Znovu objevený antirevanšistický obušek

Manfred Ludwigs

Kdo k vyhnancům přistupuje s předsudkem jejich údajné „militantnosti“ nebo „nesmiřitelnosti“, ten bude například i požadavek „zpětného získání vlasti“ (§ 3 písm. b stanov Sudetoněmeckého krajanského sdružení) interpretovat jako „revanšistický“, podobně jak to učinil Sebastian Krass ve svém článku „Na pravém okraji“ (Am rechten Rand) v „Süddeutsche Zeitung“ z 25. 4. 2013. Pouze s námahou lze natěsnat do takového schématu pojmů, takto zatíženého předsudky, skutečnost, že Maďaři nedávno dalece vyšli vstříc maďarským Němcům upřímnou omluvou za vyhnání při znovuzískání vlasti. Srbové svou nabídkou restituce (popř. alternativně: náhrady škod) šli ještě dál. Když ale na proběhnutém spolkovém setkání Slezanů byl vyjádřen požadavek, aby se Poláci omluvili za bezpráví způsobené vyhnáním, vytáhl se opět pojem „revanšismus“ z verbálního skladu zbraní. Kdo mluví o revanšismu, přehlíží důležité skutečnosti.

Jutta Rüdigerová - Vůdkyně dívek ve Třetí říši (4.)

Předchozí díly: 1. díl - 2. díl - 3. díl
Vypuknutí války - Problematika nemanželských dětí - Bohatství spočívající v rozmanitosti lidských ras
Lukáš Beer 

Přestávka hochů z HJ a dívek z BDM pracujících v
závodě. Foto: Archiv L. Beera

Srpen 1939 byl pro všechny neklidným měsícem. „Čím dál více se rýsovalo z Anglie vycházející sevření Německa“, vzpomíná Rüdigerová. Navíc zpráva o uzavření německo-sovětského paktu o neútočení z 23. srpna 1939 mnohé udivila, protože doposud se mělo přeci za to, že nacionální socialismus a komunismus jsou si navzájem úhlavními nepřáteli. Tehdejší nejvyšší funkcionářka Svazu německých dívek považovala společně se svými přáteli a se svým okolím uzavření paktu za chytrý taktický krok Adolfa Hitlera, kterým se měl prolomit anglický obchvat. Baldur von Schirach tehdy vyprávěl, že jeho švagr, Heinrich Hoffmann, byl předtím společně s německým ministrem zahraničí von Ribbentropem na poradách ohledně podepsání paktu o neútočení v Moskvě. Atmosféra při jednáních prý byla velmi dobrá a když se připíjelo sektem, přišla řeč na Stalinovu obyčejnou uniformu, tzv. litewku, kterou celou dobu na sobě měl. Stalin tehdy pobaveně měl říci: „Tím chceme vyjádřit, že jsme si všichni rovní. Dosáhli jsme toho, že u nás už nejsou žádní boháči.“ „Vidíte“, odpověděl na to prý Hoffmann, „to je rozdíl vůči nacionálnímu socialismu, u nás už nejsou žádní chudáci.“

Sudetoněmecký landsmanšaft v Česku nežádoucí?

Související text: Česko-německý fond budoucnosti podporuje homosexualisty

Česko-německý fond budoucnosti a Česko-německé diskusní fórum nedávno při příležitosti svého 15. výročí pozvaly hosty do poslaneckého domu parlamentu České republiky na slavnostní akci. Miroslava Němcová, jež převzala záštitu nad touto akcí, se pak z aktuálních pohnutek kvůli své možné, ale nakonec přeci jen neuskutečněné kandidatuře na post české ministerské předsedkyně neukázala.

Před 75 lety: Komunální volby jako lidové hlasování Němců

Georg K. Schmelzle 
Poté co Konrad Henlein 24. dubna 1938 oznámil „Karlovarské body“, které nepožadovaly víc než uznání sudetských Němců jako rovnocenných státních občanů, vznikla vlna odmítání a těžkých útoků z české strany. Tyto požadavky byly přitom vlastně přislíbeny Spojencům vedoucími českých vyjednavatelů na mírové konferenci v St. Germain roku 1919. Nyní si ale mnoho politiků a novinářů v Anglii a Francii vzpomnělo a tlačilo „pražský Hrad“ k vyjednávání s vedoucími činiteli Sudetoněmecké strany (SdP).

Česká vláda se ale pouze pokoušela získat čas, poté co anšlus „Německého Rakouska“ v březnu 1938 živila naděje sudetských Němců, že se konečně vymaní z českých „odgermanizačních opatření“. Sám ministerský předseda Hodža rozpoznal, že se morální závaží v západní Evropě posunulo k nevýhodě pražské vlády a vyhledával rozhovor s vedoucími činiteli SdP i mimo prezidenta Edvarda Beneše, který stále nebyl ochoten učinit žádné ústupky ve smyslu zrovnoprávnění všech národnostních skupin v ČSR.

Sibiř, domov můj

Lukáš Beer

Německý herec Gunnar Möller v úvodní scéně českoslo-
venského "historického dokumentu" Dny zrady (1973).

Na tom, že i dnešní světová tvorba hraných filmů zaměřených na moderní dějiny si posluhuje nepravdami, smyšlenostmi o období 2. světové války, resp. nacionálního socialismu, a často nepravdivě vykresluje i realitu stíhání Židů, není nic nového. Podobných metod a klišé využívala i filmová tvorba československého předlistopadového režimu, která ovšem navíc vše skrz na skrz prošpikovala komunistickou ideologií.

Českým kritikům komunistického velkofilmu  Otakara Vávry „Dny zrady“ z roku 1973 (který byl svého času vynášen jako „historický dokument“  poskytující podrobný záznam událostí, vedoucích k přijetí Mnichovské dohody, a filmem zachycené rozmluvy státních představitelů prý vycházely ze zachovaných stenografických zápasů) zcela oprávněně neuchází tendenčnost tohoto díla. Ovšem jaksi symptomatickým jevem při jejich nemilosrdném rozboru je, že jejich potřeba kritizovat se zpravidla zastaví v tom okamžiku, kdy je jimi dokonale odhalena taktika komunistických demagogů, vykládajících dějiny pochopitelně po svém. V české Wikipedii se například dočítáme: „Film velmi tendenčně zkresluje dobové události (např. vyzdvihování role KSČ jako jediné autentické obránkyně vlasti před Němci) a nelze jej brát jako hraný dokument událostí z roku 1938, vedoucí k podepsání Mnichovské dohody a odstoupení pohraničí. Vystupování osob a jejich dialogy jsou částečně přes jejich tendenční ztvárnění autentické a souhlasící se skutečností. Je třeba brát v úvahu rok natočení filmu a černobílé podání úlohy KSČ a SSSR na jedné straně a československé buržoazie, která je zde označena za jednoho z viníků Mnichovského diktátu. Také nasazení německých obrněných transportérů SdKfz 251 (Hakl) nebylo v roce 1938 možné ani německou natož československou armádou.“

Přátelství?

„Nyní to ale vyhnanci mají černé na bílém, že se můžou jít klouzat“ 
Související text: Dopis ministerstva zahraničí advokátovi Erharda Luga

Manfred Maurer 
V poslední době se hodně hovoří o přátelství, když se spolu setkávají němečtí a čeští politikové. Na letošním Sudetoněmeckém dni konstatoval také ministerský předseda Horst Seehofer takřka euforicky, že „v Bavorsku a v Česku začala nová éra přátelství“.

Co vlastně dělá přátelství přátelstvím? Podstatným pilířem každého opravdového a upřímného přátelství bude zřejmě otevřenost. Přátelé spolu mohou otevřeně hovořit a mohou si navzájem také říci, co přátelství za určitých okolností nedělá dobře. Přátelé se neurážejí nebo dokonce přátelství nevypovídají, když si jednoho dne také do očí řeknou něco méně příjemného. Pouze neopravdové, povrchní přátelství takovéto zátěže, jejichž zvládnutí opravdové přátelství naopak ještě může prohloubit, nevydrží.

Demokratická organizace mládeže versus Hitler-Jugend aneb Nastavte propagandě zrcadlo V.

Pátý díl seriálu "Nastavte propagandě zrcadlo"
1. díl - 2. díl - 3. díl - 4. díl 
Jan Kratina 

Jackie Kennedyová na dívčím skautském
táboře během 2. sv. války. Foto zdroj.

Znásilňování duše dítěte, vynucování poslušnosti a disciplíny, vtloukání věrnosti k národu a ke státu do hlav nevinných dětí. Rasismus a antisemitismus. To jsou styčné body obžaloby nacismu při organizaci a výchově své mládeže. Poválečná demokratická propaganda na Hitler-Jugend nenechává nit suchou. Hysterie se kloubí s hraním na city. Tendenční vysvětlování má vytvořit "žádoucí společenské vědomí". Jenže, organizovala a vychovávala demokracie svou mládež jiným způsobem? Co když Adolf Hitler pouze převzal její model?

Boys' Brigade 

V roce 1883 vznikla ve Velké Británii organizace Boys' Brigade (Chlapecká brigáda), směřující výchovu mladých hochů ke "křesťanské mužnosti". Náplní této polovojenské organizace bylo vést britské chlapce k disciplíně, k přijímání a vykonávání rozkazů, k tělesné zdatnosti, k využívání volného času nezahálčivým způsobem, ke křesťanství a věrnosti k vlasti. Zakladatel organizace William A. Smith, sám bývalý armádní důstojník, se pak rozhodl pořádat pro chlapce letní tábory, jako simulaci vojenských výcvikových táborů. Kde se lámou okovy sobectví a individualismu, kde nastupuje kolektiv a solidarita. Koncept Boys' Brigade se stal velmi oblíbeným a během následujících patnácti let vzniklo v Británii mnoho jeho klonů. I když by tomu samotný popis aktivit neodpovídal, opravdu se Boys' Brigade neinspirovala u Hitlerovy mládeže. Ta vznikla až o téměř čtyřicet let později. Naopak. Časová souslednost, shodnost aktivit a Hitlerův obdiv Anglie nevylučuje jeho inspiraci touto organizací pro své vlastní potřeby výchovy mládeže.

Proč berlínské ministerstvo zahraničí odepírá sudetskému Němci diplomatickou ochranu: „Značné rozvíření diplomatických vod“

"Lanškrounský krvavý soud" proběhl ve dnech 17. až 21. května 1945 proti
převážně německému obyvatelstvu. Partyzáni "odsouzené" nejprve veřejně
mučili, další lidi ubili k smrti, další lidé byli "popraveni" zastřelením u radnič-
ní zdi nebo oběšením na laternách. Jmenovitě se lze dopátrat počtu usmr-
cených osob, který podle rozdílných zdrojů činil minimálně 24 až 51 lidí.
Dne 21. května byli na řadě i obyvatelé obce Luková, ve které žil i Erhard
Lug s rodinou. Na snímku je jedna z obětí, kterou nejprve hodili do vodní
nádrže a po vytáhnutí na místě zastřelili. V těchto dnech bylo do internační-
ho tábora v Lanškrounu nashromážděno 1200 německých mužů, kteří pak
byli přemístěni do koncentračního tábora Osvětim a odtud odvlečeni na
Sibiř. Během řádění partyzánů si více než 100 obyvatel vzalo život samo.
(Foto: Kreis-Landskron.de)

Erhard Lug zažaloval (jak jsme informovali v předchozím vydání Sudetenpost) německou spolkovou vládu ohledně zajištění diplomatické ochrany při jeho snahách o rehabilitaci Českou republikou. Tento sudetský Němec, žijící v Sinzingu v zemském okrese Regensburg, musel v roce 1945 po konci Druhé světové války jako třináctiletý chlapec prožít zavraždění svého otce českými milicionáři v důsledku tzv. „lanškrounského krvavého soudu“. Zatímco jeho matka byla spolu s několika sourozenci vyhnána, byl on společně se svou mladší sestrou přibrán k nuceným pracím na jednom selském dvoře, který si přivlastnil jeden Čech, ve své domovské obci Lukau/Luková. Protože se Erhard Lug a jeho rodina osobně ničím neprovinili (což by bez ohledu na to u třináctiletého chlapce i tak nebylo možné), chce dosáhnout formální rehabilitaci Českou republikou. Tam pro to ovšem neexistuje žádná zákonná možnost. Oběti komunismu mohou být rehabilitovány v každém případě, ale sudetští Němci nikoli. Proto požádal Lug spolkovou vládu o diplomatickou ochranu v tom smyslu, aby vůči České republice dosáhla účinku, který by zajistil vytvoření odpovídajících zákonných základů umožňujících rehabilitovat také sudetské Němce. K podání žaloby u berlínského správního soudu došlo až poté, co ministerstvo zahraničí odmítlo žádost tohoto dvaaosmdesátiletého muže.

Den mládeže 1943

Před 70 lety zapsala Praha událost, o které Češi dodnes raději mlčí. A ukrývají i fotografické snímky, které naleznete v tomto článku. Skoro všechny následující fotografie nebyly již nikdy po konci války zveřejněny a některé z nich dokonce ani ne za Protektorátu.(Tento příspěvek obsahuje celkem 115 fotografií.)
Lukáš Beer

V odpoledních hodinách soboty 11. září 1943 procházely cen-
trem Prahy oddíly Kuratoria v počtu asi 1200 lidí.

Za několik týdnů uplyne rovných sedmdesát let od událostí, které zpravidla vůbec nejsou předmětem zájmu české historiografie, pokud zrovna nepředstavují součást několika málo specificky zaměřených studií o organizaci, nazývající se Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě. Tyto studie navíc zpravidla nedisponují výraznou publicitou. V dobách komunistické totality byla veřejnosti přístupna pouze jedna jediná knižní publikace, v rámci které byla jedna dílčí kapitola věnována stručně i Kuratoriu. Zde se objevuje jen malá zmínka o konání „Dne mládeže“ v hlavním městě Protektorátu v září 1943. Tato událost byla autorem knihy vylíčena jako bezvýznamný a totální debakl proněmeckých kolaborantů. Tento názor převzali a opětovně prakticky beze změn v 90. letech minulého století publikovali někteří čeští historikové, kteří komentář Miroslava Moulise (jeho kniha „Mládež proti okupantům“ vyšla v roce 1966) očistili od prvků komunistické ideologie. Teprve během posledního desetiletí se objevují nové vyváženější studie a práce několika málo českých historiků, pokoušejících se nahlížet na tyto události více střízlivě a objektivněji.

Volksverhetzung nun mal anders…

Deutsche von tschechischem Mystiker als Mißgeburt und Tiere bezeichnet 
Lukas Beer

Im tschechischen Buchhandel erhältlich:
"Němci" ("Deutsche"). Prager Staatsanwalt-
schaft prüft nun wegen Volksverhetzung.

Aufregung um diverse Strafanzeigen wegen „Verhetzung“ im Sinne von Verächtlichmachung einer ganzheitlich definierten Gruppe von Personen – zuletzt ging es dabei um abschätzige Äußerungen eines sozialdemokratischen Prager Politikers über „parasitäre Gewerbetreibende“ im Frühjahr dieses Jahres – hat es in den tschechischen Medien schon immer gegeben. Neu und wahrlich ungewöhnlich ist hingegen der Gegenstand einer unlängst von einem Brünner Verleger erstatteten Strafanzeige gegen zwei tschechische Buchautoren, deren bereits 2010 erschienenes Werk eine ganze Volksgruppe als „Un-Menschen“, „Mißgeburt“, „Tiere“, „Mörder“ und „Diebe“ hinstellt. Allein der Titel dieses in einem hetzerischen Tenor verfaßten Buches – „Němci“ (auf Deutsch: „Deutsche“) - läßt vermuten, inwiefern die tschechische Justiz während der Auseinandersetzung mit solcherlei Inhalt quasi Neuland zu betreten hat. Zum eigentlichen Haßobjekt haben sich die beiden Buchverfasser nämlich ausgerechnet alle Angehörigen jenes Volkes ausgesucht, dessen Führungsschicht sich durch die Errichtung einer menschenverachtenden NS-Schreckensherrschaft schuldig gemacht haben und damit nach allgemeiner öffentlicher Geschichtsschreibung auch die Alleinschuld am Ausbruch des Zweiten Weltkrieges tragen soll.

Zdravé rodiny zdravých národů

Jutta Rüdigerová 

"Nic jiného není vznešenější úlohou zákonodárce než jeho starost o vý-
chovu mládeže." (Bedřich II. Veliký.) Na snímku účastníci Dne české mláde-
že, který proběhl v září 1943 na pražském strahovském stadionu.

Abychom dosáhli ozdravění našeho národa nejen fyzicky, nýbrž také psychicky, je potřeba přeměny ve vědomí u žen a poznání, že mládež se opět musí stát středem našeho myšlení a jednání. Péče a výchova mládeže jsou pro budoucnost národa nevýslovně důležité.

Tak potřebuje dítě své rodiče, kteří tu pro něj „jsou“ vždy s láskou a zásadovostí, podílejí se na jeho radostech a utrpení a ve svém vlastním chování mu musejí být vzorem. V raných dětských letech to padá obzvlášť na matku.

Jutta Rüdigerová – Vůdkyně dívek ve Třetí říši (3.)

Předchozí díly: 1. díl - 2. díl
Nejvyšší představitel Hitlerovy mládeže se omlouvá židovskému obchodníkovi po pogromech. Pobyt německé dívčí mládeže v Itálii ukázal i rozdíly ve zřízení obou spřátelených států.
Lukáš Beer 

V květnu 1939 zavítala delegace německé dívčí mládeže na
pozvání Mussoliniho do Říma. Z čestné tribuny se mladým
Němkám naskytl i tento pohled na pochodující Italky ve vo-
jenských uniformách, speciálně určených pro boje v Africe.
Něco, co bylo dívčí výchově v nacionálněsocialistickém Ně-
mecku cizí. (Foto: archiv Lukáše Beera)

Dne 12. září 1938 završil Adolf Hitler svůj projev na sjezdu strany slovy, které věnoval nejaktuálnější problematice těchto dnů – situaci národnostních menšin v tehdejším Československu: „Mezi většinou tvořenou národními menšinami, které jsou v tomto státě utiskovány, se nachází také tři a půl miliónu Němců, tedy zhruba tolik lidí naší rasy, kolik má obyvatel Dánsko… Poměry v tomto státě jsou, jak je všeobecně známo, nesnesitelné… Tato nouze sudetských Němců se nedá pojmenovat. Chtějí je zničit. Z lidského hlediska jsou utiskováni nesnesitelným způsobem a je s nimi zacházeno pokořujícím způsobem… Přicházím s požadavkem, aby utiskování tří a půl miliónů Němců v Československu přestalo a na jeho místo nastoupilo svobodné právo na sebeurčení.“

Odnárodnit?

Emanuel Vajtauer 
(Předmluva: Lukáš Beer, podklady: Karel Veliký)

Představy o tom, jak by mohly být uspořádány vztahy mezi jednotlivými národy našeho kontinentu, nevznikaly nikdy takřka ze dne na den, ale ve většině případů byly výsledkem dlouhodobějších procesů, které vůbec nemusely probíhat kontinuálně. To lze vysledovat i na příkladu tzv. Briandova plánu jakési „evropské unie" z let 1929/30. Dne 5. září 1929 vystoupil se svým projevem před shromážděním Společnosti národů v Ženevě francouzský ministerský předseda Aristide Briand, který byl zároveň dlouholetým ministrem zahraničí své země. „Evropská unie“ se poprvé takto stala předmětem oficiálních jednání mezi vládami evropských států. Briand tehdy ovšem hovořil o „federativním svazu“ a v květnu 1930 vyšlo francouzské „Memorandum o organizaci evropského spolkového řádu“, jež ve čtyřech oddílech prezentovalo detailní organizační plán jakéhosi evropského sekretariátu a „stálého politického výboru“, stejně jako katalog cílů a úkolů „evropské unie“.

Winston Churchill: Sadista, rasista a masový vrah, který opakovaně žádal hromadné zplynování civilistů

Čtvrtý díl seriálu "Nastavte propagandě zrcadlo" 1. část 2. část 3. část
Jan Kratina 

Minulý díl se zabýval otázkou, zda mohl být nacismus a jeho čelní představitelé ovlivněni tzv. demokratickou politikou, či naopak. Vzhledem k nevyvratitelným faktům se nakonec prokázalo, že názory a politická rozhodnutí reprezentantů nacistického Německa se prakticky nelišily od názorů a politických rozhodnutí tzv. demokratických politiků, z dob předcházejících vzniku nacismu. Nyní by proto nebylo od věci zamyslet se i nad konkrétními osobami a zeptat se, zda mohl například v Evropě ještě zcela neznámý Adolf Hitler čerpat myšlenky od již známého představitele britské politiky, Winstona Churchilla. Přesvědčme se společně, nakolik je poválečný obraz tohoto údajného humanisty, demokrata a bojovníka za svobodu a nezávislost utiskovaných národů hodnověrný. Jaký byl ve skutečnosti W. Churchill? Jaké zastával názory a nakolik se lišily od názorů Hitlera? A mohl Hitlera ovlivnit?

Černošští intelektuálové: Buďme upřímní, neumíme si vládnout. Potřebujeme být rekolonizováni bílými

V dobách všeobecně panující "politické korektnosti" je aktuální příspěvek významného německého deníku Die Welt svým obsahem takřka zarážející: Spekuluje v náznacích s otázkou rekolonizace afrického kontinentu, a co je nejpřekvapivější – čerpá přitom z úvah afrických intelektuálů. Už jenom nadpis nad textem tohoto německého listu budí zpočátku určité rozpaky: „Proč se bílí mají vrátit do Afriky“.

Otevřený dopis panu Vackovi

Martin Mužík 

Dobrý den!
Prosím o zveřejnění mé reakce na článek "Příklad nacistického myšlení z roku 2013", který jste uveřejnil dne 2. 8. 2013 na serverech Jiří Vacek-Satguru.cz a Vědomí národa. Zdvořile to žádám, proto že ve zmiňovaném článku se hovoří o mé osobě ve velmi nelichotivých souvislostech. Věřím, že jako skutečný duchovní mistr nebudete mít problém s tím dát prostor také druhé straně, aby si laskavý čtenář mohl udělat názor na celou problematiku sám. Jistě Vám také nebude vadit, že toto posílám jako otevřený dopis. K případnému zveřejnění jsem ho poskytl i jiným internetovým stránkám.
Mnohokráte děkuji a přeji vše dobré!
Martin Mužík 

Úvodem bych chtěl vyjádřit velké překvapení nad tím, že pan Jiří Vacek zveřejnil mou ryze soukromou korespondenci s ním, aniž by mne o tom informoval a zeptal se na můj názor. Vždy jsem si myslel, že to se mezi slušnými přáteli nedělá. Psaní bylo určeno jen jemu a nikomu jinému. Velmi mne mrzí, že byla takto pošlapána základní lidská důvěra mezi námi.

Vůdce řekl, že...

Lukáš Beer 

Redaktoru Luďku Navarovi z deníku MF DNES lze jedině přičíst k jeho novinářské cti, že ve svém včera zveřejněném celostránkovém článku v celé své šíři poskytl možnost spolumajiteli vydavatelství guidemedia etc Pavlu Kamasovi, jenž je viněn společně se mnou ze spáchání přečinu popírání genocidy, vyjádřit se k celému případu a že jím byla také doslovně přetištěna podstatná část osobního interview. Díky této skutečnosti si čtenář novin může dotvořit svůj vlastní obrázek. Státní zástupce případ předá soudu v těchto dnech. Mému kolegovi stejně jako mně hrozí trest odnětí svobody v trvání až tří let.

Kanada si osvojuje právo peskovat Rusko kvůli zákonu omezujícímu propagaci homosexuality

Související text:  Povzbuzení z Moskvy
Vladimír Stwora 

Foto: Screenshot CTV News

V hlavních večerních zprávách stanice CTV včera (5.8. - pozn. NS) proběhl tříminutový shot (ten původní jsem nenašel, ale ZDE je podobný záběr) o protestech kanadské „veřejnosti“ proti tomu, že ruská duma přijala zákon omezující propagaci homosexuality mezi dětmi a mládeží. Bylo to podáno tak, že ten ruský zákon odsuzuje každý, koho se v Kanadě na to zeptáte, „náhodné“ rozhovory na ulici, všichni dotazováni jednoznačně vyjádřili vnitřní nesouhlas a odsouzení homofobních Rusů, nikdo z dotázaných nevybočil z řady, nikdo ani nezůstal neutrální.

Ve čtvrtek 8. srpna začíná proces se skupinou „pravicových extremistek“ z organisace Resistance Women Unity

Tisková zpráva 
Brno, 6. srpna 2013 - Ve čtvrtek 8. 8. 2013 zahájí Obvodní soud pro Prahu 2 hlavní líčení ve věci patnácti mladých  žen, které obžaloba viní z toho, že jako členky neregistrované organisace Resistance Women Unity (RWU) v letech 2007–9 podporovaly a propagovaly ideologii pravicového extremismu. Případ byl přidělen soudkyni JUDr. Daniele Reifové a obžalovaným hrozí tresty od tří do osmi let vězení.

Obhajoby sedmi z patnácti obžalovaných se ujal brněnský advokát Mgr. Robert Cholenský, Ph.D. Ten dosavadní postup soudkyně Reifové ostře kritisuje a říká : „Co se v tomto procesu děje, naprosto vybočuje mimo rá mec toho, s čím jsem se ve své advokátní praxi kdy setkal. Doktorka Reifová například – v rozporu se zákonem – vyloučila z předchozí ho jednání, při kterém vyslýchala dvě obžalované, veřejnost, záměrně nepřesně protokolovala a při kladení otázek vkládala obžalovaným do úst výroky, které ve skutečnosti nezazněly. Celé to, bohužel, navozuje tísnivou atmosféru nesvobody, kterou si pamatujeme z politických proceců z 80. let."

SEM SE ZNALECKÝM POSUDKEM! (3.)

Předběžný rozbor obsahu knihy "Adolf Hitler: Projevy" ve vztahu k podezření z přečinu popírání a ospravedlňování genocidia. (Tento rozbor není reakcí na zhotovené odborné vyjádření resp. znalecký posudek, do něhož obviněnému nebylo doposud umožněno nahlédnout!)
Lukáš Beer
Následující text je pokračováním předchozích částí: -1. část- -2.část-

d) Židé

Historikové diskutují – takřka dle motta „intencionalismus nebo funkcionalismus“ – ohledně masového zabíjení příslušníků židovského etnika, popř. dalších zločinů genocidního charakteru a zločinů proti lidskosti páchaných na tomto etniku, o tom, jak mělo rozhodnutí jakéhosi „celkového řešení židovské otázky“ vzniknout, kdy plánování nabylo konkrétních forem, jaký je vztah mezi úmyslem eliminace, zničením určité etnické skupiny, a jeho provedením a do jaké míry byly tyto skutečnosti vnímány německým civilním obyvatelstvem. Jistá okrajová skupina historiků veřejně zastává názor, resp. dospěla k závěru, že neexistoval vážný úmysl nacionálněsocialistického vedení Německa fyzicky zničit celou jednu etnickou skupinu, obývající určitý prostor, a poukazují na podloženou skutečnost, že neexistuje žádný přímý písemný doklad o tom, že by Adolf Hitler fyzickou eliminaci evropských Židů nařídil a že také neexistují žádné úřední dokumenty z období Třetí říše, které by takovýto Hitlerův rozkaz (nařízení) zmiňovaly. Mnoho historiků se domnívá, že masové genocidní usmrcování příslušníků židovského etnika, pro které se v posledních desetiletích vžilo módní označení „holocaust“, bylo zahájeno až vypuknutím války se Sovětským svazem dne 22. června 1941, protože pak následovalo systematické, ústředně připravené a nařízené masové vraždění Židů v rámci celých oblastí. Jiná skupina historiků ovšem zmiňuje už usmrcování Židů na polském území, protože po porážce Německa se octlo na dva miliony polských Židů pod německou správou. Uvádějí, že dva dny po vypuknutí války, tj. 3. září 1939, spáchali Němci první masakr na Židech, který vysvětlovali jako pomstu za vraždění německých civilistů („krvavá neděle v Brombergu“). Do prosince 1939 tímto způsobem mělo přijít o život na 7000 polských Židů.

SEM SE ZNALECKÝM POSUDKEM! (2.)

Předběžný rozbor obsahu knihy "Adolf Hitler - Projevy" ve vztahu k podezření z přečinu popírání a ospravedlňování genocidia. (Tento rozbor není reakcí na zhotovený znalecký posudek, do něhož obviněnému nebylo doposud umožněno nahlédnout!)
Lukáš Beer

Britský koncentrační tábor v Jižní Africe. Cílenou vyhlazovací politikou
přišly o život desetitisíce búrských žen a dětí. Hitler v dubnu 1939 hovořil
pochvalně o "kolonizační" a "konsolidační práci anglosaského národa".

Dne 25. července 2013 mi bylo kriminální policií předáno podezření z přečinu popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia dle § 405 Trestního zákoníku. (Veškeré informace k případu naleznete ZDE.) V tomto paragrafu se doslovně uvádí: „Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické, komunistické nebo jiné genocidium nebo jiné zločiny nacistů a komunistů proti lidskosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.“ Co se rozumí pojmem „genocidium“, definuje § 400 Trestního zákoníku: „(1) Kdo v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou, třídní nebo jinou podobnou skupinu lidí a) uvede příslušníky takové skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit jejich úplné nebo částečné fyzické zničení, b) provede opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí, c) násilně převádí děti z jedné takové skupiny do druhé, nebo d) způsobí příslušníkovi takové skupiny těžkou újmu na zdraví nebo smrt, bude potrestán odnětím svobody na dvanáct až dvacet let nebo výjimečným trestem. (2) Stejně bude potrestán, kdo k činu uvedeném v odstavci 1 veřejně podněcuje. (3) Příprava je trestná.“ Tohoto přečinu jsem se měl dopustit tím, „že společným jednáním s (vydavatelem) Pavlem Kamasem (…) se podíleli na vzniku, vydání a prodeji knižní publikace Adolf Hitler: Projevy.“ Naprosto konkrétně jsem se měl provinit „uměle vytvořenými a záměrně tendenčními mezititulky a uvozujícími komentáři, které vyznívají jako souhlas s názory Adolfa Hitlera ve vztahu k nacistickému genocidiu a k dalším zločinům nacistů proti lidskosti“.

Rasa, identita, sionismus: Diskurs na semináři v Krušných horách

Dr. Tomislav Sunic hovořil na téma „Etnická otázka jako otázka identity – Rozdíly mezi USA a Evropou“ a o společném rasovém dědictví evropských národů
Je tomu již sice dva měsíce zpět, co na saské straně Krušných hor pořádal spolek „Vzdělávací dílo pro domovinu a národní identitu“ svůj dvoudenní seminář, na kterém vystoupilo několik přednášejících, mezi nimi i známý chorvatský politolog dr. Tomislav Sunic. Diskutovaná témata jsou však nadčasová a do jisté míry zajisté i podnětná pro české prostředí.

Seminář se tematicky zabýval pojmem „identita“ a zúčastnilo se jej více než 40 lidí, mezi nimi i mnoho mladých studentů a žáků. Podle pořadatelů semináře odráželo složení účastníků celé široké spektrum „politické pravice“: od národních konzervativců přes příznivce katolického tradicionalismu a nacionálních protestantů až po „novopohany“ a aktivisticky orientovanou mládež. Přes všechny světonázorové, politické a strategické diference v jednotlivých otázkách byl veden diskurs v duchovní otevřenosti, často kontroverzně, ale stále věcně a na akademické úrovni.

Centrum Simona Wiesenthala požaduje zákaz sešitových povídek vydávaných velkým německým nakladatelstvím

Sešity „Der Landser“ prý znesvěcují holocaust a velebí nacionální socialismus. Německé ministerstvo vnitra záležitost zkoumá. 
Lukáš Beer

Renomované židovské organizaci se nelíbí vydávání
románových príběhů německých vojáků za války.
Foto: archiv Lukáše Beera

Známá nevládní židovská politicky aktivní organizace „Centrum Simona Wiesenthala“ (SWC) o sobě před pár dny opět nechala slyšet. Naposledy způsobila v Německu rozruch, když koncem minulého roku dosadila do svého seznamu „desíti nejhorších antisemitů světa“ známého publicistu a nakladatele Jakoba Augsteina (Náš směr tehdy přinesl zprávu). Nyní SWC, sídlící v Los Angeles, dle původní zprávy v New York Times požaduje po německých úřadech zákaz vydávání sešitových románů "Der Landser" a odvolává se přitom na v Německu platný zákaz nacionálněsocialistické propagandy a popírání holocaustu. Tato publikace je vydávána jednou týdně jedním dceřiným nakladatelstvím, patřícím pod velký německý mediální koncern Bauer Media Group, který je českým čtenářům znám především díky české mutaci časopisu Bravo.

„Der Landser“ vychází v nákladu asi 20 až 40 tisíc výtisků v sešitovém formátu a jeho obsahem jsou válečné příběhy, které vyprávějí vojáci Wehrmachtu. V Německu tyto sešity lze vidět téměř v každém nádražním knihkupectví, ovšem časy své největší slávy a oblíbenosti má tento časopis již za sebou – v 50. letech měl asi půl miliónu čtenářů týdně. Vypráví fiktivní příběhy obyčejných vojáků za války (pro tyto obyčejné vojáky se vžil název „Landser“ – odtud název titulu), často kýčovité příběhy příslušníků Luftwaffe nebo říšského námořnictva.

Kamas dnes odmítl vypovídat na policii

Slovenské knihkupectví Panta Rhei tvrdí, že knihu „Němci“ už nemá na skladě – na webu ji však stále nabízí. Miroslav Mareš: "Je to Kamasův trik" (Aktualizace z 3.8.2013)
Brněnský vydavatel Pavel Kamas, kterému bylo sděleno podezření ze spáchání přečinu schvalování a popírání genocidia, dnes využil svých zákonných možností a odmítl před policií vypovídat. Dále se odmítl podrobit sejmutí "identifikačních údajů", což bylo policejním orgánem akceptováno a na místě zaprotokolováno. Z tohoto důvodu Kamas za přítomnosti svého obhájce nežádal prozatím nahlédnutí do trestního spisu.

Blíží se setkání v Klosterneuburgu: „Hledat most pospolitosti“

Kamas promluví jako hlavní řečník na sudetoněmeckém setkání v rakouském Klosterneuburgu před zástupci téměř všech rakouských parlamentních politických stran 

Na setkání sudetských Němců v Klosterneuburgu hovořil v minulosti i
Jiří Blažek o tom, jak téma vyhnání zpracovávají české školní učebnice.
Foto: Alfred Nechvatal

Jako každý rok proběhnou v září ve Vídni, a především pak v nedalekém Klosterneuburgu, slavnostní Sudetoněmecké dny vlasti, kterých se pravidelně účastní i zástupci téměř všech politických stran. Jako jediná parlamentní politická strana v Rakousku nemá strana Zelených svého mluvčího pro otázky vyhnanců, jinak vysílají však všechny ostatní vládní i opoziční politické strany své zástupce na toto nejdůležitější setkání sudetských Němců, kteří po roce 1945 našli vlast v Rakousku. Dříve se tohoto setkání účastnil i bývalý vyhnanecký mluvčí za politickou stranu FPÖ, Martin Graf, který zároveň zastával funkci zastupujícího viceprezidenta Národní rady (rakouský parlament). Nyní funkci vyhnanců v této politické straně zastává Anneliese Kitzmüllerová, kterou předseda FPÖ Heinz Christian Strache zařadil hned na třetí pozici v celostátní kandidátní listině pro parlamentní volby, jež v Rakousku proběhnou dva týdny po těchto sudetoněmeckých slavnostech, totiž 29. září 2013.

Před 70 lety: Teuner mezi mladými Škodováky

Dosud po válce nikdy nezveřejněné fotografie! Vedoucí činitel Hitlerovy mládeže v Čechách a na Moravě nastiňuje budoucnost českého národa v „nové Evropě“
Lukáš Beer 

Generální referent Kuratoria pro výchovu mládeže, dr. František Teuner,
zavítal 1. července 1943 mezi mladé dělníky Škodových závodů v Plzni.
(Foto: archiv Lukáše Beera, všechny snímky v článku)

 Známý český vojenský historik Jan B. Uhlíř ve svých studiích uvádí, že současná, resp. dosavadní interpretace významu protektorátního zbrojního průmyslu pro válečné úsilí Třetí říše je zcela nedostatečná. Důležitost českomoravského prostoru je podceňována a ignorována, a to v míře zcela nebývalé jak historiky českými, tak samozřejmě i zahraničím. Uhlíř přímo uvádí: „Nikomu se rovněž příliš nechce do konstatování, že špičkové a progresivní československé a české zbraně zásadní měrou přispěly k prvotním válečným úspěchům Třetí říše.“ Již v květnu 1941 si ministr lidové osvěty a propagandy Joseph Goebbels zaznamenal do svého deníku: „Vůdce si velmi cení práce českých dělníků. Dosud nebyl hlášen jediný případ sabotáže. A to, co Češi vyrábějí, je dobré, funkční, spolehlivé a pevné… Jsou pilní a spolehliví. Jsou pro nás cenným přínosem…“ [1]