Cikánský aktivista Veselý: „Němcům nevěřím. Vím, proč je můj děda střílel do hlavy.“

Nové vydání Debatního klubu okrajově narazilo i na téma vyhnání ze Sudet. Za neuspokojivé sociální postavení "Romů" může podle Veselého vyvraždění "romské elity" (Sinti) za války.

Radek Velička a Ivan Veselý v Debatním klubu.

Obyvatelstvo České republiky podle národnosti je složené z Čechů, (českých a jiných) Slezanů, Cikánů, Židů, Slováků, Poláků, Němců, Maďarů, Ukrajinců, Rusů, Rusínů, Bulharů, Rumunů, Řeků, Vietnamců, Albánců, Chorvatů, Srbů a osob bez udání národnosti aj. Čechů je devadesát procent všichni ostatní jsou v menšině. Podle odhadů Evropského centra pro práva Romů z roku 2003 je Cikánů v Česku mezi 250.000 až 300.000. Jaká je přesná aktuální situace dnes, tedy v roce 2014 a jaký je výhled do budoucna, přesně nevíme.

Stadler: Skutečný partner všech Ukrajinců sedí v Moskvě, a ne v Kyjevě

O Stadlerově pobytu na Krymu přinesl článek "NS" ZDE .

Rakouský politik Ewald Stadler, poslanec Evropského parlamentu, se v březnu zúčastnil pozorovatelské mise při referendu na Krymu. Otevřeně přiznává, že jeho politickým cílem je mj. i dosažení toho, aby byla instituce zvaná „Evropský parlament“ jednoho dne zrušena. Aktuálně se opět vyjádřil k událostem na Ukrajině.

V interview před několika dny upozornil na nepoměr při nahlížení na situaci v Sýrii na straně jedné, kde je Assad kritizován za to, že postupuje proti vlastnímu obyvatelstvu, a na Ukrajině, kde tamní přechodná vláda útočí na vlastní obyvatelstvo dokonce i s tanky: „Vůbec si nejsem jist tím, zda v Sýrii Assad postupuje vůči svému vlastnímu obyvatelstvu. Ale je to spíš tak, že v první řadě útočí na žoldáky, kteří zneužívají syrské obyvatelstvo proti své vlastní vládě k tomu, aby zinscenovali občanskou válku. Skutečnými agresory jsou žoldáci, financovaní většinou ze Saúdské Arábie a Kataru a jsou vybavováni zbraněmi. Tedy to, co se nám jaksi podává jako spontánně vypuknutá válka, je ve skutečnosti dobře organizovanou, společně se žoldáckými jednotkami organizovanou občanskou válkou, která zatěžuje obzvláště křesťanskou menšinu v Sýrii, jež byla Assadovým režimem doposud vždy chráněna. Proto se domnívám, že tyhle dvě záležitosti nelze ani srovnávat. Skutečností je, že ukrajinská pučistická vláda postupuje vůči východní části země, protože tato východní část země jednoznačně signalizuje úmysl orientovat se směrem na Moskvu, což je naprostým právem obyvatelstva, v jakékoliv jiné části světa by se na to každopádně dívali stejně.“ Stadler dodává, že pokud Západ soudí Assadův režim za násilí páchané vůči vlastním lidem, je neakceptovatelné, že tak nečiní v případě ukrajinské vlády.

Proč se ČSR neměla v roce 1938 vojensky bránit

Aktualizace: Doplněk autora k tomuto textu ohledně vypuknutí války v roce 1939 ZDE
Tomáš Krystlík

Foto: Archiv Lukáše Beera

Otázka v titulku padla v diskusi článku Psywar 1938 je nesmysl. Zde je odpověď.

ČSR si během své krátké existence brzy všechny sousední státy znepřátelila, výjimkou bylo pouze Rumunsko. Všechny sousední státy, s výjimkou Rakouska a Rumunska, měly vůči Československu územní požadavky a hodlaly je v roce 1938 dosáhnout podle potřeby i vojensky. V případě války s Německem by vpadla armáda polská a maďarská do Československa, aby si ona území zajistila a získala nějaká navíc.

Francie podle spojenecké smlouvy by přispěchala v ozbrojeném konfliktu na pomoc ČSR jen tehdy, označila-li by Rada Společnosti národů Československo jako oběť nevyprovokované agrese. Poté a po vojenském zásahu Francie proti Německu by se smluvně otevřela cesta pro pomoc SSSR. Tuto možnost si Češi zmařili sami svými dvěma mobilizacemi, které Společnost národů zásadně pokládala podle svých stanov za agresivní válečný akt. I kdyby polská a rumunská vláda souhlasily s transportem Rudé armády přes svá území, dorazily by sovětské vojenské síly na slovensko-moravské pomezí asi za šest týdnů. To už by Československo zřejmě neexistovalo.

Evropa má co vysvětlovat

Gernot Facius 

Bernd Posselt, prezident německé Pan-
evropské unie, sedí ve Štrasburku díky
CSU už dvě desetiletí. Zjevně se mu ne-
líbí, že do "evropského parlamentu" by
se chtěly dostat i kritické malé strany a
"extremistické síly", které obdrží méně 
než 5% hlasů.
Foto: Mef.ellingen/Wikipedia

Promluvme si o Evropě, je totiž nejvyšší čas střízlivě se poohlédnout zpět. Datum 1. května 2004 označuje definitivní konec Železné opony. Před deseti lety bylo společně s Maltou a Kyprem přijato do Evropské unie osm států bývalé komunistické hemisféry: Estonsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Slovensko, Slovinsko, Česká republika a Maďarsko. Bylo to páté a doposud největší rozšíření EU.

„Hodina štěstí“, jak to komentoval Helmut Kohl. Kdo by bývalému německému kancléři chtěl protiřečit? Vyhnanci z vlasti už vůbec ne. [Autor G. F., narozen v roce 1942 v Karlových Varech, je dlouhodobý dopisovatel springerovského listu Die Welt a členem křesťansko-demokratické CDU – pozn. red.] Pro ně byla Evropa vždycky kódem naděje, že se nacionalismus a šovinismus dají navždy zahnat do kumbálu dějin a že bude možné vyloučit „nové etnické čistky“ na půdě kontinentu. Částečně se to také podařilo.

Gudenus: Silné Rusko je pro Evropu přínosem!

"Délský potápěč" přináší rozhovor s dalším rakouským politikem, který byl pozorovatelem na Krymu 

Johann Gudenus (FPÖ) usiluje už dlouhé roky o co nejlepší styky s Moskvou.

V uplynulých týdnech Náš směr intenzivně zveřejňoval příspěvky týkající se krize na Krymu a Ukrajině. Informovali jsme také detailně o pozorování rakouského poslance Evropského parlamentu Ewalda Stadlera při referendu na Krymu a zveřejnili vydání Debatního klubu, kterého se zúčastnil Miloslav Soušek, jenž byl také jako pozorovatel na Krymu. Podobně jako v České republice se do rakouských politiků, kteří pobývali během referenda na Krymu, pustila místní média, která se zajímala pouze o to, kdo financoval jejich pobyt, a tyto politiky se snažila více či méně kompromitovat či zesměšnit. Zpravodajství rakouské veřejnoprávní televize ORF o událostech na Ukrajině je průhledně tendenční a povrchní.

So entging der Vertreiber-Präsident Edvard Beneš knapp vor dem Kriegsende einem Attentat

Eine sechsköpfige Gruppe von jungen Tschechen und Slowaken wurde im April 1945 aus Prag entsandt, um Edvard Beneš zur Strecke zu bringen. Der selbsternannte tschechoslowakische Staatspräsident verdankte sein Überleben möglicherweise nur einer Aneinanderkettung von Zufällen. Der Anführer der besagten Attentäter-Gruppe verstarb erst Ende 2011 in einer böhmischen Kleinstadt als verehrter und geschätzter Mitbürger – sein „Jugendgeheimnis“ nahm sich der Neunzigjährige mit ins Grab. 
Lukas Beer

Jan Svoboda als 21jähriger Funktionär des "Kuratoriums für die
tschechische Jugenderziehung" (links) und 2000 bei einer
Preisverleihung für Verdienste in der Ortsgeschichte.

Kaum einem Sudetendeutschen dürfte die folgende Geschichte auch nur einigermaßen bekannt sein – dabei müßte sie naturgemäß insbesondere in den Vertriebenenkreisen reichlich Aufmerksamkeit erregen, gilt doch der Name des tschechoslowakischen Staatspräsidenten Edvard Beneš seit jeher geradezu als Inbegriff der Vertreibung und Enteignung der deutschen Bevölkerung aus dem böhmisch-mährischen Raum nach 1945, und nicht zuletzt auch als verhaßte Personifikation des geschehenen Unrechts. Aber auch auf der tschechischen Seite ist dieser Teil der nationalen Zeitgeschichte bis auf eine Gemeinde eingefleischter Historiker und einschlägig interessierter Leser der Fachliteratur weitgehend unbekannt.

Hitlerovi Češi (video)

Bližší informace o knize ZDE.

Psywar 1938 je nesmysl

Tomáš Krystlík 

Byl jsem upozorněn na knihu J. J. Duffacka Psywar 1938 - Sudetská válka. Nečetl jsem ji. V anotaci se uvádí, že Hitlerův postup proti Československu v roce 1938 byl první psychologickou válkou moderní doby. To považuji ve světle fakt za zcela chybnou interpretaci. Abych čtenáře nezatěžoval příliš podrobnostmi, nastíním cestu k odstoupení pohraničí v roce 1938 jen podle výroků zahraničních politiků a činitelů.

Po obsazení demilitarizovaného Porýní Německem v březnu 1936 řekl československému vyslanci v Paříži Štefanu Osuskému jeho jugoslávský kolega Božidar Purić: „Když Francie a Anglie pro sebe na Rýně nic neudělaly, bylo by bláhové domnívati se, že něco udělají pro někoho ve střední Evropě."

Britský premiér Neville Chamberlain se 10. 5. 1936 vyjadřuje v rozhovoru s americkými novináři, že Československo je v dnešní podobě neudržitelný státní útvar a že nejlepším řešením by bylo postoupení německých pohraničních oblastí.

Slavnostně odhalen pamětní kámen německých mrtvých z roku 1945 v Abertamech v Krušných horách

Josef Grimm 
Abertamy byly založeny v roce 1529 jako hornická osada v českých Krušných horách. Obec se do roku 1945 rozrostla na 3500 obyvatel a byla vždy čistě německá. Až na několik českých úředníků po založení první Československé republiky zde nikdy Češi nežili. Abertamy leží v severozápadních Čechách, zhruba osm kilometrů od saských a asi 50 kilometrů od bavorských hranic a patřily k bývalému zemskému okresu Nejdek (v období let 1938-1945; pro srovnání: v roce 1939 měl 36.001 obyvatel a v květnu 1947 pouze 13.276 obyvatel – pozn. překl.).

Atentátník Jan Svoboda před nedávnem zemřel

Muž, o kterém málem psaly české učebnice dějepisu, zemřel v prosinci 2011 ve věku 90 let
Lukáš Beer 

V roce 1942 přinesl ilustrovaný časopis Pestrý týden reportáž
o Kuratoriu pro výchovu mládeže, kde se objevil i tento portrét
Jana Svobody (vlevo, foto: archiv L. Beera). Na pravém snímku
je Jan Svoboda v roce 2000 při přebírání ocenění "Blanický rytíř"
(Zdroj: www.blanicti-rytiri.cz)

Bývalý významný funkcionář Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě (1942-1945), ve svém mládí přesvědčený nacionální socialista a člověk, jenž byl počátkem roku 1945 pověřen úkolem spáchat atentát na dr. Edvarda Beneše, který se nakonec nezdařil (Náš směr přinesl zvláštní samostatný příspěvek), již není mezi živými. Jan Svoboda byl v roce 1947 odsouzen k trestu smrti, posléze prezidentem Benešem omilostněn a odpykal si ve vězení 17 let (do roku 1963). Vše nasvědčuje tomu, že ve svém okolí byl po svém propuštění až do konce života, jako velmi oblíbený a vážený občan a člověk, mylně považován za účastníka protikomunistického odboje, který byl odsouzený až po komunistickém převratu v únoru 1948. Náplní druhé půlky Svobodova života byl až do vysokého věku zájem o regionální národopis Podblanicka, kde se v tomto směru hodně zasloužil.

Ruský Ústavní soud: NGOisté placení ze zahraničí jsou „cizí agenti". Co na to Člověk v tísni?

Radim Jičínský

Svérázné "zpravodajství" o událostech na Ukrajině, po-
dle nějž "ruští okupanté" uřezávají lidem na Krymu uši a
účast na krymském referendu přesahovala pouze 30%.

Ruský Ústavní soud zamítl začátkem dubna 2014 stížnost Západem placených "neziskových", "nevládních organizací" (anglicky: Non-governmental organization, zkráceně NGO) proti novému zákonu. Ten nutí tyto organizace registrovat se u ministerstva vnitra Ruské federace pod označením "cizí agent", pokud dostávají peníze ze zahraničí a účastní se veřejně-politického života. Zákon podle rozhodnutí soudu není v rozporu s ruskou ústavou. Stížnost k Ústavnímu soudu, sídlícímu v Petrohradě, podaly v srpnu 2013 čtyři největší NGOistické organizace působící v Ruské federaci, v čele s Amnesty International (AI).

A co Eska Cheb?

Gustav M. Kališ

Foto: Jihočeské motocyklové museum

Kdybychom posuzovali dějinné události, případně jednotlivé vynálezy pouze z vyhraněného a úzkoprsého českého pohledu, museli bychom zákonitě nabýt neomylného přesvědčení, že tento mladý národ je ten nejpokrokovější a nejdůmyslnější v Evropě, ne-li dokonce jediný (!) na celém světě…

 „Nevinný“ vynález velocipédu ovšem odstartoval rozvoj zcela nového průmyslového odvětví. Dodejme, že cesta k fenoménu současnosti – obrovského cyklistického boomu – byla ještě velmi dlouhá a strastiplná.

Jak se mezi Čechy oslavovaly Hitlerovy 55. narozeniny

Před 70 lety nabyly každoroční oficiální oslavy „narozenin Vůdce“ v Protektorátu nového významu 
Lukáš Beer

Oslavy narozenin Adolfa Hitlera 20. dubna 1944 v Písku:  Desetiletý český
chlapec skládá jako nový člen Kuratoria pro výchovu mládeže slavnostní slib.
Foto: veškeré snímky v článku archiv Lukáše Beera

Den 20. dubna 1889, kdy přišel na svět Adolf Hitler, byl sice v Protektorátu Čechy a Morava připomínán již od samotného zřízení tohoto útvaru, ale oslavy Hitlerových narozenin v letech 1943 a 1944 nabyly určitých změn. A to i kvalitativního rázu, jak ostatně dokládají tajné situační zprávy německé Bezpečnostní služby (Sicherheitsdienst) o tom, jak Češi k oficiálním oslavám „narozenin Vůdce“ přistupovali.

V roce 1943 dostaly oslavy nový ráz – na území celého Protektorátu se jich ujala mládežnická organizace Kuratorium pro výchovu mládeže. Slavnostně oblečená školní mládež si nejprve přímo ve vyučování vyslechla odpovídající rozhlasovou relaci. Hlavní oslavy pak probíhaly večer pod hlavičkou Kuratoria v Smetanově síni Obecního domu. Průběh této akce z roku 1943, do které byla samozřejmě zapojena i celá protektorátní reprezentace, byl pražským Sicherheitsdienstem hodnocen velmi pozitivně, a to i ohledně reakce přítomných Čechů, kteří prý uznávali uspořádání oslavy českých národních barvách, s barevnou kulisou krojů české mládeže na jevišti a s přednesem národních písní. Agent Sicherheitsdienstu si dokonce poznamenal:  „Nápadný je zde především disciplinovaný postoj a řízné vystupování, vynikající forma zdravení a ,německý účes‘ u mnoha mladistvých Čechů.“  Stejně tak i oslavy Hitlerových narozenin „českou mládeží“ v jednotlivých okresních městech Protektorátu byly podle Němců „bez výjimky“ velmi dobře organizovány a „vedle mládeže se těchto oslav zúčastnili také četní dospělí, kteří mnohdy projevovali velký zájem a živě tleskali“. (Mnohem podrobnější informace o tom, jak byly německé úřady spokojeny s tím, jak se Češi vypořádali s oslavami Hitlerových narozenin v dubnu 1943, nalezne čtenář v právě vydané knize „Hitlerovi Češi“.)

Ukrajinský oligarcha s izraelským pasem vyhlásil hon na pro-ruské aktivisty

Igor Kolomojskij je na Ukrajině znám využíváním ozbrojených militantů 
Radim Jičínský 

Foto: Forbes (vlevo dole), KyivPost (velké)

Ukrajinsko-židovský byznysmen Igor Kolomojskij patří mezi oligarchy, které současná pučistická vláda dosadila na začátku března do čela východoukrajinských ruskojazyčných regionů. Vládnoucí gubernátor Dněpropetrovské oblasti Kolomojskij, s aktuálně odhadovaným majetkem přes 35 miliard korun, je mimo jiné spoluzakladatel největší ukrajinské komerční banky PrivatBank. Je známý svým odporem k Rusku a Rusům. Patří také mezi ty ukrajinské Židy, kteří odmítají označovat agresivní militanty z EuroMajdanu za "fašisty", "neo-nacisty" a antisemity. Naopak, údajně jedinou hrozbu vidí tito Židé v Rusku a zejména v Putinovi. Právě pro-ruským aktivistům dněpropetrovský gubernátor Kolomojskij vyhlásil před pár dny soukromou válku.

Sudetoněmecké krajanské sdružení požaduje odškodnění Němců vykonávajících nucené práce

Také sudetští Němci, kteří museli vy-
konávat nucené práce, byli povinni na
svém ošacení nosit viditelně toto ozna-
čení. Foto: wuerbenthal.de

Spolkové shromáždění Sudetoněmeckého krajanského sdružení jednohlasně odsouhlasilo požadavek podaný Steffenem Hörtlerem, Clausem Hörmannem a Siegbertem Ortmannem. Dle jeho znění Spolkové shromáždění „považuje za nutně potřebnou odškodňovací úpravu týkající se Němců, jimž byla po Druhé světové válce uložena povinnost vykonávat nucené práce“. [Spolk. shromáždění Sudetoněmeckého krajanského sdružení je zvláštní orgán, který má 2 viceprezidenty – jedním z nich je Gerhard Zeihsel – a 8 zvláštních výborů – pozn. překl.] Shromáždění vyzývá spolkové předsednictvo Svazu vyhnanců (BdV), aby v této záležitosti podniklo opětovně energický krok při jednáních se spolkovou vládou. Sudetoněmecké krajanské sdružení tuto iniciativu bude ze všech svých sil podporovat.

Debatní klub o propagandě

Lukáš Gliniarczyk a Jiří Schmied v novém Debatním klubu.

Mainstrem aneb střední proud, tedy celoplošné televize, rozhlasové stanice, tisková vydavatelství mají všechny své internetové mutace. Dalo by se říci, že již není žádné místo pro někoho dalšího, pro někoho, kdo není sledovaný ratingovými agenturami, někoho, kdo není smluvně vázaný na odběr agenturního zpravodajství, někoho, kdo na mainstream nahlíží jako na zvrácenou propagandistickou mašinérii. Lukáš Gliniarczyk je autor webu vlastní hlavou.cz a facebookového profilu Mezinárodní politika. Jiří Schmied spustil projekt Freepub.cz a je například autorem Operace Kavčí bouře, kde si klade za cíl navrátit zpět občanům Českou televizi, která se podle jeho názoru zcela vymkla jakékoli kontrole. Nové vydání Debatního klubu. (-dk-)

Ministr přátelský k sudetským Němcům

Daniel Herman a Siegbert Ortmann. Foto: BdV Hessen

Během recepce bavorské státní vlády při příležitosti zasedání poradního sboru Česko-německého diskusního fóra měl zastupující spolkový předseda Sudetoněmeckého krajanského sdružení Siegbert Ortmann nedávno v Norimberku příležitost vést velmi informativní rozhovor s novým českým ministrem kultury Danielem Hermanem. Herman, kterému se po jeho dosavadní dráze v církvi říká také „český Gauck“, přitom ozřejmil, že vidí v péči a podpoře četných kulturních památek v České republice ze společné německo-české minulosti důležitý úkol pro svou budoucí činnost, protože dle jeho hodnocení jsou „restaurované kulturní hodnoty stále také ještě živými místy vzpomínání pro budoucí generace“. Ortmann poukázal na svůj sudetoněmecký původ a své rodiště Dobřany (Wiesengrund) u Plzně a v této souvislosti na něj pochopení jeho českého partnera v rozhovoru pro různorodé záležitosti sudetských Němců, jejichž historické zpracování dle posouzení ministra zřejmě ještě potrvá desetiletí, zanechalo hluboký dojem. „Ze srozumitelných slov tohoto významného českého politika nelze skutečně rozeznat ani nejmenší předsudky vůči sudetoněmecké národnostní skupině“, vyjádřil se rozradostněný Ortmann.

Muž, který málem zabil Edvarda Beneše

Atentát na Beneše: V dubnu 1945 unikl „československý prezident“ možná jen díky náhodným okolnostem smrti, kterou mu chystala skupina Čechů z Kuratoria a Slováků z Hlinkovy gardy
Lukáš Beer 

Za myšlenkou fyzické likvidace Edvarda Beneše stál na počátku roku
1945 německý poradce v Kuratoriu pro výchovu mládeže v Čechách a na
Moravě, SS-Untersturmführer Krannich (na levé fotografii společně s ge-
nerálním referentem Kuratoria Františkem Teunerem, který je blíže k
objektivu). Atentát mělo provést 6 mladých mužů, mezi nimi v první
řadě funkcionář Kuratoria, teprve 24-letý Jan Svoboda (portrét vpravo).
Foto: Archiv Lukáše Beera

Český historik Ivo Pejčoch tento příběh sice již důkladně popsal ve své práci „Fašismus v českých zemích“ (Academia, 2011) – ale obličej muže, který se málem proslavil tím, že jako „protipól“ atentátníků Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše na sklonku války zneškodnil hlavu západního „československého odboje“ Edvarda Beneše, česká veřejnost vlastně vůbec nezná. Novinář Stanislav Motl před rokem ve svém pořadu „Stopy, fakta, tajemství“ o této (veřejnosti donedávna prakticky neznámé) kapitole českých dějin zajímavě referoval, celé jméno hlavního hrdiny příběhu však neprozradil.

V ústředí Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě působila celá řada německých poradců Hitler-Jugendu. Vedle vedoucího poradce pro celé Kuratorium mělo svého německého poradce i každé dílčí oddělení (organizační skupina, tělovýchovná skupina, skupina sociální výchovy, skupina duchovní výchovy a skupina pro pracovní nasazení české mládeže). Patřil mezi ně i SS-Untersturmführer Krannich – muž, který dle poválečných výpovědí má stát za nápadem spáchat atentát na Edvarda Beneše a některé další členy tehdejší tzv. exilové vlády. Dr. Krannich si počátkem roku 1945 pozval k osobnímu pohovoru jednoho z čelních funkcionářů Kuratoria, čtyřiadvacetiletého Jana Svobodu.

Pozdravná poselství

Manfred Maurer 

Sociální demokrat – spolkový kancléř Werner Faymann (vlevo) – nezaslal
sudetským Němcům v Rakousku k jejich nejvýznamnějšímu připomínkovému
dni žádný pozdravný dopis. Sociální demokrat – spolkový prezident Heinz
Fischer (vpravo) – dopis zaslal. Ale zdali jej také psal vůbec on sám?
Foto: Manfred Werner / Wikimedia (obě)

Každoročně si zdejší sudetští Němci připomínají oběti 4. března 1919. Stejně tak i letos. Představitelé vyšší politiky jsou při vzpomínkových akcích ve Vídni pokaždé zastoupeni, ač pouze virtuálně. Počínaje spolkovým prezidentem směrem dolů doručuje většina z nich více či méně do hloubky jdoucí pozdravé poselství. Budiž zdůrazněno, že v písemné formě. Osobně se neukáže žádný spolkový prezident, žádný spolkový kancléř, žádný vicekancléř nebo žádný ministr či ministryně.

Pozdravná poselství ke vzpomínání na březen

Přední rakouští politikové k výročí 4. března 1919

Spolkový předseda FPÖ Heinz-Chris-
tian Strache jako jediný vysoce posta-
vený rakouský politik ve svých
pozdravech k sudetoněmeckému výročí
použil jasná slova. Foto: Dieter Zirnig
(sugarmelon.com) / Wikimedia

Od spolkového kancléře Wernera Faymanna (soc. dem. – pozn. překl.) nedorazilo žádné pozdravné poselství (ačkoliv bylo o něj zažádáno!). Pozdravný dopis od spolkového prezidenta byl již zveřejněn (březnové vydání).

Vicekancléř a ministr financí Michael Spindelegger (lidovec – pozn. př.): „Rok 2014 je vzpomínkovým rokem v několika ohledech. 200 let od Vídeňského kongresu, 100 let od vypuknutí První světové války, 25 let od pádu berlínské zdi a 10 let od rozšíření EU o země východní Evropy v roce 2004. Tento vzpomínkový rok poskytuje příležitost k tomu, abychom reflektovali dějiny našeho kontinentu plné proměn a uvědomili si vymožeností Evropské unie jako projektu míru a svobody. O to více litujeme, že se z termínových důvodů nemůžeme zúčastnit Vašeho programu.“ 

Ukrajina, Krym...

Nový Debatní klub 

Miloslav Soušek (vlevo) navštívil Krym jako nezávislý pozorovatel bě-
hem probíhajícího referenda. Alexandr Barabanov pochází z Kyjeva a
pohovořil i o vztahu k západním Ukrajincům. Foto: kolektif/Náš směr

Ukrajina je stát, který má, měl a mohl by mít podporu Západu i Ruska. Obě strany od Ukrajiny něco chtějí a v České republice občas jen můžeme hádat co to vlastně je. Pro lepší porozumění problémům je možné zalistovat v historických análech, přečíst si různé analýzy a komentáře. Když máte televizi, můžete si ji pustit a sledovat, poslouchat názory, komentáře a spoustu dalšího, co je prezentováno jako zpravodajství. Nebo se můžeme pokusit hovořit přímo s lidmi, kteří na místě jako je Krym a Ukrajina byli, žijí tam a něco konkrétního vědí a jsou ochotní nám to sdělit. Volíme tedy možnost nesledovat Českou televizi a nečíst iDnes. Zveme do Debatního klubu dvě osobnosti, které jsou ochotné se s námi podělit o své názory.  Miloslav Soušek je starosta Vysokého Mýta a navštívil Krym jako nezávislý pozorovatel v době probíhajícího referenda vyhlášeného krymským parlamentem, v němž obyvatelé ukrajinské Autonomní republiky Krym a města se zvláštním statutem Sevastopol 16. března 2014 hlasovali pro přičlenění Krymu k Ruské federaci. Alexandr Barabanov je podnikatel původem z ukrajinského Kyjeva, žijící dlouhodobě v České republice, který má na události spojené s převratem osobní názor o který je ochoten se s českou veřejností podělit.

Průvodce protektorátní Prahou: V „knize roku 2013“ se lže o Kuratoriu

Lukáš Beer

Tato manifestace Kuratoria z 7. prosince 1944 v pražské Lucerně podle Jiřího
Padevěta "skončila fiaskem", protože na ní odbojová skupina zaútočila slzným
plynem. Není to ale vůbec pravda. Foto: Archiv L. Beera.

Knižní titul „Průvodce protektorátní Prahou“ (Academia) Jiřího Padevěta byl 8. dubna zvolen „Knihou roku“ na 13. ročníku udělování cen Magnesia Litera. Dílo na přibližně 800 stranách originálním stylem mapuje Prahu podle jednotlivých lokalit a přiřazuje k nim, většinou telegrafickým a heslovitým způsobem, veškeré události a historické okolnosti z let 1939-1945, které autor považoval z nějakého důvodu za významné. K těmto doplnil pěknou řádku fotografií, ačkoliv nápadně velký podíl z nich se nevztahuje až tak na typickou Prahu doby protektorátní, jako spíše na několik málo dní „pražského povstání“. Nicméně dílo má určitě své kouzlo a poslouží jako zajímavá encyklopedie, v níž lze najít takové perličky, jako kupříkladu na které adrese v letech 1943-1945 bydlel se svou rodinou ministr Emanuel Moravec (U dejvického rybníčku 1875/20). Stačí si pak zadat adresu do „Google Maps“ a prohlédnout si virtuálně vilu i s okolím.

Exponenti Západu destabilizovali Ukrajinu, nyní si jako vždy kálí do vlastních úst

Ukrajinská retrospektiva
Radim Jičínský 
Pokud si někdo udělá retrospektivu situace na Ukrajině, musí se chtě nechtě pousmát hereckým výkonům představitelů Spojených států, Severoatlantické aliance, Evropské unie a západních mainstream-médií při současném informování o dění na Ukrajině. Stačí si zpětně přečíst následující články: V Kyjevě rostou další barikády. USA zrazují od nasazení armády., V Kyjevě zuřily další protesty. Demonstranti obsadili radnici a křičeli revoluční hesla., Na Ukrajině probíhá ,protiteroristická operace'. Lidé se bojí nasazení armády., Lidé na Majdanu nejsou žádní teroristé, říká ukrajinský novinář., Do Kyjeva míří výsadkáři, tajné služby vyšetřují 'teroristy' , Lvov je pod kontrolou opozice, nepokoje ovládly západ Ukrajiny ...
Nepřipomíná to někomu něco? Samozřejmě. Zrcadlový obraz toho, co se děje na Ukrajině dnes. Ovšem už nikoliv pod taktovkou USA, NATO a EU.

Pouhá nevinnost v ideologii počešťování?

Gustav M. Kališ 

"Spojeni pouty přírody i vědy", hlásá latinský nápis na náhrobku bratří
Preslových na vyšehradském hřbitově. Foto: Wikimedia

Ale nakonec každý národ, chtě nechtě, se bude muset pravdivě vyrovnat s pokřivenou minulostí…

Málokterý jazykově vzdělaný (natož nevzdělaný!) současný Čech si v podstatě uvědomuje, že nejen dějiny ale i samotný český jazyk, který dnes běžně užívá a plynně hovoří, nebo se písemně exaktně vyjadřuje (jazyk, který se vyučuje na základních, středních a vysokých školách), v minulosti nikdy neexistoval!

Když doboví svědci přepisují dějiny pro potřeby vyplácení odškodného

Co Tomáš Krystlík zamlčel ve své kritice Winklerova textu
Lukáš Beer 
Publicistovi Tomáši Krystlíkovi se nelíbí poslední otištěný denní komentář Michaela Winklera, ve kterém tento německý autor komentuje skutečnost, že přibližně 40.000 přeživších Židů dostane vyplacený důchod za práci v německých ghettech zpětně od roku 1997: „Winkler v čtenářích implicitně navozuje antisemitismus, který je zřejmě hlavním cílem jeho hloupého přípisu“, píše Krystlík. Dále argumentuje tím, že Winkler prý zamlčel podstatné informace. Tomáš Krystlík následovně tyto chybějící informace doplňuje: „Bundestag se v roce 2002 usnesl na výplatě důchodů od roku 1997 i v případech, kdy žadatelé nevyplnili žádosti o důchod přesně podle požadavků německých úřadů, protože se ve formulářích nevyznali nebo mu nerozuměli. Jejich tehdejší pracovní poměr v ghettech podléhal povinným odvodům sociálního pojištění.“

Na Hlučíňany se "Volksliste" nevztahovala

Odpověď na čtenářský dotaz: "Chtěl bych se zeptat, jak probíhal za doby 2. světové války např. v případě obyvatel tehdejšího Hlučínska podpis tzv. Volksliste. Mohli byste prosím co nejdetailněji tento proces popsat? Také by mě v tomto případě zajímalo, zdali odvedenci z tzv. Altreichu měli (museli) mít v německých vojenských službách automaticky německé občanství, čili podepsaný Volksliste. Prosím napište i co člověk v tzv. Altreichu nepodepsáním Volksliste riskoval, nebo jaké na něj mělo nepodepsání možné negativní dopady."

Na dotaz odpovídá Franz Chocholatý Gröger:

Na obyvatele Hlučínska se nikdy nevztahovaly Volkslisty. Občanů Hlučínska se týkalo ustanovení dle Smlouvy mezi Česko-Slovenskou republikou a Německou říší o otázkách státního občanství č.300/1938 Sb.z.a n. § 1:  Českoslovenští státní občané, kteří měli 10. října 1938 své bydliště v některé obci připojené k Německé říši, nabývají s účinkem od 10. října 1938 německé státní příslušnosti, pozbývajíce zároveň československého státního občanství, jestliže

Trocha kritičnosti by neškodila

Diskusní příspěvek
Tomáš Krystlík 
Některé články v Našem směru nejsou hodny pro svou hloupost nebo nepravdivost k přetištění. Když redaktor uzná přece jen za potřebné takové články přetisknout, vyžaduje to jeho vysvětlující komentář. Pokud votum separatum redaktora chybí, posouvá se website k bulváru a k nevěrohodnosti – jak mají pak čtenáři věřit tvrzením v jiných článcích?

Příklad první – Michael Winkler: Freddy Krueger prezidentem USA a vyvolení dělníci

V prvním odstavci se bez jakéhokoli zdůvodnění sděluje, že světová válka zcela jistě vypukne v letech 2016-2017. Víc nic. V druhém odstavci Winkler sděluje, že 40 000 ještě žijících dělníků z židovských ghett (podle nadpisu jeho článku „vyvolených“) dostane německý důchod zpětně od roku 1997. Co však Winkler nenapsal: Bundestag se v roce 2002 usnesl na výplatě důchodů od roku 1997 i v případech, kdy žadatelé nevyplnili žádosti o důchod přesně podle požadavků německých úřadů, protože se ve formulářích nevyznali nebo mu nerozuměli. Jejich tehdejší pracovní poměr v ghettech podléhal povinným odvodům sociálního pojištění. Takto navozuje Winkler v čtenářích implicitně antisemitismus, který je zřejmě hlavním cílem jeho hloupého přípisu.

Proč si zažádalo v Srbsku o restituci jen málo vyhnanců

Začátkem března – jak jsme již informovali v posledním vydání – vypršela lhůta k podání restituční žádosti ze strany všech oprávněných podunajských Švábů. Zprávy sdělovacích prostředků, které uváděly, že relativně malý počet 321 Rakušanů podunajskošvábského původu uplatňoval v důsledku konkrétních restitučních uzákonění své právní nároky, komentuje Rudolf Reimann, předseda svazu VLÖ (Verband der Volksdeutschen Landsmannschaften – střešní organizace německých vyhnaneckých a vysídleneckých krajanských sdružení v Rakousku) následovně: „Navzdory nejvyššímu úsilí ze strany VLÖ a Pracovního společenství podunajských Švábů (DAG; Dounauschwäbische Arbeitsgemeinschaft) ve smyslu opakujících se tiskových prohlášení a informačních pořadů v ,Domě domoviny' se v dostatečné míře podařilo senzibilizovat ohledně podání žádosti prakticky jen vlastní členstvo svazu, přičemž následovně bylo zprostředkováno do ruk důvěrných srbských advokátů necelých tisíc žádostí. Skutečnost, že poté opět necelé dvě třtetiny všech žadatelů své žádosti opět stáhly zpět, lze patrně odůvodnit obzvláště v souvislosti s přeci jen velmi komplikovaným stavem srbských zákonů a poměrně pestrými možnostmi odvíjení procesu vyřizování žádosti. Zde si to od žadatele vyžaduje výdrž a trpělivost.“ 

Diskuse: Potřeba komentovat Hitlera či ne?

ČRo Vltava vysílal v úterý diskusi o vydaných Hitlerových projevech 

Až deset let vězení hrozí vydavatelům Hitlerových projevů. Případ brněnského nakladatelství guidemedia etc oživuje kauzu i diskusi, která začala v roce 2000 po vydání Hitlerovy knihy Mein Kampf. V úterý o tom ve svém zpravodajském pořadu podrobně referoval Český rozhlas Vltava. Na otázku, co se v případu stalo nového, odpovídala ve vysílání Zuzana Vlčková, která uskutečnila na toto téma interview i se dvěma českými publicisty.

Legendy a pravda

Související text: TGM – Vzor nevhodný k následování 
Vyšlo před 70 lety: Dvojitá role tatíčka Masaryka 
Antonín J. Kožíšek 

Kdo by byl řekl, když profesor Masaryk odjížděl za první světové války do zahraničí, aby tam pracoval pro českou věc přímluvou za zachování dunajské monarchie, že právě tento muž se stane legendární postavou v českém národě a bude oslavován jako jeho osvoboditel? A přece k tomu došlo.

Vídeň očekávala, že Češi za hranicemi povstanou proti Rakousku a nekladla proto profesoru Masarykovi překážky, když chtěl odjet do ciziny. Věděla totiž, že prof. Masaryk za všechno vděčí Vídni, že by se byl nikdy nestal profesorem univerzity v Praze, zvláště když neovládal dobře český jazyk. Seznala z jeho programu, že se naopak bude přimlouvat pro Rakousko a bude působit v cizině ve prospěch habsburské monarchie. Vídeň se s prof. Masaeykem dohodla, jako byla dohodnuta s Benešem, který se dostal za hranice za přispění pohraničního zřízence Říhy, jenž později prohlásil, že se tak stalo na vyší rozkaz.

Od Machníkova výnosu ke „kompenzačním vyjednáváním“

Co předcházelo Mnichovské dohodě 
Friedebert Volk

František Machník (1886-1967).
Foto: Langhans / Wikipedia

Poté, co Sudetoněmecká strana (SdP) Konrada Henleina dosáhla pozoruhodných výsledků při parlamentních volbách v květnu 1935 (44 míst v parlamentu z 200), domnívala se pražská vláda, že musí zesílit nátlak na sudetoněmeckou národnostní skupinu. To se dělo prostřednictvím různých výnosů a zákonů, které ovšem, jak se zdá, korespondovaly s proti-sudetoněmeckými náladami, rozšířenými po celé zemi. A tak Svaz sudetoněmeckých samosprávných korporací (Verband der sudetendeutschen Selbstverwaltungskörper), jehož předsedou byl Rudolf Lodgeman von Auen, považoval v roce 1936 za moudřejší, upustit od tradiční výroční schůze, protože by se mohla chápat jako provokace. Co to znamenalo, lze pochopit až tehdy, když si člověk objasní význam tohoto svazu: Byl sjednocením 2.276 sudetoněmeckých komun, jejichž jednání vždy navštěvovalo více než 1.000 delegátů a četných prominentních představitelů z politiky, hospodářství a vědy. Tato setkání se v letech 1919 až 1935 konala čtrnáctkrát bez narušení.

Putin o jednom evropském národě: „Vymíráte, copak tomu nerozumíte?“

V uplynulých měsících jsme mohli s udivením sledovat, jak naprosto protichůdná hlášení a hodnocení máme z Ukrajiny. Zmatek zavládl i mezi českými alternativními internetovými portály. Ruská a protiruská propaganda čtenářstvu nabízela pestrou nabídku toho, čím si libovolně mohlo posloužit. S tím souviselo i zpravodajství o situaci na Ukrajině po převzetí moci převratovou vládou v zemi.

Ani zpravodajství o zapojení ukrajinských (a mimoukrajinských) Židů do těchto světových událostí nezůstalo mimo pozornost a bylo podáváno v rozporuplném světle. Zatímco bylo možné z jedné strany slyšet, že na Ukrajině roste moc „neonacistů“ a „antisemitů“, ujišťovali ukrajinští Židé veřejnost, že se v zemi cítí naprosto jistě – ne-li mnohem bezpečněji než v Rusku. Informační válka běžela a běží stále na plné obrátky.

Když se ptáček vybarví: Pravý sektor láká voliče na vstup do EU a těsnou spolupráci s USA i NATO

Radim Jičínský 

Dmitro Jaroš, vůdce Pravého sektoru. Foto: pravda.com.ua

Začátkem dubna schválila ukrajinská volební komise kandidaturu Dmitra Jaroše, lídra dnes už oficiální politické strany Pravý sektor, pro tamní předčasné prezidentské volby. Čeští fandové Pravého sektoru slaví. Ale je – koneckonců i z jejich úzkého pohledu na svět – co slavit?

Po událostech v Kosovu proběhl v Evropě další převrat zinscenovaný Washingtonem. Přesně podle scénáře, který byl použit nedávno i v Tunisku, Egyptě, Libyi a Sýrii. Západem podporovaná soldateska, vedená výše zmíněným Pravým sektorem, násilně svrhla legitimní vedení, které se odmítlo podřídit vůli geopolitických stratégů z Pentagonu. Liberalisté a globální finanční oligarchie si mnou ruce po dobře vykonané práci přesně podle plánu. Ukrajina byla vtažena do stejného dekadentního marasmu, ve kterém se už dlouhá desetiletí zmítá celý Západ.

Věra Tydlitátová o Hitlerových projevech: „Nelze je považovat za propagaci nacismu“

V nové knize Věry Tydlitátové se píše,
že vydání Hitlerových projevů je faktic-
ky nepostižitelné a nejedná se o propaga-
ci "neonacismu".

Zakladatelka Ligy proti antisemitismu, publicistka a judaistka Věra Tydlitátová (55) vydala začátkem roku knihu „E-antisemitismus“ – objemnou, 400stránkovou publikaci, která má představovat „doposud patrně nejrozsáhlejší sondu do myšlení a aktivit soudobých českých antisemitů“. Publicista Zbyněk Tarant na webu Židovské oce Brno o této knize píše, že je výhradně postavena na elektronických zdrojích a „mnohé z prezentovaných materiálů pocházejí z naprostého okraje společnosti a za jejich vznikem mnohdy stojí trpké osobní příběhy“.

Autorka rozděluje „český e-antisemitismus“ na čtyři hlavní kategorie: na "levicový antisionismus", za druhé náboženský tradicionalistický antijudaismus, za třetí „neofašismus“, jak nazývá nacionalistické směry vycházející z tradičního českého fašismu, a za čtvrté „rasový neonacistický antisemitismus německého typu“. V knize se mj. obšírně věnuje „antisemitskému ideologovi“ Adamu Benjaminu Bartošovi, jenž dle autorky „vícekrát veřejně zpochybnil oběti i význam holocaustu, který považuje za konspiraci“. Stejně tak Tydlitátová neopomíná dobře známou kauzu editora Zvědavce Vladimíra Stwory, u kterého Krajský soud v Praze potvrdil trest odnětí svobody na šest měsíců s podmínkou na dva roky.

Právě vyšlo: Hitlerovi Češi

Kniha Lukáše Beera, která možná přinutí některé české historiky vrátit titul právě vyšla a je k zakoupení v našem e-shopu.

A ne, není to apríl! Knihu je možné zakoupit v cenově výhodných akcích Hitlerovi Češi na Pranýři a Zamlčené dějiny.

Češi byli za Hitlera výslovně uváděni jako árijský národ v osobních průkazech s rodokmeny předků; z českých chlapců se měl vytvářet nový nacistický vůdcovský dorost na elitních školách NAPOLA; čeští muži měli být přijímáni do řad SS; „česká krev“ byla zákonem chráněna před míšením se Židy… 

Etablovaná česká historiografie k těmto skutečnostem mlčí, jelikož se tato historicky podložená fakta nehodí do narýsovaného konceptu, podle nějž Češi v nové Hitlerově Evropě neměli fyzicky co pohledávat. Autor Lukáš Beer naopak demonstruje, že pro Čecha v „Nové Evropě“ bylo zamýšleno rovnocenné místo vedle Němce, a to nejen na příkladu masové ideologické převýchovy české mládeže v Protektorátu, která měla být na přání německých míst vychovávána ve stejném duchu jako německá mládež v Hitler-Jugend.

Slovensko poráží československou ideologii

Jak český tisk před 70 lety přistupoval k 5. výročí založení samostatného Slovenska 
Antonín J. Kožíšek 

Polední list, 9. března 1944.

Po 2. sv. válce novým režimem k smrti odsouzený a popravený český spisovatel, novinář, bývalý korespondent pařížských listů a reportér, který navštívil bojující Španělsko a v roce 1937 vydal v Brně knihu „Španělsko krví zbrocené“, v letech 1939-1944 navštěvoval samostaný Slovenský stát. Při příležitosti 5. výročí jeho založení napsal v březnu 1944 pro "Polední list" tyto dva články. 

Po moskevské dohodě [v prosinci 1943 – pozn. red. NS], kterou Beneš přislíbil české země a dokonce i Slovensko bolševikům, se hovoří hodně v zahraniční propagandě o obnovení Česko-Slovenska. Český národ již zaujal své odmítavé stanovisko a jak jsem se mohl přesvědčit, vysmívá se těmto plánům celý slovenský národ, jemuž, jak mi správně řekl slovenský ministr vnitra a zástupce předsedy vlády Mach, nemůže Beneš dát více, než už Slováci mají.

Slováci se zvláště opírají o postoj amerických Slováků. Ze 350.000 Slováků v Americe, organizovaných v různých amerických krajanských organizacích, celých 300.000 stojí pevně za Slovenským státem a staví se proti nekalým rejdům emigrantských pletichářů. Poslanec Čulen, dobrý znalec amerických poměrů, vypočítává, že v americké Slovenské lize je organizováno 241.000 Slováků, k nimž se přidružila i Slovenská evangelická jednota s 25 tisíci členy, kteří jsou rovněž pro slovenskou státnost a nepřejí si žádné změny ve formě Slovenského státu. Zbývá asi 60.000 Slováků, organizovaných jednak ve Slovenském národním spolku a v Sokole, kde názory jsou rozděleny, ale vlivem Hodžovým se staví proti Benešovi. Proti Slovenskému státu jsou jen američtí slovenští komunisté, sdružení v Mezinárodním sdružení.