Citát pochází z prokázaného podvrhu Hermanna Rauschninga. Že jde o smyšlené citáty, bylo odhaleno až počátkem osmdesátých let. Po válce byl tento podvrh ale použit jako důkazový materiál v Norimberských procesech proti "válečným zločincům".
Lukáš Beer
 |
| Mnozí čeští publicisté horlivě citují údajná Hitlerova slova o tom, že Čechy je třeba vysídlit na Sibiř. Tento citát lze nalézt i na české Wikipedii. Údajný Hitlerův projev z roku 1932 je však výmyslem Hermanna Rauschninga. Jeho bestseller z roku 1940 historikové už dávno odhalili jako podvrh, pouze v české kotlině "se to jaksi neví" a vesele se jeho výmysly donekonečna citují a recyklují. |
Podivuhodné je, že ani Wikipedia, ani žádný jiný zdroj neuvádí přesné datum konání tohoto údajného projevu Adolfa Hitlera, který se měl uskutečnit v létě roku 1932. A co je ještě zarážející, nikdo z citujících autorů neuvádí pramen, ze kterého při své citaci čerpal.
Nezbývá nám tedy nic jiného, než se zevrubně podívat na to, který z projevů Adolfa Hitlera z léta roku 1932 by teoreticky mohl připadat v úvahu. Naštěstí veškerou řečnickou aktivitu Adolfa Hitlera důkladně studoval zejména v anglosaské oblasti velmi uznávaný historik Max Domarus, kterému se podařilo detailně zmapovat veškeré veřejné i neveřejné projevy nacionálněsocialistického Vůdce pronesené v letech 1932-1945 (Adolf Hitler: Reden und Proklamationen 1932–1945, vydal a komentoval Max Domarus, svazky 1–2, Wiesbaden 1962/63). Dnes již víme, že Domarusovy sbírky Hitlerových projevů, proklamací a apelů nejsou zcela kompletní. To se ovšem netýká období z léta roku 1932, které je v jeho knize velmi dobře zdokumentované, a tudíž se čtenář prakticky dovídá takřka o každém Hitlerově kroku. Učiňme raději širší záběr a začněme naše hledání 15. květnem a uzavřeme jej 15. zářím roku 1932. V tomto období pronesl Adolf Hitler následující projevy a vydal následující prohlášení:
27. května: předvolební projevy v Kloppenburgu a v Bad Zwischenahnu
28. května: předvolební projev v Rostocku
31. května: předvolební projev ve Wismaru
2. června: předvolební projev v Güstrow
4. června: předvolební projev ve Warenu
9. – 10. června: jednání říšských a župních vedoucích NSDAP v Mnichově
12. června: předvolební projev ve Wormsu
13. června: předvolební projev v Mohuči
14. června: předvolební projev v Alzey
17. června: předvolební projev v Gieβenu
18. června vydává Hitler vyhlášku k novému zřízení SA
19. června: projev před stranickými vedoucími ve Weimaru
22. června vydává Hitler provolání k volbám do Říšského sněmu vydané v Mnichově
24. června: projev k znovuobnoveným formacím SA a SS v mnichovském cirkusu „Krone“
28. června: projev na jednání župních vedoucích NSDAP a vedoucích SA v Mnichově a poté promluvil v mnichovském stadionu Dante před muži SA
6. července: předvolební projev v Bad Tölzu
7. července: předvolební projev v Landsbergu
10. července: předvolební projev v Berchtesgadenu
15. července: dva předvolební projevy ve Východním Prusku
16. července: předvolební projevy v Lötzenu, Ortelsburgu, Osterrode a Riesenburgu
17. července: projev v Königsbergu 19. července: projevy ve Schneidemühlu a v Cottbusu, v noci ještě v Stralsundu
od 20. července byla k dostání gramofonová deska s Hitlerovou „Výzvou národu“
20. července: předvolební projevy v Kielu, Hamburku, Lüneburgu a v Brémách
21. července: předvolební projevy v Hannoveru, Braunschweigu a Göttingenu
22. července: předvolební projevy v Liegnitz, Waldenburg, Neisse a v Gleiwitz
23. července: předvolební projevy v Zittau, Drážďanech, Bautzenu, Lipsku a Dessau
24. července: předvolební projevy v Eberfeldu, Duisburgu, Gladbecku, Bochumi a v Osnabrücku
26. července: projevy u Erfurtu, v Geře a Hildburghausenu
27. července: projevy v Eberswalde, Brandenburgu a v Berlíně
28. července: projevy v Cáchách, Kolíně nad Rýnem, Frankfurtu nad Mohanem a Wiesbadenu
29. července: projevy v Reutlingenu, Neustadt a. d. Hardt, Freiburgu i. Br. a v Radolfzellu
30. července: projevy v Kemptenu, Bayreuthu, Norimberku a v Mnichově
31. července vydává Hitler proklamaci adresovanou svým přívržencům
23. srpna vydává Hitler krátký telegram odsouzeným spolubojovníkům a kromě toho zvláštní provolání
29. srpna hovořil Hitler před poslanci NSDAP v Berlíně
1. září: projev v Berlíně
2. září: jednání v Berlíně
3. září: projev při příležitosti pohřbu příslušníka SA v Berlíně
7. září: projev v mnichovském cirkusu „Krone“
10. září: projev před zástupci politické strany Centrum v Berlíně
13. září :jednání v Berlíně 15. září pronesl Hitler výzvu před příslušníky SS a SA v mnichovském cirkusu „Krone“
V předcházejícím seznamu nalezneme tedy celkem 7 případů, kdy Hitler hovořil v Mnichově resp. vydal v Mnichově veřejné prohlášení.
Pro českého čtenáře je nutné předeslat, že dosavadní historiografické literatuře se podařilo z velké části podchytit doslovné znění Hitlerových projevů, rozkazů a vyhlášek a existují i záznamy z uzavřených porad, kde Adolf Hitler pronášel své názory. Co se týče konkrétně roku 1932, existuje dnes ještě dokonalejší práce, než bylo zmiňované Domarusovo dílo. Mnichovský Institut für Zeitgeschichte podnikl v letech 1992–1998 důkladné rešerše a přípravné práce a vydal jako výsledek tohoto projektu celkem 16 svazků, které obsahují kompletní projevy, spisy a nařízení Adolfa Hitlera datované mezi únorem 1925 a lednem 1933 (Hitler. Reden, Schriften, Anordnungen: Februar 1925 bis Januar 1933. Institut für Zeitgeschichte/K. G. Saur-Verlag, München 1992–1999). Existují tedy pouze dva zdroje, které v tomto ohledu podchycují rok 1932, a žádné jiné. Jinými slovy, pokud v úvodu citovaná slova z léta 1932 mají být autentická, museli autoři čerpat jedině z těchto pramenů.
A z uvedeného vyplývá, že citovaná slova o Češích nepadla se stoprocentní jistotou ve dvou případech, totiž 22. června a 7. září 1932. Znění těchto textů se zachovalo a zde se takováto pasáž nenachází. Ve zbývajících případech (9. června, 24. června, 28. června, 30. července a 15. září) historik Domarus znění projevů neuvádí. A co na to důkladně zpracovaná sbírka projevů Institutu für Zeitgeschichte? Nalezneme znění těchto projevů zde?
Jsme na špatné stopě, cesta k odhalení tajemství je totiž překvapivě snazší!
V této chvíli nám pátrání usnadní německojazyčná historiografická literatura, která tento citát příležitostně také uvádí, ovšem poukazuje na to, že zdroj tohoto citátu není spolehlivý resp. decentně formulací „Hitler měl říci“ naznačuje, že pramen není skutečně ověřený. A existují k tomu pádné důvody. Zajímavé je, že mnozí němečtí historikové a publicisté se ohledně tohoto citátu odvolávají na knihu Johanna W. Brügela Tschechen und Deutsche. 1939–1946. A ještě zajímavější je skutečnost, že samotný Brügel čerpal z jiného, původního zdroje. Z jakého a nakolik je tento zdroj spolehlivým, si budeme demonstrovat za chvíli.
Nejprve ovšem uveďme na pravou míru první zásadní dezinformaci, kterou šíří s takovou suverénností některé české a židovské zdroje: slova o tom, že Češi mají být vysídleni na Sibiř, neměla být pronesena na žádném projevu, ale měl je údajně pronést Adolf Hitler v soukromém rozhovoru s jistým Hermannem Rauschningem. Tedy žádný „projev z léta 1932“!
 |
| Rauschningův bestseller byl ve skutečnosti snůškou lží a výmyslů. Pochybnosti něk- terých historiků se podařilo potvrdit až odhalením švýcarského historika Hänela. |
Kdo byl Hermann Rauschning? Tento Němec byl od roku 1932 členem NSDAP, ale brzy se s touto stranou rozešel a v roce 1934 z ní vystupuje. V letech 1933-1934 působil jako předseda senátu ve Svobodném městě Danzig, ovšem v roce 1938 odchází nejprve přes Francii a Velkou Británii do USA. V roce 1940 vyvolala ve Spojených státech jeho kniha „Gespräche mit Hitler“ velký rozruch, ale i v jiných zemích, zejména ve Francii, se stává vyloženým bestsellerem. Jak se ale později ukázalo, Rauschning si většinu ve své knize sám vymyslel, protože ve skutečnosti s Adolfem Hitlerem pravděpodobně prakticky téměř nikdy v životě nehovořil.
Z Rauschningova díla, které mělo obsahovat údajné citáty vyjádření Hitlera, po druhé světové válce kopírovalo mnoho seriózních historiků, mezi nimi i onen Brügel, jehož kniha byla přeložena i do češtiny. Ale až v letech 1983 až 1984 zveřejnil švýcarský učitel dějepisu Wolfgang Hänel přiznání novináře, tiskového agenta a vydavatele Emeryho Revese (původním jménem Imre Revesz či Rosenbaum, pocházel z maďarské židovské rodiny), který v roce 1939 v Curychu přemluvil emigranta Rauschninga k tomu, aby sepsal knihu, jež bude pokud možno obsahovat co nejvíce údajných citátů Adolfa Hitlera. Navíc nabídl Rauschningovi velkou částku peněz, a ten, jelikož v té době zcela bez prostředků, podlehl nabídce vydavatele. Tak vznikl vylhaný bestseller „Rozhovory s Hitlerem“, který vyšel v několika zemích. Rauschning rozšiřoval tvrzení, že se osobně soukromě setkal s Adolfem Hitlerem nejméně stokrát a vedl s ním obsáhlé hovory. Ukázalo se ale, že Rauschning se s Hitlerem setkal nanejvýš čtyřikrát a navíc se nikdy nejednalo o soukromá setkání a hovory mezi čtyřma očima, nýbrž byl přítomen vždy někdo další.
A z tohoto podvrhu pochází i onen údajný citát Hitlerova „projevu“ z „léta 1932“! Citovaný text je však výplodem Rauschningovy fantazie - muže, který měl osobní důvody k nepřátelství k Adolfu Hitlerovi a který si za své lži nechal zaplatit dopředu švýcarským novinářem.
Až do tohoto odhalení byla tato kniha také ve skutečnosti považována za jeden z klíčových důkazů údajných Hitlerových válečných plánů na dobytí světa. Odhalení podvrhu není žádným výtvorem nějakého neseriozního revizionisty, ale akceptuje jej i dnešní oficiální německá historiografie, dokonce o tomto podvrhu lze nalézt i článek na německé Wikipedii. Ta k tomu ostatně říká: „Dnes zastává většina historiků tezi, podle níž jsou „Rozhovory“ podvrhem a nemají žádný nárok na uplatňování autenticity."
Jak už bylo řečeno, Rauschning měl k publikování svých výmyslů nejen materiální, ale i osobní pohnutky. V roce 1934 musel odstoupit ze své funkce v gdaňském senátu, protože mu byla vyslovena nedůvěra, nebyl ani oblíben Adolfem Hitlerem. Německý emigrant v knize uváděl částečně pouze vágní údaje o místech a datech údajných setkání s Hitlerem, mnohé údaje sepisoval pouze tak, jak je znal z doslechu, nebo je opisoval z knih různých autorů, jako např. Ernsta Jüngera a Ericha Ludendorffa. Přesto byla tato kniha po konci 2. světové války použita Sovětským svazem jako důkazový materiál proti hlavním válečným zločincům při Norimberských procesech...
