 |
| „Být v očích dnešní společnosti rebelem samo o sobě nesnižuje hodnotu člověka. Existují dokonce případy, kdy by člověk mohl rebela ctít, protože ten shledává v naší společnosti něco, proti čemu by se měla vést válka – probouzí nás ze spánku.“ Friedrich Nietzsche |
Lidé nikdy nesmí přestat usilovat o svobodu, spravedlnost a kvalitu života. Inteligence jednotlivce je málo platná, pokud společnost, v které žijeme, nesměřuje týmž směrem. Jednoduše svádíme těžkou bitvu, jež má malý nebo vůbec žádný výsledek, a svět dál klesá ve spirále vstříc nevyhnutelnému chaosu, nevědomosti a scénáři úplné zkázy, který vytvořil svým přijetím neinteligentního a neuvědomělého života. Stejně jako lidé i civilizace procházejí svým specifickým cyklem, skládajícím se z počátku, rozvoje a konce. Člověk je jediným živým tvorem, který má schopnost zvolit si směr a kvalitu života zde na zemi, ať už je to ráj či peklo, jsme to my, kdo za to nese zodpovědnost. Můžeme se zničit navzájem, zničit přírodu a planetu, nebo nechat planetu, aby nás zničila pro ten nádor, jímž jsme se stali. Všechna závisí na hledisku naší vůle a naší inteligenci a tom, jak ji používáme. Právě nyní naše trápení pramení z neukojitelné nenasytnosti a touhy po moci, kontroly nahoře a nevědomosti a neuvědomělosti dole. Byl to americký politik William E. Borah (1865-1940), kdo prohlásil: „Zázrakem celých dějin je trpělivost, s níž se muži a ženy podrobují břemenům, jež na ně nikoliv nutně kladou jejich vlády.“
Zamyslete se blíže nad těmito otázkami:
• Líbí se vám svět, v němž žijete?
• Domníváte se, že směřuje správným směrem?
• Měli bychom pracovat na budování velké, kulturní a inteligentní civilizace, nebo pokračovat s jednoúčelovými, bezcílnými, nenasytnými konzumentskými společnostmi, které beztrestně plení Zemi, zatímco zbavují celé lidstvo jeho duše, cti a důstojnosti?
• Nabízí tento svět vašim dětem nějakou naději do budoucnosti?
• Zajímá vás to? Pokud ne, tak z jaké logické perspektivy nahlížíte na smysl své existence na této zemi?
• Pokud toužíte po lepším světě, co jste dosud učinili, nebo plánujete učinit, abyste k onomu ideálu konstruktivně přispěli?
• Věříte, že existují nějaké alternativní racionální řešení, které dokážou tento svět zachránit před jeho destruktivním směřováním?
Pamatujte na tuto skutečnost. Pokud si zvolíte kráčet životem jako divák, pak dostanete, co si zasloužíte, což je bezcílný, sebezničující, chaotický svět, v němž nyní žijete. Můžete se považovat za prospěšnou, poctivou osobu s dobrými úmysly, ale dobré úmysly, které nejsou realizovány, jsou stejně zbytečné jako vůbec žádné úmysly. Společnosti dnešního světa budou pracovat na svém sebezničení, planetu z toho nevyjímaje, dokud si její obyvatelé budou přát nedělat nic víc než existovat a být pozorovateli života. Pokud chcete, aby vaši prolhaní manipulátoři dál činili rozhodnutí za vás a utvářeli svět, budou v tom jen dál pokračovat a obírat vaši beznadějnou mrtvolu až do hrobu. Každý, kdo svobodně přijímá své okovy a poddává se jařmu, nemůže mít čest ani důstojnost.
Mnozí nalezli úkryt v tom, že se stali cyniky, a přesvědčují sebe i druhé, aby uvěřili, že je už příliš pozdě věci napravit, že jakýkoliv plán je v tuto chvíli marný a že budoucnost už odteď bude jen bezútěšná. Ačkoliv někteří mohou cítit hrdost za takovým pesimistickým kázáním, cynik zůstává zajatcem vlastního výmyslu a nerovná se ničemu víc než sebestřednému duševnímu slabochovi, který není nikomu užitečný, nejméně sám sobě. Cynici byli připraveni vzdát se života za Římské říše, během tisíce let drakonického pekla, které ve středověku rozpoutala křesťanská církev a po moci lačnící králové a královny, během průmyslové revoluce, během obou světových válek, a pokračuje to dál, poměry ignorující člověka a po moci lačnící manipulátoři ovládají jeho každou myšlenku a pohyb. Strach a negativita jsou choroba, která ochromuje a zotročuje člověka.
Nikdy není příliš pozdě věci napravit! Inteligentní myšlení spolu s nespoutanou silou vůle jsou jiskrou, která podněcuje čin. Čin začíná učiněním rozhodnutí. Dokud se neučiní rozhodnutí, nic se nestane. Magie velkých věcí začíná položením prvního idealistického základního kamene, a tím musí být kámen ctnosti. I ten nejbigotnější církevní historik musí připustit, že velkolepé stavby pohanského vzdělání byly vztyčeny na pevné skále osobní ctnosti.
Osvícené zlaté věky v dějinách se vždy rodí skrze silné etnické tradice a kulturu, svázanými s kolektivním ideálem krásy, inteligence, pravdy, spravedlnosti, ctnosti a duchovna. Právě tato kombinace ideálů produkuje ono základní a vitální sémě růstu pro trvající epochu osvícení. Co je ze všeho nejctnostnější? To, co je nejkrásnější a nejpotřebnější. Co je ze všeho nejpotřebnější? To, co je nejkrásnější a nejctnostnější.
Jestliže se ohlédneme zpět za 10.000 let historie, z níž se můžeme poučit z našich úspěchů a chyb, jakou větší výhodu pro nový začátek bychom mohli žádat? Běžný člověk je do velké míry natolik utvořen svým pánem vychytralosti, že vlastně pohlíží na potřeby stádního zvířete jako na ideál. Někteří se nezajímají, kam svět spěje, někteří čekají na úřad nebo důchod či bezpečnější časy, avšak všichni čekají na nevyhnutelný zánik, který je důsledkem nicnedělání. Ti, co čekají, jsou pohřebními zřízenci umírajících civilizací. Mrtvé rasy se nevrací. Víme, že ideu vyšší společnosti budou mít vždycky v nenávisti ubožáci stejně jako nejhorší despotismus. Morálka průměrnosti bude, podobně jako stále se šířící mor, navždy kousat paty výše se vyvíjejícímu lidstvu. Jde o smrtelný nádor, který vysává životní šťávy z těla plného života a síly. Stejně jako parazit by nemohli existovat bez hostitele, na němž by se živili. Ztracené existence mají dnes více než kdy jindy zaručeno více práv a výhod než zdraví, produktivní a inteligentní lidé zde v západním světě. Tomu říkají demokracie! Sókratés i Platón se shodovali, že čistá demokracie znamená nezdar: že by ji měli vést jen ti nejmoudřejší.
Pokud je doba, aby se změnil politický systém k lepšímu, musí se tak učinit a udržovat krok s dobou a potřebami lidí. Vnitřní kvality lidí dnes mohou být tisíckrát neuspokojivé, přesto stále zůstává dost určující kapacity pro transformaci. Člověk s cílem je vždy nadřazen tomu, kdo žije nazdařbůh, a stejně je tomu s národy. Žádná společnost nemůže existovat, pokud není moc někomu svěřena. Jak u všech společností zjišťujeme, není štěstí bez řádu, řád bez autority a autorita bez jednoty. Vláda sama o sobě není špatná věc a každý národ musí nějakou mít, aby vůbec fungoval, avšak vláda by se nikdy neměla být svým lidem natolik odcizit, že se stane utlačovatelem. Ani občané by neměli zbožnit nereálné požadavky na nezbytné fungování jmenovaného vedení, pokud samozřejmě není taková moc zneužívána. Nejlepší systém je ten, který má nejmenší rozhodčí řízení mezi lidmi a jejich vedením. Vláda by neměla být určena vnitřním vedením lidí, kterým má sloužit. Ve vládě není žádné nutné zlo. Zlo existuje jen v jejím zneužívání.
Velkou motivací všech civilizací je slib svobody. Bez ní není žádná budoucnost a tedy žádný motiv. Skutečná svoboda se ve vícejazyčné společnosti nikdy nerealizuje, takový systém je vždy zdrojem zvýhodňování a střetu zájmů mezi oponujícími si obyvateli, ať už jde o politiku, náboženství či rasu.
Skutečně svobodní jedinci jsou ti, kteří konají v souladu s nezkaženými instinktivními impulsy jejich přirozené bytosti. To znamená, že jedinec koná svobodně, pouze když jeho činy instinktivně souzní s přirozenými etnickými tendencemi společenství, jehož část sám tvoří a s níž je svázán nezničitelnými pouty krve, jinými slovy, společným původem. Každá významná civilizace, bez výjimky, na počátku začíná s jedinou rasou a kulturou. Nikdy nebylo koncepcí Stvoření smísit lidské rasy v jeden neidentifikovatelný druh. Tohle je nepřirozený a slizký plán genocidy, ohlašovaný průmyslovým věkem, přesněji chamtivou mezinárodní mocenskou elitou magnátů, kteří vládnou vašemu světu. Jejich cílem je rozložit hrdost všech rasových národů světa v mnohojazyčný zmatek ochromených pracujících trubců zbavených tváře i kultury, které mohou snadno ovládat. Dle tohoto návrhu je zajištěna jednostrannost zoufalých včel dělnic.
Nikdo nemá právo smýšlet zle o své rase, pokud nesmýšlí špatně sám o sobě. Jakmile se rasa zničí, již nejde nikdy obnovit. Skutečným údělem každé rasy je pracovat ve svobodě, aby ze sebe učinila to, pro co byla původně stvořena. Naše rasová identita musí být zachována! Toto je základní a nezbytný první krok při budování životem kypícího, zdravého národa. Jednota krve, mysli, ducha a účelu!
„Být v očích dnešní společnosti rebelem samo o sobě nesnižuje hodnotu člověka. Existují dokonce případy, kdy by člověk mohl rebela ctít, protože ten shledává v naší společnosti něco, proti čemu by se měla vést válka – probouzí nás ze spánku.“ Friedrich Nietzsche
Pro zajištění pevného základu vitálních potřeb zdravé společnost, musí být existující poměr nejlepších myslí udržen a dána mu příležitost dosáhnout nejvyššího potenciálu. Tomuto cíli nabízí meritokratický systém nejživotaschopnější alternativu. Meritokracie, jakožto vláda lidu, je sociální, politická a ekonomická struktura, která funguje na principu pyramidy, založené na přínosu. Jinými slovy, každý jedinec by měl svobodu dosáhnout nejvyšší úrovně svých schopností a talentu, bez ohledu na třídu, kastu, věk či politické nebo náboženské přesvědčení. Je největší pozitivní výhodou pro jedince i společnost, aby byly nejvyšší tělesné a duševní přednosti jedince rychle rozeznány, podpořeny, rozvíjeny a zužitkovány na maximální potenciál. Meritokracie není novou ideou, tento koncept sahá až do starověkého Řecka. Meritokracie by nabízela nekonečné možnosti těm, kteří touží po neomezené motivaci a stabilitě pro všechny, kteří tvoří jeho národnost. V současné liberální, demokratické, kapitalistické společnosti se toho učinilo mnoho pro záměrné zničení rodinné struktury hodnot. Nelze ani dostatečně vyjádřit, že by měl národ vždy uznávat důležitost skutečně reprezentativní vlády a rodinných hodnot, že by se mělo jednat o základní princip, kolem něhož vzkvétá stabilní společnost.
Musíme seriózně uvažovat o směru naší doby a našeho potomstva. Vzkříšení národa může začít jen díky probuzenému vědomí lidu spolu s jednotným zájmem o zachování a rozvoj našich lidí. Stávající světové ‚vlády gangsterů‘ a mezinárodní ‚Mocenská elita‘ ani v nejmenším nezajímá, zda jste naživu nebo mrtví; každý je nahraditelný. Jediným zájmem, který existující globalistická klika ve vztahu k vám má, aby jejich osobní moc a výsady byly chráněny vaším životem a obětí. Buďme však realisté, pokud by měl existující systém zítra padnout, jakou formu vlády byste místo něho zvolili? Věříte, že by mohlo být důležité o tom přemýšlet dopředu? Ponechali byste takové rozhodnutí na další bandě chamtivých zlodějů a vykořisťovatelů? Možná byste dávali přednost reakčnímu postoji, dělat zásoby zbraní a jídla a v bezmocné bídě uvítat na neurčenou dobu chaos jak ze Šíleného Maxe, čekajíce, až se objeví laskavý spasitel s kouzelným proutkem. Každý člověk se do jisté míry stává tvůrcem svého osudu; stejně tak každý národ. Příliš mnoho jich ztratilo cestu v obou ohledech.
„Kdokoliv má mozek k myšlení a odvahu konat za blaho lidu země, toho považují za radikála ti, kteří jsou spokojeni se stagnací a vůlí přestát pohromu.“ William Randolph Hearst
Zformování nové vlády bude vyžadovat úplný převrat v myšlení a hodnotách, oproti dnešnímu překroucenému způsobu uvažování. Ať už jsme v železných okovech či sametových, člověk musí zlomit všechny okovy a osvobodit se ze zbabělého podrobení se převládajícímu soustrojí v beznadějné mentalitě otroka, které ochromilo jeho vznešeného ducha. Pro ty, které žene zájem o budoucnost a formování osudu tohoto světa, v němž žijeme, je volba zřejmá. Stvrdit naši vůli v tom, co musí být navzdory všemu uskutečněno a do té doby učinit, co je nezbytné pro dosažení cíle. Život je bitva a v tom, bojovat v této bitvě hrdinsky a bojovat v ní dobře, spočívá velký smysl existence každého člověka, který za to stojí a je vůbec hoden života.
Pokud si přejete dál až do stáří přešlapovat na místě za šedivého, dusivého soumraku umírajícího světa, spokojit se jen s existencí a žít na otrockou kartu, která vám byla vyjednána, pak prostě odložte toto čtení a spěte dál. Pokud potřebujete ještě podnět, pohleďte do jasných, naděje plných, šťastně nevinných očí dítěte, pomyslete na svět, který jim zanecháváte a vzpomeňte na to, že délka života se neměří na hodiny a dny, ale dle toho, co jsme v tom vykonali pro obohacení toho, na čem záleží nejvíce. Neužitečný život je krátký, i když trvá století; ale život Alexandra byl dlouhý jako život dubu, třebaže zemřel ve třiceti dvou letech.
Autor: Wolf. Tento text vyšel na stránkách Bratrství.net a byl zde převzat se souhlasem autora. Upozornění: Názory vyjádřené v textu automaticky nereprezentují názory redakce NS.
