Česká emigrace 1939-1945 a „světové Židovstvo“ (1.)

Walter Jacobi (v druhé řadě v uniformě a s brýlemi) na dvoře 
protivínského zámku, kde byl koncem května 1943 slavnostně 
zahájen provoz výcvikového tábora Kuratoria pro výchovu 
mládeže. Vlevo ministr zemědělství a lesnictví Adolf Hrubý 
a vedle něj Jaroslav Krejčí, předseda protektorátní vlády.

Český historik Dalibor Krčmář z Památníku Terezín publikoval v roce 2011 poměrně důkladnou a obsáhlou studii [1] o jedné z výrazných osobností protektorátních dějin – byl jím Walter Jacobi, který působil od dubna 1942 jako vedoucí „SD-Leitabschnittu Prag“. Jacobi (narozen 2. července 1909 v Mnichově, vystudoval právní vědy v Jeně, Tübingenu a v Halle an der Saale) působil v Praze již od roku 1939 a nejprve vedl v pražské ústředně Sicherheitsdienstu (SD) referát zpracovávající „politická uskupení Čechů“. Náplň jeho činnosti tvořilo studium českých politických organizací a skupin, které ústilo v textové elaboráty v podobě nejrůznějších odborných zpráv, posudků a politických profilů. V lednu 1940 služebně povýšil – byl pověřen vedením „oddělení B“ pro vnitropolitické otázky Protektorátu, které v sobě soustředilo čtyři aktivní referáty monitorující oblasti týkající se ideologických protivníků (v té době např. církve, zednáři, Židé ad.), autonomní správy, politického a zájmového života Čechů či problematiky německé menšiny v Protektorátu.

V čele oddělení B pražského vedoucího úseku SD setrval Jacobi do jara 1942, kdy převzal vedení celého leitabschnittu. Referát B5, jenž vedl v roce 1939, byl v leitabschnittu jeden z nejdůležitějších. Do jeho kompetence spadaly jak jediný oficiální politický subjekt v Protektorátu Národní souručenství, tak rovněž organizace domácích fašistů (Vlajka aj.) nebo jednoznačně protiněmecky orientovaná uskupení jako Sokol a Junák či legionáři. Zprávy o celkové situaci či aktuálních dějích uvnitř sledovaných politických subjektů, posudky na spolupracující Čechy z řad fašistů nebo funkcionáře Národního souručenství vypracovával referát B5 především pro potřeby Karla Hermanna Franka, respektive kanceláře Německého státního tajemníka. Jacobi byl mezi klíčovými složkami německého vedení v Praze postupně uznán za odborníka na problematiku domácího politického prostředí.

V říjnu 1941 byl Jacobi pozván na jednání o situaci českého úřednictva, které se konalo z Heydrichova podnětu na Hradě. Hovořilo se zde mimo jiné o zednářích, od nichž měl být „očištěn“ český úřední aparát. Heydrich pověřil velitele Tajné státní policie Geschkeho sestavením kompletních seznamů zednářských lóží a jejich členů. Walteru Jacobimu uložil propagandisticky využít spisy shromážděné leitabschnittem. Tak se z Jacobiho měsíc trvajícího úsilí „ve večerních hodinách a mimo pracovní dobu“ zrodil spis o tragickém pádu českého nacionalismu vyvolaném Židy-zednáři ve vedení Masarykova státu. Základním faktografickým podkladem byl Jacobimu spis někdejšího politika a žurnalisty Františka Síse o počátcích zednářství skotského ritu v Československu, který měl pražský SD k dispozici v autorově rukopise. Propagandistická linie postavená na tezi, že „český nacionalismus je pozitivní hodnotou, která byla falešně zprzněna“, přičemž i organizace jako Sokol či Junák „jsou ve své podstatě dobré, ale byly pokaženy, okupovány negativní silou“, tj. „židozednářskou“ konspirací, byla do velké míry Jacobiho originálním výtvorem. Heydrichovi se text zamlouval natolik, že rozhodl o jeho urychleném publikování. Ještě v prosinci 1941 vyšla brožura v německém originále, krátce nato v českém překladu pod titulem Golem... Metla Čechů. Rozklad českého nacionalismu.

Po svém povýšení na jaře 1942 se Jacobi zabýval reorganizací SD v Protektorátu a provedl nejprve inspekční cestu po celém jeho území. Inspekční povinnosti tvořily i do budoucna velkou část Jacobiho pracovní náplně. K jeho dalším úkolům patřila vlastní úřední agenda. Dále služebně udržoval osobní styky s několika zástupci německých špiček v Protektorátu, jako např. s ministrem hospodářství Walterem Bertschem nebo vedoucími oddělení v Německém státním ministerstvu. V neposlední řadě patřily k jeho povinnostem reprezentativní úkoly, tedy účast na nejrůznějších konferencích a společenských událostech [2] – v květnu 1943 například podnikl jako člen větší česko-německé delegace návštěvu výcvikového tábora Kuratoria pro výchovu v Čechách a na Moravě v jihočeském Protivíně. [3]

Jacobi pomohl prosadit novou metodiku zpravodajské práce koncentrovanou na odborný zájem o veškerý život v Protektorátu. Příkladem jsou denní zprávy vedoucího úseku SD, pravidelná hlášení o všeobecné situaci a náladě obyvatelstva, jakož i o jednotlivých událostech z nejrůznějších míst Protektorátu, vytvářejí se obsáhlejší texty o politické situaci, společenském, kulturním a hospodářském životě a jeho reflexi mezi Čechy i protektorátními Němci.

V únoru 1943 pověřil Německý státní tajemník Karl Hermann Frank Jacobiho sestavením textu o československé emigraci během první světové války, který by „projednou osvětlil vztah mezi světovým Židovstvem a Benešem“. Frank poskytl Jacobimu obsáhlé podklady a pod jeho jménem vyšla pak k 15. březnu 1943 v nakladatelství Orbis kniha Země zaslíbená. [4] Vyšel i zvláštní výtisk v omezeném množství deseti exemplářů, jehož obal tvořila karikatura zhotovená jedním českým kreslířem. Co tato karikatura měla znázorňovat, popsal Frank v dopisech, které rozesílal s exemplářem výtisku různým osobnostem, mezi nimi i ministru Emanuelu Moravcovi – měla demonstrovat české přísloví „Pod svícnem je největší tma“. „Spis dokumentárně podloženou formou dokazuje, jaký vliv mělo světové Židovstvo v Česko-Slovensku a jmenovitě za Beneše, a znamená v souvislosti momentálního politického vývoje v Protektorátu hodnotné obohacení propagandistické literatury“, uváděl v dopise Frank. [5]

V následující části své studie však historik Krčmář vkládá mezi dokumentačně podložená fakta své vlastní ideologicky podjaté výklady a spekulace, které nikterak nemůže doložit. Uchyluje se zde k něčemu, k čemu má řada českých historiků tendenci. Krčmář spekuluje, proč Jacobiho kniha (hovoří o ní několikrát jako o „pamfletu“) nevyšla v druhém vydání a bez jakéhokoliv podkladu se ptá, zda do nebylo proto, že „že zdaleka nesklidila očekávaný ohlas“.

Jacobi v bohatě dokumentované knize tvrdí, že geneze zrodu československého státu byla spjata s konspirací „světového Židovstva“, židovských bankéřů financujících bolševickou revoluci v Rusku a francouzských zednářů. Obžaloba ze zaprodání národních zájmů je cílena na Masaryka a Beneše. Autor razí tezi, že československý stát byl výtvorem Židů, jejichž moci vlastně podléhal.

Historik z Památníku Terezín v další části své studie ukázkově předvádí umění nevědecké manipulace. O několik odstavců výše právě nadhodil, že Jacobiho kniha možná neměla výraznou odezvu mezi čtenáři, aby pak pokračoval:

Po jejím pročtení není těžké domyslet si, proč se antisemitská brožura obohacená o množství fotografií a reprodukcí listinného materiálu nedočkala odezvy. Jak se mohl Frank domnívat, že nařčení T. G. Masaryka ze spolupráce s židovskými konspiranty při budování republiky nebo jeho syna, potažmo druhého exilu, z role „nadhaněče proti vlastnímu státu a životním zájmům jeho obyvatelstva“ bude mít u Čechů pozitivní odezvu? Jak si mohl myslet Walter Jacobi, že když bude citovat výzvy o solidaritě s Židy z jinak zakázaného londýnského vysílání, budou lidé věřit tomu, že za „českými hlasateli v Londýně bylo možno viděti židovského přikazatele“?

Ale ponechme ale nyní stranou tyto primitivní manipulační metody tohoto českého státního historika.

V zářijovém-říjnovém čísle německy psaného časopisu Böhmen und Mähren vyšel článek Waltera Jacobiho o údajném propojení „československého exilu“ s „mezinárodním Židovstvem“, který českému čtenáři přineseme v překladu.

Dodejme ještě, že Walter Jacobi byl v září 1945 zatčen Američany v Bavorsku, v únoru 1946 byl převezen do Československa a odsouzen k trestu smrti. Poprava proběhla v sobotu 3. května 1947. Podle zmíněného historika Dalibora Krčmáře to byla zasloužená poprava: „Jacobiho vina nebyla menší než vina ostatních jeho ,soukmenovců‘ z řad velitelů SD. Walter Jacobi spojil svůj život se zločinci, sám se jím stal a na rozdíl od jiných, které se nepodařilo vypátrat, byl právem potrestán.“ [6] (-lb-)

Pokračování ZDE

Prameny:

[1] Krčmář, Dalibor: Walter Jacobi. „Vysloveně intelektuální typ“ v čele protektorátního SD. Terezínské listy 39/2011, s. 28-51

[2] Tamtéž.

[3] Beer, Lukáš: Hitlerovi Češi. Guidemedia etc, Brno 2013, s. 289

[4] Krčmář, Dalibor: Walter Jacobi....

[5] NA, Státní tajemník u říšského protektora v Čechách a na Moravě. Sg. 109-12/260

[6] Krčmář, Dalibor: Walter Jacobi....