Danilo Gregorić (1909-1957)

František Pilous, Lukáš Beer

Gregorićova nejznámější kniha vyšla
v roce 1944 také v češtině.

Dříve než na tomto místě přineseme překlad první kapitoly knihy Hospodářství nacionálního socialismu (v srbském originále Privreda nacionalnoga socijalizma), která se po úvodním výkladu ideových kořenů nacionálního socialismu věnuje především teoretickým a praktickým aspektům nacionálně socialistické ekonomie, pohovořme nejprve o samotném autorovi.

Autor knihy Dr. Danilo Gregorić (22. listopadu 1909 – 14. ledna 1957) studoval nejprve v Bělehradě na gymnáziu a posléze pokračoval ve studiích na bělehradské právnické fakultě. Už v mladých letech se intenzivně zabýval politickými otázkami. Začínal svou aktivistickou dráhu v hnutí ZBOR Dimitrije Ljotiće, kde vedl oddělení propagandy a zároveň stranickou mládežnickou organizaci Beli orlovi (Bílí orli). ZBOR nikdy nezískalo významnou podporu voličů a za vzor si kladlo např. fašistické hnutí v Itálii. Později Gregoriće získal na svou stranu předseda jugoslávské vlády Milan Stojadinović a ten přešel do jeho strany JRZ (Jugoslávské radikální společenství). V té době pracoval ve vládní tiskové kanceláři a také jako novinář. Ve funkci pokračoval i po nástupu vlády Dragiši Cvetkoviće.

Svou disertační práci věnoval Gregorić otázce hospodářské politiky nacionálního socialismu. Doktorský titul si úspěšně před komisí obhájil 20. května 1936. Ekonomická opatření Hitlerovy vlády chápal jako účinné regenerační kroky vedoucí ku prospěchu německého národa a už v počátcích své veřejné kariéry byl tedy Gregorić vnímán jako zastánce „nového řádu“. Z této disertační práce pak vycházela jeho první kniha Privreda nacionalnog socializma. Doktrina – praksa, kterou věnoval svému otci. Jednalo se vlastně o stylisticky vylepšený text původní disertační práce. Autorovy znalosti ekonomické a filosofické literatury, z které je v knize bohatě citováno, jsou i přes všeobecně vnímaný pozitivní postoj Gregoriće vůči ideologickým principům nacionálního socialismu označovány i dnes za solidní. Ke slovu se v knize dostávají i zástupci nových myšlenkových proudů jako Werner Sombart, Adolf Weber, John Maynard Keynes, Georg Friedrich Knapp, Nikolaj Ivanovič Bucharin, Jevgenij Alexejevič Probraženskij, Slobodan Jovanović a Othmar Spann. Vedle dobových německých teoretiků při zohlednění několika konzervativců (Hjalmar Schacht) věnoval autor však největší pozornost spisům známých nacionálněsocialistických osobností. Obšírně se věnoval všem oblastem hospodářského života a boji proti nezaměstnanosti. Výtisk knihy zaslal dokonce i Adolfu Hitlerovi a ten se o ní vyjádřil pochvalně.

V září 1936 zavítal Gregorić do Norimberku na sjezd NSDAP, který na něj velmi zapůsobil. Později v něm stále rostlo přesvědčení, že Jugoslávie by měla udržovat srdečné styky s nacionálněsocialistickým Německem a zahraničně-politicky se napojit na Pakt tří, a tento svůj postoj energicky zastával.

Gregorić se stal šéfredaktorem provládního listu Vreme, kde podporoval proněmeckou politiku. Tento deník byl jedinou jugoslávskou tiskovinou, srovnatelnou s jinými významnými evropskými deníky. Gregoričovo nadšení pro Hitlera rostlo úměrně s prozatímními územními úspěchy Německa. Za války se nejprve v Bělehradě věnoval především propagandistické a publicistické činnosti.V roce 1940 mu vychází další významná kniha, věnovaná tentokráte otázce italského korporativismu (Italijanski korporativizam. Istorijat, doktrina, praksa, Bělehrad 1940).

Při příležitosti podepsání přistoupení Jugoslávie k Paktu tří se dr. Danilo
Gregorić v březnu 1941 ve Vídni osobně setkává s Adolfem Hitlerem.

Důležitou úlohu sehrál Gregorić především v době, kdy se Jugoslávie začala přibližovat Paktu tří. Díky své vynikající znalosti němčiny tehdy působil jako přímý prostředník mezi premiérem Cvetkovićem a německým ministrem zahraničí Ribbentropem. Uskutečnilo se několik politických misí, přičemž celkem třikrát navštívil Německo, kde probíhaly rozhovory za účasti Ribbentropa a Paula Schmidta o podmínkách přistoupení k Paktu tří. Gregorić měl tak značnou zásluhu na tom, že se Jugoslávie nakonec k Ose připojila. K podepsání dohody došlo ve Vídni dne 25. března 1941, kde byl Gregorić osobně představen Adolfu Hitlerovi. Ale pouze dva dny poté proběhl v zemi puč podporovaný Velkou Británií, čímž byla pochopitelně následně zpochybněna loajalita země vůči Paktu tří. Dne 6. dubna 1941 byl Bělehrad bombardován a země byla obsazena Wehrmachtem. Jugoslávské spojenectví s mocnostmi Osy trvalo pouhých dvanáct dní. Jugoslávie byla rozbita a zmizela z mapy Evropy. Německá říše anektovala Slovinsko, Itálie anektovala Dalmácii, Bulharsko Makedonii a italský satelit Albánie anektovala Černou horu. Z Chorvatska se stal nezávislý stát, který přistoupil k Ose. V Srbsku byla sestavena nová loajální vláda pod vedením s Osou sympatizujícího generála Milana Nediće.

Po vojenském puči, který po podepsání Paktu provedli jugoslávští generálové, byl Gregorić jako jeden z nejhlasitějších zastánců spojenectví s Osou zatčen a nakrátko uvězněn, ovšem po příchodu německé armády byl opět propuštěn. Po příchodu Němců se Gregorić pokoušel pokračovat ve své politické činnosti, nedisponoval ale dostatečnou podporou veřejnosti a stal se tak pro režim generála Nediće nezajímavým. Věnoval se tedy nadále publicistické činnosti. Tehdy také napsal knihu Samoubistvo Jugoslavije, která byla přeložena do slovinštiny, němčiny (1943 a 1944 v Lipsku) a češtiny a stala se beststellerem. V Praze vyšla v roce 1944 v nakladatelství Orbis pod českým názvem Tak skončila Jugoslavie.

Pravděpodobně v srpnu 1942 odešel Gregorić se svou ženou a s dvěma dětmi do Německa. Žil jednak z peněz, které mu vydělala knížka o Jugoslávii, ale také pracoval jako korespondent pro časopis La Suisse aj. Na konci války se pokouší uprchnout do Švédska, ale zůstane nedobrovolně v Bavorsku. Koncem roku 1945 doplnili spojenci Gregorićovo jméno do seznamu nebezpečných podporovatelů nacionálního socialismu, a sice s největší pravděpodobností na základě britských podkladů z období před vypuknutím války v Jugoslávii v dubnu 1941. Byl zatčen a předán jugoslávské justici. Dne 16. srpna 1949 byl Gregorić komunistickým souden odsouzen k 18 rokům vězení s nucenými pracemi a k zabavení majetku kvůli jeho podílu na přistoupení Jugoslávie k Paktu tří v březnu 1941. Trest mu byl později o pět let snížen. Ve vězení se věnoval psaní a zhotovil také rozsáhlý text o aktivitách německé tajné služby v Jugoslávii. Koncem roku 1956 náhle onemocní. I přes svůj relativně nízký věk a dobrou fyzickou kondici však v roce 1957 za nejasných okolností umírá. Existují domněnky, že byl otráven, jelikož ve vězení pro státní aparát i překládal a měl tak přístup k zajímavým materiálům. Většinu textů, které Gregorić ve vězení psal, jugoslávské úřady zničily.