Na cestě ke Krajskému ředitelství policie

Lukáš Beer 

Odnesli jsme si sebou mnohem víc, než mohl dát tenhle malý nákup
určený pro Zdeňka (vl.). Pavel Kamas se svou malou pozorností.

Před rokem jsem tu psal o mých pocitech, které se mne zmocnily, když jsem byl na parkovišti hypermarketu osloven neznámou, kultivovaně a slušně působící příjemnou starší dámou. Na tom by nebylo nic překvapujícího, kdyby se na mne - jak jsem přirozeně očekával - následně obrátila třeba s dotazem, kde může najít nejbližší lékárnu nebo zda nemám drobné na rozměnění na zálohu do nákupního vozíku. Poté, co mi sdělila svou prosbu, jsem se jednoduše musel nevěřícně rozhlédnout kol dokola, abych se přesvědčil, že jsem se právě nestal obětí natáčení nějakého pořadu se skrytou kamerou. Dáma, kterou byste jinak tipovali na jednu ze svých sousedek nebo paní žijící jakžtakž spokojeně se svým manželem i někde v rodinném domku, se na mě obrátila s prosbou, zda bych jí nemohl darovat nějaké drobné, protože jí peníze, které má měsíčně dispozici, nepostačují na drahé léky. Bylo vidět, že je jí „otravování“ dosti nepříjemné. Psal jsem tu tehdy o těch stejných pocitech, které by se mi jakoby vrátily po více než dvaceti letech, kdy jsem byl poprvé ve svém životě konfrontován s něčím, co jsme my odchovanci „reálného socialismu“ doposud neznali – viditelnou lidskou bídu na ulici a žebráctví. Dvacet let sžívání se s novou realitou nakonec sebou zákonitě přineslo i postupné otupění citů a vnímání a z původně (častokrát i neodůvodněně pociťované) lítosti a ze soucitu se stával během těchto let pocit pohrdání.

Nahlédnutí do trestního spisu bylo Beerovi opětovně zamítnuto

Dnes bylo Lukáši Beerovi, podezíraného policií ze spáchání přečinu popírání a schvalování nacistického genocidia, opakovaně odepřeno nahlédnutí to trestního spisu v jeho věci. To policejní orgán již minulý čtvrtek odůvodnil tím, že podezřelý nemá až do okamžiku doručení návrhu na potrestání soudu postavení obviněného, a nemá proto do té doby právo nahlížet do spisu. Beer se ale odvolává na jisté ustanovení (§ 179b odst. 2) Trestního řádu, podle nějž má ve zkráceném přípravném řízení podezřelý stejná práva jako obviněný, a považuje uvedený postup policejního orgánu za nezákonný. Proto dnes podal „žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu“ v tom smyslu, aby státní zástupce v jeho věci zajistil urychlenou nápravu. (red)

Kauza „Hitlerovy projevy“ – nakladatel chce do vězení spolu s knihkupci

Tisková zpráva vydavatelství guidemedia etc 

Brno, 30. července 2013 – Jak informovaly sdělovací prostředky, byl nakladatel Pavel Kamas spolu s autorem předmluvy a komentářů v knize Adolf Hitler: PROJEVY Lukášem Beerem obviněn z popírání nacistického genocidia. Šéf nakladatelství se hodlá bránit všemi prostředky. Podnikl také již jistá „protiopatření“, která mají podle něj nastavit českému právu jako celku odpovídající zrcadlo.

Kamas: „Celé obvinění je nesmyslné. Kniha neobsahuje žádné napadnutelné pasáže. Beerovy texty jsou vysoce odborné, naprosto neutrální, v předmluvě pak vysloveně distanční. Co se týká samotných projevů německého Vůdce, mluví se v knize neustále o míru, spravedlnosti mezi národy, právu všech národů na život a o férovém mezinárodním obchodě. Dovedeno ad absurdum: Kdybychom zaměnili v knize uvedené německé reálie třeba za indické, může čtenář, až na některé pasáže, lehce nabýt dojmu, že autorem projevu je Mahátma Gándhí a nikoli Adolf Hitler. Co je na tom trestného?“, ptá se Kamas.

SEM SE ZNALECKÝM POSUDKEM! (1.)

Předběžný rozbor obsahu knihy "Adolf Hitler - Projevy" ve vztahu k podezření z přečinu popírání a ospravedlňování genocidia. (Tento rozbor není reakcí na zhotovený znalecký posudek, do něhož obviněnému nebylo doposud umožněno nahlédnout!) 
Lukáš Beer 

Dne 25. července 2013 mi bylo kriminální policií předáno podezření z přečinu popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia dle § 405 Trestního zákoníku. (Veškeré informace k případu naleznete ZDE.) V tomto paragrafu se doslovně uvádí: „Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické, komunistické nebo jiné genocidium nebo jiné zločiny nacistů a komunistů proti lidskosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.“ Co se rozumí pojmem „genocidium“, definuje § 400 Trestního zákoníku: „(1) Kdo v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou, třídní nebo jinou podobnou skupinu lidí a) uvede příslušníky takové skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit jejich úplné nebo částečné fyzické zničení, b) provede opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí, c) násilně převádí děti z jedné takové skupiny do druhé, nebo d) způsobí příslušníkovi takové skupiny těžkou újmu na zdraví nebo smrt, bude potrestán odnětím svobody na dvanáct až dvacet let nebo výjimečným trestem. (2) Stejně bude potrestán, kdo k činu uvedeném v odstavci 1 veřejně podněcuje. (3) Příprava je trestná.“ Tohoto přečinu jsem se měl dopustit tím, „že společným jednáním s (vydavatelem) Pavlem Kamasem (…) se podíleli na vzniku, vydání a prodeji knižní publikace Adolf Hitler. Projevy.“ Naprosto konkrétně jsem se měl provinit „uměle vytvořenými a záměrně tendenčními mezititulky a uvozujícími komentáři, které vyznívají jako souhlas s názory Adolfa Hitlera ve vztahu k nacistickému genocidiu a k dalším zločinům nacistů proti lidskosti“.

Další sudeťácké spiknutí proti Čechům

Václav Vlk st. osvětluje pojem „nacismus“
Lukáš Beer 

Dle teorie Václava Vlka st. by čeští mladíci na fotografii z roku 1944 museli
být za neoprávněné používání "árijského pozdravu" mezi sebou Němci
popraveni. (Zotavovací letní tábor R. Heydricha Kuratoria pro výchovu
mládeže v Čechách a na Moravě, Foto: archiv Lukáše Beera)

Působí to jako opravdová nutkavost vidět „sudeťáky“ hned za vším a za každým rohem, respektive ventilovat si tuto svou nenávist i při zabývání se matérií s tématem sebevíce vůbec nesouvisející: Nápaditý publicista Václav Vlk st. se o víkendu pustil do tvůrců dosti pochybně motivovaného internetového výplodu "Čechy v ČR nechceme", aby zároveň jen tak mimochodem utrousil celou řadu smyšlených představ o „nacistické ideologii“ ve vztahu k českému národu. O motivech tohoto jeho počínání už tu byla vícekrát řeč. O web „Čechy v ČR nechceme“ by patrně nikdo rozumný více než jednou omylem nezakopl, protože "vtipná myšlenka“ a "smysl pro drsný humor" jeho tvůrců omrzí nejpozději po začtení se do druhého textu, chtějícího zřejmě nastavit české společnosti jimi podsouvané xenofobní postoje a předsudky. Nápaditost stránek působí totiž poněkud monotónně a opakovaný princip, na kterém je postaven celý "humor", za chviličku začne nudit.

Evropský soud pro lidská práva zamítl stížnost „zgermanizovaného Čecha“

Karl Vitovec se nadále vidí jako „oběť nacismu“ a požaduje od Německa odškodnění. Exkluzivní zpráva Našeho směru. 

Karl Vitovec. (Foto: soukr.)

Německý občan Karl Vitovec (81) neuspěl nedávno se svou stížností u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Z dokumentu předloženého Našeho směru vyplývá, že soudní dvůr dospěl na základě Vitovcem poskytnutých podkladů k závěru, že jeho stížnost nesplňuje nutné předpoklady, "stanovené ve článcích 34 a 35 konvence".

Letos v únoru se Vitovcovo jméno octlo v českých médiích („Nacisté z něj udělali Němce. Český rodák nyní marně žádá odškodnění“), která prakticky ochotně a bez další rešerše převzala informace, jež předtím vyšly v článku německého týdeníku Der Spiegel. Tento zpravodajský magazín informoval o osudu jednaosmdesátiletého, nyní německého a dříve československého občana, který za (dodnes blíže nevyjasněných okolností) prošel krátkodobě v období Protektorátu „násilnou germanizací“ a odloučením od rodiny. Vitovec dnes marně usiluje o uznání statutu „oběti nacismu“ ze strany německého státu a obrací se na německé a české sdělovací prostředky, aby pomohly publicitě tohoto případu. Podporu získal Karl Vitovec i u některých poslanců Spolkového sněmu. Der Spiegel ve své reportáži také jmenoval historiky, kteří se zabývali „obdobnými“ případy dětí z okupovaných území, určených ke germanizaci. České sdělovací prostředky podaly případ jednoznačně jako křivdu, která doposud nebyla splacena a ke které se však Německo staví lhostejně.

Kniha Hitlerových projevů jde k soudu - zajímavé názory čtenářů na serveru iDNES

Nevím proč to zakazovat", píše jeden z diskutujících, "je to snad jen přepis projevů. Lidé by měli vědět, jakými projevy Němce jejich ,Vůdce´agitoval a jak omlouval a propagoval nacismus. Víme, že nacismus byl špatný, a alespoň budeme více vědět proč." Jiný čtenář diskusním fóru iDNES uvádí: "To by tak hrálo, aby si lidé udělali vlastní názor. Máme tady přece postačující mediální démonizaci AH, ne?" Zajímavý je názor i tohoto diskutéra: "Veď héj, nic žádnému odborníkovi nebrání vydat knihu o tom, jak se mají Hitlerovy projevy správně chápat. V dnešních dobách správné chápání této knihy mohou taky popsat do naší diskuse na iDnesu. Netřeba se přece kvůli tomu soudit." Jiný názor: "A pokud by je neokomentoval, zrovna jako Zitek Mein Kampf, tak by byl obviněn také, myslím, že by bylo dobré, aby nám politická policie sepsala sborník povolených komentářů a z něj by si poté každý autor vybíral." Čtenářka, která projevy Adolfa Hitlera zjevně nikdy ani nečetla nebo je neposlouchala, uvádí: "Nechápu, jak někdo může dnes obdivovat Hitlera, obzvlášť Slované, o kterých řekl, že jsou podřadná rasa, kterou chtěl zotročit." Další komentáře ukazuje screenshot. (-lb-, -rs-)

Braňme demokracii proti totalitářským šílencům - Kauza Lukáš Beer je lakmusovým papírkem míry svobody v ČR

(Důležité: reakce Lukáše Beera pod textem)  
Radek Satoranský 
Publicista a historiograf Lukáš Beer se na svém blogu nezabývá ničím "nepřijatelným". Nenajdeme tam nic odpudivého, žádné návody "Jak připravit lidské maso na sto způsobů" a podobně nehumánní nesmysly. Ne. Lukáš Beer se zabývá tématy, která jsou každoročně obsahem desítek nových publikací, včetně dlouhé řady vysílaných dokumentů - národní socialismus a Druhá světová válka. Přesto začal být jako publicista někomu trnem v oku a stal se terčem následného udání. Důvod?

Lukáš Beer chtěl jen využít svého Ústavou zaručeného práva svobodně šířit informace a práva svobodně vyjádřit svůj vlastní názor. Nikoho nikdy nenabádal k nenávisti, jako to můžeme často vidět a číst u jeho kritiků. Nikoho nikdy nenabádal k páchání trestných činů. Jediným vysvětlením, proč se stal Lukáš Beer objektem něčí primitivní zloby a nenávisti, může být jeho snaha o odlišnou interpretaci výše zmíněných témat. Interpretaci, na jakou jsme my všichni nebyli za posledních téměř sedmdesát let zvyklí.

Slovenské knihkupectví Panta Rhei prodává knihu „Němci“, bagatelizující, schvalující a ospravedlňující genocidium

V knize její autor mj. uvádí: „Všichni Němci měli být do jednoho postříleni kulometem“. Nazývá Němce „ne-lidmi“, „zrůdami“ a „zvířaty, pro která není lynčování dostatečným trestem“. Všichni sudetští Němci prý měli být po válce odsouzeni k smrti. 

Právě jedno ze slovenských knihkupectví, jež se rozhodla stáhnout ze své nabídky všechny knižní tituly brněnského nakladatelství guidemedia etc, vede ve svém sortimentu knihu, která výslovně ospravedlňuje a bagatelizuje genocidu a zločiny spáchané proti lidskosti. Kromě toho je toto dílo autorů Jiřího Vacka a Jiřího Krutiny plné ahistorických lží a výmyslů.

Jak v rozhovoru pro slovenský deník SME uvedla nedávno marketingová manažerka knihkupectví Panta Rhei, Eva Rezníková, úlohou firmy prý je knihy prodávat, nikoliv cenzurovat: „Ke stáhnutí knih z prodeje přistupujeme jen v opravdu výjimečných případech. Důvodem je propagace extremismu, což je pro nás nepřípustné.“ Zatímco ale knihkupectví stáhlo z prodeje zcela nepochopitelně vesměs všechny tituly nakladatelství guidemedia etc, již po dlouhou dobu prodává knihu „Němci“ se štvavým obsahem. Již v anotaci této knihy se praví historický nesmysl: „Kniha byla napsána proto, že před českou veřejností je trvale zamlčována pravda o německé okupaci a genocidě českého národa, se kterou Němci začali zcela plánovitě již ve válce. V případě jejich vítězství měl být český národ vyvražděn.“ Historikové však potvrzují, že český národ v žádném případě neměl být v případě vítězství nacionálněsocialistického Německa fyzicky zlikvidován, ale bylo zvažováno jeho dlouhodobě koncipované „přenárodnění“.

Kvůli bagatelizaci genocidia by správně měl být postaven před soud Miloš Zeman, nikoliv já

Lukáš Beer 
Dne 21. ledna 2002 zveřejnil rakouský týdeník Profil rozhovor s tehdejším českým předsedou vlády Milošem Zemanem. Nynější český státní prezident tehdy v tomto interview doslovně prohlásil: „A protože jsem nejvíce provokujícím politikem Evropy, rád bych řekl ještě něco: Rakousko nebylo první obětí Hitlerova Německa, nýbrž jeho prvním spojencem. Kromě toho nesmíme zapomenout na to, že sudetští Němci byli pátou kolonou Hitlera, sloužící ke zničení Československa jako jediného ostrova demokracie ve střední Evropě. Můžeme nyní opravdu požadovat usmíření pro zrádce?“ 

Jinými slovy – celou jednu etnickou resp. národnostní skupinu označil za „zrádce republiky“. Redaktor Profilu, Otmar Lahodynsky, mu na to tehdy odvětil: „To je nyní závažné přiřknutí kolektivní viny. Po druhé světové válce bylo v Československu zavražděno a pronásledováno mnoho nevinných sudetských Němců, kteří neměli s nacistickým Německem společného nic nebo pouze málo. Došlo k mnoha zvěrstvům páchaným českými občany na sudetských Němcích.“

Žádné odškodnění, pouze rehabilitaci

Sudetský Němec vymáhá soudní cestou diplomatickou ochranu 
Související informace o Erhardu Lugovi

Erhard Lug (82). Foto: Sudetenpost

Sourozenci Erharda Luga (82) dnes už vůbec o té hrozné době mluvit nechtějí. On sám se ale upsal boji, který lze pravděpodobně vyhrát jen velmi obtížně. Chce obnovit svoji čest a čest své rodiny. Ve své nové vlasti, v bavorském Sinzingu an der Donau, je beztak čestným mužem. Ale ve své staré vlasti, zde byl v roce 1945 podle stále platných Benešových dekretů opatřen puncem zrádce, „státně nespolehlivé osoby“, jak byly v dekretu číslo 5 paušálně zařazovány „osoby německé nebo maďarské národnosti“. A ti, kteří zavraždili jeho otce, stojí pod ochranou tzv. zákona o beztrestnosti jednání, díky němuž od května 1946 dodatečně nepodléhaly trestu všechny zločiny spáchané na Němcích.

Dějiny však Erhard Lug nechce vracet zpět. To zdůrazňuje také jeho advokát Thomas Gertner v obžalovacím spisu proti spolkové vládě, který byl nedávno doručen berlínskému správnímu soudu: „Předem činíme s veškerou jednoznačností jasno v tom, že žalobce nechce prosazovat jednak ani to, aby Česká republika byla přiměna k tomu, že prohlásí Benešovy dekrety za neplatné, ani nechce prosazovat nějaké restituční nároky. Jde mu pouze o to, že vyhnání a naprosté zbavení práv jeho rodiny kvůli jejímu etnickému původu sudetských Němců je na veřejnosti nadále udržováno zdůvodněním, že jmenovaní byli „neloajálním národem“, který se musí zodpovídat za zhroucení první Československé republiky na základě velezrady a zrady země a za aktivní podporu Hitlera.“

Knihkupci na Slovensku vyřazují knihy nakladatelství guidemedia etc z prodeje

S tituly „Hitler osvobozuje Sudety“ apod. od Našeho vojska však kupodivu problémy nemají 

Slovenští knihkupci nemají žádných
námitek při nabízení takovýchto titulů.
(Foto: Knihcentrum.sk)

Slovenský deník SME informuje aktuálně o vyřazování knižních produkcí brněnského nakladatelství guidemedia etc z nabídky tamějších knihkupectví. „Po sérii upozornění od čtenářů ve středu stáhlo z prodeje celou nabídku sporného českého vydavatelství Guidemedia internetové knihkupectví Martinus“, informují noviny. Včera se přidala i prodejní síť Panta Rhei. Mluvčí prvně jmenovaného knihkupectví, Michal Meško v rozhovoru pro SME argumentuje, že „vydavatelství na svých stránkách otevřeně sympatizuje s nacistickým režimem a propaguje extremismus. Projevuje se to i v anotaci ke knize 100 dokumentů o vzniku války, která celou diskusi spustila“. Jako další argument uvádí zjištění, že vydavatelství je připomínáno i v situační zprávě o stavu extremismu od českého ministerstva vnitra.

Deník SME se také dotazoval přímo Pavla Kamase – ten podle listu obvinění z extremismu odmítá, a to i přesto, že to o jeho vydavatelství tvrdí české ministerstvo vnitra ve své zprávě, ale podle Kamase česká policie poslední dobou spojuje s extremismem kdekoho. Vydávání je prý motivováno byznysem: „Adolf Hitler je jedna z nejlepších obchodních značek na světě. Nevidím jediný důvod to nevyužít.“

Beer a Kamas obviněni z popírání aneb Závadové vyznívání v Brně

Tomáš Pecina

Pavel Kamas a Lukáš Beer. (Foto: Alfred Nechvatal / VLÖ)

Přesně, jak jsme predikovali, obvinila ve čtvrtek brněnská policie publicistu Lukáše Beera, vydavatele blogu Náš směr, z popírání nacistických zločinů, přičemž tak překvapivě učinila ve zkráceném řízení, tedy procesní formou, která se hodí pro řešení bagatelní kriminality typu kapesní krádež nebo výtržnictví fotbalových fanoušků, v žádném případě ne pro takto složitý a exponovaný případ.

Jak budou policisté šetřit procesních práv podezřelého, vyplynulo z rozhodnutí odepřít mu přístup ke spisu s odůvodněním, že je pouze podezřelý a žádná práva svědčící obviněnému tudíž nemá. Kpt. Reichmanovi nelze než doporučit kurs četby zákonů s porozuměním, ve zjednodušeném běhu pro policisty, po jehož absolvování mu jistě neunikne ustanovení § 179d odst. 2 TrŘ, jež – chvíle napětí na brněnské služebně – zní takto: „Ve zkráceném přípravném řízení má podezřelý stejná práva jako obviněný[…]“ Ano, úplně stejná, notabilně tedy i právo nahlížet do spisu, které lze v přípravném řízení omezit jen ze závažných důvodů (§ 65 odst. 2 TrŘ).

Pod pohrůžkou použití donucovacích prostředků byl dnes Lukáš Beer policií podroben předání otisku prstů, vzorků DNA a ofotografován

Je podezírán z přečinu popírání a ospravedlňování genocidia 
Dnes v ranních hodinách proběhlo výslechové řízení na Krajském ředitelství policie Jihomoravského kraje v Brně, ke kterému byl předvolán Lukáš Beer, autor předmluvy, doslovu a spojovacích komentujících textů k českým překladům Hitlerových projevů, které koncem roku vydalo nakladatelství guidemedia etc. Využil svého zákonného práva a odmítl k věci vypovídat. Následně mu byl přímo na místě předán „záznam o sdělení podezření z přečinu popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia dle § 405 trestního zákoníku“, neboť „je dostatečně odůvodněn závěr, že společným jednáním s (vydavatelem) Pavlem Kamasem (…) se podíleli na vzniku, vydání a prodeji knižní publikace Adolf Hitler. Projevy.“ Beer se měl konkrétně provinit „uměle vytvořenými a záměrně tendenčními mezititulky a uvozujícími komentáři, které vyznívají jako souhlas s názory Adolfa Hitlera ve vztahu k nacistickému genocidiu a k dalším zločinům nacistů proti lidskosti“. Kamasovi je kladeno za vinu, že „zajistil vydání a následný prodej této knihy“.

Lukáš Beer předvolán na kriminální policii kvůli zhotovení komentářů k Hitlerovým projevům

Termín výslechu byl stanoven na tento čtvrtek. Beer: „Nemocná společnost si touto absurditou nastavuje zrcadlo“

Lukáš Beer je autorem předmluv k Hitlerovým projevům,
které v knižní podobě koncem minulého roku vydalo nakla-
datelství guidemedia etc. (Foto: guidemedia etc/A. Nechvatal)

Mluvčí brněnského státního zastupitelství Jan Petrásek uvedl před měsícem a půl v rozhovoru pro týdeník Reflex, že „znalci zkoumají obsah poznámek“ k Hitlerovým projevům, vydaným koncem minulého roku brněnským nakladatelstvím guidemedia etc. Tato kniha obsahuje doslovný český překlad výběru 18 veřejných projevů Adolfa Hitlera, přednesených v období let 1939-1942, a vyšla v nákladu deseti tisíc výtisků. Smyslem vydání výběru těchto projevů mělo být dle údajů vydavatelů obeznámení českého čtenáře s jejich autentickým obsahem, a proto záměrně zvolili tematicky i takové veřejné výstupy, kde německý Vůdce hovořil obšírněji o vztahu k českému národu. Nechybí v nich ale ani projevy, které si vyslechly miliony Němců těsně před a po vypuknutí 2. světové války. Publicista a historiograf Lukáš Beer je autorem nejen předmluv k jednotlivým projevům, ve kterých „českého čtenáře seznamuje i se všemi potřebnými reáliemi a souvislostmi, z nichž Vůdce při svých vystoupeních před národem vycházel“, ale i samotné úvodní předmluvy ke knize a závěrečného doslovu, jenž se zabývá poválečnými snahami historiků systematicky shromažďovat, kompletovat a pro studijní účely publikovat sbírky textů Hitlerových projevů, sahajícími až do dnešní doby. A právě Beerův doprovodný text v knize se stal předmětem aktuálního zkoumání a šetření, zda byl jeho publikováním spáchán trestný čin.

Největší vyhlazení knih a umění v dějinách provedli Spojenci v Německu v letech 1945-1952

Pálení knih německými studenty roku 1933 se svým rozsahem nedá ani srovnat. Ničivé bombardování německých knihoven Spojenci za války. Na indexu zakázaných knih se po válce octly tituly vydané dokonce i protivníky nacionálního socialismu, Židy, knihy konzervativců, příručky pro chovatele zvířat či hráče tenisu nebo díla středověkých básníků.(Odkazy na kompletní seznam titulů)
Franz Chocholatý Gröger

Na seznamu zakázané literatury se v Německu
octly i běžné ilustrované časopisy.
(Týdeník "Die Woche" z července 1941.)
Foto: Archiv Lukáše Beera

Proces ničení knih na území Německa byl zahájen bibliokaustem, jak toto období roku 1933 nazývá Fernando Báez, autor obsáhlé studie Obecné dějiny ničení knih. Toto období započalo 2. května 1933 ničením knih v Gewerkschaftshausu v Lipsku a pokračovalo 8. května ve Freiburgu a 10. května téhož roku. Členové Svazu německých studentů začali shromažďovat zakázané knihy, jejichž počet přesáhl 25.000, které byly převezeny na náměstí Opernplatz, téhož dne se podobné akce konaly v mnoha městech Německa. Akce pálení knih pokračovaly až do 26. srpna 1933. První seznamy zakázaných autorů obsahovaly 20 jmen, kterývzrostl pak na 171 a v roce 1935 stranická komise pro říšské písemnictví rozšířila zákaz na 524 autorů. (1) Podobný proces ničení knih od roku 1922, kdy byl v SSSR zřízen Hlavní úřad pro kontrolu státních tajemství v tisku (GLAVLIT), který zařadil do skupiny zakázaných knih 27.000 titulů v ruštině, na 250.000 cizojazyčných knih a na 572.000 časopisů. (2)

„Kazimírský živel“

Časopis „Obzory“ jako jeden z mála v roce 1945 kritizoval násilí páchané na Němcích během „divokého odsunu“. Ovšem z jiných pohnutek, než by se na první pohled mohlo zdát.
Lukáš Beer

Od srpna roku 1945 vycházel v nově vzniklém Československu týdeník „Obzory“, blízký Československé straně lidové (od prosince 1945 jej vydával dokonce výkonný výbor této politické strany). Spolu s Ivem Ducháčkem řídil tento „Týdeník pro politiku a kulturu“ židovský publicista Pavel Schönfeld, známější pod svým pseudonymem Pavel Tigrid (toto příjmení převzal jako své občanské jméno až po válce), po převratu 1989 poradce československého prezidenta Václava Havla. Je pravdou, že tento časopis upadl v nemilost československých komunistů a jejich tisku (ale zdaleka nejen jich) také proto, že od podzimu 1945 upozorňovalo toto periodikum na násilnosti spáchané při vyhánění sudetských Němců a na poměry v československých "internačních", tj. koncentračních táborech, kde lidé ani kolikrát nevěděli, za co jsou vězněni. Redakce tohoto listu však nepochybovala o správnosti „odsunu“ a principu kolektivní viny, pouze odsuzovala počáteční způsob jeho provádění, který dle jejího názoru jenom zbytečně zpomaloval proces zbavování se německé menšiny – jinými slovy: proces etnické čistky.

Vyhnání bylo opět tématem v rakouském parlamentu

Související texty: Poslankyně Kitzmüllerová na přednášce Pavla Kamase - Poslanec Hammer na přednášce Pavla Kamase a Lukáše Beera
Téma vyhnání zaměstnávalo rakouskou Národní radu (parlament – pozn. překladatele) před letní přestávkou hned několikrát. Má to snad něco společného s nastávajícími volbami do Národní rady? Ať už tomu je jakkoli, nestačilo to sice na odsouzení výroků, potvrzených nedávno na návštěvě nového českého prezidenta Miloše Zemana ve Vídni („sudetští Němci byli Hitlerovou pátou kolonou“ a „vyhnání bylo mírným trestem“), požadované politickou stranou FPÖ, ministr zahraničí Michael Spindelegger (lidová strana, ÖVP) ubezpečil ovšem v příslušné parlamentní debatě, že sudetoněmecká otázka je tematizovaná v rámci všech bilaterálních kontaktů. Řekl dále: „Zemanovy výroky jsou neakceptovatelné a je třeba je co nejostřeji odmítnout.“ Ministr zahraničních věcí přislíbil, že v budoucnu bude veřejně kritizovat české politiky, kteří činí takovéto výroky. „Navenek se lidovci tváří jako přímluvce vyhnanců, ale když přijde na to, aby se jasně poukázalo na lidmi pohrdající výroky jednoho bývalého komunisty, tak dokážou pouze oslňovat v roli chlácholivého dvorního rady“, kritizoval poslanec za FPÖ Johannes Hübner zamítnutí parlamentního návrhu na odsouzení Zemanových výroků.

Prospěch celku jde před prospěchem jednotlivce

Jeden ze základních principů nacionálního socialismu v dobovém vysvětlení určeném dorůstající "morální elitě české mládeže"

Generální referent Kuratoria pro výchovu mládeže František Teuner
(uprostřed)  při hrách v táboře Kuratoria. I tato cvičení posilovala ducha
pospolitosti mezi českou mládeží. (Foto: Archiv Lukáš Beer)

Důvody, proč se na tomto místě častěji zabýváme základními principy ideologie nacionálního socialismu, popř. jeho nepokřivené podobě výkladu, zde byly již v minulosti uvedeny a jsou v podstatě dvojího charakteru. Historie německo-českých vztahů je skutečně nejvíce právě poznamenána touto relativně nedávnou etapou moderních dějin, o tom zřejmě nebude pochyb. Je třeba se ale vyvarovat povrchním pokřiveným interpretacím této ideologie, které české historiografii od roku 1945 až dodnes v nemalé míře umožňují udržovat při životě nejeden národní mýt či ahistorismus. V neposlední řadě si pokřiveným obrazem o „nacistické ideologii“ poslouží dnes i nejeden politik či publicista, přičemž zdaleka nemusí jít pouze o otázky česko-německých vztahů či našich nedávných dějin, ale třeba se může jednat o nějaký aktuální společenský, kulturní nebo politický jev.

Demokratické brutální šíření moci aneb Nastavte propagandě zrcadlo III.

Předchozí články v cyklu:  1. část - 2. část
Jan Kratina 

Američtí vojáci po zmasakrování více než 600 obyvatel filipínské vesnice
Moro v březnu 1906.

Brutální, barbarský, zločinecký. Přívlastky, kterými demokratická propaganda označuje postup nacistických (pozn. redakce: věnujte prosím pozornost důležité poznámce uvedené pod koncem tohoto textu) represivních a ozbrojených složek na dobývaných a okupovaných územích. Tento postup při prosazování strategických zahraničně-politických zájmů nacistického Německa dnes patří ke třem hlavním bodům obžaloby nacismu. Spolu s rasovou segregací a koncentračními tábory. Dokáže ale někdo obhájit tvrzení, že podobný postup nevyužívaly demokratické státy už dávno před Hitlerem? Co když se tvůrci poválečné propagandy jenom snaží u svých občanů "vytvořit žádoucí vědomí" a kompromitující fakta zamést taktně pod koberec? Zrovna jako v případě rasové segregace a koncentračních táborů. Používaly tedy demokratické státy brutální, barbarský, zločinecký postup k prosazení svých strategických zahraničně-politických zájmů už v časech před Hitlerem? Nechme místo dohadů promluvit historická fakta (doba obou světových válek je v článku záměrně ignorována).

Sudetský Němec žaluje Berlín, protože mu odmítl diplomatickou ochranu

Je sudetským Němcem a chce německou spolkovou vládu donutit pomocí soudního usnesení k tomu, aby jej podpořila v úsilí o rehabilitaci jeho rodiny, která byla vyhnána z Česka: 82letý Erhard Lug ze Sinzingu v zemském kraji Regensburg si nejdřív zažádal o ochrannou pomoc Berlína pro svůj pozdní životní projekt, ve kterém jde o traumatické zkušenosti malého Erharda. Konec Druhé světové války znamenal pro tehdy třináctiletého chlapce z české vesnice Lukau (Luková) také konec onoho selského zázemí, ve kterém se jako dítě do jisté míry mohl izolovat od nepokojů doby. Také zde v lanškrounském kotli v předhoří Orlických hor se dělo to, co se po osvobození od nacismu stalo strašnou všední realitou pro miliony Němců.

Jutta Rüdigerová – Vůdkyně dívek ve Třetí říši (2.)

Předchozí díly: 1. část
Členství v NSDAP před rokem 1933 bylo pro ni otázkou cti. Baldur von Schirach chtěl, aby německá mládež nebyla „bezbožná“, a podporoval její intenzivní vztah k umění. Spolupráce Hitlerovy mládeže s mládežnickými organizacemi Španělska, Francie a Velké Británie.
Lukáš Beer

Jutta Rüdigerová (uprostřed) s vůdkyněmi italské a španěl-
ské dívčí mládeže. Vlevo dr. Penelope Testa a vpravo Pilar
Primo de Rivera, se kterou vůdkyni německých dívek spojo-
valo srdečné přátelství. (Foto: Ein Leben für die Jugend,
Deutsche Verlagsgesellschaft, 1999)

V roce 1936 se Rüdigerová zúčastnila říšského sjezdu NSDAP, kde na ni velmi zapůsobila Hitlerova řeč. „Vzpomínám ještě dnes na ty zářící obličeje těch chlapců a na slova, která jim adresoval“, uvádí ve svých pamětech. Vůdce tehdy mluvil o ideálech nové mládeže takto: „Vidím ji ještě před mým zrakem, onu mládež minulosti. Domnívala se, že její síla spočívá v požitku. Domnívala se, že je vhodné zdůrazňovat svůj národní cit pouze ve frázi, vidím onu mládež, ve které si tenkrát mladý muž myslel, že se může stát vzorem svého národa díky co možná největšímu množství alkoholu. Ne, moji mladí přátelé!“, pokračoval v projevu Hitler, „dnes přece u nás vyrůstá nádherné pokolení! Jste krásnější obraz, než jaký nám nabízela minulost a který kázala. Vznikl nový typ krásy. Už ne korpulentní pivní filistr, ale štíhlý a pružný chlapec je vzorem naší doby, který stojí pevně s nataženýma nohama na této zemi, který je zdravý svým tělem a zdravý svou duší. A tak vedle vás chlapců vyrůstá také německá dívka.“

Dobré dny v červnu?

Gernot Facius 

Tehdejší spolkový prezident Richard von Weizsäcker
pronesl při příležitosti 40. výročí skončení války ve
Spolkovém sněmu dne 8. května 1985 slova, která baga-
telizovala vyhnání Němců z východních oblastí země.

Rutinovaní politikové, jedno jaké stranické příslušnosti, se stále pokoušejí o stejnou hru – totiž líčit šedou realitu v o něco pozitivnějších barvách. Svůj úvodník v tiskovém orgánu svazu „Deutscher Ostdienst“ nadepsala Erika Steinbachová, prezidentka Svazu vyhnanců (BdV), titulkem „Dobré dny“. Proč jí také nedopřát, aby její titulek hlásal pravdu. Steinbachová referovala o slavnostním aktu odstartování výstavby dokumentačního centra nadace „Útěk, vyhnaní, smíření“ v Berlíně, kterého se zúčastnila také spolková kancléřka. Dobře je, že projekt se konečně po nekonečných debatách dostává do pohybu. Prezidentka BdV o to usilovala od roku 1998, ovšem bylo jí bráněno v tom, aby získala místo v nadační radě. Z důvodů stranické doktríny neobsadila volné místo. „Protivítr byl silný“, prohlásila Angela Merkelová ve svém proslovu, nyní se prý ale našla „široká společná shoda“. Ten, kdo tuto politickou mluvu dokáže dešifrovat, ví, co se tím myslí. Našla se shoda v nejmenším společném jmenovateli, aby se nedráždily tehdejší vyhnanecké země. K tomu patří teze, rozšiřovaná nekonečným politickým omíláním, že kdyby nebylo nacionálního socialismu a Hitlerem zosnované Druhé světové války, nebylo by ani vyhnání. Poselství jednoho krátkého předváděného filmu vyznívalo v tom smyslu, že 14 milionů Němců bylo prý nuceno „opustit svou vlast ve východní Evropě“. To vyznívá jako „vynucené putování“, o tom hovořil Richard von Weizsäcker ve svém kontroverzním projevu ve Spolkovém sněmu dne 8. května 1985. To se tenkrát kdekomu zastavil dech. Miliony byly vyhnané z území Německé říše, ne z „východní Evropy“. Můžeme se s napětím těšit na to, co dokumentační centrum ještě nabídne ve smyslu politicky korektního výkladu dějin v „evropském duchu“. Řeč o „dobrém dnu“ nabývá rychle relativního obsahu.

Nový zajímavý přírůstek do knihoven českých „odbojářů“

Povedená persifláž tupého šovinismu a na "národní komplexy" nebo přeci jen podněcování k etnické nenávisti? 
Lukáš Beer

Nový titul Jiřího Vacka a Jiřího Krutiny.

Každoroční zprávy o vývoji antisemitismu v našich zemích či zdůrazňování potřeby boje proti němu jsou zcela zažitým standardem, za domnělou "propagaci nacismu" či „bagatelizaci genocidia spáchaném na českém národě“ se trestním oznámením dnes může ohánět kdekdo a za nedávnými potyčkami v Českých Budějovicích chtějí někteří mermomocí vidět „neonacisty“, kteří do jižních Čech přijeli, aby „rozsévali zlo a bojovali za národní socialismus tonfami, noži a dlažebními kostkami“. V takové atmosféře se zdá být Zemanovo ospravedlňování poválečných zločinů, spáchaných na našem zemském obyvatelstvu, hodné maximálně tak mávnutí ruky. A následující knižní klenot, se kterým se jeho autoři chystají (jak aktuálně oznamují České národní listy) přijít v srpnu letošního roku, zůstane zřejmě úplně bez povšimnutí. (Samozřejmě také proto, že toto dílko se očekávaně nebude těšit až tak velké publicitě jako každý buranský výrok hlavy českého státu.)

Ostuda s místními názvy

Související text:  "Německo-český fond budoucnosti" bojuje proti "pravicovému extremismu" a podpoří letošní exhibicionistický průvod homosexuálů
Manfred Maurer 

Ze zprávy "Fondu budoucnosti": "Drážďany / Ústí nad Labem"

Boj o používání německých místních názvů je ryze nekonečným příběhem. Od nepaměti se vyhnanci domáhají toho, aby se o svých rodných vesnicích a městech na mapách, prospektech a v ostatních publikacích mohli dozvídat v jejich původních označeních. Několik částečných úspěchů nemůže ale vytvářet mylný obrázek zakrývající široce rozšířenou ignoraci této tématiky. Ovšem že ne všem novinářům, kteří konsekventně uvádějí Bratislava místo Preßburg nebo Liberec místo Reichenberg, respektive vynechávají německé označení v závorkách, lze podsouvat zlé úmysly. Často ono nesprávné uvádění vyjadřuje všeobecné nedostatky ve zprostředkování znalostí. Převážné většině autorů nejsou místní německá označení jednoduše známá. A do bolesti, kterou mnozí vyhnanci pociťují, když jsou po ztrátě vlasti a veškerého jmění ještě okrádáni o názvy svých rodišť a jsou tímto způsobem takřka podruhé vyháněni, do této bolesti se většina, kterým osudová přízeň pozdějšího narození něco podobného ušetřila, jednoduše nedokáže vcítit.

Jedinečné autentické dokumenty o vině Polska a Anglie na rozpoutání 2. světové války vycházejí nyní knižně

"100 dokumentů o vzniku války" 
Lukáš Beer

Nový titul vyšel v edici Retro nakladatelství guidemedia etc.

Velkoněmecká říše byla v té době na strmém vzestupu. Hitler, opojený mocí a masovou podporou lidu, který vyvedl z ekonomické krize třicátých let, posílený připojením Rakouska, zabráním Sudet a okupací Československa, se rozhodl vycenit zuby a demonstrovat světu sílu svých zbraní. Jeho zrak se tak upnul směrem k Polsku. Příčinou konfliktu byl jednak fakt, že se Německo nikdy nesmířilo se svými územními ztrátami v polském prostoru, které muselo na základě Mírových smluv ve Versailles akceptovat po porážce v první světové válce, jednak Hitlerova idea, že je třeba rozšířit německý „životní prostor“ směrem na východ…“ Takto anebo obdobně jsou české veřejnosti od nepaměti líčeny příčiny vypuknutí německo-polského válečného konfliktu 1. září 1939. Na českém knižním trhu se nyní objevuje pozoruhodná sbírka autentických dokumentů, datovaných z let 1919-1939, které sice nepřinášejí z hlediska ověřených historických skutečností nic nového, ale pouze jen potvrzují řadu faktů, o kterých „dějepisectví vítězů“ po roce 1945 raději nechce vůbec slyšet. A proto není divu, když se českému čtenáři budou nyní, 70 let po válce, publikované informace jevit zcela „nově“. Učebnice dějepisu kolem nich totiž elegantně procházejí obloukem. A to je rozhodně o důvod víc se s těmito informacemi důkladně seznámit.

Největší ničení knih v Německu se nekonalo v roce 1933, nýbrž až po konci 2. světové války

Seznam zakázané německé literatury, dle kterého se po roce 1946 řídili Spojenci, byl několikanásobně rozsáhlejší než ten „nacistický“
Lukáš Beer

Slavnostní průvod studentů 19. května 1933. Chystají se
na hranici spálit knihy považované za "odporující němec-
kému duchu". Veřejné pálení knih v roce 1933 bylo sice
působivé, nicméně svým rozsahem jej ničení knih Spojenci
v Německu po roce 1946 několikanásobně překonalo.

Před dvěma měsíci si svět připomínal jednu z důvěrně známých kapitol novodobých německých dějin, kterou internetový portál Holocaust.cz charakterizuje takto: „V noci 10. května 1933 došlo ve většině univerzitních měst po celém Německu k největšímu veřejnému pálení knih, jejichž autory vinili nacisté z šíření "protiněmeckého ducha". V plamenech se ocitla díla Einsteina, Freuda, Manna, Remarqua, Feuchtwangera, Brechta a dalších intelektuálů, vědců a osobností ze světa kultury, z nichž mnozí byli židovského původu. Pálení děl evropské vzdělanosti přihlížely kromě univerzitních studentů, kteří spolu s nacistickými funkcionáři akci iniciovali, také tisícové davy nadšenců.“

Slůvko „veřejné“ v předchozím textu hraje významnou roli. Ve skutečnosti se totiž nejrozsáhlejší ničení knih všech dob na německé půdě uskutečnilo nikoliv po nástupu nacionálního socialismu k moci v roce 1933, ale až počínaje rokem 1946 díky zásahu Spojenců.

Třetina obyvatel v pohraničí by zřejmě uvítala návrat „železné opony“

Kriminální turistika přicházející z druhé strany hranice s Českou a Slovenskou republikou nutí občany dolnorakouských příhraničních obcí, aby si zakládali vlastní hlídkující „milice“. Policie nestačí chránit občany před zlodějskými bandami z východu.
Lukáš Beer

Uplynulý pátek se v poledne autem vracím z Vídně směrem na Brno, poslouchajíc za jízdy zprávy. Ještě před sjezdem z dolnorakouské dálnice A5 na „brněnskou spolkovou silnici“ ve hlavních zprávách nejposlouchanější rozhlasové stanice přinášejí hlášení o tom, že v centru Vídně byl při pokusu o přepadení zlatnictví majitelem smrtelně postřelen jeden ze tří pachatelů. Zbývajícím dvěma pachatelům se podařilo bez kořisti uniknout, policie po nich pátrá a z taktických důvodů prozatím odmítá sdělovacím prostředkům podávat přesnější informace. To už ale krátce po sjezdu z dálnice policie sklání veškerou dopravu směřující směr na Brno na objížďku přes Groβkrut a Schrattenberg. V té chvíli je mi jasné, že se můj návrat domů podstatně zpozdí. V těchto místech severní části Dolního Rakouska se rovinatá a minimálně zalesněná krajina podobá takřka povrchu Měsíce, možnosti úniku pachatelů v takovýchto podmínkách jsou obzvláště těžké. Z úzké silnice tvořící objížďku není kam odbočit. A také v hned v první obci vítá kolonu aut překvapivě početná skupina policistů, někteří z nich i bez uniformy, pouze s křiklavými vestami. Že by tedy preventivní nasazení policistů ze „Soko Ost“? Policejních jednotek speciálně vyškolených pro pátrání a preventivní kontroly na východě Rakouska, zřízených poté, co hranice tři spolkových zemí na východě přestaly být kontrolovány? Vše tomu naznačovalo, protože zprávy o dopravě rozhlasové stanice Ö3 jsou zpravidla velmi pohotové a ty o silniční uzávěrce a objížďce ze záhadných důvodů (zřejmě po dohodě s policejními orgány) mlčely.

Povzbuzení z Moskvy

Lukáš Beer

Česká televize na svých stránkách propaguje odkaz na
webové stránky s tvrdou homosexuální pornografií, zamě-
řenou navíc na sex se zvířaty, vzrušování se výkaly a
"fetišem". V Rusku naštěstí nemožné.

Nový, ruským prezidentem Vladimirem Putinem podepsaný zákon o zákazu propagace homosexuality mezi mládeží, ukládající za propagaci „netradičních sexuálních vztahů“ vysoké pokuty, byl našimi mainstreamovými sdělovacími prostředky ocejchován obvykle jako „sporný“ či „kontroverzní“. Zato naprostá většina Rusů schválení zákona jednoznačně vítá. Jedná se tedy o demokraticky motivovaný krok ruského prezidenta. „Pestrým“ pochodům „Christopher Street Day“ a „Gay Pride“ byl učiněn přísný konec, ale myslelo se samozřejmě i na propagaci prostřednictvím internetu. (Něco podobného, jako tento webový rozcestník umístěný na oficiálních internetových stránkách pořadu Queer veřejnoprávní České televize, obsahující také odkazy na stránky zobrazující kreslenou tvrdou homosexuální pornografii se specifickým zaměřením na perverzi, sadomasochismus, „fetiš“, vzrušování se výkaly a sex se zvířaty, není tedy v Rusku možné. Ovšem na stránkách České televize je homosexuální redakcí tento konkrétní doporučovaný odkaz komentován takto: „A ještě jedna comicsová divočina, tentokrát pro kluky. Výtvarník Rob Clarke má na svých stránkách kromě groteskních erotických kreseb taky několik roztomilých flashových her. Parodie na klasické oblíkačky je sexy a vtipná zároveň.“)

Rooseveltova „černá starost“ v létě roku 1943

Český protektorátní tisk informoval před 70 lety o krvavých rasových nepokojích v USA

"S obličejem, znetvořeným strachem, očekává negr
(vlevo) ránu obuškem od policisty. Jeho jediným
zločinem je, že má černou kůži." (Polední list, 1943)

Harlem, jedna z městských čtvrtí New Yorku, je jedním z nejdůležitějších center afroamerické kultury ve Spojených státech. Období 2. světové války přineslo opět napjaté dny nejen pro tuto část velkoměsta. Mnoho Afroameričanů se zdráhalo bojovat v americké armádě, protože americká společnost je považovala za méněcenné lidi. Už v roce 1934 vypukly v Harlemu nepokoje a násilné střety s policií a před 70 lety zde explodovalo další „povstání“ černochů. V létě 1943 si těchto událostí ve Spojených státech všímal i český tisk. Polední list o událostech napsal:

„Již mnoho let nezažil Harlem – černošská čtvrť v New Yorku – tak prudké srážky bělochů s černými obyvateli, jako minulou neděli. Bylo zabito a zraněno přes pět set lidí, desítky obchodů byly vypleněny, takže celková škoda činí několik milionů dolarů. Podobné krvavé nepokoje jsou i v ulicích Los Angeles, Floridy, Beaumontu a jinde. Roku 1930 bylo sčítáním lidu zjištěno, že ze 122 milionů obyvatel je celkem 11,8 milionů negrů. Žijí v USA od roku 1619, kdy byl do tohoto světadílu zavlečen první černý otrok. Severoameričtí negři jsou míšenci Indiánů, Číňanů, černochů a samozřejmě i bělochů. Tak vznikla rasová skupina, která v USA získala domovská práva a novou vlast. Harlem je jejich střediskem. Poměry negrů jsou většinou tísnivé. Ale přece mnozí z nich se dopracovali dobrého postavení, takže je mezi nimi mnoho úředníků, učitelů a duchovních.

Co je opravdovou příčinou „rasových nepokojů“ v našich zemích

Sklízíme následky nezodpovědné přesídlovací politiky československého státu po 2. světové válce
Lukáš Beer
Zprávy o „rasových nepokojích“ na jihu Čech si tedy mezitím tu a tam našly své místo i v rakouských médiích. Německý dopisovatel rakouského deníku Die Presse, Hans-Jörg Schmidt, který se už ze zvyku obvykle netají svými sympatiemi vůči Karlu Schwarzenbergovi, ve své čerstvé zprávě z Prahy líčil akce „několika set neonacistů“, jež se vydali "lynčovat Romy" do „malebné“ jihočeské metropole. Píše také o tom, že jediným politikem, který se v poslední době jasně vyjádřil k problematice „pravicových radikálů“, je zrovna český státní prezident Zeman. Ten přeci již ve svém novoročním projevu upozorňoval na „rostoucí nebezpečí zprava“. Online-vydání tohoto článku Die Presse muselo mezi čtenáři vyvolat určité emoce, protože se redakce nakonec cítila být nucená komentáře pod článkem vymazat a diskusi uzavřít „z důvodu opakovaného porušení pravidel našeho diskusního fóra“. Schwarzenbergův fanoušek Schmidt svůj článek manipulativně zakončil tvrzením, že český ministr zahraničí sklidil na Facebooku „shitstorm“ kvůli svému nedávnému vyjádření, podle nějž se Češi nemohou považovat za západní Evropany. „Lidé, kteří jej napadali, nakonec byli ti stejní, kteří neokomentovali události v Českých Budějovicích ani slovem“, uzavřel článek pražský korespondent listu. Zřídkakdy mají články zahraničních zpravodajů tohoto deníku tak pokleslou tendenční úroveň jako onen poslední text Hans-Jörga Schmidta. (Mimochodem, kdo si prolistoval nejnovější knihu tohoto autora věnovanou České republice, musí žít v představě, že úmrtí Václava Havla představovalo pro většinu českého národa doslova národní tragédii.)

Jutta Rüdigerová – Vůdkyně dívek ve Třetí říši (1.)

Co formovalo její vztah k nacionálnímu socialismu a jak chápala rasovou otázku? Vztah k Židům v Německu a rozporuplnost komunismu
Lukáš Beer

Jutta Rüdigerová (1910-2001). Na snímku
z roku 1937.

Pastor Martin Niemöller ještě netušil, jaký těžký úkol má před sebou, když se po válce chystal promlouvat k vězňům v americkém internačním táboře v Ludwigsburgu. Niemöller patřil ze začátku k lidem, kteří nadšeně vítali převzetí moci nacionálními socialisty v Německu, ale později, když už byl u moci Adolf Hitler, však v kostele začal hlásat „zakázané politické názory“ a poté, co jej německé úřady několikrát bezúspěšně napomínaly, byl nakonec dopraven do koncentračního tábora v Dachau. Po válce jej Američané proto pověřili výchovnou misí spočívající v tom, že jezdil po vybombardovaném Německu navštěvovat internační tábory, kde byli vězněni bývalí aktivní nacionání socialisté, a přednášel jim o svých zážitcích v Dachau. V Ludwigsburgu na něj pro změnu čekalo čistě ženské publikum, jež mělo být pastorem ponaučeno o hrůzách nacionálního socialismu. Když Niemöller ve své přednášce začal mluvit o tom, že v koncentračním táboře Dachau mu pouze zřídka vyměňovali ložní prádlo, zvedla se v publiku taková vlna rozhořčení, že Američané museli přednášku ihned přerušit a odvést pastora z místnosti – naslouchající ženy v americkém internačním táboře neměly k dispozici totiž ani ono ložní prádlo a musely nocovat na obyčejných slamnících, o čemž pastor pochopitelně neměl tušení.