Krátce nato se ozvalo mnichovské sdružení Sudetendeutsche Landsmannschaft Bundesverband e. V., nikoli však s blahopřáním, jak by se dalo očekávat, nýbrž se serií osočujících tvrzení. Ačkoli náš registrační proces není zcela završen a je možné, že ministerstvo nebude poslední rozsudek respektovat, tak jako nerespektovalo předchozí soudní rozhodnutí, tvrzení z Mnichova nemůžeme ponechat zcela bez reakce.
Naše občanské sdružení vzniklo v plném souladu s českými zákony, v úplnosti respektujíc i ustanovení omezující volbu názvu z hlediska zaměnitelnosti s jiným subjektem. Toto ustanovení přikazuje, že název sdružení se musí výrazně lišit od názvu právnické osoby, která již vyvíjí činnost na území České republiky, od názvu orgánu veřejné moci České republiky, od názvu mezinárodní organisace, jejího orgánu nebo její instituce a od názvu Evropské unie a jejích orgánů. Protože Sudetendeutsche Landsmannschaft, e. V., v České republice žádnou činnost nevyvíjí, nemůže se nyní dovolávat domnělé možnosti záměny. Budiž podotknuto, že německému spolku nic nebránilo, aby učinil to samé, co my, tedy založil v této zemi svůj pobočný spolek, podobný, jaký existuje v Rakousku, a tak jako my prošel mnohaletým zápasem s českými orgány o jeho registraci.
My jsme v tomto zápase uspěli a byly nám zaregistrovány stanovy, ve kterých nazýváme věci pravými jmény, tedy vyhnání sudetských Němců zločinem, ethnickou čistkou a genocidiem, osoby, jež se tohoto bezpráví dopustily nebo k němu daly podnět, válečnými zločinci, a tzv. Benešovy dekrety legalisací zjevného bezpráví. Byli jsme to my a nikoli mnichovský spolek, kdo tohoto úspěchu dosáhl. Jestliže Sudetendeutsche Landsmannschaft Bundesverband e. V., místo tohoto úsilí zřídil své zastoupení ve formě společnosti s ručením omezeným, obcházeje tak zjevně český zákon o sdružování občanů, může nám nyní jen stěží vyčítat, že jsme udělali to, co měl hned po r. 1989 učinit on sám.
V mnichovské tiskové zprávě nás zarážejí i některé formulace, např. tvrzení, že spolek je „oficiálním“ představitelem všech sudetských Němců, tedy celé sudetoněmecké ethnické skupiny – jako by snad spolek, soukromý subjekt, mohl zastupovat kohokoli jiného než své vlastní členy –, a že v České republice mají kterési dva spolky „výhradní“ právo mluvit za všechny Němce žijící v této zemi, jako by snad tyto spolky podle zákona měly, či směly mít, takovou pravomoc.
My o sobě nic takového netvrdíme, a dobře víme, že v souladu se zákonem ani tvrdit nemůžeme. Jsme otevřeni všem, Čechům i Němcům, avšak hovořit a jednat budeme jen za sebe a za své vlastní členy. Nelze arci opomenout, že to vše se děje jen několik týdnů poté, co Sudetendeutsche Landsmannschaft Bundesverband e. V., změnil své stanovy způsobem, který vzbuzuje důvodné pochybnosti, zda spolek ještě vůbec hodlá realisovat to, o co desítky let domněle usiloval, anebo zda na své cíle definitivně resignoval a přeměnil se na pouhý pamětnicko-folklorní kroužek. Není však na nás, abychom německému spolku do jeho činnosti mluvili. Zdroj:(-sks-)
