„Výslech velezrádce“ - Atentátník Jan Svoboda promlouvá před kamerou

Atentátem neměl být odstraněn pouze Edvard Beneš, ale i další příslušníci nově dosazené československé vlády 

"Domnívali jsme se, že vina bude dávána Slovákům a že z toho důvodu
bude zabráněno zrození Československé republiky jako jednolitého státu",
uvádí "zanícený nacista" Jan Svoboda před kamerou. Foto: screenshot ČT24

Česká televize přinesla před několika dny ve svém pořadu Archiv ČT 24 nenápadný krátký archivní příspěvek z roku 1945, zachycující výslech bývalého funkcionáře Kuratoria pro výchovu mládeže Jana Svobody, jenž byl počátkem roku 1945 pověřen úkolem spáchat atentát na Edvarda Beneše a popřípadě i na další příslušníky vlády obnovené československé republiky. Náš směr před časem jako jediné periodikum uveřejnil exkluzivní informaci o tom, kdo byl tento muž, a přinesli jsme si exkluzivní fotografický materiál. Svobodův záměr usmrtit „prezidenta osvoboditele“ se však nezdařil, československé orgány jej zatkly a uvěznily. Jan Svoboda zemřel prakticky před nedávnem – 6. prosince 2011 – ve věku nedožitých 91 let a ani jeho blízcí neměli mnohdy tušení, jakou minulost tento muž měl. Lidé v jeho okolí, kteří věděli, že byl po válce vězněn, se domnívali, že to bylo pro protikomunistický odboj. Vězněn byl Svoboda od roku 1947 v Mírově a ve Valdicích a propuštěn byl až v roce 1963. O Svobodově životě (25. ledna by se letos dožil 95 let) během války, těsně po válce a od druhé poloviny 60. let až do své smrti jsme psali v článku Atentátník Jan Svoboda před nedávnem zemřel a detailní údaje o chystaném atentátu byly zveřejněny v příspěvku Muž, který málem zabil Edvarda Beneše.

Reakce Čechů na „italskou zradu“ v září 1943

Lukáš Beer 

"S Německem k vítězství!" – dvojjazyčné vydání 
německého časopisu Stuttgarter Illustrierte z 
června 1940 oslavovalo německo-italské spojenectví. 
Foto: archiv autora

V článku o reakcích česko-židovského exilu v Londýně na aktivity Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě v letech 1942-1945 byla i zmínka o tom, jak pražská veřejnost přijala slavnosti Kuratoria v hlavním městě Protektorátu ve dnech 11. a 12. září 1943. Ačkoliv exilové vysílačky už od konce roku 1942 vyzývaly Čechy k bojkotu aktivit Kuratoria mládeže, vypadalo to onen zářijový víkend v centru Prahy a na Strahovském stadionu úplně jinak, než jak by si to redakce českého vysílání z Londýna nejspíše představovala. Fiasko, ve které doufal Londýn a kterého se obávala i německá místa, se nakonec nekonalo.

Němci naopak označili průběh slavností české mládeže za úspěch. 12. září promluvil na přeplněném Strahovském stadionu Emanuel Moravec a německý Sicherheitsdienst posléze mohl hlásit, že během jeho projevu zazněl z publika několikrát i „zjevně upřímně míněný potlesk“. Moravec sám se potom v soukromí Němcům svěřil, že je z úspěchu akce spokojený. O tom všem se ostatně podrobně píše v knize Hitlerovi Češi. V knize ovšem není dostatečně vysvětlena jiná závažná skutečnost – pozadí konání Dnů mládeže v Praze bezprostředně po dramatických událostech v Itálii, které donutily Adolfa Hitlera v předvečer pražských slavností Kuratoria, dne 10. září 1943, pronést svůj významný projev k německému národu. Zpráva o tom, že dosavadní spojenec Německa, Itálie, přešla na druhou stranu fronty, udeřila mezi veřejností jako blesk a toto téma mělo přímý vliv na nálady jak Čechů, tak i Němců v Protektorátu. Zatímco u širokých vrstev německého obyvatelstva v Sudetské župě a v Protektorátu sledoval Sicherheitsdienst v těchto dnech pesimistické nálady a obavy z dalšího vývoje války, cítily se „Říši nepřátelsky“ naladěné české kruhy zprávami z Itálie o „Badogliově zradě“ posíleny a šeptaná propaganda pracovala již na plné obrátky. Kolovaly i zvěsti, že Spojenci stojí už na Brenneru a konec války je už otázka několika málo týdnů. Ideálnější podmínky pro bojkot Kuratoria českou veřejností si tedy „exilová vláda“ v Londýně nemohla v předvečer Dne mládeže přát.

Reakce česko-židovského exilu v Londýně a Moskvě na působení Kuratoria pro výchovu mládeže v letech 1942-1945

Zamlčovaná kapitola české historie 
Lukáš Beer 

Generální referent Kuratoria pro výchovu mládeže, František Teuner 
(uprostřed) sleduje s německými hosty vystoupení české mládeže na Strahovském 
stadionu. Vlevo na snímku vedoucí funkcionář pražské centrály Hitlerovy
mládeže, HJ-Gebietsführer Fritz Knoop (vyvrcholení "Týdne české mládeže" 
na Strahově v červenci 1944). Foto: archiv autora

Česko-židovský exil v Londýně a v Moskvě sledoval postupnou výstavbu českého Kuratoria pro výchovu mládeže a jeho narůstající prezentování se české veřejnosti v Protektorátu ne bezdůvodně s určitým znepokojením. Důvody těchto obav byly dva. Nejmladší ročníky české mládeže (v polovině roku 1944 bylo do Kuratoria soustředěno půl miliónu českých chlapců a děvčat ve věku 10-18 let, což byla přibližně polovina protektorátní mládeže v tomto věkovém rozmezí) byly vystaveny převýchově ve smyslu nacionálněsocialistické ideologie a výchovy k „říšskému nacionalismu“. Zde několik konkrétních projektů (například „Knihovna pro mládež“, letní zotavovací tábory či „kroužky Správného kluka“ pro nejmladší členstvo) během krátké doby své existence ukázalo, že i za složitých poměrů uprostřed války a ve všeobecné atmosféře, kdy většina české veřejnosti nejpozději od jara nebo poloviny roku 1943 nevěřila v německé vítězství, bylo během poměrně krátké doby možno vidět určitý pokrok ve smyslu cílů, které sledovalo vedení Kuratoria mládeže za podpory Říšského vedení mládeže a německého státního ministerstva v Praze. Ukázalo se, že jsou to právě nejmladší ročníky členstva Kuratoria, které bylo možné nejsnáze ovlivnit. Tyto postřehy lze také z historických pramenů možno doložit.

Dnes někteří Češi vítají americké vojáky – v letech 1943-1944 tisíce českých dětí zbožňovaly románové hrdiny Wehrmachtu

Lukáš Beer 

Prvního kola soutěže "Knihovny pro mládež" se zúčastnilo 5630 českých dětí a 12. července 1943 se v pražském Orbisu losovalo o nejlepší ceny. O rok později se soutěže zůčastnil již dvojnásobný počet dětí. Odhaduje se, že sešity vyprávějcící o odvaze německých vojáků ve válce měly minimálně 100.000 pravidelných českých čtenářů.

Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě nyní na české Wikipedii

Lukáš Beer 

Kniha Hitlerovi Češi vydavatelství guidemedia etc je doposud 
jediným knižním titulem, který se tématem v takové míře 
zabývá. Obsahuje především také celou řadu fotografií,
 které po roce 1945 ještě nikdy nebyly publikovány.

Ještě před 10 lety toho čeští historikové o existenci Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě příliš prozrazovat nehodlali: komunistická historiografie jeho existenci prakticky zamlčovala a české publikum se o něm mohlo dozvědět pouze v knize komunistického historika Miloslava Moulise Mládež proti okupantům (1966). Autor ve své knize věnoval zmíněné organizaci útlou kapitolku, ve které vylíčil její historii jako velký „debakl“ – a to prý díky skutečnosti, že plány několika málo českých kolaborantů dobře prohlédla pokrokově smýšlející česká mládež, zapojená do protiněmeckého odboje. Po vystřídání režimu pak koncem 90. let vyšlo dílo historika Tomáše Pasáka, ve kterém autor v podstatě pouze oprášil Moulisovu kapitolku o Kuratoriu a opsal ji s tím rozdílem, že z ní vypustil ryze komunistickou propagandu. Do tohoto "nepopulárního" tématu se však žádný historik nadále nepouštěl. Prakticky až v roce 2006 vychází (v odborném historickém časopise) první zásadní studie historika Jana Špringla o Kuratoriu, kterou však široká česká veřejnost pochopitelně zaregistrovat nemohla, stejně jako studii jihočeského historika Leoše Nikrmajera, jež byla publikována v ročence českobudějovického muzea. O Špringlovu studii se opírá už podstatně známější kniha Jana B. Uhlíře z roku 2008 (Protektorát Čechy a Morava v obrazech).

Nacionální socialismus a „evropská myšlenka“ (5.)

Předchozí části: 1. část – 2. část – 3. část – 4. část
Proč po roce 1942 ztroskotala plánovaná spolupráce evropské mládeže 
Lukáš Beer 

Vídeňské vydání Völkischer Beobachter z 15. září 1942 psalo o 
jednomyslnosti a harmonii při zakládání Evropského svazu mládeže. 
Stranický list NSDAP věnoval "evropské sounáležitosti" v těchto dnech 
velkou pozornost. Foto: archiv autora

Skutečnost, že se v půlce září roku 1942 do Vídně sjedou vedoucí představitelé patnácti evropských mládežnických organizací, nemohla německé veřejnosti uniknout. Informoval o tom nejenom denní tisk, ale i některé ilustrované časopisy, které přinášely rozsáhlejší reportáže o činnosti mládežnických organizací jiných států Evropy. Kromě zahraničních hostů a vedoucích činitelů říšského vedení mládeže přijel zakládající kongres do Vídně pozdravit vedoucí činitel Německé pracovní fronty (DAF), Schirachův přítel Robert Ley. Veřejnost tedy vnímala událost jako důležitý historický milník.

„Dílo kamarádství a práce“

K událostem před 70 lety 

Miroslav Potužník, jeden z významných zakla-
datelů a funkcionářů Kuratoria pro výchovu
mládeže. Foto:sbírka Lukáše Beera

V předchozím článku byla nastíněna „náladová situace“ obyvatelstva Protekorátu Čechy a Morava na přelomu června a července 1944, tedy přesně před 70 lety. V předvečer konání „Týdne české mládeže 1944“, pořádaného Kuratoriem pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě, poukazovaly na blížící se akci protektorátní sdělovací prostředky, jež především v hrubých obrysech bilancovaly dosavadní práci „Kuratoria“. V Poledním listě vyšlo 26. 6. 1944 při této příležitosti i krátké vyprávění jednoho z významných zakladatelů a funkcionářů Kuratoria o tom, jak probíhaly úplné začátky této protektorátní práce s českou mládeží.

Miroslav Potužník (narozen 4. srpna 1919) byl účastníkem prvního výcvikového tábora Kuratoria a také se zúčastnil v září 1942 cesty do Vídně na Evropský kongres mládeže (podrobněji o tom v knize Hitlerovi Češi). Ale blíže sebe představí ve svém článku on sám. Potužník byl v době, kdy článek napsal, také odpovědným redaktorem „Tiskové služby české mládeže“ a podílel se na krátkovlnném vysílání Kuratoria pro české krajany žijící mimo Protektorát a mimo Říši. Po válce byl odsouzen v rámci tzv. „poúnorové retribuce“, a sice na jeden rok. Nakonec skončil dokonce v sítích československé StB, ale tato spolupráce, zahájená v roce 1958, trvala pouze dva roky. Počátkem 80. let byl však „spící agent“ M. Potužník opět kontaktován a úkolován zapojením do akce „Simeon“ proti židovskému disidentu Rudolfu Slánskému mladšímu. StB si na Potužníka vzpomněla proto, že čirou náhodou pracoval ve stejném podniku jako Slánský a také oba měli chatu ve stejné obci. Slánský (1935-2006) byl synem komunisty popraveného generálního tajemníka KSČ Rudolfa Slánského a signatářem Charty 77. Potužník, v té době mimochodem člen Československé strany lidové, se měl úkolu údajně s nadšením ujmout. Novinář Jan Gazdík před téměř jedním desetiletím případ připomněl a napsal, že „český fašista“ Potužník se rád tohoto úkolu chopil, protože tito lidé po válce považovali stíhat bývalé odbojáře, zvlášť když byli Židé, za svůj „svatý úkol“. Pro nedostatek vzájemných kontaktů mězi oběma muži, tj. mezi Potužníkem a Slánským, však z nasazení nakonec sešlo. (-lb-)

Moravec strašil třetí světovou válkou, ale Češi chtěli mít hlavně svůj klid – od všech

K událostem před 70 lety – nálady českého obyvatelstva v předvečer „Týdne mládeže“
Lukáš Beer

Dny české mládeže v jižních Čechách v červnu 1944: uprostřed vítěz v běhu
na 1000 m v kategorii mladšího dorostu (14-16 let) Ticháček z Domažlic.

V předchozím textu jsme si přiblížili, jaké přípravy na protektorátní úrovni předcházely pořádání „Týdne mládeže“ ve dnech 1.-9. července 1944 v Praze. Dnes se podíváme na to, co se tehdy Čechům honilo hlavou – alespoň podle tajně pořizovaných  situačných zpráv německého Sicherheitsdienstu o náladách mezi obyvatelstvem Protektorátu.

Je přirozené, že hlavní událostí posledních týdnů bylo vylodění Spojenců v Normandii počátkem června 1944. Češi s maximálním zájmem sledovali dění okolo vývoje na nově otevřené frontě.  Pozoruhodné přitom bylo, že Češi ohledně zpravodajství na západní frontě nevěřili jak německým, tak ani spojeneckým zprávám o vývoji situace, protože si všechny zprávy navzájem nesmyslně a silně odporovaly. Mezi lidmi byl vyjadřován názor, že nejrozumnější je poslouchat zprávy švýcarského rozhlasu, protože ten je nejobjektivnější a člověk si pak může udělat skutečný obrázek o vývoji situace.

Úspěšný český boxer dával české mládeži za vzor Hitlerova slova

K událostem před 70 lety
Lukáš Beer 

Ještě předtím, než proběhly finálové boje mladých sportovců v prvním červen-
covém týdnu 1944 v Praze, soutěžilo ve všech 80 okresech Protektorátu na
70.000 chlapců a dívek. Stejně tak i v Kolíně – na snímku průvod Kuratoria
pro výchovu mládeže městem o "Letním dni mládeže" v červnu 1944.
Foto: fotoarchiv Lukáše Beera

Stojíme v předvečer největší události, k jaké se dostává naše mládež za řadu posledních let. Bude to až dosud největší podnik z těch asi pěti nebo šesti velkých událostí, pořádaných za teprve dvouleté existence Kuratoria pro výchovu mládeže. Svým rozsahem a zejména v porovnání se skutečným počtem obyvatelstva Protektorátu je to vpravdě evropská událost ve sportovním životě.“ Tato slova napsal 26. června 1944 pro Polední list Josef Hampacher – sám úspěšný sportovec, který ve třicátých letech patřil k tehdejší československé boxerské špičce. A onou „evropskou událostí“ měl Hampacher na mysli vyvrcholení „Letních her české mládeže“, pořádáných „kolaborantským“ Kuratoriem pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě ve dnech od 1. do 9. července 1944 v hlavním městě Protektorátu.

So entging der Vertreiber-Präsident Edvard Beneš knapp vor dem Kriegsende einem Attentat

Eine sechsköpfige Gruppe von jungen Tschechen und Slowaken wurde im April 1945 aus Prag entsandt, um Edvard Beneš zur Strecke zu bringen. Der selbsternannte tschechoslowakische Staatspräsident verdankte sein Überleben möglicherweise nur einer Aneinanderkettung von Zufällen. Der Anführer der besagten Attentäter-Gruppe verstarb erst Ende 2011 in einer böhmischen Kleinstadt als verehrter und geschätzter Mitbürger – sein „Jugendgeheimnis“ nahm sich der Neunzigjährige mit ins Grab. 
Lukas Beer

Jan Svoboda als 21jähriger Funktionär des "Kuratoriums für die
tschechische Jugenderziehung" (links) und 2000 bei einer
Preisverleihung für Verdienste in der Ortsgeschichte.

Kaum einem Sudetendeutschen dürfte die folgende Geschichte auch nur einigermaßen bekannt sein – dabei müßte sie naturgemäß insbesondere in den Vertriebenenkreisen reichlich Aufmerksamkeit erregen, gilt doch der Name des tschechoslowakischen Staatspräsidenten Edvard Beneš seit jeher geradezu als Inbegriff der Vertreibung und Enteignung der deutschen Bevölkerung aus dem böhmisch-mährischen Raum nach 1945, und nicht zuletzt auch als verhaßte Personifikation des geschehenen Unrechts. Aber auch auf der tschechischen Seite ist dieser Teil der nationalen Zeitgeschichte bis auf eine Gemeinde eingefleischter Historiker und einschlägig interessierter Leser der Fachliteratur weitgehend unbekannt.

Hitlerovi Češi (video)

Bližší informace o knize ZDE.

Atentátník Jan Svoboda před nedávnem zemřel

Muž, o kterém málem psaly české učebnice dějepisu, zemřel v prosinci 2011 ve věku 90 let
Lukáš Beer 

V roce 1942 přinesl ilustrovaný časopis Pestrý týden reportáž
o Kuratoriu pro výchovu mládeže, kde se objevil i tento portrét
Jana Svobody (vlevo, foto: archiv L. Beera). Na pravém snímku
je Jan Svoboda v roce 2000 při přebírání ocenění "Blanický rytíř"
(Zdroj: www.blanicti-rytiri.cz)

Bývalý významný funkcionář Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě (1942-1945), ve svém mládí přesvědčený nacionální socialista a člověk, jenž byl počátkem roku 1945 pověřen úkolem spáchat atentát na dr. Edvarda Beneše, který se nakonec nezdařil (Náš směr přinesl zvláštní samostatný příspěvek), již není mezi živými. Jan Svoboda byl v roce 1947 odsouzen k trestu smrti, posléze prezidentem Benešem omilostněn a odpykal si ve vězení 17 let (do roku 1963). Vše nasvědčuje tomu, že ve svém okolí byl po svém propuštění až do konce života, jako velmi oblíbený a vážený občan a člověk, mylně považován za účastníka protikomunistického odboje, který byl odsouzený až po komunistickém převratu v únoru 1948. Náplní druhé půlky Svobodova života byl až do vysokého věku zájem o regionální národopis Podblanicka, kde se v tomto směru hodně zasloužil.

Jak se mezi Čechy oslavovaly Hitlerovy 55. narozeniny

Před 70 lety nabyly každoroční oficiální oslavy „narozenin Vůdce“ v Protektorátu nového významu 
Lukáš Beer

Oslavy narozenin Adolfa Hitlera 20. dubna 1944 v Písku:  Desetiletý český
chlapec skládá jako nový člen Kuratoria pro výchovu mládeže slavnostní slib.
Foto: veškeré snímky v článku archiv Lukáše Beera

Den 20. dubna 1889, kdy přišel na svět Adolf Hitler, byl sice v Protektorátu Čechy a Morava připomínán již od samotného zřízení tohoto útvaru, ale oslavy Hitlerových narozenin v letech 1943 a 1944 nabyly určitých změn. A to i kvalitativního rázu, jak ostatně dokládají tajné situační zprávy německé Bezpečnostní služby (Sicherheitsdienst) o tom, jak Češi k oficiálním oslavám „narozenin Vůdce“ přistupovali.

V roce 1943 dostaly oslavy nový ráz – na území celého Protektorátu se jich ujala mládežnická organizace Kuratorium pro výchovu mládeže. Slavnostně oblečená školní mládež si nejprve přímo ve vyučování vyslechla odpovídající rozhlasovou relaci. Hlavní oslavy pak probíhaly večer pod hlavičkou Kuratoria v Smetanově síni Obecního domu. Průběh této akce z roku 1943, do které byla samozřejmě zapojena i celá protektorátní reprezentace, byl pražským Sicherheitsdienstem hodnocen velmi pozitivně, a to i ohledně reakce přítomných Čechů, kteří prý uznávali uspořádání oslavy českých národních barvách, s barevnou kulisou krojů české mládeže na jevišti a s přednesem národních písní. Agent Sicherheitsdienstu si dokonce poznamenal:  „Nápadný je zde především disciplinovaný postoj a řízné vystupování, vynikající forma zdravení a ,německý účes‘ u mnoha mladistvých Čechů.“  Stejně tak i oslavy Hitlerových narozenin „českou mládeží“ v jednotlivých okresních městech Protektorátu byly podle Němců „bez výjimky“ velmi dobře organizovány a „vedle mládeže se těchto oslav zúčastnili také četní dospělí, kteří mnohdy projevovali velký zájem a živě tleskali“. (Mnohem podrobnější informace o tom, jak byly německé úřady spokojeny s tím, jak se Češi vypořádali s oslavami Hitlerových narozenin v dubnu 1943, nalezne čtenář v právě vydané knize „Hitlerovi Češi“.)

Muž, který málem zabil Edvarda Beneše

Atentát na Beneše: V dubnu 1945 unikl „československý prezident“ možná jen díky náhodným okolnostem smrti, kterou mu chystala skupina Čechů z Kuratoria a Slováků z Hlinkovy gardy
Lukáš Beer 

Za myšlenkou fyzické likvidace Edvarda Beneše stál na počátku roku
1945 německý poradce v Kuratoriu pro výchovu mládeže v Čechách a na
Moravě, SS-Untersturmführer Krannich (na levé fotografii společně s ge-
nerálním referentem Kuratoria Františkem Teunerem, který je blíže k
objektivu). Atentát mělo provést 6 mladých mužů, mezi nimi v první
řadě funkcionář Kuratoria, teprve 24-letý Jan Svoboda (portrét vpravo).
Foto: Archiv Lukáše Beera

Český historik Ivo Pejčoch tento příběh sice již důkladně popsal ve své práci „Fašismus v českých zemích“ (Academia, 2011) – ale obličej muže, který se málem proslavil tím, že jako „protipól“ atentátníků Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše na sklonku války zneškodnil hlavu západního „československého odboje“ Edvarda Beneše, česká veřejnost vlastně vůbec nezná. Novinář Stanislav Motl před rokem ve svém pořadu „Stopy, fakta, tajemství“ o této (veřejnosti donedávna prakticky neznámé) kapitole českých dějin zajímavě referoval, celé jméno hlavního hrdiny příběhu však neprozradil.

V ústředí Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě působila celá řada německých poradců Hitler-Jugendu. Vedle vedoucího poradce pro celé Kuratorium mělo svého německého poradce i každé dílčí oddělení (organizační skupina, tělovýchovná skupina, skupina sociální výchovy, skupina duchovní výchovy a skupina pro pracovní nasazení české mládeže). Patřil mezi ně i SS-Untersturmführer Krannich – muž, který dle poválečných výpovědí má stát za nápadem spáchat atentát na Edvarda Beneše a některé další členy tehdejší tzv. exilové vlády. Dr. Krannich si počátkem roku 1945 pozval k osobnímu pohovoru jednoho z čelních funkcionářů Kuratoria, čtyřiadvacetiletého Jana Svobodu.

Průvodce protektorátní Prahou: V „knize roku 2013“ se lže o Kuratoriu

Lukáš Beer

Tato manifestace Kuratoria z 7. prosince 1944 v pražské Lucerně podle Jiřího
Padevěta "skončila fiaskem", protože na ní odbojová skupina zaútočila slzným
plynem. Není to ale vůbec pravda. Foto: Archiv L. Beera.

Knižní titul „Průvodce protektorátní Prahou“ (Academia) Jiřího Padevěta byl 8. dubna zvolen „Knihou roku“ na 13. ročníku udělování cen Magnesia Litera. Dílo na přibližně 800 stranách originálním stylem mapuje Prahu podle jednotlivých lokalit a přiřazuje k nim, většinou telegrafickým a heslovitým způsobem, veškeré události a historické okolnosti z let 1939-1945, které autor považoval z nějakého důvodu za významné. K těmto doplnil pěknou řádku fotografií, ačkoliv nápadně velký podíl z nich se nevztahuje až tak na typickou Prahu doby protektorátní, jako spíše na několik málo dní „pražského povstání“. Nicméně dílo má určitě své kouzlo a poslouží jako zajímavá encyklopedie, v níž lze najít takové perličky, jako kupříkladu na které adrese v letech 1943-1945 bydlel se svou rodinou ministr Emanuel Moravec (U dejvického rybníčku 1875/20). Stačí si pak zadat adresu do „Google Maps“ a prohlédnout si virtuálně vilu i s okolím.

Právě vyšlo: Hitlerovi Češi

Kniha Lukáše Beera, která možná přinutí některé české historiky vrátit titul právě vyšla a je k zakoupení v našem e-shopu.

A ne, není to apríl! Knihu je možné zakoupit v cenově výhodných akcích Hitlerovi Češi na Pranýři a Zamlčené dějiny.

Češi byli za Hitlera výslovně uváděni jako árijský národ v osobních průkazech s rodokmeny předků; z českých chlapců se měl vytvářet nový nacistický vůdcovský dorost na elitních školách NAPOLA; čeští muži měli být přijímáni do řad SS; „česká krev“ byla zákonem chráněna před míšením se Židy… 

Etablovaná česká historiografie k těmto skutečnostem mlčí, jelikož se tato historicky podložená fakta nehodí do narýsovaného konceptu, podle nějž Češi v nové Hitlerově Evropě neměli fyzicky co pohledávat. Autor Lukáš Beer naopak demonstruje, že pro Čecha v „Nové Evropě“ bylo zamýšleno rovnocenné místo vedle Němce, a to nejen na příkladu masové ideologické převýchovy české mládeže v Protektorátu, která měla být na přání německých míst vychovávána ve stejném duchu jako německá mládež v Hitler-Jugend.

Hledají se pamětníci: Chodili jste (nebo Vaši předkové) do povinné služby Kuratoria?

Poznáváte někoho z Vašich předků na fotografii z 5. května 1944? Byla po-
řízena v okolí Uherského Hradiště společně s místním okresním pověřencem
Kuratoria pro výchovu mládeže. Foto: Archiv Lukáše Beera

Žijeme v období, kdy už se z našeho okolí pomalu ale jistě vytrácejí poslední, bezprostřední doboví svědci jedné z nejklíčovějších epoch našich národních dějin. Přesto si ale překvapivě mnoho starších lidí moc dobře ještě pamatuje na své docházení do „povinné služby mládeže“ v rámci tzv. Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě v letech 1942-1945. V květnu 1944 bylo do činnosti organizace zapojeno okolo půl milionu českých dětí a mladistvých a v souvislosti s blížícím se koncem války a narůstajícími problémy Německa zůstal nábor do Kuratoria doslova na půli cesty – na území Protektorátu žil totiž v letech 1943-1945 zhruba jeden milion dětí a dospívajících ve věku od 10 do 18 let.

Před 70 lety: Jak Češi reagovali na uzavření československo-sovětské smlouvy Benešem?

Lukáš Beer

Do pražské Lucerny svolalo Kuratorium pro výchovu mládeže na
15. prosince 1943 "protibolševickou manifestaci". V hledišti zasedli vedle
Emanuela Moravce a předsedy vlády Jaroslava Krejčího SS-Obersturm-
bannführer Ferdinand Fischer (vlevo z pohledu zepředu) a vedoucí kultur-
ně-politického oddělení SS-Sturmbannführer Martin Wolf (vpravo), dále
za kancelář státního prezidenta kabinetní šéf dr. Popelka a politický  
referent doc. dr. Kliment. Foto: archiv Lukáše Beera.

Navzdory předvánočním přípravám, které v prosinci roku 1943 zaměstnávaly české obyvatelstvo v Protektorátu, a pozornosti, jež byla přirozeně věnována zásobovací problematice a cenám zboží, se Češi poměrně intenzivně zabývali nedávnou cestou Edvarda Beneše do Moskvy a s tím souvisejícím uzavřením smlouvy se Stalinem. Z pohledu naprosté většiny Čechů znamenalo uzavření tohoto paktu skvělý výkon, kterým měl Beneš dokázat své velké státnické schopnosti. Zvlášť pozitivně Češi vnímali, že tato smlouva byla uzavřena jako pakt o neútočení na dobu dvaceti let, čímž bude Protektorát - vlastně již obnovené Československo - držen stranou veškerých válečných konfliktů. (1) Naprostá většina českého obyvatelstva byla již v květnových měsících roku 1943 přesvědčena o tom, že porážka Třetí říše je neodvratná - v květnu lidé předpokládali, že konec války přijde za tři nebo čtyři měsíce, v říjnu a listopadu tohoto roku mezi Čechy kolovaly fámy, že Adolf Hitler svolá Říšský sněm a podá před ním demisi a vládu převezme německá opoziční vláda. Národ se udržoval v kolektivní náladě, která kázala, že je v této době nerozumné „předčasně vyvěsit praporek“ a že je zbytečné do věcí nějak zasahovat, protože osud českého národa bude řešen velmocemi samotnými bez něj. Sabotáže a podobné aktivity lidé považovali za zbytečné, nic neovlivňující a pouze přinášející zbytečné oběti na životech. Za těchto okolností bylo i nerozumné politicky se více než průměr exponovat formou loajality nebo oddaosti vůči Říši, ne-li přímo "proněmeckým" aktivismem. Lidé už pevně počítali s návratem Židů do země, což ovšem všeobecně nebylo přijímáno s nadšením. Mnoho Čechů bylo toho názoru, že to jediné, k čemu byla vláda Němců v Protektorátu dobrá, bylo to, že se takto mohli zbavit Židů. (2) Že tedy Benešova cesta do Moskvy bude mít reálný dopad na budoucnost národa, bylo témeř každému Čechu více než jasné. Ti ale žili v přesvědčení, že situace by byla pro Čechy pod bolševickým režimem pouze „z poloviny tak zlá“ jako pod Němci. Přesto se ale ozývaly i kritické hlasy, podobné komentáři jednoho českého lékaře z Frýdku, který mínil, že Němci by měli všem nespokojeným Čechům umožnit legální vycestování do Sovětského svazu. Byl ale sám přesvědčen o tom, že k něčemu takovému by se nikdo dobrovolně nepřihlásil... (3)

O čem budou „Hitlerovi Češi“?

Známý protektorátní novinář Karel Werner se v srpnu 1942 zúčastnil spolu se skupinou mladých českých mužů, kteří měli tvořit budoucí výchovný kádr nové státní organizace mládeže, „studijní cesty“ po celém Německu. Češi se v Říši seznamovali s prací a se zařízeními Hitlerovy mládeže. Když zavítali do Němci obsazeného Lucemburska, neuniklo jim silné protiříšské smýšlení tamních obyvatel, připomínající jim trochu poměry v Protektorátu. Příčiny antipatií obyvatelstva však spočívaly v něčem jiném než v Čechách a na Moravě - Němci v Lucembursku zavedli celou řadu daní. V sousedním Lotrinsku a v Métách se účastníci české výpravy pochvalně vyjadřovali o vysoké obytné kultuře tamních lidí a všudypřítomné čistotě. Německý Sicherheitsdienst si však také poznamenal, že Čechy podle jejich vlastních slov „bilo do očí“, že do tamní Hitlerovy mládeže byli přijímáni mladiství, kteří byli „rasově daleko pod průměrem českého národa“. - Lze říci, že nová kniha Lukáše Beera se ústředně tématicky točí okolo vnímání rasového profilu českého národa v letech 1939-1945 a důsledků, které z toho měly pro něj v případě Hitlerova vítězství vyplynout.

Jutta Rüdigerová – Vůdkyně dívek ve Třetí říši (6.)

Předchozí díly: 1. díl - 2. díl - 3. díl - 4. díl - 5. díl
V Protektorátu Čechy a Morava
Lukáš Beer

Hosté IV. oddělení českého Kuratoria pro výchovu mládeže: německé dívky
BDM z okolí Hamburku pečující o děti na návštěvě v Čechách.
Foto: Archiv Lukáše Beera

Po obsazení Norska a Dánska německými vojsky v dubnu 1940 byla brzy navázána spolupráce s „Jente Hird“, mládeží norské fašistické strany „Nasjonal Samling“, vedené a v roce 1933 spoluzaložené Vidkunem Quislingem. Jutta Rüdigerová to ve svých pamětech líčila takto: „Quisling ve dvacátých letech společně se známým polárním badatelem Fridtjofem Nansenem, který jako vrchní komisař Svazu národů organizoval pomocné akce pro hladovějící obyvatelstvo Sovětského svazu, zažil lidi ovládané Moskvou v nepředstavitelné bídě a nabyl později přesvědčení, že pouze Adolf Hitler může Evropu uchránit před bolševismem. Z toho důvodu byl ochoten úzce spolupracovat s Německem. Daroval Adolfu Hitlerovi malou vikingskou loď ze stříbra, na které stál nápis: ,Adolfu Hitlerovi, Vůdci všech Germánů - Vidkun Quisling‘.“ Také s dánskou mládeží byl navázán dobrý kontakt. Její vedoucí činitel, Christian Frederik von Schalburg, narozen v roce 1906 na Sibiři jako syn ruské matky a dánského otce, padl v roce 1942 v hodnosti SS-Obersturmbannführera na východní frontě.