Franz Chocholatý Gröger
 |
| Velkokříž Železného kříže 1813 byl v létech "osvobozovací války" proti francouzské okupaci udělen celkem pětkrát. |
úterý 30. dubna 2013
Železný kříž 1813
Historie Železného kříže se započala před 200 lety a jeho tradice byla pak třikrát obnovena, naposledy Hitlerem
Franz Chocholatý Gröger
Před 200 lety založil pruský král Friedrich Wilhelm III. Železný kříž, který se stal tradičním symbolem německých sil, ale je více symbolem svobody a rytířské povinnosti, zrozené za osvobozovací války let 18/13-1815. Železný kříž byl založen výnosem pruského krále v den narození jeho zesnulé manželky Luise Prinzessin zu Mecklenburg-Strelitz (* 10. 3. 1776 † 19. 7. 1810). V dokumentu O založení řádu železného kříže se hovoří: My Friedrich Wilhelm, z Boží milosti pruský král atd. atd. V dnešní nepříznivé situaci, na níž závisí osud vlasti, národ velmi pozdvihuje pevná mysl, která zasluhuje úcty a věčné památky. Vytrvalost, s níž lid snášel neobyčejné zlo kruté doby, se nezměnila v malomyslnost, což dokazuje velkou odvahu každého člověka, jež mu pomohla vše přetrpět, opírajíce se o náboženství a věrnost králi a vlasti. Proto jsme se rozhodli vyznamenat zásluhy, dosažené v právě propukající válce v boji s nepřítelem či v poli a v zázemí, avšak pouze v tomto velkém boji za svobodu a samostatnost, a vyznamenání po této válce již neuděloval. Proto nařizujeme: „Jako vyznamenání za zásluhy našich poddaných o vlast v této válce zakládáme Železný kříž ve dvou třídách a velkokříži." (1) Výnos pak byl uveřejněn ve Vratislavi (Breslau, Wrocław) v Schlesische privilegirte Zeitung v č. 34 z 20. 3. 1813 spolu s královým provoláním „An Mein Volk“, jež bylo výzvou k boji národa proti francouzské okupaci. (2)
Franz Chocholatý Gröger
pondělí 29. dubna 2013
Zamlčovaná pravda: za Hitlera stíhaní homosexuálové zneužívali mládež
Lukáš Beer
Organizátoři letošního průvodu homosexualistického hnutí Prague Gay Pride si spokojeně mnou ruce, protože vše opět nasvědčuje tomu, že i letošní srpen jim bude nakloněn a česká společnost si na jejich exhibici a „svátky různosti“ zvykla a je ochotna akceptovat tuto zdánlivě neškodnou manifestaci využitých homosexuálů a nemocných, exhibicionisticky založených spoluobčanů jako folklór, dávno patřící k Praze asi stejně tak jako Karlův most. Fáze „zahnízdění" gay průvodu proběhla tehdy úspěšně. Ostatně letošní všeříkající pyšné motto organizátorů pro srpnový pestrý průvod zní „Založili jsme tradici“. Nedávné obrázky z ulic Paříže budí ještě naději, že zdravý národní instinkt a pud sebezáchovy a cit pro základní ctnosti nemusí být pouze čistou utopií. „Grande Nation“, sama se zmítající v imigrační záplavě, předvedla něco, o čem Češi, Němci, Slováci nebo Rakušané mohou zatím jenom snít. Mnohé z nás naplňoval při pohledu na účastníky pařížských masových demonstrací pocit spoluúčasti, obdivu a uznání vůči protestujícím Francouzům.
Organizátoři letošního průvodu homosexualistického hnutí Prague Gay Pride si spokojeně mnou ruce, protože vše opět nasvědčuje tomu, že i letošní srpen jim bude nakloněn a česká společnost si na jejich exhibici a „svátky různosti“ zvykla a je ochotna akceptovat tuto zdánlivě neškodnou manifestaci využitých homosexuálů a nemocných, exhibicionisticky založených spoluobčanů jako folklór, dávno patřící k Praze asi stejně tak jako Karlův most. Fáze „zahnízdění" gay průvodu proběhla tehdy úspěšně. Ostatně letošní všeříkající pyšné motto organizátorů pro srpnový pestrý průvod zní „Založili jsme tradici“. Nedávné obrázky z ulic Paříže budí ještě naději, že zdravý národní instinkt a pud sebezáchovy a cit pro základní ctnosti nemusí být pouze čistou utopií. „Grande Nation“, sama se zmítající v imigrační záplavě, předvedla něco, o čem Češi, Němci, Slováci nebo Rakušané mohou zatím jenom snít. Mnohé z nás naplňoval při pohledu na účastníky pařížských masových demonstrací pocit spoluúčasti, obdivu a uznání vůči protestujícím Francouzům.
sobota 27. dubna 2013
Hans von Ahlfen: Bitva o Slezsko
České vydání slavné knihy Hanse von Ahlfena vykazuje i přes svou poutavost faktické nedostatky, zejména v místopisných názvech
Franz Chocholatý Gröger
V minulém měsíci vyšla v nakladatelství Naše vojsko v překladu kniha generálmajora ženijního vojska Hanse von Ahlfena Bitva o Slezsko – Podrobná autentická zpráva. Von Ahlfen byl od 2. 2. 1945 do 2. 3. 1945 velitelem města (pevnosti) Breslau (Vratislav, Wrocław), díky jehož obraně se proslavil. (1)(2) Po válce se stal autorem několika textů a knih. O své činnosti a o válečném vývoji okolo tohoto města a pevnosti napsal pozoruhodnou knihu So kämpfte Breslau. (3) Hans von Ahlfen v ní předkládá autentický materiál o posledních měsících války ve Slezsku. Celkové hodnocení nejen dokumentuje divoké souboje, ale také události v týlu a hrůzy prožívající civilním obyvatelstvem. Dokumentárně dokládá tento rozsáhlý a systematický výklad o válečných událostech v celém Slezsku, kde Hans von Ahlfen bojoval také sám. Je to doplněno autentickým materiálem, spolu s jeho osobními vzpomínkami, dokumentárními zprávami, přes pečlivý výzkum, rozhovory s mnoha osobnostmi - od velitelů armád až po velitele praporů, vysoké vládní úředníky, ale i obyčejné uprchlíky. Celý proces boje kolem Slezska je zde uveden v jasný rámec.
Franz Chocholatý Gröger
 |
| Hans von Ahlfen (1897-1966). Foto: Wikipedia |
Míšenci - ne každý si je smí vzít do úst
Lukáš Beer
Politicky korektní vokabulář v německojazyčném prostředí přísně dbá na vyfiltrování určitých pojmů z oblasti každodenního života, které by se nějakým „nevhodným“ způsobem daly asociovat s obdobím nacionálního socialismu. Na druhou stranu tento nepsaný slovník toleruje - nechceme-li přímo říci, že přímo podporuje - cirkulaci pojmů „koncentrační tábor“ či „plynová komora“ mezi prostým lidem, které v očích morálních strážců jazykové komunikace nabývají funkci nositelů „vhodných“ asociací s obdobím let 1933-1945. Do kategorie nevhodných výrazů však každopádně zapadá pojem „míšenec“, který před pár týdny opět vzbudil menší poprask v sousedním Rakousku.
Přitom existence tzv. „míšenců“ (Mischlinge) je prokazatelně vědecky podložena a víme, že se tento pojem významově neomezuje pouze na psíky, kočičky, králíčky či morčata a že se nejedná pouze o slangový výraz pejskařů, hecujících své čtyřnohé ratolesti od jedné výstavní soutěže ke druhé. Přesto vyslovit v některé německy mluvící zemi nahlas a nejen pro sebe slůvko „míšenec“ a nemít přitom na mysli domácí zvířátko nebo hospodářský dobytek, nýbrž člověka, může zanechat v éteru zvláštní nepříjemnou pachuť.
 |
| Rasová nauka po imigrantsku? Obálka aktuálního vydání časopisu "Biber". |
Přitom existence tzv. „míšenců“ (Mischlinge) je prokazatelně vědecky podložena a víme, že se tento pojem významově neomezuje pouze na psíky, kočičky, králíčky či morčata a že se nejedná pouze o slangový výraz pejskařů, hecujících své čtyřnohé ratolesti od jedné výstavní soutěže ke druhé. Přesto vyslovit v některé německy mluvící zemi nahlas a nejen pro sebe slůvko „míšenec“ a nemít přitom na mysli domácí zvířátko nebo hospodářský dobytek, nýbrž člověka, může zanechat v éteru zvláštní nepříjemnou pachuť.
pátek 26. dubna 2013
Zeihselova reakce na Zemanovy výroky
„Více jak osvobození od čechizace sudetští Němci nechtěli“
Spolkový předseda Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Rakousku (SLÖ) Gerhard Zeihsel bezprostředně reagoval na výroky českého státního prezidenta Miloše Zemana při oficiální návštěvě ve Vídni a vytkl mu, že prezidentova neznalost dějin vedla k jeho nesprávným závěrům. Zeman označil totiž vyhnání sudetských Němců po roce 1945 za mírný trest vzhledem k tomu, že za vlastizradu náleží trest smrti. Často používaný argument, podle nějž „vyhnáni byli jen nacisté“, Zeihsel odmítl: „Pokusy rozdělovat na ,dobré´a ,špatné´ (Sudetoněmce) se míjí účinkem. V tomto ohledu protivníků Hitlera se nedodržoval totiž ani onen ,špinavý tucet´ Benešových dekretů z celkového počtu 143! Byli vyhnáni kolektivně.“ Dále označil Zeihsel za nepřípustné podsouvat sudetským Němcům vinu „na obsazení ,zbytkového Česka´“ německými vojsky v březnu 1939.
Podle předsedy SLÖ byla sudetoněmecká národní skupina na podzim 1938 „osvobozena od politiky čechizace, ale víc už pak nechtěla“, a úmluvu z Mnichova, stejně jako to, co jí předcházelo, označil Zeihsel za „opravu mírového diktátu z 10. 9. 1919 ze St. Germain, který zabránil v rozporu s právem na sebeurčení, aby sudetští Němci mohli zůstat při Rakousku“. Nevynechal ani Zemanovu zmínku o trestu smrti za velezradu: „Co by se podle Zemanova názoru muselo stát s desetitisíci českými dezertéry c. a k. armády v Rusku za 1. světové války, kteří vytvořili nechvalně proslulou Českou legii a táhli podél Sibiřské železnice až po Vladivostok a přitom loupili a rabovali a na svých lodích dopravili kořist domů?“
 |
| Gerhard Zeihsel na letošní vzpomínkové slavnost- ní akci ve Vídni při příležitosti výročí března 1919. (Foto: Sudetenpost) |
Podle předsedy SLÖ byla sudetoněmecká národní skupina na podzim 1938 „osvobozena od politiky čechizace, ale víc už pak nechtěla“, a úmluvu z Mnichova, stejně jako to, co jí předcházelo, označil Zeihsel za „opravu mírového diktátu z 10. 9. 1919 ze St. Germain, který zabránil v rozporu s právem na sebeurčení, aby sudetští Němci mohli zůstat při Rakousku“. Nevynechal ani Zemanovu zmínku o trestu smrti za velezradu: „Co by se podle Zemanova názoru muselo stát s desetitisíci českými dezertéry c. a k. armády v Rusku za 1. světové války, kteří vytvořili nechvalně proslulou Českou legii a táhli podél Sibiřské železnice až po Vladivostok a přitom loupili a rabovali a na svých lodích dopravili kořist domů?“
čtvrtek 25. dubna 2013
Názorový střet křesťanského sionisty s antisionistou: Mojmír Kallus a Ilan Pappé v Debatním klubu
Související: Antirasista Hitler (satira)
Ilan Pappé je profesorem dějin a politických věd na univerzitě v britském Exeteru. Jeho rodiče pocházejí z Německa a jako Židé v 30. letech ze země uprchli. Politicky se Pappé angažoval ve straně Chadaš, ovlivněné komunistickou ideologií, a za tuto stranu kandidoval také v roce 1999 při volbách do izraelského Knessetu. Ve své knize „Etnická čistka Palestiny“ (v angličtině 2006, v němčině vyšla v roce 2007), zakládající se na armádních dokumentech, Pappé přichází s tezí, podle níž zřízení židovského státu počítalo s „plánovaným vyhnáním“ domácího obyvatelstva a že sionističtí vůdci, především David Ben Gurion, tento cíl sledovali politickými a vojenskými prostředky po rozhodnutí o dělení Palestiny ze strany OSN v roce 1947. Novinář John Pilger označil Pappého kdysi za nejodvážnějšího a nejvíce nepodplatitelného historika Izraele. Ovšem jeho kritikové – mezi nimi izraelský historik Benny Morris - na druhou stranu Pappému vytýkají jednostrannost a „černobílý styl vyprávění“.
 |
| Mojmír Kallus a Ilan Pappé v novém vydání Debatního klubu. |
Satira: Hitler se vrací na scénu jako „antirasista“
úterý 23. dubna 2013
Co musíte vědět o €uropodvodu
Ona takzvaná €urokrize byla plánovaná a předvídatelné důsledky měnové unie byly odpovědným politikům nanejvýš dobře známy. Špičkoví politici všech zemí obelhávají své národy a kooperují se světovou finanční elitou (Hochfinanz). Tak jako v obou světových válkách, mají Němci opět hrát roli obětního beránka. Svět proto musí vědět: Merkelová není Německo, nýbrž zrádkyně našeho národa a celé Evropy. Následující článek Vám pomůže porozumět machanismům, na kterých se €uropodvod zakládá.
Počátek příběhu a původ EU a €ura
Bez II. světové války by evropská měnová unie byla nemyslitelná. Porážka Francie (1940), Itálie (1943) a Německa (1945) jakož i vůdčí nadvláda USA nad Evropou byly nutnými předpoklady ke zlomení odporu, který by se ze strany suverénních národů proti takovému projektu zvednul. Že národy se zbytky národní autonomie jako Velká Británie, Švýcarsko a Norsko €uro nezavedly, potvrzuje tuto skutečnost.
Zemanova logika: Moderátní trest vyhnání – moderátní trest Protektorát…
Zeman před návštěvou Vídně potvrdil svůj pobuřující výrok z roku 2002
Lukáš Beer
Uběhlo již celé jedno desetiletí od okamžiku, kdy tehdejší český sociálnědemokratický premiér Miloš Zeman doporučoval Rakousku, aby se co nejdříve zbavilo Jörga Haidera, a kdy jeho politickou stranu FPÖ tituloval jako „postfašistickou“. Zeman v rozhovoru pro rakouský zpravodajský magazín Profil v lednu 2002 zcela nemístně porovnával hrušky s jablky, když prohlásil: „Bylo by dobré, kdybyste se Haidera a jeho postfašistické strany opět co nejrychleji zbavili. To je přirozeně Vaše záležitost. My jsme zde měli stejný problém s populistickým vůdcem, panem Sládkem, šéfem republikánské strany. Kompletně jsme ho odstranili. Nyní nemá žádný politický význam.“ Zrovna z úst Miloše Zemana, která už v minulosti vypustila do éteru nemálo „radikálních“ a provokativních úsudků, a zrovna od muže, který by se – dokonce i dnes jako reprezentant českého státu – od Haidera mohl vskutku hodně učit, pokud jde o úroveň vystupování, schopnost argumentace nebo intelektuální výši, vyznívá toto ex-premiérovo přirovnání tehdejšího vůdce FPÖ ke Sládkovi asi tak, jako kdyby se vepř v maštali pohoršoval nad tím, že si selka při odchodu z kurníku zapomněla pořádně opucovat holínky o rohožku. Řečeno obrazně: Sládek hrál ve srovnání úplně jinou ligu než Haider, ligu, ke které má Zeman z hlediska kultivovanosti vystupování mnohem blíže než bývalý korutanský hejtman.
Lukáš Beer
Uběhlo již celé jedno desetiletí od okamžiku, kdy tehdejší český sociálnědemokratický premiér Miloš Zeman doporučoval Rakousku, aby se co nejdříve zbavilo Jörga Haidera, a kdy jeho politickou stranu FPÖ tituloval jako „postfašistickou“. Zeman v rozhovoru pro rakouský zpravodajský magazín Profil v lednu 2002 zcela nemístně porovnával hrušky s jablky, když prohlásil: „Bylo by dobré, kdybyste se Haidera a jeho postfašistické strany opět co nejrychleji zbavili. To je přirozeně Vaše záležitost. My jsme zde měli stejný problém s populistickým vůdcem, panem Sládkem, šéfem republikánské strany. Kompletně jsme ho odstranili. Nyní nemá žádný politický význam.“ Zrovna z úst Miloše Zemana, která už v minulosti vypustila do éteru nemálo „radikálních“ a provokativních úsudků, a zrovna od muže, který by se – dokonce i dnes jako reprezentant českého státu – od Haidera mohl vskutku hodně učit, pokud jde o úroveň vystupování, schopnost argumentace nebo intelektuální výši, vyznívá toto ex-premiérovo přirovnání tehdejšího vůdce FPÖ ke Sládkovi asi tak, jako kdyby se vepř v maštali pohoršoval nad tím, že si selka při odchodu z kurníku zapomněla pořádně opucovat holínky o rohožku. Řečeno obrazně: Sládek hrál ve srovnání úplně jinou ligu než Haider, ligu, ke které má Zeman z hlediska kultivovanosti vystupování mnohem blíže než bývalý korutanský hejtman.
pondělí 22. dubna 2013
Dějiny vyhnanců ve škole
 |
| Foto: Sudetenpost |
Slovensko opětovně potvrzuje: Benešovy dekrety jsou nezměnitelné
Maďarsko se omluvilo za vyhnání Němců. Za vyhnání Maďarů ze Slovenska ovšem žádná omluva není. Problém se nejspíš nedá vyřešit tím, že se Slovensko bude omlouvat Maďarům žijícím na slovenském území, konstatoval nedávno slovenský ministr zahraničí Miroslav Lajčák. „Můžeme ale diskutovat a říci, co je potřebné, aby se tato kapitola dala navždy uzavřít.“
Slovensko pohlíží na dekrety nadále jako na pevnou součást poválečného uspořádání. „Jsou neměnitelné právě proto, že bychom nikdy nemohli akceptovat, aby výsledky Druhé světové války a všechno, co s tím souvisí, bylo zpochybňováno“, řekl Lajčák. To by byl počátek revisionismu. Lajčák tím reagoval na výroky svého maďarského kolegy Janose Martynyiho, jenž vyjádřil názor, že by omluva Slovenska Maďarům žijícím v zemi mohla vést ke vzájemnému usmíření a vyrovnání s minulostí. Menšině karpatských Němců se Slovenská republika omluvila za bezpráví ve válečném a v poválečném období již v roce 1990, aniž by však z toho vyvodila důsledky, jako například zrušení nespravedlivých dekretů. Diskuse vzplanula poté, co Lajčák v jednom rozhovoru pro české noviny „Mladá fronta Dnes“ naznačil, že by si dokázal představit omluvu Maďarům. Slovenská národní strana (SNS) nato ministra obvinila, že bez mandátu zpochybňuje deklaraci slovenského parlamentu z roku 2007, dle které jsou dokumenty k uspořádání poměrů po Druhé světové válce nedotknutelné.
Slovensko pohlíží na dekrety nadále jako na pevnou součást poválečného uspořádání. „Jsou neměnitelné právě proto, že bychom nikdy nemohli akceptovat, aby výsledky Druhé světové války a všechno, co s tím souvisí, bylo zpochybňováno“, řekl Lajčák. To by byl počátek revisionismu. Lajčák tím reagoval na výroky svého maďarského kolegy Janose Martynyiho, jenž vyjádřil názor, že by omluva Slovenska Maďarům žijícím v zemi mohla vést ke vzájemnému usmíření a vyrovnání s minulostí. Menšině karpatských Němců se Slovenská republika omluvila za bezpráví ve válečném a v poválečném období již v roce 1990, aniž by však z toho vyvodila důsledky, jako například zrušení nespravedlivých dekretů. Diskuse vzplanula poté, co Lajčák v jednom rozhovoru pro české noviny „Mladá fronta Dnes“ naznačil, že by si dokázal představit omluvu Maďarům. Slovenská národní strana (SNS) nato ministra obvinila, že bez mandátu zpochybňuje deklaraci slovenského parlamentu z roku 2007, dle které jsou dokumenty k uspořádání poměrů po Druhé světové válce nedotknutelné.
neděle 21. dubna 2013
Sudetenland? Kde to má být?
Eleonora Bolter-Schwella
Mé zkušenosti ukázaly, že velká část našeho obyvatelstva si s označením „Sutetenland“ neví rady. A kromě toho se nerozlišuje mezi „uprchlíkem“ a „vyhnancem“.
Před nějakou dobou jsem během jízdy vlakem poznala dámu, která se intenzivně zabývala svými vlastními kresbami. Protože jsem tušila, že se jednalo o předlohy k háčkování a paličkování, dovolila jsem si na ni obrátit s touto otázkou. Z její vysvětlující odpovědi, která byla vyslovena v bezvadné němčině, ovšem s lehce tvrdým akcentem, jsem se domnívala, že mohu vyvodit, že má spolucestující pochází z východních území. Odpověděla kladně, že se nenarodila v Německu, ale že už za svého mládí se přistěhovala ze Sedmihradska (Rumunsko), a stejně tak se i ona zeptala na můj původ. Když zaslechla slovo „Sudetenland“, omluvila se za svou neznalost, ale o nějaké zemi s takovýmto názvem doposud prý ještě nikdy neslyšela, stejně tak o nějakém vyhnání sudetských Němců.
Mé zkušenosti ukázaly, že velká část našeho obyvatelstva si s označením „Sutetenland“ neví rady. A kromě toho se nerozlišuje mezi „uprchlíkem“ a „vyhnancem“.
Před nějakou dobou jsem během jízdy vlakem poznala dámu, která se intenzivně zabývala svými vlastními kresbami. Protože jsem tušila, že se jednalo o předlohy k háčkování a paličkování, dovolila jsem si na ni obrátit s touto otázkou. Z její vysvětlující odpovědi, která byla vyslovena v bezvadné němčině, ovšem s lehce tvrdým akcentem, jsem se domnívala, že mohu vyvodit, že má spolucestující pochází z východních území. Odpověděla kladně, že se nenarodila v Německu, ale že už za svého mládí se přistěhovala ze Sedmihradska (Rumunsko), a stejně tak se i ona zeptala na můj původ. Když zaslechla slovo „Sudetenland“, omluvila se za svou neznalost, ale o nějaké zemi s takovýmto názvem doposud prý ještě nikdy neslyšela, stejně tak o nějakém vyhnání sudetských Němců.
Český tisk k mrtvým z března roku 1919
Dne 4. března 2013 přinesly „Lidové noviny“ pozoruhodně objektivní diskusní příspěvek „Krvavé úterý 4. března 1919“, ve kterém autor popisuje události, které vedly k 54 mrtvým, mezi nimiž bylo 20 žen, dva mladiství a tři děti. Z toho jenom v Kadani 25 obětí. K tomu ještě přibylo 105 těžce raněných. Šokované zahraničí uklidňoval Beneš argumentem: „Bolševické elementy.“ List dále píše: „Události ze 4. března 1919 znamenají pro vztahy mezi Čechy a Němci z Čech, Moravy a Slezska osudovou zátěž. Dnes je nepochybné, že nesmyslná smrt civilních obyvatel v pohraničních oblastech byla neospravedlnitelná snahou udržení veřejného pořádku. Byla to jen a jen demonstrace síly. Že silnější zvítězil s ozbrojenou mocí a s pomocí vítězů Dohody, patří k realitám tehdejšího válečného uspořádání. Za necelé tři desetiletí bude patřit k realitě jiné poválečného uspořádání: Vyhnání celého etnika po 800 letech společného života v zemi – na principu kolektivní viny. Ale tak dalece v březnu 1919 nemohl ještě nikdo vidět.“ (wyk)
Přerušená revoluce
Gernot Facius
Až se v sobotu před Svatodušními svátky v Augsburku zahájí 64. Sudetoněmecký den, bude český státní prezident Miloš Zeman v úřadě už 71 dní. Dopřejme mu tedy oněch 100 dní lhůty, kdy jej budeme šetřit, lhůty, která připadá dle mezinárodního zvyku nově zvolenému. V případě Zemana přeci ještě nevypršela. Je nový pán domu na pražském hradě proto osvobozený od veškeré kritiky?
Spíše ne. Zeman, brachiální rétorik, učinil už poměrně dost ze své strany, aby dal vzniknout averzím vůči jeho osobě a jeho politickému kursu. Při svém nástupu do úřadu se nevyjádřil žádným slovem o svých konkrétních cílech, ani dokonce o svém zahraničně-politickém konceptu, ačkoliv zrovna zahraniční politika je přirozenou doménou hlavy státu. Kníže Karel Schwarzenberg, Zemanův kontrahent při prezidentských volbách, na to právem upomínal. Zeman zato vyhlásil válku části českých sdělovacích prostředků – měl na mysli zřejmě ony tiskové orgány, které kritizovaly jeho nacionalistický volební boj, prošpikovaný prudkými výpady proti Schwarzenbergovi a sudetským Němcům. Vytýkal jim „vymývání mozků“ a manipulaci veřejného mínění. Kdyby - abychom uvedli jenom jeden příklad - takto klackovitě vypustil ze sebe něco na adresu „čtvrté moci“ nějaký přední maďarský politik, tak by ochránci politické korektnosti v Bruselu a ve Štrasburku neúnavně zpochybňovali jeho smysl chápání demokracie. To je právě ten rozdíl: Miloš Zeman není žádným zlým pravičákem, ale levičákem. A co se týče levičáků, tak se v EU nebere věc tak vážně, nechává se jim tu a tam něco projít.
Až se v sobotu před Svatodušními svátky v Augsburku zahájí 64. Sudetoněmecký den, bude český státní prezident Miloš Zeman v úřadě už 71 dní. Dopřejme mu tedy oněch 100 dní lhůty, kdy jej budeme šetřit, lhůty, která připadá dle mezinárodního zvyku nově zvolenému. V případě Zemana přeci ještě nevypršela. Je nový pán domu na pražském hradě proto osvobozený od veškeré kritiky?
Spíše ne. Zeman, brachiální rétorik, učinil už poměrně dost ze své strany, aby dal vzniknout averzím vůči jeho osobě a jeho politickému kursu. Při svém nástupu do úřadu se nevyjádřil žádným slovem o svých konkrétních cílech, ani dokonce o svém zahraničně-politickém konceptu, ačkoliv zrovna zahraniční politika je přirozenou doménou hlavy státu. Kníže Karel Schwarzenberg, Zemanův kontrahent při prezidentských volbách, na to právem upomínal. Zeman zato vyhlásil válku části českých sdělovacích prostředků – měl na mysli zřejmě ony tiskové orgány, které kritizovaly jeho nacionalistický volební boj, prošpikovaný prudkými výpady proti Schwarzenbergovi a sudetským Němcům. Vytýkal jim „vymývání mozků“ a manipulaci veřejného mínění. Kdyby - abychom uvedli jenom jeden příklad - takto klackovitě vypustil ze sebe něco na adresu „čtvrté moci“ nějaký přední maďarský politik, tak by ochránci politické korektnosti v Bruselu a ve Štrasburku neúnavně zpochybňovali jeho smysl chápání demokracie. To je právě ten rozdíl: Miloš Zeman není žádným zlým pravičákem, ale levičákem. A co se týče levičáků, tak se v EU nebere věc tak vážně, nechává se jim tu a tam něco projít.
sobota 20. dubna 2013
Vynálezce antikoncepční pilulky doporučuje Rakušanům přijímat do země hodně zahraničních imigrantů
Lukáš Beer
Musím uznat, že sexuální revoluce, která by bez antikoncepční pilulky nebyla myslitelná, byla pro mě osobně velmi důležitá. Žil jsem v San Franciscu, které snad bylo tím nejagresivnějším centrem téhle revoluce.“ Tyto dny se autor citovaných slov, 89letý spisovatel a chemik, zdržuje na nějakou dobu v rakouském hlavním městě, aby mu mohly být předány přímo dva další čestné doktoráty. Dne 23. dubna ocení tohoto „sběratele a podporovatele umění“ vídeňská Univerzita pro užité umění a Soukromá univerzita Sigmunda Freuda předá chemikovi, jenž vyvinul první antikoncepční pilulku, čestný doktorát za vědu o psychoterapii „v uznání jeho vědeckých výkonů, určujících směr, které osvobodily život žen … od společenských pout“.
Carl Djerassi se narodil ve Vídni v roce 1923 do rodiny lékařského manželského páru Alice Friedmannové, aškenázské Židovky, a Samuela Djerassiho, sefardského Žida z Bulharska. Když se jeho rodiče ve věku pěti let rozvedli, přestěhoval se se svou matkou z bulharského hlavního města do Rakouska. Jeho rodiče se po anšlusu Rakouska v březnu 1938 znovu vzali, aby byla ulehčena emigrace židovské rodiny nejprve do Bulharska a odtud do USA. Společně s mexickým chemikem Luisem E. Miramontesem se Djerassimu podařilo počátkem padesátých let vyrobit umělý sexuální hormon noretisteron, z něhož se konstruovala první antikoncepční pilulka. Djerassi je proto dodnes po celém světě nazýván „matkou antikoncepční pilulky“.
Carl Djerassi se narodil ve Vídni v roce 1923 do rodiny lékařského manželského páru Alice Friedmannové, aškenázské Židovky, a Samuela Djerassiho, sefardského Žida z Bulharska. Když se jeho rodiče ve věku pěti let rozvedli, přestěhoval se se svou matkou z bulharského hlavního města do Rakouska. Jeho rodiče se po anšlusu Rakouska v březnu 1938 znovu vzali, aby byla ulehčena emigrace židovské rodiny nejprve do Bulharska a odtud do USA. Společně s mexickým chemikem Luisem E. Miramontesem se Djerassimu podařilo počátkem padesátých let vyrobit umělý sexuální hormon noretisteron, z něhož se konstruovala první antikoncepční pilulka. Djerassi je proto dodnes po celém světě nazýván „matkou antikoncepční pilulky“.
čtvrtek 18. dubna 2013
Křesťanští sionisté nepochodili u ministerstva školství
ICEJ vyzývá k modlitbám, "aby se západní mocnosti nedaly nadále klamat Íránem"
Související text: Antisemitismus narůstá, narůstá, narůstá...
Česká pobočka Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém (ICEJ) bude muset podle vlastních informací výrazně omezit svou přednáškovou činnost v roce 2013. Důvodem prý je nedostatek finančních zdrojů. V minulosti poskytovalo české ministerstvo ICEJ podporu ve větší míře, zejména cestou „Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost“, který byl víceletým tematickým programem v gesci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR (MŠMT), v jehož rámci bylo možné v programovacím období 2007-2013 čerpat finanční prostředky z Evropského sociálního fondu (ESF), jednoho ze strukturálních fondů Evropské unie. V rámci tohoto tříletého programu přispělo ministerstvo ICEJ částkou rovnající se téměř 17 milionů korun, která měla být využívána pro „vzdělávací projekt“ pod vedením ICEJ, jehož těžištěm bylo seznamování českých školáků s tzv. holocaustem ve formě přednášek.
Související text: Antisemitismus narůstá, narůstá, narůstá...
Česká pobočka Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém (ICEJ) bude muset podle vlastních informací výrazně omezit svou přednáškovou činnost v roce 2013. Důvodem prý je nedostatek finančních zdrojů. V minulosti poskytovalo české ministerstvo ICEJ podporu ve větší míře, zejména cestou „Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost“, který byl víceletým tematickým programem v gesci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR (MŠMT), v jehož rámci bylo možné v programovacím období 2007-2013 čerpat finanční prostředky z Evropského sociálního fondu (ESF), jednoho ze strukturálních fondů Evropské unie. V rámci tohoto tříletého programu přispělo ministerstvo ICEJ částkou rovnající se téměř 17 milionů korun, která měla být využívána pro „vzdělávací projekt“ pod vedením ICEJ, jehož těžištěm bylo seznamování českých školáků s tzv. holocaustem ve formě přednášek.
středa 17. dubna 2013
„Čtyři z tanku a pes“ to věru nejsou
Polská kritika německého filmu „Naše matky, naši otcové“
Lukáš Beer
Třídílný televizní film německé produkce „Naše matky, naši otcové“ (Unsere Mütter, unsere Väter), vysílaný před necelým měsícem na německém kanálu ZDF a v rakouské televizi ORF, který zhlédlo jenom v Německu přes 21 milionů diváků, si vysloužil kvůli způsobu ztvárnění charakteru polských partyzánů za 2. světové války podrážděnou kritiku u východního německého souseda. Polský týdeník Uwazam Rze šel ve svém pohoršení dokonce tak daleko, že na své titulní stránce vyobrazil německou kancléřku Merkelovou v oděvu vězenkyně koncentračního tábora za ostnatým drátem. V kritice časopisu se tvrdí, že německý seriál přepisuje dějiny a snaží se z Němců učinit oběti Druhé světové války. (Pozn.: Recenze filmu v českém magazínu Týden.)
Lukáš Beer
 |
| Polští partyzáni se chystají přepadnout německý vlak. Transportované Židy však po vyrabování vlaku nechají ve vagonech zavřené umírat hlady a žízní, odnesou si jen zbraně. (Scéna z fiĺmu "Naše matky, naši otco- vé". Foto: screen shot Youtube) |
úterý 16. dubna 2013
Kulturní kraj Sudety (3.)
Předchozí části: 1. část - 2. část
Alfred Oberwandling
Dvě velké postavy je třeba ještě vyzdvihnout: Bruno Brehma a Erwina Guido Kolbenheyera. Otec Bruno Brehma pochází z Chebska, matka z Krušných hor. On se však narodil v Lublani. Jako důstojník První světové války potom studoval historii umění a věnoval posléze pozornost literatuře. Se svou trilogií, především s prvním svazkem „Apis und Este“, se stal kazatelem nového literárního odvětví a zároveň nositelem oné hluboké neodvratitelné tragiky, které podléhalo staré Rakousko.
Kolbenheyerova matka pochází z Chebska, otec ze Spiše, vyrůstal v Karlových Varech a po studiích se stal spisovatelem na volné noze. Jeho romány získaly vysoké náklady, jako například román o Spinozovi „Amor Die“, „Meister Pausewang“, trilogie „Paracelsus“ a „Das gottgelobte Herz“ (Bohem chválené srdce [z období německé mystiky]). Kromě toho psal povídky. dramata a básně. Filozofii, jež zastával, zanechal ve svém díle „Die Bauhütte“ (Stavební bouda), zakládajícím se na biologickém pokladě a heroickém životním postoji, které v německých osudových letech nacházelo silnou podporu. Po válce ale spadl o to hlouběji, když jej skupina závistivců a nepřátel kvůli jeho omylům, kterých zůstala většina kritiků ušetřena díky svému pozdnímu narození, ocejchovala prototypem nacionálněsocialistického básníka a okupační moc mu uložila pětiletý zákaz psaní. Jeho odvážné vystupování proti plebejisticky-nacionalistickému neduhu v roce 1933 bylo zamlčováno, jeho velké humanistické dílo mělo být zapomenuto. Zbídačelého stařeckého básníka utěšovala věrnost jeho sudetoněmeckých krajanů. Sepsal ještě svou autobiografii ve třech svazcích: „Sebastian Karst über sein Leben und seine Zeit“ (Sebastian Karst o svém životě a své době).
Alfred Oberwandling
 |
| Erwin Guido Kolbenheyer (1878-1962) se sice narodil v Budapešti, ale jeho matka pocházela ze Sudet. (Foto: Wikimedia commons) |
Kolbenheyerova matka pochází z Chebska, otec ze Spiše, vyrůstal v Karlových Varech a po studiích se stal spisovatelem na volné noze. Jeho romány získaly vysoké náklady, jako například román o Spinozovi „Amor Die“, „Meister Pausewang“, trilogie „Paracelsus“ a „Das gottgelobte Herz“ (Bohem chválené srdce [z období německé mystiky]). Kromě toho psal povídky. dramata a básně. Filozofii, jež zastával, zanechal ve svém díle „Die Bauhütte“ (Stavební bouda), zakládajícím se na biologickém pokladě a heroickém životním postoji, které v německých osudových letech nacházelo silnou podporu. Po válce ale spadl o to hlouběji, když jej skupina závistivců a nepřátel kvůli jeho omylům, kterých zůstala většina kritiků ušetřena díky svému pozdnímu narození, ocejchovala prototypem nacionálněsocialistického básníka a okupační moc mu uložila pětiletý zákaz psaní. Jeho odvážné vystupování proti plebejisticky-nacionalistickému neduhu v roce 1933 bylo zamlčováno, jeho velké humanistické dílo mělo být zapomenuto. Zbídačelého stařeckého básníka utěšovala věrnost jeho sudetoněmeckých krajanů. Sepsal ještě svou autobiografii ve třech svazcích: „Sebastian Karst über sein Leben und seine Zeit“ (Sebastian Karst o svém životě a své době).
pondělí 15. dubna 2013
Game over!
Michael Winkler
George Bush starší již před více jak dvaceti lety ohlásil nástup Nového světového řádu (NWO). Sovětský svaz právě tehdy přestal existovat a židovsko-americký finanční průmysl překypoval bohatstvím, mocí a podnikavostí. Čína byla zrovna dost dobrá k levné produkci pískacích kačenek a plážových pantoflí – za vykořisťujících podmínek. Ze zemí východní Evropy se staly koloniální oblasti, do kterých se však necpali misionáři, nýbrž zástupci Coca- a Pepsi-Coly.
Západ zvítězil a dolar vládl světu tak neohroženě, že i zapřísáhlí nepřátelé USA se nechali platit v dolarech. Konec příběhu byl dosažen, amerikanizace světa se zdála býti už jen otázkou několika let. Nový světový řád již nebyl žádnou spikleneckou teorií, byl stále hmatatelnější realitou. USA dospěly k zenitu své moci, srovnatelnou nanejvýš s rokem 1945, kdy zbytek světa ležel v troskách a USA byly jedinou atomovou mocností.
Západ zvítězil a dolar vládl světu tak neohroženě, že i zapřísáhlí nepřátelé USA se nechali platit v dolarech. Konec příběhu byl dosažen, amerikanizace světa se zdála býti už jen otázkou několika let. Nový světový řád již nebyl žádnou spikleneckou teorií, byl stále hmatatelnější realitou. USA dospěly k zenitu své moci, srovnatelnou nanejvýš s rokem 1945, kdy zbytek světa ležel v troskách a USA byly jedinou atomovou mocností.
neděle 14. dubna 2013
Autentické svědectví neúplatného švédského vlastence o III. říši
Sven Hedin – člověk, který se čtyřikrát setkal s Adolfem Hitlerem – a jeho kniha „Bez pověření v Berlíně“
Lukáš Beer
Himmlerův obličej byl všední, prostý a nezajímavý. Ani skřipec nezastíral nepřítomnost výrazu inteligence, vřelosti, krutosti nebo jiné vlastnosti, které se obvykle prozrazují v lidských očích. Jeho pohled byl spíše lhostejný a nic neříkající, očím scházel život a touha po tvořivosti… U Goebbelse byl na očích znát živý temperament, spád myšlenek i chytrý hovor. U Hitlera jsem měl okamžitě dojem, že jsem v přítomnosti jedinečné osobnosti, vyznačující se vůlí a rozhodností, muže, který slepě důvěřuje jen sám sobě, bezohledného a vášnivého vládce a diktátora, který se domnívá znát všechno, co je třeba o světě a lidech vědět a jehož pohled míří daleko přes moře a kontinenty… Heβ byl vysoký a urostlý, přímého vystupování se vztyčenou hlavou. Rysy měl vážné a pohled smutný. Postrádal jsem u něj život a pohyblivost jak tělesnou, tak i duševní. Byl tichý, zdrženlivý a důstojný. Měl jsem pocit, že mu působí potíže mluvit bez přípravy a své myšlenky o světě a životu že si raději nechává pro sebe. Přesto byl ve všech směrech sympatický muž, působící v zásadě jako soucitný a nešťastný člověk. (Výňatky z knihy „Bez pověření v Berlíně“)
Lukáš Beer
 |
| Sven Hedin (1865-1952) promlouvá k mládeži na berlínských Olympijských hrách v roce 1936. (Foto: repro z knihy) |
pátek 12. dubna 2013
Posselt o novém českém prezidentovi: „Zeman není kapitalistickým nacionalistou s uhlazenou fasádou jako Klaus“
čtvrtek 11. dubna 2013
Antisemitismus narůstá, narůstá, narůstá…
… ale zejména v hlavách a srdcích funkcionářů organizací, které si vytýčily za cíl „boj proti antisemitismu“
Lukáš Beer
V posledních letech jsme svědky narůstajícího antisemitismu v Evropě i v naší zemi. Touto akcí chceme mobilizovat všechny občany, kterým není tento vývoj lhostejný, a povzbudit je k občansky statečnému postoji. Filosof Edmund Burke kdysi řekl, že k triumfu zla postačí, když slušní lidé nebudou dělat nic. Zveme Vás, abyste společně s námi dali najevo, že jsme se z minulosti poučili.
To jsou slova z propagačního materiálu, kterým česká pobočka Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém (ICEJ) zve do Prahy na veřejnou akci "Kulturou proti antisemitismu", jež se koná v neděli 21. dubna 2013. Zaráží na tomto textu pouze údaj, že „antisemitismus narůstá i v naší zemi“ – nekoresponduje to totiž s údaji, uváděnými každoročně ve výročních zprávách „o stavu antisemitismu v České republice“, vydávaných Židovskou obcí v Praze. „Podle těch našich čísel se situace v České republice, co se týče projevů antisemitismu, nezhoršuje“, uvedla nejmenovaná respondentka loni v dubnu v rozhovoru pro Český rozhlas. Posléze precizovala: „Více méně ta čísla jsou obdobná, jako byla v minulém roce, tzn. že jsme v letošním roce monitorovali 5 útoků na majetek, jeden útok na osobu, což je tedy novinka. Ten útok na osobu se objevuje poprvé od roku 2008. Čtyři případy vyhrožování, sedm případů obtěžování a dvacet šest antisemitských článků a webů. Ta čísla jsou, jak už jsem řekla, v podstatě obdobná jako loni, takže nějakou výraznou změnu trendu nesledujeme.“ Na námitku redaktora rozhlasu, že se mu ta čísla zdají být malá, dotazovaná odpověděla, že „tyto incidenty se těžko sbírají“.
Lukáš Beer
V posledních letech jsme svědky narůstajícího antisemitismu v Evropě i v naší zemi. Touto akcí chceme mobilizovat všechny občany, kterým není tento vývoj lhostejný, a povzbudit je k občansky statečnému postoji. Filosof Edmund Burke kdysi řekl, že k triumfu zla postačí, když slušní lidé nebudou dělat nic. Zveme Vás, abyste společně s námi dali najevo, že jsme se z minulosti poučili.
To jsou slova z propagačního materiálu, kterým česká pobočka Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém (ICEJ) zve do Prahy na veřejnou akci "Kulturou proti antisemitismu", jež se koná v neděli 21. dubna 2013. Zaráží na tomto textu pouze údaj, že „antisemitismus narůstá i v naší zemi“ – nekoresponduje to totiž s údaji, uváděnými každoročně ve výročních zprávách „o stavu antisemitismu v České republice“, vydávaných Židovskou obcí v Praze. „Podle těch našich čísel se situace v České republice, co se týče projevů antisemitismu, nezhoršuje“, uvedla nejmenovaná respondentka loni v dubnu v rozhovoru pro Český rozhlas. Posléze precizovala: „Více méně ta čísla jsou obdobná, jako byla v minulém roce, tzn. že jsme v letošním roce monitorovali 5 útoků na majetek, jeden útok na osobu, což je tedy novinka. Ten útok na osobu se objevuje poprvé od roku 2008. Čtyři případy vyhrožování, sedm případů obtěžování a dvacet šest antisemitských článků a webů. Ta čísla jsou, jak už jsem řekla, v podstatě obdobná jako loni, takže nějakou výraznou změnu trendu nesledujeme.“ Na námitku redaktora rozhlasu, že se mu ta čísla zdají být malá, dotazovaná odpověděla, že „tyto incidenty se těžko sbírají“.
středa 10. dubna 2013
„Historický“ dialog?
Gernot Facius
Atribut „historické" je silné slovo. Mělo by se s ním zacházet šetrně. Jinak se vyprázdní jeho význam. Petr Nečas, český ministerský předseda, pronesl v Bavorském zemském sněmu působivý a místy i odvážný projev. Ale vystačí jeden delší exkurz do česko-německé minulosti a propagování „nové éry“ v bavorsko-českých vztazích k tomu, aby se k tomuto vystoupení dal připsat přívlastek „historické“? Nešlo by trochu ubrat?
Není pochyb, že se pražský premiér ukázal v mnichovském Maximilianeu z té sympatické stránky. Nazval vyhnání vyhnáním a ne jako jiní představitelé jeho politické třídy, kteří tento masový zločin bagatelizovali jako „odsun". To je znamení upřímnosti. Nečas hovořil téměř láskyplně o „ctěných krajanech a bývalých spoluobčanech". A řekl větu, která byla ve zveřejněném hodnocení vykládána okamžitě jako omluva za hanebné činy spáchané na těchto krajanech: „Litujeme, že poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem, a to i s ohledem na kolektivní charakter přisuzování viny.“
 |
| Oficiální představitelé vyhnaných sudetských Němců se českému národu za bezpráví omluvili v minulosti již opa- kovaně. Hans-Christoph Seebohm tak učinil jako mluvčí SL již v roce 1963. (Foto: Wikipedia) |
Není pochyb, že se pražský premiér ukázal v mnichovském Maximilianeu z té sympatické stránky. Nazval vyhnání vyhnáním a ne jako jiní představitelé jeho politické třídy, kteří tento masový zločin bagatelizovali jako „odsun". To je znamení upřímnosti. Nečas hovořil téměř láskyplně o „ctěných krajanech a bývalých spoluobčanech". A řekl větu, která byla ve zveřejněném hodnocení vykládána okamžitě jako omluva za hanebné činy spáchané na těchto krajanech: „Litujeme, že poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem, a to i s ohledem na kolektivní charakter přisuzování viny.“
pondělí 8. dubna 2013
Karl Vitovec: Za války nedokonalým Němcem, po válce nenáviděným Sudeťákem
„Zgermanizovaný Čech“, který požaduje od Německa odškodnění za nacistické bezpráví, po roce 1945 pocítil na vlastní kůži, co to znamená být vyhnaným sudetským Němcem
Lukáš Beer
V roce 1932 čítala malá vesnice Suché Vrbné nedaleko Českých Budějovic necelých 4500 obyvatel. Zpočátku nesla vesnice jméno Německé Vrbné podle převažujícího jazyka původních obyvatel, ale důvodem bylo také zejména odlišení od Českého Vrbného. Už v roce 1654 se uvádí také německý název této obce - Dürnfellern. Zde také rok před převzetím moci nacionálními socialisty v sousedním Německu přichází na svět jako československý státní občan Karl Vitovec. Do rodiny, která měla staré česko-chorvatské šlechtické kořeny, jak pan Vitovec dnes doplňuje.
Letos v únoru se Vitovcovo jméno octlo v českých médiích, těsně po zveřejnění článku v německém Der Spiegel. Tento zpravodajský magazín informoval o osudu jednaosmdesátiletého německého občana, který za doposud blíže nevyjasněných okolností prošel v období Protektorátu „násilnou germanizací“ a odloučením od rodiny. Vitovec dnes marně usiluje o uznání statutu „oběti nacismu“ ze strany německého státu a obrací se na německé a české sdělovací prostředky, aby pomohly publicitě tohoto případu. Podporu získal Karl Vitovec i u některých poslanců Spolkového sněmu. Der Spiegel také jmenoval historiky, kteří se zabývali „obdobnými“ případy dětí z okupovaných území, určených ke germanizaci. České sdělovací prostředky podaly případ jednoznačně jako křivdu, která doposud nebyla splacena a ke které se však Německo staví lhostejně.
Lukáš Beer
 |
| V červenci 1944 se České Budějovice staly místem konání sportovních vyřa- zovacích závodů Hitler-Jugend, v rámci kterých proběhlo i slavnostní shro- máždění na českobudějovickém náměstí. (Ilustrační foto: archiv LB) |
Letos v únoru se Vitovcovo jméno octlo v českých médiích, těsně po zveřejnění článku v německém Der Spiegel. Tento zpravodajský magazín informoval o osudu jednaosmdesátiletého německého občana, který za doposud blíže nevyjasněných okolností prošel v období Protektorátu „násilnou germanizací“ a odloučením od rodiny. Vitovec dnes marně usiluje o uznání statutu „oběti nacismu“ ze strany německého státu a obrací se na německé a české sdělovací prostředky, aby pomohly publicitě tohoto případu. Podporu získal Karl Vitovec i u některých poslanců Spolkového sněmu. Der Spiegel také jmenoval historiky, kteří se zabývali „obdobnými“ případy dětí z okupovaných území, určených ke germanizaci. České sdělovací prostředky podaly případ jednoznačně jako křivdu, která doposud nebyla splacena a ke které se však Německo staví lhostejně.
neděle 7. dubna 2013
Restituce majetku vyhnaných Němců
Tomáš Krystlík
Článku Manfreda Maurera Zbytečné obavy chybí zamyšlení nad důsledky takové restituce pro srbský (obecně jakýkoliv tehdy Němce vyhánějící) stát. Princip je správný - co bylo ukradeno, má být navráceno - jenže jen část ukradeného je dnes v rukou státu, obcí, řada ukradených věcí patří soukromníkům a často má již x-tého majitele.
Nemovitosti ze státní nebo komunální držby se dají restituovat v principu relativně nejjednodušeji, ale ukradené nemovitosti, které jsou dnes v rukách dalšího majitele než původního-zlodějského restituovat in natura dost dobře nelze. Přesněji řečeno lze, ale vede k tomu velmi trnitá cesta. Nastupuje tedy restituce finanční. A co ti, kterým byly zcizeny věci movité, např. sbírky cenných obrazů nebo uspořené obnosy v bankách? Věci ze sbírek mohou být zhusta v rukou státu, v muzeích a podobně, ale jiné věci movité?
Článku Manfreda Maurera Zbytečné obavy chybí zamyšlení nad důsledky takové restituce pro srbský (obecně jakýkoliv tehdy Němce vyhánějící) stát. Princip je správný - co bylo ukradeno, má být navráceno - jenže jen část ukradeného je dnes v rukou státu, obcí, řada ukradených věcí patří soukromníkům a často má již x-tého majitele.
Nemovitosti ze státní nebo komunální držby se dají restituovat v principu relativně nejjednodušeji, ale ukradené nemovitosti, které jsou dnes v rukách dalšího majitele než původního-zlodějského restituovat in natura dost dobře nelze. Přesněji řečeno lze, ale vede k tomu velmi trnitá cesta. Nastupuje tedy restituce finanční. A co ti, kterým byly zcizeny věci movité, např. sbírky cenných obrazů nebo uspořené obnosy v bankách? Věci ze sbírek mohou být zhusta v rukou státu, v muzeích a podobně, ale jiné věci movité?
sobota 6. dubna 2013
Exkluzivita holocaustu: Nadhodnocování jednoho lidského života oproti jiným
Související text: Kyslík sionismu a princip trestu a vyvolenosti - Zaslouží si sionistické organizace peníze od státu?
Když … nepatrná minorita žije nejen naprosto neohroženě, nýbrž ještě pravidelně požaduje, aby byla zákonem chráněna proti neexistujícím ohrožením, nebere se snad poněkud přespříliš vážně, nebo není snad částečně paranoidní? Nikoliv, protože se jedná o zvláštní skupinu, národ, který prožil jedinečné a s žádným jiným nesrovnatelné pronásledování. Národ, jehož reprezentanté nechtějí připustit, aby taktéž začaly být používány předpisy proti popírání a bagatelizování ganocidy, které budou nyní brzy rozšířeny ve všech zemích EU o ostatní historická pronásledování, jako například Arménců. Jestli tohle není znamení nadhodnocování jednoho lidského života oproti jiným?
V Německu se blaho tohoto národa a zajištěná existence Izraele prohlásily za jádro „státního rozumu“, ačkoliv v německé ústavě o tom nic nestojí. Proč tomu tak je? Německá vláda chce tomu taky tak. Ale co tu bylo dřív? Teze, jež byla ještě před dvaceti lety předmětem diskursu historiků o tom, že toto pronásledování bylo singulární? Nebo bezpodmínečná ochota povznést uznání singularity holocaustu na dogmatickou úroveň, na úroveň – jak to formuluje paní Merkelová – „předpokladu pro to, abychom mohli být svobodní a suverénní“?
V Německu se blaho tohoto národa a zajištěná existence Izraele prohlásily za jádro „státního rozumu“, ačkoliv v německé ústavě o tom nic nestojí. Proč tomu tak je? Německá vláda chce tomu taky tak. Ale co tu bylo dřív? Teze, jež byla ještě před dvaceti lety předmětem diskursu historiků o tom, že toto pronásledování bylo singulární? Nebo bezpodmínečná ochota povznést uznání singularity holocaustu na dogmatickou úroveň, na úroveň – jak to formuluje paní Merkelová – „předpokladu pro to, abychom mohli být svobodní a suverénní“?
pátek 5. dubna 2013
Zbytečné obavy
Manfred Maurer
To doposud činily pouze země jako Rakousko a Německo při odškodňování obětí nacismu: samy se obracely na potencionální příjemce „válečné nápravy“ a aktivně poskytovaly podporu při odvíjení procesů. Srbsko tak nyní činí v případě po Druhé světové válce vyvlastněných a vyhnaných dunajských Švábů. Tím se tato země vyjímá z masy oněch států východní Evropy, jež se doposud neuměly rozhodnout, že se důstojně postaví k tomuto masovému zločinu spáchanému na Starorakušanech.
V Česku sudetští Němci právě museli ve volebním boji posloužit za zlé strašidlo. A hlavním představitelem státu se stal onen kandidát, jenž považuje vyhnání za tak dobrou věc, že jej už jednou doporučil Izraeli pro zacházení s Palestinci.
To doposud činily pouze země jako Rakousko a Německo při odškodňování obětí nacismu: samy se obracely na potencionální příjemce „válečné nápravy“ a aktivně poskytovaly podporu při odvíjení procesů. Srbsko tak nyní činí v případě po Druhé světové válce vyvlastněných a vyhnaných dunajských Švábů. Tím se tato země vyjímá z masy oněch států východní Evropy, jež se doposud neuměly rozhodnout, že se důstojně postaví k tomuto masovému zločinu spáchanému na Starorakušanech.
V Česku sudetští Němci právě museli ve volebním boji posloužit za zlé strašidlo. A hlavním představitelem státu se stal onen kandidát, jenž považuje vyhnání za tak dobrou věc, že jej už jednou doporučil Izraeli pro zacházení s Palestinci.
Srbsko usiluje o více restitučních žádostí od vyhnanců
 |
| Znak dunajských Švábů |
V době Jana Husa český národ v moderním pojetí 19. století ještě neexistoval
Polemika k článku, který vyšel na Našem směru
Tomáš Krystlík
V upoutávce na druhé pokračování článku Alfreda Oberwandlinga Kulturní kraj Sudety (2.) se to v jednom odstavci hemží chybami: „Trvalo právě půlku století, než magistr univerzity Jan Hus, fanatický zástupce českého nacionalismu, z náboženských, sociálních a v neposlední řadě nacionálních důvodů v roce 1409 od Václava IV. obdržel souhlas ke Kutnohorskému ediktu, v důsledku čehož byla změnou hlasovacího práva umožněna čechizace. Václav, který byl už roku 1400 sesazen jako německý král, vešel do dějin jako Václav Líný. Následkem tohoto ediktu byl odchod německých studentů a profesorů. V později sepsané Cosmography líčí autor: Do zogen mehr denn zwey tausent gelehrte Doctores und teutscher Studenten von Prag nach Leiptzig (Tu odešlo více než dva tisíce učených profesorů a německých studentů z Prahy do Lipska), a protože mezitím v Německu vznikly jiné univerzity, také do Vídně, Tübingenu a Heidelbergu. Tím se rozpadla první německá univerzita, bašta německého duchovního života na východě Říše.“
Tomáš Krystlík
V upoutávce na druhé pokračování článku Alfreda Oberwandlinga Kulturní kraj Sudety (2.) se to v jednom odstavci hemží chybami: „Trvalo právě půlku století, než magistr univerzity Jan Hus, fanatický zástupce českého nacionalismu, z náboženských, sociálních a v neposlední řadě nacionálních důvodů v roce 1409 od Václava IV. obdržel souhlas ke Kutnohorskému ediktu, v důsledku čehož byla změnou hlasovacího práva umožněna čechizace. Václav, který byl už roku 1400 sesazen jako německý král, vešel do dějin jako Václav Líný. Následkem tohoto ediktu byl odchod německých studentů a profesorů. V později sepsané Cosmography líčí autor: Do zogen mehr denn zwey tausent gelehrte Doctores und teutscher Studenten von Prag nach Leiptzig (Tu odešlo více než dva tisíce učených profesorů a německých studentů z Prahy do Lipska), a protože mezitím v Německu vznikly jiné univerzity, také do Vídně, Tübingenu a Heidelbergu. Tím se rozpadla první německá univerzita, bašta německého duchovního života na východě Říše.“
čtvrtek 4. dubna 2013
Nacistické Německo nebo USA? Aneb, nastavte propagandě zrcadlo...
Hans-Jürgen Massaquoi: "Adolf Hitler byl tehdy pro nás všechny darem od Boha"
Jan Kratina
V pondělí 25.března tohoto roku jsem se rozhodl shlédnout dokument o nacistickém Německu, na který upozornil publicista Lukáš Beer. Nicméně, neuposlechl jsem jeho rady vypnout zvuk při sledování dokumentu. Což mělo za následek jednak sice lehce deprimující pocit při poslouchání vcelku působivé a patřičně agresivní propagandy v režii tehdejších i soudobých dokumentaristů, zároveň mi ale ta samá propaganda nabídla dostatečný materiál k zamyšlení a polemice.
Poválečné dokumenty o německé nacistické Říši se až nápadně točí okolo jednoho opakujícího se scénáře. Zrůdný manipulátor se dostal k moci a zavedl krvavou diktaturu, která brutálním způsobem potlačovala svobodu každého člověka a nadto zuřivě pronásledovala všechny Neněmce. Ani dokument „Skrytá tvář nacistického Německa“ nevybočoval svým zpracováním z tohoto zaběhlého scénáře. A tak se divák například dověděl, čím nejhorším se vyznačovala nacistická předválečná Říše. Měla to být přísná kategorizace lidí a s ní spojené vymezování míst v německých dopravních prostředcích či na německých veřejných prostranstvích pro určité skupiny obyvatel. Tato „nacistická“ rasistická politika je prý zřejmým znakem postupující barbarizace společnosti a očividného „návratu do hlubokého středověku“ (citace z dokumentu). Díval-li se na uvedený dokument nezaujatý divák, který sice do noci nestuduje dějiny, avšak má cit pro spravedlnost, musel se jistě rozhořčit nad takto vyobrazenými podmínkami k životu v nacistickém státě. Ti necivilizovaní barbaři! Primitivové! Hanba jim!
Jan Kratina
 |
| Hans-Jürgen Massaquoi se svými spolužáky v Ham- burku. "Bylo pro mne hrozným zklamáním, když mě nechtěli přijmout do Deutsches Jungvolk." |
Poválečné dokumenty o německé nacistické Říši se až nápadně točí okolo jednoho opakujícího se scénáře. Zrůdný manipulátor se dostal k moci a zavedl krvavou diktaturu, která brutálním způsobem potlačovala svobodu každého člověka a nadto zuřivě pronásledovala všechny Neněmce. Ani dokument „Skrytá tvář nacistického Německa“ nevybočoval svým zpracováním z tohoto zaběhlého scénáře. A tak se divák například dověděl, čím nejhorším se vyznačovala nacistická předválečná Říše. Měla to být přísná kategorizace lidí a s ní spojené vymezování míst v německých dopravních prostředcích či na německých veřejných prostranstvích pro určité skupiny obyvatel. Tato „nacistická“ rasistická politika je prý zřejmým znakem postupující barbarizace společnosti a očividného „návratu do hlubokého středověku“ (citace z dokumentu). Díval-li se na uvedený dokument nezaujatý divák, který sice do noci nestuduje dějiny, avšak má cit pro spravedlnost, musel se jistě rozhořčit nad takto vyobrazenými podmínkami k životu v nacistickém státě. Ti necivilizovaní barbaři! Primitivové! Hanba jim!
středa 3. dubna 2013
Češi a Němci v Třetí říši: „Lišíme se jen jazykem!“
Hledání nového českého národního uvědomění pro život v Říši. Jak se k věci vyjadřoval pražský Sicherheitsdienst?
Lukáš Beer
Jsou to právě vážně míněné záměry odpovědných německých míst ohledně ideologického směřování a duchovní převýchovy české mládeže, jakožto tvůrkyně budoucnosti českého národa, které mohou nejobjektivněji poskytnout odpověď na otázku, jaké místo bylo českému národu určeno v případě konečného vítězství německého nacionálního socialismu v Evropě. Odpovídající německá místa vynaložila při zvažování vhodné cesty ideologického ovlivňování české mládeže nemálo času a energie, vědoma si toho, že jedině toto je schůdná cesta, jak natrvalo a stabilně uspořádat poměry v českomoravském prostoru. Definitivním, ale dlouhodobým cílem bylo odnárodnění příslušníků českého národa a jejich směřování k sebevědomému říšskému smýšlení a životní uplatnění v rámci Velkoněmecké říše.
Největší překážkou při realizaci těchto plánů představoval však boj s šovinistickou formou českého nacionalismu, který se orientoval ze zásady protiněmecky. Vznikla zásadní otázka, jak skloubit zdravé národní uvědomění českého národa s nacionálněsocialistickou ideologií a s „říšským smýšlením“. Na příkladě podchycení české mládeže v rámci „duchovní výchovy“, poskytované prostřednictvím mládežnické organizace Kuratorium pro výchovu mládeže, lze jasně vyčíst, s jakými problémy se tyto záměry potýkaly a jaká konkrétní řešení se nabízela. Je nutno mít přitom stále na vědomí, že vlastní činnost Kuratoria měla ke svému rozvoji pouze velmi omezený časový prostor (činnost oficiálně veřejně zahájena v březnu 1943) a jeho výstavba se uskutečnila v rekordním čase.
Lukáš Beer
 |
| Kamarádská besídka účastníků výcvikového tábora Kuratoria pro výchovu mládeže. (Foto: archiv LB) |
Největší překážkou při realizaci těchto plánů představoval však boj s šovinistickou formou českého nacionalismu, který se orientoval ze zásady protiněmecky. Vznikla zásadní otázka, jak skloubit zdravé národní uvědomění českého národa s nacionálněsocialistickou ideologií a s „říšským smýšlením“. Na příkladě podchycení české mládeže v rámci „duchovní výchovy“, poskytované prostřednictvím mládežnické organizace Kuratorium pro výchovu mládeže, lze jasně vyčíst, s jakými problémy se tyto záměry potýkaly a jaká konkrétní řešení se nabízela. Je nutno mít přitom stále na vědomí, že vlastní činnost Kuratoria měla ke svému rozvoji pouze velmi omezený časový prostor (činnost oficiálně veřejně zahájena v březnu 1943) a jeho výstavba se uskutečnila v rekordním čase.
úterý 2. dubna 2013
Kulturní kraj Sudety (2.)
První část: ZDE
Alfred Oberwandling
Trvalo právě půlku století, než magistr univerzity Jan Hus, fanatický zástupce českého nacionalismu, z náboženských, sociálních a v neposlední řadě nacionálních důvodů v roce 1409 od Václava IV. obdržel souhlas ke Kutnohorskému ediktu, v důsledku čehož byla změnou hlasovacího práva umožněna čechizace. Václav, který byl už roku 1400 sesazen jako německý král, vešel do dějin jako Václav Líný. Následkem tohoto ediktu byl odchod německých studentů a profesorů. V později sepsané „Cosmography“ líčí autor: „Do zogen mehr denn zwey tausent gelehrte Doctores und teutscher Studenten von Prag nach Leiptzig“ (Tu odešlo více než dva tisíce učených profesorů a německých studentů z Prahy do Lipska), a protože mezitím v Německu vznikly jiné univerzity, také do Vídně, Tübingenu a Heidelbergu. Tím se rozpadla první německá univerzita, bašta německého duchovního života na východě Říše a byla na více než dvě století degradována na provinční školu, o to více, když v létě 1417 byla zrušena univerzitní privilegia. Z Prahy vyhnaní profesoři, magistři a studenti byli nadšeně přivítáni markrabětem z Míšně a duryňským lantkrabětem, a tak došlo k založení univerzity v Lipsku. Tu a tam také v německých kruzích kolportuje tvrzení, které bylo postaveno Čechy z prohlédnutelných důvodů až po roce 1919, podle nějž se čeští Němci v roce 1409 pražské Karlovy univerzity vzdali, což se nedá doložit prostřednictvím žádného vědeckého pramene. Bylo naprosto neodůvodněné, když se v roce 1930 při opětovném sporu o univerzitní zákon poškozující pražskou Německou univerzitu, „Lex Mareš“ z února 1920, z české strany tvrdilo, že „Němci vůbec, jmenovitě sudetští Němci, se této nejstarší univerzity Německé říše vzdali a přenechali Čechům“. Ten, kdo zná působení Karolina po protifreformaci, bere tuto domýšlivot na vědomí s údivem.
Alfred Oberwandling
 |
| Wilhelm Pleyer, pocházel z Chebska, autor mnoha povídek a románů. (Foto: KOHOUTÍ KŘÍŽ , repro z Budweiser Zeitung 1943, č. 70) |