Televize je jednoznačný, neoddiskutovatelný fenomén v celosvětovém měřítku, ale byla jím zejména u nás, obzvlášť v dobách, kdy se pro minimálně devětadevadesát procent Čechoslováků mnoho jiných možností kulturního zábavního vyžití mnoho nenabízelo, jestli nějaké vůbec. Bylo tomu tak od od (tuším) padesátého šestého roku, kdy začala vysílat ta Československá, a na to se její antény a přijímače, jistěže ještě dlouho potom jen málo kvalitní a černobílé, rozšířily po českých a slovenských vlastech nikoli snad jako mor, nýbrž nadále už jen těžko zastavitelná záplava.
V roce 1970 přišel II. program, v roce 1973 barva, a i když tehdejší ČsT byla vždy především nominální hlásnou troubou jediné tehdy možné státostrany, stala se současně něčím jako společenskou a kulturní normou. Obligátní sobotní estrády, vysílané v hlavních programových časech, bývaly hlavním tématem jim následujících pondělních dopolední, pondělní inscenace z Bratislavy bývaly celonárodními svátky a už první „dietlovské“ seriály doslova vyklízely ulice a náměstí, neboť jejich sledování nejen že patřívalo k bontonu, ale bývalo přímo živočišnou potřebou. Prakticky každý z milionů tehdejší televizních diváků se sice cítil být povolaným uměleckým kritikem a „nadávání na televizi“ bývalo stejně běžné jako podobně poučené hodnocení fotbalových zápasů, avšak ty, kteří se na televizi opravdu a zásadně nedívali, abys věru jen pohledal.
Tak a nejinak tomu u nás bylo po celá desetiletí a to minimálně až po sklonku roku 1989.
Nemějte obavy, alespoň pro tentokrát vás kromě již zmíněného MDŽ ušetřím i jakéhokoli hlubšího rozboru „sametu“, protože se ho jen letmo dotknu – právě v souvislosti s televizním fenoménem. Je totiž nesporné, že jestliže listopadový převrat v osmdesátém devátém roce tak zásadně poznamenal veškeré naše bytí, nemohl přirozeně a v žádném případě vynechat ani televizi a s tím také prakticky všechno, co s tím a s ní souvisí.
Bylo tomu tak: jakmile byl dosavadní státní televizní monopol legálně prolomen, také u nás se našlo dost podnikavých managerů, kteří svou energii a organizační um napřeli také tímto směrem. Tu a tam dokonce dost překvapivě.
Konkrétním, doslova očividným výsledkem tohoto výpadu pak byla postupně celá řada nově vznikajících televizních stanic, které se na jim úředně přidělených vysílacích frekvencích buď neudržely, anebo naopak fungují dodnes. A tak se konečně dostávám k samému jádru mé dnešní věci.
Generálním jmenovatelem všech takových televizí byla, je a provždy bude „sledovanost“. To znamená cílené získávání maximálně možného počtu potenciálních přímých akceptantů komerčních reklam, vysílaných těmito televizními subjekty nové doby. A protože jde o v zásadě jediný finanční zdroj pro jejich běžný provoz, přirozeně že tomuto primárnímu svatému cíli byly, jsou a také provždy budou adekvátní jejich design, styl a především programová dramaturgie.
Na jedné straně to je důvod, proč mohly nové „polistopadové“ televize tak razantně a s takovým markantním úspěchem expandovat již brzy po svém příchodu na československý televizní, i když tehdy teprve vznikajíc televizní trh. Nebylo totiž divu: k tomuto tak velkolepému vítězství totiž bohatě stačilo představit se se ve srovnání s veškerou dosavadní televizní praxí ČsT „jinak“ a nabídnout svým stále početnějším divákům „něco jiného“. Což je však na straně druhé přesně ta past, do které se tyto televize dostaly a do níž zapadají dodnes, dokonce stále hlouběji a hlouběji. A dokonce často také hloupěji.
Na ty co, jak již řečeno, postupně zanikly, milosrdně zapomeňme a věnujme pro vše zde další pozornost nejprve daným stálicím českého televizního nebe: programově drakonická NOVA nezklamala od svého počátku a na zvolené vlně surfuje už jedenadvacet let. Styl PRIMY nebyl tak docela jasný dodnes a stejné je to i se souhvězdím jejich celkem zbytečných satelitů. BARRANDOV, kromě toho, že je nemůže zakrýt sexuální orientaci svých vůdčích osobností (a hlavních hvězd), je na tom podobně. A ČT, ten pořád ještě jen dík zákonné „veřejnoprávnosti“ nesmyslně přežívající mastodont, se z Kavčích Hor snaží jim všem alespoň vyrovnat.
Výsledkem toho všeho je záplava krve z béčkových, vesměs amerických „actions“, nespočítatelné množství repríz rovněž druhořadých importovaných seriálů, zábavní kultura, která nemá s tou faktickou společného už vůbec nic a „výroba“ původních dramatických českých sérií, které jsou obvykle eldorádem celé plejády dost sporných talentů – počínaje nevýraznými autory, přes režiséry, kteří si zjevně nevědí rady s jejich látkou, až po „herce“, jež by bez tohoto angažmá díky svým skutečným kvalitám zjevně pomřeli hlady. Takže není vůbec divu, že tato televizní nabídka nejenže už dávno odradila nejen větší, kvalitnější část diváckého segmentu, ale už i diváky, řekněme málo náročnější. A přesto je zde výjimka, která se tím déle, jak funguje, nezdá být jen tou příslovečnou zpravidla.
Dnes už víc jak před rokem jsem se díval na opening televize, na jejíž název jsem se ještě dlouho nebyl s to upamatovat. Ani mi nepřipadalo kdovíjak důležité, protože jsem této televizi předpovídal už pro její programovou vizi, vyslovenou při oné příležitosti, brzký a neodvratný zánik. Mýlil jsem se však, protože TV Regina, o které je řeč, oslavila nedávno roční výročí oné události. Přitom po formální stránce mnohem lépe, než se tak stalo napoprvé, navíc v očividně dobré kondici i se zjevně zdravou myslí.
Dá se tedy říci, že se zvolené krédo nevysílat politiku, sport a krváky vyplatilo.
Politické vysílání, notabene vždy drahé a technicky i organizačně složité, zdá se, bezpečně ovládla ČT 24. Hned potom, co už jen silou své existence a kompletního zázemí potřela na celé čáře všechny konkurenty, pokoušející se o totéž. Se sportem je to podobné a o actions, scifi a hororech jsem již hovořil.
Řekl bych však, že takto omezená programová politika TV Regina není jen výrazem absence pro něco takového nezbytných prostředků, ale naopak jedinečnou nabídkou právě pro ty diváky, pro které se její vedení už v počátku rozhodlo se stejnou transparentní opravdovostí. Tato televize totiž zřetelně oslovuje především diváky věkové kategorie „čtyřicet pět plus“. Jinými slovy: právě ty, kteří mají prakticky všeho, co se jim nabízí jinde a také zde o tom již bylo hovořeno, plné zuby.
Není to jen proto, že k nim patřím i já. Nejen vkusem a nároky – přinejmenším rokem narození. Nemohu však už v zásadě neocenit evidentní úspěch, jehož TV Regina dosáhla právě touto cestou. Navíc během pouhého jednoho kalendářního roku.
Je to proto, že si tuto televizi můžete pustit v kteroukoli denní či noční dobu a zpravidla vždy budete spokojeni. Protože vás její vysílání má obvykle čím oslovit. Takže dochází k u nás dosud nevídanému paradoxu: sice nehrozí, že by TV Regina kdykoli v budoucnu potřela své souputníky v české televizní nabídce, ale vždy bude šťastně s to uspokojit drtivou většinu postižených jejich programem.
Něco takového přitom představuje nejen (rovněž šťastné) nalezení příslovečné „díry v trhu“, nýbrž především správnou volbu přívětivé, přátelské a pozitivní programové nabídky, jíž se – pokud vůbec – jinde dostává současnému českému televiznímu divákovi snad ani ne jako šafránu.
Tuto televizi ovšem nesledují zdaleka „jen“ staří, odstrčení a z pohledu současného myšlení společensky ba i existenčně vyřízení (zač se omylem má). Totiž: zatímco ostatní televize zvolily svůj vysílací styl naprostým omylem zpravidla se zřetelem na ty, kteří je prostě ignorují, TV Regina se rozhodla uspokojit a uspokojovat programovou žízeň právě těch, kteří ji přijímají. A – proč to neříci? – kteří jsou zároveň skutečnými potenciálními zákazníky na obecném trhu.
Nikoli – TV Regina neovládne český televizní trh ani v nejbližších letech. Ale už současný prokazatelný šesti set tisícový (sic!) počet diváků, kteří si k jejímu vysílání přicházejí doslova odpočinout týden co týden, nejenže hodně napovídá, by měl varovat. Ačkoli bych řekl, že „jinde“ už je dnes pozdě.
Na „nepolitickou politiku“, dokonce se všemi jejími evidentními negativními důsledky, jsme byli zvyklí už v devadesátých letech. Řekl bych však, že na nepolitické politice vysílání TV Regina něco je. Tentokrát však konečně něco pozitivního, šťastného a také hodného následování.
Pokud si tohoto fenoménu někdo povolaný všimne, bude to dobře. Jenomže i tak bude mít TV Regina právě v tomto ohledu víc jak roční náskok.
Pro tak mnohé jiné – „bohužel“!
