České sdělovací prostředky přinesly zprávu o změně stanov sudetských Němců – jak ale probíhalo hlasování a kdo a proč není s výsledky změn spokojen? Landsmanšaft nyní navíc hovoří o „spoluodpovědnosti“ sudetských Němců za „holocaust“.
Spolkové shromáždění sudetských Němců na svém letošním zasedání 28. února a 1. března sice prozatím většinově potvrdilo reformní kurs, který byl zahájen mluvčím a spolkovým předsedou sudetských Němců Berndem Posseltem, většina ovšem nepostačovala k tomu, aby bylo zabráněno dalšímu odporu proti změně stanov.
Posselt uvítal, že delegáti přijali jak nové zásadní prohlášení, tak i novou formulaci stanovených cílů, kterou navrhlo spolkové předsednictvo Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SL). Nejvyšší reprezentant sudetských Němců, kteří byli po Druhé světové válce vyhnáni z Československa, a jejich potomků zdůraznil, že tato formulace krajanské sdružení činí „stálým v budoucnosti a posiluje jeho úlohu pojítka v německo-českém dialogu“.
V předvečer kontroverzního rozhodnutí Posselt argumentoval ohledně změn stanov tím, že „chceme nejednoznačné a co se týče působení navenek i škodlivé formulace nahradit formulacemi čistými a precizními“. A tak podle něj vychází návrh na změnu „jednoznačně z práva na vlast stejně jako z práva na sebeurčení národů a národních skupin, přičemž směrem k jejich uskutečnění krajanské sdružení musí pracovat. Dosavadní text hovoří o ,znovuzískání‘ vlasti – což není princip mezinárodního práva a musí na každého, kdo není absolutním znalcem věci, budit dojem, že myslíme na kolektivní návrat národnostní skupiny nebo dokonce na změnu hranic nebo na územní nároky. Všichni víme, že o tom nemůže být řeč – pak to ale tak musíme i vyjádřit. Jak bylo řečeno, samozřejmě trváme na právu na vlast, a proto by se ti, co nyní vykřikují něco o zradě, měli nad sebou zamyslet. Stačí se zeptat svých sousedů nebo následující generace ve vlastní rodině, co si pod pojmem ,znovuzískání vlasti‘ představují?“
Při změně stanov byly vyškrtnuty ty paragrafy stanov, které hovořily o ,znovuzískání vlasti‘ stejně jako o ,restituci nebo odškodnění ve stejné hodnotě‘. Místo toho se nyní požaduje prosazování lidských a základních práv na celém světě, včetně práva na vlast a práva na sebeurčení národů a národnostních skupin. Charta základních práv Evropské unie má být neomezeně závazná ve všech svých částech pro všechny členské státy EU. Dále se od nynějška v textu stanov říká, že „porušení těchto práv jako je genocida, vyhánění, etnické čistky, zločiny proti lidskosti, vyvlastňování odporující lidským právům a mezinárodnímu právu stejně jako diskriminace“ je třeba „na celém světě zavrhnout a tam, kde k tomu dochází, je odstranit na základě spravedlivého vyrovnání“.
Změna stanov schválena necelými 72 procenty
Změna stanov byla přijata poměrem 48 hlasů k 19 hlasům, přičemž se dva hlasy zdržely, což odpovídá podílu souhlasících hlasů 71,8 procent. Delegáti z Rakouska – konkrétně viceprezident a spolkový předseda Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Rakousku (SLÖ) Gerhard Zeihsel, předseda hornorakouského SLÖ Peter Ludwig, vrchní studijní rada Wolf Kowalski a zemský předseda ze Štýrska Helge Schwab – neměli při hlasování ohledně změny stanov právo odevzdat hlas, na rozdíl od situace, kdy se volí mluvčí a při návrzích týkajících se politiky domoviny, stejně jako ohledně taktéž přijatého základního prohlášení, kdy právo hlasovat mají. „Skutečnost, že naši učinění nepřátelé tyto nové formulace překrucují, jim nesvědčí a nebudou to mít s právními stanovisky sudetských Němců jednoduché“, řekl Zeihsel.
Předseda SLÖ si stěžuje na matoucí taktiku
Zmatení ale zřejmě nezavládlo u nejednoho novináře, ale také v samotném spolkovém shromáždění. Předseda SLÖ Zeihsel se dokonce domnívá, že šlo o cíleně vyvolaný zmatek. Zeihsel řekl, že by se také sice vyslovil pro vyškrtnutí pojmu „znovuzískání vlasti“, protože „by to skutečně někdo mohl špatně chápat“. O skutečnosti, že nyní také odpadne požadavek restituce a napravení škody, „se ale takto nediskutovalo“, řekl Zeihsel listu Sudetenpost. V debatě se prý „hovořilo kolem“ různých bodů paragrafu 3. A později „všem ušlo, že restituce a napravení škod byly najednou pryč“. „Podle mého názoru to byla matoucí taktika“, řekl Zeihsel. Hornorakouský předseda SLÖ Ludwig je vysloveným protivníkem změny stanov. Společně s jinými se v předvečer rozhodujícího zasedání marně pokoušel o to, aby ke hlasování vůbec nedošlo. Stejně jako zástupce předsedy SLÖ Günter Kottek změnu stanov odmítá. Podle něj je tato „jak z hlediska právního, tak i politického jednoduše nesprávná, protože se tím z oběti (sudetští Němci) dělá pachatel“. „Napravit“ genocidu nebo vyhnání či etnickou čistku může podle něj totiž pouze pachatel (tedy dnešní Česko jako právní nástupce tehdejšího Československa) a nikoliv oběť (soukromý spolek ,Sudetoněmecké krajanské sdružení‘). Kottek navrhuje spíše tuto formulaci: „... Sudetoněmecké krajanské sdružení podnikne vše, co je v jeho silách, aby přimělo Česko (jako právního nástupce tehdejšího Československa) k nápravě ještě dnes trvající křivdy vyhnání, spáchané na sudetských Němcích po roce 1945, a všech ostatních aktů bezpráví, které s tím byly spojeny. Toto především za domáhání se diplomatické podpory aktuálně úřadující německé spolkové vlády.“
Cílem je partnerství přesahující hranice
V zásadním prohlášení, které při otevřeném hlasování bylo přijato proti dvěma odmítavým hlasům a šesti hlasům, jež se hlasování zdržely, se podobně jako ve stanovách prohlašuje za ústřední cíl sudetoněmecké práce přeshraniční spolupráce a partnerství s Čechy. Jsou kritizovány zločiny spáchané na sudetských Němcích a dekrety, které po Druhé světové válce tehdejší československý prezident Edvard Beneš namířil proti sudetským Němcům a požaduje se náprava veškerých křivd. Ovšem jasně jako nikdy předtím hovoří landsmanšaft také o vlastní „spoluodpovědnosti“ národnostní skupiny „za pronásledování a vraždění sudetských Němců a Čechů, kteří se znelíbili nacionálněsocialistickému režimu, stejně jako za holocaust spáchaný na Židech v Čechách, na Moravě a v sudetském Slezsku“. Sudetští Němci se prý „prostřednictvím svých reprezentantů opakovaně přihlásili ke své odpovědnosti v souvislosti se zločiny nacionálních socialistů“ a jsou „rozhodnuti, že budou nadále tuto minulost zpracovávat“. Sudetoněmecké krajanské sdružení se prý zasazuje o to, „aby sudetoněmecká národnostní skupina byla také v následujících generacích uchována jako živé a různorodé společenství, jež si je vědomo svých historických i kulturních kořenů a které se vycházeje z této zodpovědnosti postaví vstříc úkolům, vyplývajícím z jeho dějin.“
Witikobund považuje změnu stanov za neplatnou
Witikobund Německo ovšem po hlasování zpochybnil právní platnost usnesení spolkového shromáždění. (Náš směr přinesl vlastní tiskovou zprávu Witikobundu.) Protože se pro změnu stanov vyslovilo pouze 71,8 procent platných hlasů, nebylo dosaženo tříčtvrteční většiny, které je třeba dle § 33 Občanského zákoníku. Protože ale stanovy Sudetoněmeckého krajanského sdružení neobsahují žádná pravidla ohledně většinového usnesení, uplatňuje se zde subsidiárně Občanský zákoník. A tento v paragrafu 33 (odstavec 1) k tématu změny stanov nařizuje: „Pro usnesení, které má za obsah změnu stanov, je potřebná tříčtvrteční většina odevzdaných hlasů. Pro změny účelu spolku je potřebný souhlas všech členů; souhlas členů, kteří se nedostavili, musí proběhnout písemně.“
Zrušení hlavního cíle sudetských Němců ve formě „znovuzískání vlasti a restituce“ si vyžadovalo podle Witikobundu většinový souhlas všech členů. Členové, kteří jsou oprávněni hlasovat, měli být v tomto případě ohledně změny stanov dotazováni (v pochybném případě formou dopisového hlasování) předem. Spolkový předseda Witikobundu, Felix Vogt Gruber, v této souvislosti poukazuje i na individuální právo a domnívá se, že spolkovému shromáždění Sudetoněmeckého krajanského sdružení beztak nepřísluší, aby vydávalo prohlášení o tom, že se sudetoněmecké oběti vyhnání zříkají napravení škod. „Nehledě na to, jaký způsob nahlížení zde použijeme – účinná změna stanov nebo změna účelu spolku zde postrádá veškerý právní podklad“, řekl Felix Vogt Gruber. Oznámil dále, že u rejstříkového soudu podá žádost o to, aby „v této chvíli bylo upuštěno od zápisu změny stanov SL do spolkového rejstříku“.
Posselt: Politická vůle je jasná
Bernd Posselt je ovšem přesvědčen o tom, že Witikobund se svým odporem neuspěje. „Politická vůle parlamentu národní skupiny je jasná“, řekl Posselt listu Sudetenpost, „ten se rozhodl pro jednoznačné formulace stanov“. Proto „se věta o ,znovuzískání vlasti‘, která vedla k neobyčejnému nedorozumění a kterou neobsahují ani statuty rakouského sudetoněmeckého landsmanšaftu, nahradila principem ,práva na vlast‘, který z hlediska mezinárodního práva není napadnutelný“. A Posselt si je jistý tím, že „na tom nezmění nic ani pokusy toto demokratické rozhodnutí torpédovat pomocí námitek a metodických otázek“.
Praha hovoří o předpokladu ke zlepšení vztahů
Český ministr zahraničí Lubomír Zaorálek rozhodnutí landsmanšaftu uvítal s chladným odstupem: „Není to překvapující, je to jeden z předpokladů ke zlepšení vztahů.“ Také v Německu se ozvala chvála. Předseda skupiny vyhnanců, vystěhovalců a německých menšin křesťanskodemokratické frakce (CDU / CSU) v německém spolkovém sněmu, Klaus Brähmig, to například komentoval slovy: „Změna stanov a odpovídající zřeknutí se paragrafů, které hovořily o ,znovuzískání vlasti‘ a ,restituci nebo odškodnění ve stejné hodnotě‘, jsou důkazem dobré vůle sudetských Němců k podpoře přání pokračovat činorodě v německo-českém porozumění.“ To podle Brähmiga ukazuje, že Sudetoněmecké krajanské sdružení také v budoucnu zůstane ústředním aktérem při uspořádání mezistátních vztahů mezi Německem a Českem.
Tento text byl redakcí listu “Sudetenpost” laskavě poskytnut k překladu do češtiny a ke zveřejnění na stránkách Náš směr.
Vyšlo dne 12. března 2015.(Podtitulek sestavil L. Beer)
