Debatní klub o křesťanském sionismu: Jak lze chápat „vyvolený národ“?

Mojmír Kallus debatuje s Filipem Outratou v novém Debatním klubu

Doktor teologie, reverend Stephen Sizer, má následující názory na křesťanský sionismus: Přinejmenším každý čtvrtý americký křesťan, dotázaný magazínem Christianity Today, uvedl, že chápe podporu státu Izrael jako svou biblickou povinnost. Kořeny křesťanského sionismu sahají do raného 19. století až ke skupině výstředních předáků britských křesťanů, kteří začali lobbovat za návrat Židů do Palestiny – coby domněle nezbytnou podmínku příchodu Ježíše Krista. Křesťanský protosionismus předstihl židovský sionismus o víc než 50 let. K nejbojovnějším zastáncům Theodora Herzla patřil křesťanský klérus. Ve své krajní podobě křesťanský sionismus klade důraz na apokalyptické události, startující konec dějin. Spolky křesťanských sionistů – typu International Christian Embassy (ICEJ), Christian Friends of Israel (CFI) či Christians United for Israel (CUFI) – mají značný vliv na americkém Kapitolu a deklarují zázemí více než 50 milionů křesťanských sionistů, kterých je tak minimálně desetkrát více, než sionistů židovských. Filip Outrata, teolog a redaktor nakladatelství Vyšehrad bude debatovat o křesťanském sionismus Mojmírem Kallusem, výkonným předsedou Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzaléma, známého pod zkratkou ICEJ. (-dk-)

Adam B. Bartoš: To, co je dnes módní kritizovat na islámu, se dá říci i o Židech

Debatní klub na téma "migrace" 

Migrace je téma skloňované v médiích ve všech pádech a existuje tak i značné množství lidí, kteří k němu zaujímají veřejně deklarované stanovisko. Do Debatního klubu přijali pozvání osobnosti se značně odlišnými postoji. Prvním je Adam B. Bartoš, předseda politické strany Národní demokracie, a druhým Pavel Novotný, bývalý šéfredaktor internetového periodika Extra. Vzhledem ke slovníku Pavla Novotného debatu nedoporučujeme mladistvým. Za Debatní klub konstatujeme, že byl vznesen návrh na Adama B. Bartoše s tím, že můžeme vulgarity a urážky z úst Pavla Novotného "vypípat", ale bylo nám sděleno, že nemáme nic takového činit a debatu ať ponecháme v původním znění. (-av-)

Vše nejlepší, republiko!

Roman Joch je autorem článku "Vše nejlepší, republiko!", který vyšel v Lidových novinách 9. 10. 2015. Dovolíme si krátkou citaci: "Den vzniku 1. československé republiky 28. října 1918 je pro současnou českou společnost užitečným státotvorným mýtem českého politického národa. Každá společnost potřebuje svůj politický národ utvářející mýtus; společnou loajalitu, principy, historickou událost či hrdost, které národ spojují, na kterých se (téměř všichni) shodnou; kterých sdílení vytváří její politický národ. Jen málokdy se jedná o celou pravdu a nic než pravdu, ve většině případů jde o pravdu či část pravdy zavalenou nánosem sentimentů, iluzí a (po)věr, tedy o mýtus. Mýtus však společensky užitečný; politický národ formující a udržující pohromadě. V případě současného českého politického národa těch možností moc není. Pro některé to může být sv. Václav, ale ne pro všechny. Pro jiné snad husité, ale ze stejných důvodů, leč v gardu opačném, nikoli pro ostatní. A sekularizované většině ani jedno ani druhé asi moc neříká. České stavovské povstání na počátku třicetileté války v první polovině 17. století a následná Bílá hora jsou pro naši současnou politickou společnost relevantní asi tak jako válka růží pro společnost anglickou, tj. nijak..." Článek dále Joch uzavírá sdělením, že "28. říjen je jedním ze dvou užitečných mýtů současného českého politického národa. Tím druhým je 17. listopad (pro současnou společnost a její identitu snad ještě důležitější). A třetí už nemáme." Tomáš Krystlík, autor knih Zamlčené dějiny, pozval Romana Jocha, ředitele Občanského institutu k debatě a on pozvání přijal. (-av-) 

Rabín Daniel Mayer: Vysídlení sudetských Němců bylo správné, situace palestinských uprchlíků v roce 1948 je něco podobného

Propalestinská aktivistka diskutuje s rabínem

Daniel Mayer a Jana Ridvanová v novém Debatním klubu.

Blízký východ je nekončícím zdrojem témat a bohužel i konfliktů. Nejdelší z nich je palestinsko-izraelský nebo chcete-li židovsko-arabský. Konflikt provází termíny a pojmy, jako jsou například sionismus, právo na návrat, historická Palestina, arabské území, střet islámu a judaismu, střet civilizací.  Je zřejmé, že autoři zmíněných termínů sledují vždy nějaký cíl a ti, kteří se o problematiku zajímají nebo jsou sympatizanty jedné ze stran, pak někdy i žasnou, co vše lze v rámci argumentací vyprodukovat a tvářit se u toho vážně. Úvodem této debaty si dovolíme uvést jeden z příkladů výuky dějepisu pro 6. ročník základní školy, kde se doslovně píše: "Od dávných dob bylo území Kanaán osídleno Kananejci. Ve 13. století př. n. l. začaly na toto území pronikat kmeny Hebrejců (Židů) a stalo se jejich vlastí. Krátce po usazení Židů v Kanaánu začali na toto území, ale i na Egypt útočit ,Mořské národy', mezi ně patřilii Pelištejci - Filištíni, kteří se usadili při pobřeží Kanaánu a útočili na Židy." Z této krátké ukázky se tak děti v základní škole dozvědí, že Židé na území "pronikají a usazují se na něm" - což předpokládá dobrovolný odchod Kananejců, a naopak "Pelištejci - Filištíni na Židy útočili." - Jedni tedy pronikají a druzí útočí...

Jan Schneider: Žid může přestat být židem, ale zůstává nadále Židem, praví Halacha

Bezpečnostní analytik a bývalý zpravodajec Jan Schneider, hlásící se k judaismu, patří mezi kritiky protiruské hysterie v České republice. V rozhovoru pro Parlamentní listy navíc prohlásil, že „zájmy Spojených států by se měly rozcházet se zájmy evropských zemí“. Dodal tehdy: „Není normální, když jsou svazky mezi zeměmi ,nerozborné‘ a jejich směřování ,na věčné časy a nikdy jinak‘. Je mi šoufl z lidí, kteří se chovají vůči Západu stejně devótně, jako jejich předchůdci před sedmašedesáti lety vůči Východu.“ Schneider stejně tak upozorňoval na masáž v podobě psychologického tlaku na veřejnost, aby si udělala „správný“ názor.

Debata: „Havloidi“ – jejich cíle, jejich moc a jejich budoucnost

Michal Urban: Multikulturalismus v Evropě ve velké míře propagovali elitní Židé / Radek Velička: Evropská unie nehájí evropské hodnoty, ale hodnoty EU 

Radek Velička a Michal Urban v novém vydání 
Debatního klubu

Téma migrace do Evropské unie, respektive do České republiky a sousedních států, je stále frekventovanější a v médiích se díky tomu objevují názory z celého společenského i politického spektra. Pohledy jsou to různé, snad lépe řečeno značně odlišné. Slova, jako například radikální, či extrémní, jsou pak přívlastkem, nálepkou o snahu negativního stigmatizování těch, kteří nahlas hovoří o tom, co jiní šeptají nebo si jen myslí. Objevují se úvahy o fašizaci společnosti, o hnědnutí, rasismu, nesnášenlivosti a přitom jsou tak označovaní lidé, kteří mají pouze výhradu vůči systému, který podle jejich názoru postupně a hlavně nevratně demontuje společnost postavenou na národních principech, na sdílené kultuře, která má mnohasetletou tradici, na náboženství, na českém jazyku. Jejich obavy pramení z prostého faktu, kterým je sílící migrační vlna s nepříliš optimistickým výhledem  do blízké budoucnosti. Obavy z příchodu velkého počtu lidí vyznávajících jiné civilizační principy, jsou pak pro ně hrozbou, které je podle jejich názoru nutné se postavit a jsou rozhodnutí bránit takovému vývoji. Do Debatního klubu přijali na téma vysvětlení pojmu „havloidi“ Radek Velička, vydavatel Vlasteneckých novin, a Michal Urban, aktivista Generace Identity. (-av-, tit. red.)

Kde končí svoboda slova

Josef Zouhar a Tomáš Pecina v novém Debatním klubu

Kde končí svoboda slova a počíná hrozba postihem formou pokuty nebo nakonec i kriminálem?, je téma debaty, do které přijali pozvání justiční aktivista Tomáš Pecina a Josef Zouhar, soudní znalec v oboru kriminalistika a sociální vědy.

Jak dnes fungují znalci schopní nahlédnout na míru závažnosti nějakého výroku a posoudit nebezpečí z něho plynoucí? V období "normalizace" a ostatně od převratu v roce 1948, vlastně po celou dobu existence  česko-slovenského resp. českého státu, a asi i v dobách předchozích, tedy za Rakouska-Uherska, je poměrně konstantním problémem, že někdo něco někde řekl nebo napsal a následně ho někdo udal a byl z toho někdy i velký problém. Dříve bylo velmi těžké chytit při činu, respektive chytit za slovo potenciálního vyníka a tak měli nejrůznější "Sabinové" spoustu práce spočívající v navazování přímých vztahů s lidmi, které následně udali za to co řekli. Dnes, v naší moderní době je situace pro udavače i samotnou policii situace mnohem přehlednější a jednodušší díky existenci internetu, kamer a zvukových záznamových zařízení, chcete-li odposlechů. Dá se říci, že Orwellova noční můra v podobě Velkého bratra se definitivně probudila v plné síle k životu a začíná se mít čile k práci. Jak pracuje soudní znalec a podle čeho například dešifruje, co je a co není závadné? (-dk-) 

Edukace profánního davu

Dotazník pro Radka Veličku 

Radek Velička je autorem řady webových projektů, které mají velmi vysokou návštěvnost. Chtěl jsem se ho zeptat, zda cena v podobě vulgarismů, hrubosti a někdy i neetického obsahu textů není přece jen příliš vysoká za to, aby, jak píše na stránkách Alfa Libera, naplnil cíle sdružení, kterými mají být "vzdělávání a šíření osvěty v oblasti mediální gramotnosti". (-av-) 

Ransdorf v panice střílí ze svého arzenálu historických nepravd

Hned v úvodu argumentuje citátem údajného Hitlerova výroku z knihy, o které všichni vzdělaní historici již třicet let vědí, že šlo o dílo smyšlených výroků napsaných na objednávku. Kritizovaný historiograf Ransdorfovi odpovídá
Tomáš Krystlík

Novinář Rosenbaum (na snímku vpravo se svým 
přítelem Churchillem) doznal v roce 1981, že 
Rauschninga pro sepsání pamfletu obsahujícího
údajné Hitlerovy výroky v roce 1939 uplatil. V Německu 
se o podvrhu ví nejpozději od roku 1985, kdy na toto 
téma proběhla mediální diskuse historiků. 
V Churchillově zakázce vycházely články v 
Rosenbaumově agentuře, která zásobovala 400 novin 
v 70 zemích světa. Po válce Churchill pobýval často o 
prázdninách v Rosenbaumově vile. Historikové dnes 
knihu, ze které Ransdorf přebral první citát, neberou vážně. 
Pouze "vzdělaný historik" Ransdorf poněkud "zaspal". (lb)

Ve své nejnovější replice citujete návrhy zacházení s Čechy, které byly časem zavrženy, čerpáte ze zdroje, který je prokázanou konfabulací, snášíte argumenty obsahující omyly historiků nebo jejich vyslovené dezinterpretace. Nápadná na Vašich přípisech je jedna věc. Na to, že mě považujte za nicotného skribenta, snášíte nápadně hodně protiargumentů. Proč asi? Že situace je vážná, že sedmdesát let budovaný domeček z polopravd a lží se začíná českým historikům bořit?

Vyvracet Vaše protiargumenty jeden o druhém by určitě naprostou většinu čtenářů odradilo. Zde jen několik málo nepravd, jejichž vyvrácení zabere minimum místa. Je dokázáno, že Rauschning si značnou část Hitlerových výroků vymyslel. V akčním programu SdP z roku 1938, tj. v karlovarských požadavcích, jiný program SdP do svého konce neměla, není ani slovo o likvidaci českého národa nebo ho naznačující. Do vnitrozemí přesídlilo ze všech odstoupených zemí, tedy i z Těšínska, Slovenska a Podkarpatské Rusi 193.277 lidí a to nejen osob československé národnosti, ne tedy 300.000 jen z území odstoupených Německu. Do angloamerického plošného bombardování Německa se Češi na práci do říše dobrovolně hrnuli tempem takovým, že pro ně muselo být týdně vypravováno šest zvláštních vlaků. Nyní se na vše podívejme z jiného úhlu pohledu.

Duel o historii mezi Ransdorfem a Krystlíkem: Komunistický europoslanec vědomě argumentuje nepravdivými údaji

Ačkoliv Miloslav Ransdorf studoval historii, neřídí se ani poznatky oficiálních českých historiků a udává nesmyslný počet Čechů, kteří po Mnichovu zůstali v "záboru"  
Tomáš Krystlík 

"Byl bych rád, kdyby mě neprofesionální žvásty skribenta 
Krystlíka neobíraly o čas. Mám hodně práce, finišuji s 
pěti knihami a čas parlamentních prázdnin je krátký", reaguje 
Miloslav Ransdorf na Parlamentních listech. Sám se 
svými tvrzeními ale rozchází s poznatky svých 
profesionálních kolegů z oboru.

Komunistický politik Miloslav Ransdorf reagoval na Parlamentních listech na články Tomáše Krystlíka. Ale ani tento jeho text nezůstane bez reakce:

Německo vystoupilo ze Společnosti národů z jiných důvodů (vynechávám je, jsou irelevantní) než kvůli povinnosti člena respektovat územní celistvost jiných států. Již tehdy byly východní hranice Německa kdykoliv (!!!) změnitelné na základě bilaterální smlouvy Německa s Polskem nebo s ČSR, v případě rozporu mezinárodní arbitráží (locarnský pakt). Na rozdíl od západních hranic Německa tedy nebyly východní nikým garantovány. Takže, když Německo podle Vás, pane Ransdorfe, chtělo expandovat na východ, tak proč by z Vámi uváděného důvodu z této organizace vystupovalo, když toho mohlo dosáhnout mírovými a Společností národů povolenými prostředky? Vojenské tažení do západní Evropy zahájilo Německo až po osmi měsících války, což implicitně potvrzuje, že s válkou s Francií a Velkou Británií nepočítalo. Neříkejte, pane Ransdorfe, že to nevíte!

Spacáková revoluce v ČT a arbitráž kvůli TV NOVA

Ronald S. Lauder (vlevo) na oficiální manifestaci "proti 
antisemitismu" v Berlíně v září loňského roku společně se 
spolkovoněmeckým prezidentem Joachimem Gauckem, dřívěj-
ším předsedou Ústřední rady Židů Dieterem Graumannem 
a spolkovoněmeckou kancléřkou Angelou Merkelovou. 
Foto: Michael Thaidigsmann / Wikipedia

Pokračování diskuse Debatního klubu hudebníka a spisovatele Petra Štěpánka a Ladislava Jakla, ředitele Centra společenských studií Institutu Václava Klause, má dvě témata: takzvanou spacákovi revoluci v České televizi a arbitráž České republiky kvůli televizi NOVA. Spacáková revoluce v České televizi je termín, kterým je míněno přespávání některých politiků na přelomu let 2000 a 2001, jako například Jan Ruml, ve velíně zpravodajství ČT na Kavčích horách v době, kdy se televizní zaměstnanci rozhodli neakceptovat volbu nového generálního ředitele ČT Jiřího Hodače.

Arbitráž České republiky kvůli televizi NOVA byla kauza mediálně veřejnosti prezentovaná tak, že například Vladimír Špidla oficiálně na tiskové konferenci k této kauze prohlásil: "Rada pro rozhlasové a televizní vysílání rozdělení televize nejen nezabránila, ale dokonce mu aktivně pomáhala." Česká republika zaplatila Ronaldu Lauderovi, prezidentu světového židovského kongresu a majiteli CME, více jak 10 miliard korun. Krizí v České televizi a sporem o televizi NOVA podle některých pozorovatelů vyvrcholil boj o vládu nad televizemi v České republice z ohledu politických, respektive mocenských zájmů. (-dk-)

Totalita levicového liberalismu na scéně – její původ a její rafinované metody

"Svobodná vůle je zaměřena k zdokonalení osoby – zdokonalení je popsáno mravním zákonem"

Roman Cardal a Jiří Fuchs jsou hosty Debatního klubu

Academia Bohemica je soukromá filosofická škola a na jejích stránkách se píše, že jedním z hlavních motivů činnosti Academia Bohemica je snaha o vyplnění prázdného prostoru, který vznikl vlivem jednostrannosti univerzitně fixovaných trendů soudobé filosofie. Autoři tohoto textu dále uvádějí, že jsou totiž přesvědčeni o hluboké krizi současného filosofického myšlení a má jít o jev, který není jen přechodný. Je totiž, podle autorů textu, logickým vyústěním vývoje novověké filosofie a symptomem této krize je ztráta hlavních témat filosofie, jejichž případné řešení je mimo jiné i nezastupitelným prostředkem racionální životní orientace. Důvod této ztráty spatřují autoři textu v katastrofální teorii poznání novověku. Hlavní otázky filosofie jsou totiž neempirické, metafyzické, zatímco vyznění novověké gnoseologie je radikálně protimetafyzické. Hlavním cílem působení Academia Bohemica, je podle autorů textu tedy rehabilitace autentického filosofického myšlení, které je v podstatě metafyzické; metafyzické jsou paradoxně i jeho negace. Proto jde o prolomení bariéry předsudků, které vzešly z protismyslné negace metafyzického myšlení. Jde o znovu zpřístupnění problémů, bez jejichž tematizace selhává filosofie nejen sama v sobě, ale i ve své hlavní životní funkci: v explikaci lidského života; pak nastupují ideologie. V rámci Debatního klubu jsme si dovolili pozvat dva lektory Academia Bohemica Jiřího Fuchse a Romana Cardala, aby své teze o smyslu soudobé filozofie a dalších tématech představili širší veřejnosti.

Češi, Žid a Čecho-Palestinec diskutují o uprchlících a o ohrožení Evropy islámem a ze strany USA

V České republice se začal odehrávat názorový souboj, který postupně přerůstá do politických i bezpečnostních sfér. O co jde? Obecně by se dalo říci, že o migraci osob pocházejících z Blízkého i Středního východu a severní Afriky, které směřují do Evropy. Jedná se o obyvatele Afghánistánu, Iráku, Libye, Sýrie, Súdánu nebo Eritrei.

Když svého času plukovník Muammar Kaddáfí pod sílícím vojenským tlakem „Západu“, prohlásil, že pokud padne a s ním jeho režim, kterým vládl v Libyi, zaplaví Evropu Afričané. Plukovník padl a nám nezbývá než konstatovat, že se jeho slova naplňují. V případě tvrzení, co Kaddáfí řekl, jde možná jen o městskou legendu a proto je dobré nepodlehnout svodům konspiračních teorií a podívat se na problém poněkud komplexněji. Nebo se o to alespoň pokusit.

Informační válka, seznamy webů a tlak na politickou reprezentaci v Česku

Dotazník pro Michala Voráčka 

Michala Voráčka znám podobně, jako některé jiné vydavatele a provozovatele českých médií. Chybí mi potřeba vzdávat mu pocty a poklony a snad i proto si tykáme. Abych se o něm něco dozvěděl, musel jsem trochu "googlovat" a zjistil jsem, že "je považován za jednoho z mužů, kteří klíčovým způsobem ovlivnili současný mediální trh v České a Slovenské republice" (zdroj). Asi to tak je, nic o tom nevím, žádný trh jsem s ním nezakládal. V každém případě mi přijde jako zajímavý chlap, který toho v médiích hodně zažil a hodně toho ví. Poslechněte si tento Dotazník pro Michala Voráčka a udělejte si sami představu, jak se dívá na mediální scénu a téma "informační válka". (-av-)

Dotaz Ransdorfovi

Tomáš Krystlík 

Vážený pane Ransdorfe,
konečně – 70 let po válce – se odvážil český týdeník Týden v č. 23/2015 zveřejnit fakta v článku Ivana Motýla Vypíchat oči, znásilnit, poplivat upálit. Nová svědectví o tom, jak Češi po válce „odsouvali“ Němce. Poslal jsem Vám včera scan onoho článku e-mailem.

V článku se mimo jiné uvádí, že ve zprávě Pražského policejního ředitelství ze 7. 6. 1945 podává raport policista z pražské čtvrti Pankrác: „Podotýkám, že každého dne při návratu těchto vězňů-pracovníků, udávám, že jich bylo vždy asi 800 osob, nastavěly se kolem věznice hloučky čekajícího obecenstva a to v počtu 2000–3000 lidí, kteří vracející se vězně-pracovníky bili a týrali až do zkrvavění. Udávám, že pravidelně k tomuto týrání daly vždy popud eskorty dohlížejících orgánů revolučních gard, které se nesnažily tyto vězně brániti, event. aspoň co nejrychleji dopraviti do zdejší věznice.“ To nevypadá, že by to byly jen „výstřelky“, za které se česká strana v cz-d-deklaraci explicitně a neupřímně omluvila jen kvůli tomu, aby mohla být vůbec podepsána.

Co je a co není extrémismus? Nová debata

Miroslav Mareš a Roman Joch v novém Debatním klubu

Debata o extrémismu v naší společnosti může být pořádně složitá a nepřehledná. Samotný pojem extrém totiž označuje krajnost, výstřednost, mimořádnost a nemusí mít nutně pejorativní nádech. Samotný extrémismus můžeme definovat politicky, politologicky, sociologicky nebo právně. Tedy ne vše co je považováno za extrémní je zároveň nebezpečné. Řada extrémních názorů, postojů a jednání posunula společnost směrem k osvobození člověka, jiné extrémy přispěly k jeho zotročení. Odlišit jedny od druhých může být mimořádně těžké, protože to vyžaduje nezaujatou, otevřenou mysl.

Pře o česko-německou minulost: Tomáš Krystlík vs. Miloslav Ransdorf

Tomáš Krystlík 

Ještě na jaře 1938 československá propaganda tvrdila, že německá 
menšina se nemá nikde tak dobře jako v ČSR, kde jsou jí zaručena ve 
srovnání s jinými státy Evropy větší práva a lepší podmínky pro 
kulturní život. Tato grafika z jara 1938 má znázorňovat, že v ČSR byla 
nesrovnatelně vyšší produkce německy psaných knih než třeba v 
Jugoslávii, Polsku, Maďarsku a v Itálii. (Z německy psaného časopisu 
Zeit im Bild, který vycházel v Praze a propagoval hradní politiku.)

Ve svém pojednání s podtitulem „Tomáš Krystlík a jeho jediné téma“ nebo zkráceně v jiném článku se Miloslav Ransdorf snaží záplavou mnohdy zbytečných slov znevěrohodnit mé výroky.

Píše také o „několikasetletém germanizačním úsilí habsburské monarchie“. Faktem je, že když v roce 1784 byl na pražské univerzitě zaveden místo latiny jako vyučovací jazyk živý, němčina, česká slovní zásoba neodpovídala potřebě doby, neměla odborné výrazivo a to až prakticky do posledních desetiletí 19. století. Základním problémem, který provázel vydupávání nefunkčního českého jazyka ze země, byla skutečnost, že „učit se německy znamenalo pro českého studenta učit se jazyku již vyspělému a jazyku elit… jeho status se tím zvyšoval. Naproti tomu učit se česky znamenalo… učit se jazyku poddaných a služebnictva“. Další záporný vliv českého obrozenectví spočíval v tom, že žák v české triviální škole (z latinského trivium, protože se v nich vyučovaly kromě náboženství jen tři předměty: psaní, čtení a počítání) si jakžtakž osvojil, ale neupevnil české názvosloví, a na následné německé hlavní škole se seznamoval s německým výrazivem, které nemělo v češtině často vůbec ekvivalent. Pokud žáci po hlavní škole nepokračovali dále ve studiu, neosvojili si pořádně ani němčinu, ani svůj mateřský jazyk, češtinu. U žáka přestupujícího z německé triviální školy do hlavní, tento problém odpadal. Lze s jistotou předpokládat, že děti vychovávané v českém jazyce zcela nedostačujícím potřebám doby si tím nesli s sebou do dospělosti vzdělanostní deficit, který se vyrovnal teprve dokonalým zvládnutím němčiny. Výše uvedené netvrdím já, jak uvádí Miloslav Ransdorf, nýbrž český historik Miroslav Hroch (Hroch, Miroslav: Na prahu národní existence. Touha a skutečnost. Mladá fronta, Praha 1999). Že by to pan Ransdorf to jako historik nevěděl? Přesto v rakouské části monarchie, kam patřily i české země, v Cisleithanii nebyl až do zániku Rakouska-Uherska zaveden úřední (státní) jazyk. Úřadům bylo ponecháno na vůli, v jaké řeči budou mezi sebou korespondovat. Zákony a předpisy byly Vídní ihned vydávány také v češtině. Takže o jaké germanizaci Ransdorf mluví? O tom, že obyvatelstvo tak samo činilo vlivem nedostatečnosti češtiny?

Tomáš Pecina v Dotazníku: Češi v pohraničí se nemusejí vrácení majetku sudetským Němcům bát, odškodní je spravedlivě český stát

Podle zakladatele Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Tomáše Peciny, je majetkové vyrovnání s vyhnanými sudetskými Němci nutné. Teprve pak může nastat éra opravdové plodné spolupráce mezi Čechy a Němci, která bude ku prospěchu dalšího rozkvětu jejich společné vlasti. Zdůrazňuje ale, že z výsledku, o který jeho spolek usiluje, budou nakonec profitovat obě strany, cílem totiž prý není vytvářet nějaké nové bezpráví nebo se někomu „za něco mstít“. Ve svém obsáhlém interview pro pořad „Dotazník“ Pecina vysvětluje kromě historických souvislostí, jak to bylo s poválečnými reparacemi, jak objemný tento uloupený sudetoněmecký majetek asi je a především, že lidé, kteří po roce 1945 koupí přišli k bývalému sudetoněmeckému majetku, nemusí v žádném případě žít ve strachu, že jim jejich majetek bude zabaven a předán Němcům, nýbrž že tito lidé budou spravedlivě odškodněni českým státem ze zvláštního fondu.

K ocenění České televize Novinářskou cenou

Petr Štěpánek a Ladislav Jakl v novém Debatním klubu

Dne 29. dubna 2015 tisková mluvčí České televize, Alžběta Plívová informovala diváky, že Česká televize byla oceněna za zpravodajství z dění na Ukrajině v Novinářských cenách za rok 2014, kde zvítězila ve všech kategoriích audiovizuální žurnalistiky... Zástupce šéfredaktora zpravodajství a vedoucí redaktor zahraničního zpravodajství, Michal Kubal ocenění komentoval slovy: „Beru to jako ocenění reportérů v první linii, Miroslava Karase, Josefa Pazderky, Jakuba Szántó a dalších, ale především jako ocenění práce celého týmu zahraničního zpravodajství. Velmi si vážím toho, že hodnotitelé ocenili, jak se nám podařilo už na počátku informační války zajistit různorodé zdroje a vyvarovat se názorové zatíženosti.“ Tolik tedy citace z tiskové zprávy České televize. Jak se na Českou televizi dívají na rozdíl od poroty udělující Novinářské ceny naši hosté hudebník a spisovatel Petr Štěpánek a Ladislav Jakl, ředitel Centra společenských studií Institutu Václava Klause?

K diskusi o oslavách 8. května

Lukáš Beer 
Replika kolegy Tomáše Krystlíka na úvahu o oslavách 8. května zajisté obsahuje několik hodnotných historických postřehů, především ohledně postoje Winstona Churchilla a potažmo Anglie k válce s Německem. Nicméně jeho výtka na adresu původního článku, že „Sovětský svaz ale území od spojenců za porážku Německa nezískal, protože bylo jeho již předtím, než vstoupil do války“, je reakcí vytrženou z kontextu. Autor původní úvahy totiž ve svém článku dost srozumitelně píše, že měl na mysli nejen „změny hranic“, ale i „rychlou instalaci pro-sovětských vlád ve východních a jižních státech Evropy pod kontrolou SSSR, události let 1956, 1968, Studenou válku...“. Jeho kritika je tedy v tomto bodě chybná.