 |
| Prvního kola soutěže "Knihovny pro mládež" se zúčastnilo 5630 českých dětí a 12. července 1943 se v pražském Orbisu losovalo o nejlepší ceny. O rok později se soutěže zůčastnil již dvojnásobný počet dětí. Odhaduje se, že sešity vyprávějcící o odvaze německých vojáků ve válce měly minimálně 100.000 pravidelných českých čtenářů. |
Vyjadřovat se k záběrům, znázorňujícím příslušníky českého národa, vítající průjezd amerického konvoje zemí s americkými vlajkami a slivovicí, se na tomto místě již nebudeme – jen si tiše důkladně poznačme do našich zápisníčků, co dnes naše oči viděly a uši slyšely, abychom si mohli ucelit naše poznatky o psychogramu tohoto středoevropského etnika. A případně tyto poznámky znovu vytáhneme z kapes, až někteří příslušníci tohoto národa opět budou hořce plakat nad hrobem, a pěkně jim to pak připomeneme.
Dnes si ale prozatím vytáhneme z kapes vzpomínky na dobu, která už je dávno za námi a o které se většina lidí kolem nás domnívá, že se s ní vyčerpávajícím způsobem seznámila ve školních lavicích a zbytek o ní dovyprávěli čeští historikové v pořadech o atentátu na Heydricha. Hledat takovéto vzpomínky na léta 1943-1944 bude ovšem velmi těžké. Čeští historikové se postarali o to, že tyto vzpomínky naprosto vymizely z paměti národa – vlastně se tak kolektivně stalo velmi brzy, ihned po květnu roku 1945. Jedná se o kapitolu českých dějin, u které česká historiografie trpí prazvláštní amnézií.
 |
| Tento příběh – v českém překladu "Generálův motocyklista" – byl českými kluky zvolen za absolutního vítěze 2. kola souteže "Knihovny pro mládež", jejíž slosování proběhlo 16. prosince 1943 v sále pražské Lucerny. |
Můj otec mi často vyprávěl, že němečtí vojáci jsou velmi hodní. Za světové války mu jeden německý voják zachránil život, když se na něj vrhl vzteklý bolševik...
Všude je vidět kamarádství a jednota německého hrdiny, a proto věřím pevně ve vítězství Říše... V tomto čísle je popsána odvaha, nebojácnost a kamarádství německých vojáků. Proto se mi líbilo. Takováto armáda musí zvítězit. Škoda, že se ještě nemůžeme na jejich straně účastnit boje proti nepříteli..
Sotva se mohu dočkat dalšího sešitu o odvážných německých kamarádech, kteří daleko od své vlasti bojují také za nás, český národ. Kéž by tyto časopisy vycházely častěji!...
Rád čtu hrdinské příběhy o německých vojácích, jak bojují a nebojí se smrti, za Vůdce, za Velkoněmeckou Říši a za novou Evropu. V této knize je to obzvláště napínavým způsobem popsáno. Vůbec jsem nemohl přestat v četbě. Dříve, než jsem od knihkupce došel domů, měl jsem knížku cestou už přečtenu...
Dokud se mi nedostal do rukou první sešit Knihovny pro mládež, měl jsem „Romány do kapsy“ hlupácky za nejzajímavější čtivo. Ale po přečtení několika dalších sešitů jsem tuto představu ztratil. Nyní si dovedu vysvětlit, kolik námahy na sebe bere německý voják, aby uchránil Evropu před nepřítelem. Musíme mu při této těžké práci pomoci, abychom přivodili brzký konec války....
Jak často jsem slýchával v rozhlase, že letci bombardovali bolševická a anglická města. Až budu jednou také letcem...
Líbí se mi to proto, že to nám mladým ukazuje, že disciplína a kamarádství vše zvládne a že si na ně nepřijde žádná zbraň. Ano, to je branná moc Vůdce Adolfa Hitlera....
 |
| Knihu Hitlerovi Češi lze objednat ZDE |
Nikoliv – jedná se pouze o malé ukázky z dopisů českých chlapců (a sem tam i dívek), kteří v období od května roku 1943 do května 1944 zasílali své dopisy pražskému nakladatelství Orbis, jenž v tomto období třikrát vyhlásilo slosovací soutěže „Knihovny pro mládež“. Tito chlapci posílali své dopisy z vlastní vůle a s očividným nadšením pro věc. První slavnostní slosování Orbisu proběhlo 12. července 1943, druhé kolo pak 16. prosince 1943 a třetí kolo 4. června 1944.
Účastníkům soutěže byly položeny tři otázky: „1. Které z dosavadních čísel Knihovny pro mládež se vám nejlépe líbilo?; 2. Proč se vám nejlépe líbilo?; 3. Které další číslo se vám nejlépe líbilo?“ Po první výzvě v květnu 1943 obdrželi pořadatelé 5630 odpovědí, po druhé výzvě narostl počet soutěžících už na 10.046 a neuvěřitelných jedenáct měsíců před koncem války se soutěže zúčastnilo již 10.826 mladých českých jinochů a dívek.
Proč „neuvěřitelných“? Protože valná část oněch sedmadvaceti tisíců odpovědí českých dětí vyznívala ve stejném duchu jako právě před chvílí odcitované pasáže z dopisů, vyjadřovala zde obdiv hrdinství německých vojáků, bojujících proti Spojencům.
„Knihovna pro mládež“ byly malé ilustrované sešity, původně vycházející v Berlíně v řadě „Válečné knihovny německé mládeže“ a „Erlebnis-Bücherei“, které vydávalo nakladatelství patřící NSDAP. Jejich původním iniciátorem byl říšský vedoucí mládeže Baldur von Schirach. „Válečná knihovna“ vycházela s podporou vrchního velitelství pozemního vojska, vrchního velitelství námořnictva i vrchního velitelství Luftwaffe. Dějství příběhů se většinou odehrávalo ve Druhé světové válce na bojištích v Evropě a severní Africe. Čeští kluci si od počátku roku 1943 českou mutaci „knihovny“ pořizovali za dvě koruny, zatímco němečtí kluci ji kupovali za dvacet říšských feniků. Pro velkou poptávku musel být neustále zvyšován náklad jednotlivých česky psaných čísel, která vycházela dvakrát do měsíce. Původně jeden výtisk vycházel v nákladu 10.000 exemplářů, už během prvního pololetí roku 1943 musel být náklad navýšen na 120.000 exemplářů na jedno číslo, takže k datu 30. června 1943 vyšlo celkem 1,440.000 sešitů. A s vydáváním se pokračovalo až do roku 1945.
České kluky do čtení této literatury nikdo nutit nemusel – naopak: jakmile se časopis objevil v novinovém stánku, hned se po něm zaprášilo. Mnohým nezbývalo nic jiného, než si sešit vypůjčit od kamaráda. Jednalo se i o nejžádanější četbu v letních táborech chlapců, pořádaných Kuratoriem pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě v letech 1943 a 1944. „Knihovna pro mládež“ byla nedostatkovým zbožím...
A co se českým dětem na obsahu těchto sešitů tak líbilo?
Mnohé napovídá už jenom sestava titulů, které se v soutěži umístily na prvních místech. V první slosovací soutěži vyhrál sešit „Posádka JU 88 se vrátila“, na druhém místě se umístil „Průlom Metaxovou linií“ (příběh z dubna 1941, který se odehrával na Balkáně – německé jednotce se zde podařilo prorazit 200 km dlouhou linii bunkrů na řecko-bulharských hranicích) a na třetím místě „Boj o Krétu“. V druhém kole soutěže zvítězil „Generálův motocyklista“ a na druhém místě se ocitl sešit „38 mužů dobývá Vichy“, který podobně jako vítězný sešit líčil statečnost německého vojáka. Absolutním vítězem třetího kola soutěže byl „Pancéřový stíhač od Abbeville“, druhým nejlépe umístěným sešitem byl letecký příběh z aktuální války „Železná křídla“ a na třetím místě příběh z námořního prostředí „Boj s minou“. Chlapci ve svém hlasování také uváděli, proč se jim ten či onen konkrétní příběh líbil – naprostá většina uváděla vlastnosti „hrdinství, odvahu a vojenské vlastnosti“. Naproti tomu pouze 5 % hlasů uvedlo jako důvod motiv „boj proti bolševismu“.
V knize Hitlerovi Češi čtenář nalezne nejen doklady o tom, jak německá místa tuto soutěž hodnotila, a podrobný popis průběhu jednotlivých soutěží (na poslední kolo soutěže v červnu 1944 se přišlo podívat 3000 dětí a řada dalších se do cirkusu Apollo, kde akce probíhala, už nevtěsnala a česká protektorátní policie proto musela pro velký nával zájemců sjednat pořádek), ale i sérii velmi zajímavých fotografií.
Není třeba nikterak dodávat, jak propagandisticky úspěšný průběh akce hodnotil dobový protektorátní tisk. Přesto zájem českých chlapců o tuto literaturu neustále narůstal, až to nezůstalo bez povšimnutí zahraničního exilu v Londýně a v Moskvě. Tomu se tyto tendence pochopitelně nemohly líbit. I o této problematice nalezne čtenář v knize Hitlerovi Češi řadu historických dokladů.
