Odborníci na extremismus, Jan Ptáčník a Petr Krčál, neznají základy nacionálněsocialistické ideologie
Lukáš Beer
Tomáš Pecina zpřístupnil dnes v článku na svém blogu odborný posudek Jana Ptáčníka a Petra Krčála z Katedry politologie a mezinárodních vztahů při Filosofické fakultě Západočeské univerzity v Plzni, který se vztahuje na hnutí Resistance Women Unity (RWU). Detektivové z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu obvinili začátkem roku několik žen z podpory a propagace „neonacistického hnutí RWU“. Evaluaci tohoto „znaleckého posudku“ provedl Ladislav Cabada, který je dle mínění zástupkyně vedoucího zmíněné katedry, Magdaleny Leichtové „uznávaným politologem v českém ba středoevropském kontextu“. Leichtová ani nepochybuje o odborných kvalitách obou prvně jmenovaných mladých autorů posudku: „Oba znalci byli vybráni na základě jejich dlouhodobého zájmu o problematiku (…) a na základě jejich všestranného vzdělání, které je kvalifikuje k vypracování znaleckého posudku v akceptovatelné právní formě (…). O erudici, pečlivosti a schopnostech obou pánů nepochybujeme. V rámci standardních postupů při práci při práci našich doktorandských studentů navíc dochází ke konzultacím a evaluaci jejich činnosti pracovníky s dlouhodobější zkušeností a akademickou „hodností“ v případě tohoto posudku přislíbil evaluaci doc. PhDr. Ladislav Cabada, Ph.D (…). Finální evaluaci (…) provede vedoucí pracoviště PhDr. David Šanc, Ph.D.“
Zdálo by se tedy na první pohled, že o garanci odbornosti tohoto „znaleckého posudku“ bylo dostatečně postaráno. Opak je však bohužel pravdou. Při pročítání určitých pasáží tohoto pamfletu naskakuje až husí kůže z představy, že tito lidé, považovaní za znalce svého oboru, mohou mít na svědomí osud jimi posuzovaných obviněných osob. Oba znalci se údajně o problematiku dlouhodobě zajímají, o jejich kvalifikaci k vypracování znaleckého posudku prý nelze pochybovat a jako „garant odbornosti“ se pod tento výplod podepsal doc. Cabada. Tito odborníci na slovo vzatí se musí velmi dobře orientovat v základech nacionálněsocialistické ideologie. Ptáčník a Krčál atestují totiž obviněným ženám z RWU „nedostatečnou znalost obsahu pojmu nacistická ideologie, nacionalismus a podobně“.
Oba posuzující odborníci, včetně doc. Cabady, se cítili rozhodně na víc než členky RWU, když sepsali věty, dokumentující jejich vlastní fundovanost v oblasti „nacistické ideologie“. Jako příklad neznalosti členek RWU uvádějí autoři „propojení mezi (…) příklonem k nacismu a důrazem na český nacionalismus, který se v analyzovaných materiálech také objevuje (viz hesla „Nic než národ“, „Za národ, za zemi, za rodinu“, „Blaho vlasti zákon nejvyšší“ nebo „Slobodu národovcom“)“. Pánové si o tom myslí totiž toto: „Takovéto propojení nám přijde naprosto logicky protikladné a lze ho interpretovat jako nepochopení ideových proudů, ke kterým se členky RWU (a pravicoví extremisté obecně) přiklání.“ Aha. A v poznámce pod čarou se čtenář znaleckého posudku od autorů posléze dozvídá patřičné vysvětlení, proč jim takovéto propojení „nacismu“ a „českého nacionalismu“ připadne nelogické: „Nacistické Německo uznávalo nadřazenost ,arijské´ rasy, do jejíhož konceptu obyvatelstvo ČR nezapadalo. Český národ byl chápán jako podřadný ve vztahu ke konstruktu ,arijské rasy´. Nacionalismus naproti tomu staví jako ústřední bod národ (zde národ český).“
Nelze popřít, že podobné nesmysly resp. lži je poměrně často možné slyšet z úst indoktrinované české laické veřejnosti. Slyšet něco takového od „odborníků“ z Filosofické fakulty plzeňské Západočeské univerzity však vzbuzuje oprávněné obavy z toho, jak snadno se člověk může stát obětí zvůle nekompetentních osob.
Zaprvé: Myšlenky nacionálního socialismu a českého „nacionalismu“, řekněme spíše raději české národní hrdosti, jsou si navzájem velmi dobře kompatibilní. Uplatnění této myšlenky nebylo z dějinných důvodů realizováno, první počátky realizace se skončily v podstatě v zárodku díky Hitlerově porážce. Zadruhé: Je naprostou hloupostí zmíněných znalců tvrdit, že „obyvatelstvo ČR“ nespadalo do konceptu „árijské rasy“. Naopak – nežidovští obyvatelé Čech a Moravy, tudíž i příslušníci českého národa, byli chápáni jako„Árijci“. Nemůže být taktéž žádná řeč o vnímání „nadřazenosti árijské rasy“ (nemluvě o tom, že žádná „árijská rasa“ definována nebyla) a už vůbec ne o chápání „podřadnosti českého národa“ vůči této „rase“. Nacionálněsocialističtí ideologové také připomínali, že toto dělení na „Árijce“ a „Neárijce“ na evropské půdě se prakticky týkalo odlišování Židů od příslušníků jiných evropských národů. Později proto byla zvolena jiná terminologie, neboť kupříkladu příslušníky japonského národa, národa neárijského, nepovažoval německý nacionální socialismus v žádném případě za „podřadné“ vůči „árijské rase“. Ale bylo z jejich hlediska nežádoucí, aby příslušníci těchto odlišných etnik měli s příslušníky německého národa potomky. Základním principem nacionálněsocialistické rasové nauky byla „ochrana krve“ před mísením s nekompatibilními rasovými prvky a zachování si určitého stupně „rasové čistoty národního tělesa“, vykazujícího určitý průměrný typický rasový profil, skládající se z oněch několika evropských ras, které byly také stavebním kamenem rasového profilu českého národa.
Na toto téma vyšly na Našem směru již následující podrobné články:
Definice árijského původu dle Ahnenpassu
Zásady nacionálněsocialistické rasové politiky vůči cizím národům – 1. díl
Zásady nacionálněsocialistické rasové politiky vůči cizím národům – 2. díl
Rasová nauka po česku
