovy mládeže a trávili spolu v přátelské atmosféře čas zimními radovánkami. Zařízení, ve kterém byli příslušníci obou organizací ubytováni, bylo vybudováno až po vypuknutí druhé světové války. Slovenská výprava se pak po několika dnech vydala ještě do Mnichova a do Berlína, aby tam spolu se sborovým vedoucím Hlinkovy mládeže, Alojzem Mackem, poznala vůdcovská zařízení Hitlerovy mládeže.

Strache pozván do Libanonu

Předseda FPÖ: „Bylo by opovážlivé stavět se v blízkovýchodním konfliktu pouze na jednu stranu. Musí se mluvit se všemi.“

Rakouský deník Österreich přinesl tento týden zprávu, podle které předseda FPÖ Heinz-Christian Strache v dohledné době zamýšlí navštívit Libanon. Tato skutečnost už byla ohlášena už o něco dříve, avšak citovaný list však navíc tvrdí, že Strache se chce setkat také se zástupci šiítské organizace Hizballáh, kterou USA, Velká Británie a Izrael považují za teroristickou a nanejvýš nebezpečnou. Podle listu se nechce Strache setkat pouze s radikálními islamisty, ale také se zástupci křesťanského obyvatelstva žijícího v Libanonu. H. C. Strache se jak známo v prosinci loňského roku zúčastnil na pozvání místních izraelských zástupců cesty do Izraele, která vyvolala jisté zneklidnění a mnoho nejasnosti. Podle listu Österreich odůvodnil Strache svou plánovanou cestu do Libanonu takto: „Bylo by opovážlivé stavět se v blízkovýchodním konfliktu pouze na jednu stranu. Musí se mluvit se všemi.“

Anti-antisemitismus jako instrument

Horká debata s Moshe Zuckermannem o jeho nové knize ve Vídni

Začátkem týdne proběhla na půdě vídeňského „Ústavu pro soudobé dějiny“ neobyčejně rušná debata kolem vystoupení izraelského historika Moshe Zuckermanna, jak tento týden informoval deník Die Presse. Sál, kde se přednáška konala, byl beznadějně přeplněný a už od počátku zde panovala nabitá atmosféra. Jednalo se o diskusi okolo knihy „Antisemita!“, jejímž autorem je 61letý profesor dějin a filozofie v izraelském Tel Avivu a od loňského roku také vědecký vedoucí soukromé nadace Sigmunda Freuda ve Vídni, Moshe Zuckermann. Jako syn polských Židů, přeživších holocaust, se Zuckermann po desetiletém pobytu v Německu ve věku 20 let rozhodl k návratu do Izraele, kde se projevuje jako znalý kritik izraelské politiky a kde vystupoval mj. za dvoustátní řešení izraelsko-palestinského konfliktu. V posledních letech přišel na knižní trh s knihou „Šedesát let Izraele. Geneze politické krize sionismu“, která vyšla před dvěma roky v německém Bonnu, a v loňském roce pak knihou „Antisemita!“

Jak se příslušníci Hitlerovy mládeže měli chovat vůči Čechům

Lukáš Beer

V červenci 1944 se České Budějovice staly místem konání sportovních vyřa-
zovacích závodů Hitlerovy mládeže, v rámci kterých se konalo i slavnostní
shromáždění na českobudějovickém náměstí, kde se i tančilo v krojích.

Známý český historik Jaroslav Čvančara charakterizoval v jedné ze svých publikací hlavní rysy někdejší Hitlerovy mládeže mimo jiné těmito slovy: „Německá mládež je díky bohaté sportovní činnosti, kolektivismu i stmelujícím pochodům tělesně velmi zdatná. Avšak kult síly, naprostá poslušnost, nemilosrdnost až krutost, je zaměřena k nadřazenosti a nepřátelství vůči všemu neněmeckému.“ (Někomu život, někomu smrt -1943-1945, str. 95). Stále se ještě v našich krajích setkáváme s hluboce zakořeněným názorem, podle nějž byl každý německý mladík, příslušník Hitlerovy mládeže, automaticky nelidským vyvrhelem, nehodný lidského soucitu, což se ostatně často projevuje i v diskusích o poválečných excesech na Němcích na našem území. Argumentace „vždyť oni byli z Hitlerjugend“ nebo „on byl členem zfanatizované Hitlerovy mládeže“ jako by automaticky měla postačit při omlouvání a ospravedlňování příležitostných ukrutností spáchaných na mladých lidech, jejichž „zločin“ spočíval čistě v členství v HJ, které bezpochyby naprostá většina mladých Němců a Rakušanů přijímala ráda nebo dokonce s nadšením.

„Töten auf Tschechisch“ als Buch erschienen

Franz Chocholatý Gröger
Übersetzung: Mathilde Najdek
Ursprünglicher Text: hier

Ende des vergangenen Jahres erschien ein Buch mit Gesprächen von Josef Mlejnek, ehemals Redakteur bei der Revue Střední Evropa (Revue Mitteleuropa), mit dem Regisseur David Vondráček. David Vondráček wurde beim Publikum durch die vom ČT (Tschechisches Fernsehen) gesendeten Filme bekannt, die der Nachkriegsbesiedlung des tschechischen Grenzlandes gewidmet waren – das Dokument Ins (un)gelobte Land, weiter dem Niedergang der tschechischen Minderheit in Glatz, das nach 1945 von Polen besetzt wurde, durch das Dokument Adieu tschechischer Winkel (es kann sein, dass das Dokument bereits einen anderen deutschen Titel trägt, der dem Übersetzer jedoch unbekannt ist – Not.). Was die nach dem Krieg erfolgte ethnische Säuberung der altansässigen deutschen Bevölkerung, begleitet vom Morden und von Exzessen in der Phase der „wilden Vertreibung“, betrifft – fällt jedem Töten auf Tschechisch ein. Für diesen Film erhielt David Vondráček anlässlich des Internationalen Festivals in Iglau den Preis der Zeitschrift Respekt für den besten Fernsehstreifen des Jahres 2010 und den Internationalen Franz Werfel Preis für sein Engagement auf dem Gebiet der Menschenrechte.

Polovičaté ospravedlnění

Šéf FPÖ H. C. Strache reagoval na znepokojení ve vlastních řadách kvůli cestě do Izraele – ovšem nepřesvědčivě
Lukáš Beer

Foto: http://www.fpoe.at/

Zároveň se zástupci několika evropských pravicových stran navštívil šéf Svobodných (FPÖ) Heinz-Christian Strache počátkem prosince loňského roku Izrael na pozvání několika tamějších politiků. Společně s Filipem Dewinterem (Vlaams Belang), Kentem Ekerothem (Švédští demokraté) a německým politikem René Stadtkewitzem (Svoboda) se podílel na prezentaci tzv. Jeruzalémského prohlášení. Toto prohlášení nelze obsahem považovat za nějaké pouhopouhé konstatování určitých „samozřejmostí“, jako kupříkladu distancování se od totalitních režimů minulosti a uznání práva na existenci státu Izrael apod., protože by se jinak pozorovatel mohl zcela zákonitě ptát, proč zmínění politikové považovali vůbec za nutné a potřebné odcestovat za tímto ne zrovna senzačním účelem nikam jinam než právě do zaslíbené země, zrovna v Izraeli se radit o tom, jak zabránit fundamentálnímu islámu v Evropě a zrovna zde vydat nějaké – svým obsahem zdaleka ne mimořádné – prohlášení.

Odsun 2

Franz Chocholatý Gröger

Koncem listopadu 2010 spatřil světlo světa druhý svazek dokumentace Odsun - Vyhnání sudetských Němců. Je věnován období od zřízení „Protektorátu Čechy a Morava“ v březnu 1939 do oficiálního ukončení vyhnání na konci roku 1946. Období započaté dokumentem č. 001, jimž jsou zápisky z deníku Thomase Manna datované 14. 3. 1939 ve vlaku do Chicaga a končící dokumentem č. 516, totiž Vánočním projevem presidenta E. Beneše z 25. 12. 1946 „Letošní Vánoce jsou poprvé bez Němců“. Zatímco se dokumentace v prvém svazku vydaném v roce 2000 zabývá vývojem českého a německého nacionalismu v letech 1848 -1938 probíhajícího za vzájemného působení. Toto nelze říci o vývoji během druhé světové války, nyní jde o více než o pouhou politickou a kulturní sebezáchovu. Nacionalisté na obou stranách hledali vždy pomoc u velmocí, aby s jejich pomocí prosadili své zájmy.

Aktualizace článku o promítání filmu „Žid Süss“ v Protektorátu

Lukáš Beer

Dora Komarová a Willi Forst ve filmu "Opereta" (1940), který
na přelomu let 1940/41 stejně jako film "Žid Süss" zaznamenal
silnou návštěvnost českého publika.

Právě byl textem doplněn článek (ZDE), který se loni koncem listopadu na těchto stránkách věnoval sedmdesátému výročí slavnostní premiéry propagandistického filmu „Žid Süss“ v kinech na území Čech a Moravy. Konkrétně jde o část příspěvku, kde je řeč o celkové úspěšnosti tohoto snímku u českého publika. Jak je v textu uvedeno, navštívilo film díky častým reprízám během prvních čtyř týdnů po slavnostní premiéře 21. listopadu 1940 více než 50.000 Pražanů. V dalších českých a moravských městech se začal tento filmový snímek promítat až později, jako např. teprve od ledna 1941 v Brně.

Das Wiesbadener Abkommen zwischen dem Tschechischen Nationalausschuss und der Arbeitsgemeinschaft zur Wahrung sudetendeutscher Interessen

Franz Chocholatý Gröger
(Übersetzung: Mathilde Najdek)
Ursprünglicher Text auf tschechisch: hier

Der sudetendeutsch-tschechische Föderativausschuss tagt
in London (ca. 1951). Auf dem Bild (v.l.n.r.): Eugen de Witte,
Dr. Karel Locher, Dr. Rudolf Lodgman von Auen, General
Lev Prchala, Richard Reitzner und Hans Schütz.

General Lev Prchala gründete 1940 zusammen mit dem Journalisten Petr Přídavek den Tschechoslowakischen Nationalausschuss als Form einer Opposition gegen den tschechoslowakischen Widerstand, der von der Londoner Regierung und dem Präsidenten Dr. E. Beneš geführt wurde.
(1) Die spätere Tschechische nationale Einheit baute Prchala Ende 1944 zum Tschechischen Nationalausschuss um. Nach dem Februarputsch in der ČSR entstand im März 1948 die Tschechische nationale Gruppe für Westdeutschland. Im Februar 1949 wurde der Rat einer freien Tschechoslowakei (RSČ) gegründet, der zum Interessensvertreter der Tschechen und Slowaken im Exil wurde.

Zabíjení po česku

Franz Chocholatý Gröger

Ke konci loňského roku vyšla kniha rozhovorů Josefa Mlejnka, v minulosti redaktora Revue Střední Evropa, s režisérem Davidem Vondráčkem. David Vondráček vstoupil do povědomí diváků filmy odvysílanými ČT, které se věnovaly poválečnému osídlení českého pohraničí - dokument Do země (ne)zaslíbené, zániku české menšiny v Kladsku, po roce 1945 obsazeném Polskem, v dokumentu Sbohem český koutku. Co se týče poválečného etnického čištění starousedlého německého obyvatelstva provázeného vražděním a excesy ve fázi „divokého odsunu“- vyhánění – vybaví se každému Zabíjení po česku. Za tento film obdržel David Vondráček na Mezinárodním festivalu v Jihlavě cenu časopisu Respekt za nejlepší televizní snímek roku 2010 a Mezinárodní cenu Franze Werfela za počin v oblasti lidských práv.

Bývalý rakouský vicekancléř o prezidentských volbách v Bělorusku: Nebyl jsem svědkem žádných nesrovnalostí

Hubert Gorbach poskytl jako přímý pozorovatel prezidentských voleb v Bělorusku rozhovor listu "Wiener Zeitung"

Hubert Gorbach byl v letech 2003-
2007 rakouským vicekancléřem.

Jsou tomu téměř čtyři roky, co se britský tisk královsky kochal nad anglicky (nebo spíše „němglicky“) psaným dopisem bývalého rakouského vicekancléře Huberta Gorbacha, který byl adresován britskému ministru financí Alistairu Darlingovi. Gorbach se tehdy svou nemotornou angličtinou nejenže parádně ztrapnil doma i v zahraničí, ale navíc mu hrozilo soudní stíhání, protože svůj dopis sesmolil na úřední dopisní papír, který předtím směl používat pouze ve své funkci jako spolkový vicekancléř, a podepsal se pod něj jako „vicekancléř mimo službu“. Háček byl přitom v tom, že svůj dopis posílal do Velké Británie v červenci 2007, ale mezitím již půl roku už dávno nestál ve funkci rakouského vicekancléře.

Hubert Gorbach jako člen tehdy ještě Haiderovy FPÖ od roku 2003 vykonával ve vládě lidoveckého kancléře Wolfganga Schüssela funkci ministra pro dopravu, inovaci a technologii a o něco později navíc i funkci vicekancléře.

Obhajovací spisy K. H. Franka (8. část)

Předcházející části: 1. část + rozcestník k souvisejícím textům - 2. část - 3. část - 4. část - Lidice a K. H. Frank - 5. část - 6. část - 7. část
Státním ministrem
(Obhajovací spis III)

V půlce srpna 1943 jsem byl opětovně povolán do hlavního stanu ve Východním Prusku. Hitler mi sdělil, že se rozhodl odvolat Daluegeho z úřadu zastupujícího říšského protektora, definitivně uvolnit ze svého úřadu dřívějšího říšského protektora von Neuratha na jeho přání a místo toho jmenovat říšského ministra vnitra dr. Fricka říšským protektorem. Mne Hitler jmenoval Německým státním ministrem pro Čechy a Moravu v postavení říšského ministra. Dosavadní plnomoci říšského protektora tím byly dalekosáhle přeneseny na mne. Směl jsem podrobně přednést mou koncepci o politické situaci v Protektorátě a mohl jsem při této příležitosti probrat několik více zásadních otázek. Adolf Hitler byl pozorným posluchačem. Ukázal se v nejlepší náladě a byl si naprosto jistý vítězným ukončením války.

„Privilegovaní a asociální“

Část české veřejnosti před 70 lety ze sociálního hlediska schvalovala zákroky proti legionářům, požívajícím protekce a privilegií za první republiky. Češi však nepochybovali o legionářské myšlence jako takové.
Lukáš Beer

Čeští legionáři, kteří se vrátili z Francie, přebírají stráž na Pražském hradě.

Zatímco před Vánocemi roku 1940 ovlivňovaly nálady českého obyvatelstva v Protektorátu v první řadě starosti hospodářského charakteru, dostaly se těsně před koncem roku do popředí zájmu opět politické záležitosti. Byly to především aktuální italské neúspěchy na bojištích severní Afriky a také různé projevy amerického prezidenta Roosevelta, které budily naděje širokých vrstev obyvatelstva v brzkou porážku zemí Osy. Úspěšný postup Angličanů v severní Africe, boje o Tobruk a novoroční projev prezidenta Roosevelta na sebe přitáhl opět větší zájem veřejnosti o politické dění. Rooseveltův novoroční projev byl podle zpráv pražského Sicherheitsdienstu mnohými Čechy vykládán jako „nejkrásnější novoroční dárek všem těm, kdo touží po porážce mocností Osy“ – ti si totiž mnohé slibovali od brzkého vstupu USA do války. Tato víra v brzkou porážku Německa se v dané době podepsala na životě v Protektorátu také v tom smyslu, že na jedné straně mnozí, doposud loajální Češi začali být opatrnější a zdráhavější, aby na sebe v novém poválečném Československu případně nepřivolali nenávist svých spoluobčanů, a na druhé straně tento optimismus posiloval sebevědomí pro tzv. pasivní rezistenci vrstev protektorátního obyvatelstva.