"Nacistické Vánoce"

Lukáš Beer

Téměř sedmdesát let po skončení Druhé světové války nečiní leckterému publicistovi potíže pasovat se do role suverénního znalce nacionálněsocialistické ideologie. Ondřej Neff, jehož otec Vladimír Neff mimochodem publikoval svou tvorbu i v období Protektorátu (a tato byla v té době dokonce zčásti převedená na filmové plátno), porovnával před dvěma roky ve své vánoční úvaze na Neviditelném psu „nacismus“ a komunismus dle měřítek svého „selského rozumu“. „Nacismus a komunismus jsou režimy založené na nenávisti, režimy loupící a vraždící. Jaký je mezi nimi rozdíl?“, ptal se Neff, a ve stručnosti vysvětlil, co ideologie nacionálního socialismu v podstatě vlastně obnáší: „Nacismus, to byla extrémní forma německého šovinismu se socialistickým nádechem a s antisemitským akcentem, kdy nenávist je vedena proti ne-Němcům a Židům.“ Je obtížné posoudit, zda Neff studoval základní principy nacionálněsocialistické ideologie pouze na české Wikipedii. Jeho studium těchto pramenů vskutku nemohlo být povrchní, jak je vidno. Neff, pohybující se sebejistě v matérii, píše dále, že „nacisté pokládali Angličany a Švédy za skoro-Němce a Francouze byli ochotni tolerovat za určitých podmínek, ale Slovany by nahnali do pecí, jakmile by spálili Židy“. A nebyl by to tradičně silně prosionisticky orientovaný web Neviditelný pes, kdyby Neff nevpašoval do textu i určitou spojitost mezi „nacismem“, komunismem a dnešním židovským státem. Společným jmenovatelem obou ideologií má podle něj být „nenávist“ – v případě komunismu nenávist třídní, v případě „nacismu“ nenávist rasová včetně antisemitismu. „Genocida se nacistům povedla“, soudí Neff, „rozbili strukturu, ta se v Evropě neobnovila - objevila se v Izraeli a ten se stal vítaným cílem nenávisti.“ Takže antisemitismus žije i dnes, domnívá se Neff, ale ten „je exportován do oblasti Blízkého východu a přestal být evropským problémem. Má háv humanismu a ochrany lidských práv. Od nacismu se odtrhl a málokdo vidí, že jde o totéž.“ A protože se jednalo o duchaplnou úvahu zveřejněnou právě na Štědrý den, musel autor nabídnout lidskou alternativu k oběma zločinným ideologiím: „Smysl má jen idea pochopení a lásky a to nás učil Ježíš Kristus, jehož dne zrození dnes slavíme“ a jehož poselství lásky a tolerance je nutno si připomenout… Málokdy se v tak krátké vánoční úvaze zadaří vtěsnat do tak krátkého textu tolik hloupostí a nepravd.

Brněnská „tisková agentura“ Famous zásobuje své klienty pravidelně bombastickými články a její šéfredaktor a hlavní editor Martin Hýbner si je patrně moc dobře vědom toho, že na účet „jedné z největších zrůd dvacátého století“ si dnes lze prakticky vymyslet úchylnosti všeho druhu a přitom se nad tím v náporu podobně laděných mediálních zpráv sotva někdo pozastaví. Hlavně že jeho stupidní články nachází odběr. Podobně jako v případě paskvilu, který před třemi lety přebraly Novinky.cz: „Hitler chtěl ukrást Vánoce a pověsit na stromek granáty“, nadepsala zmiňovaná agentura duchaplně článek o tom, jak „nacističtí ideologové chtěli Vánoce zrušit jako oslavu křesťanství a navázat na pohanské tradice oslavy slunovratu“. Hitlerovi prý „Ježíšek“ vadil, protože byl Židem: „Vystrnadit z německých Vánoc ho měly nacistické symboly, takže na stole se objevovaly bábovky ve tvaru svastiky ze speciálních forem, dárky halil balící papír se stejným motivem a Krista vymazat měly moderní koledy s novými texty. Mnohé se drží dodnes.“

Konstatováním, že s „nacistickými symboly“ se v německy mluvících zemích o Vánocích lze dodnes setkat, se tvůrce textu z agentury Famous definitivně překonal. Jedinou trochu seriózní informací v tomto článku bylo odvolání se na tehdejší výstavu probíhající v Kolíně nad Rýnem pod titulem "Vánoce v politické propagandě". Tato akce ale tematicky zdaleka nezahrnovala pouze období nacionálního socialismu. Všímala si už toho, jak se Vánoce slavily za 1. světové války a jak se díky ní „militarizoval“ i dětský pokojíček, ve formě hraček s vojenskou tematikou samozřejmě. Největší část výstavy pak byla vyhraněna právě úseku „Vánoce v nacionálním socialismu“ a soustředila se na mýtus „vojenských Vánoc“, tj. způsobu oslav Vánoc probíhajících na frontě. Vynecháno pak však nebylo ani období studené války až po zánik NDR.

K původní výstavě vydaly autorky i knihu
se stejnojmenným názvem.

Rita Breuerová a její dcera Judith Breuerová nashromáždily pro tuto výstavu nepřeberné množství dobových adventních kalendářů, vánočních pohlednic a rozličné formy ozdob na vánoční stromek. Nacionální socialismus se pokoušel přepracovat křesťanský vánoční svátek na „národoveckou“ oslavu zimního slunovratu a zakládal si na starých germánských a pohanských zvycích. Zajímavé ale je, že adventní období nehrálo ve Třetí říši vůbec žádnou politickou roli v tom smyslu, že by si vyžadovalo nějakou pozornost tehdejší propagandy. A také svastika směla být vůbec oficiálně používána jako ozdoba vánočního stromku až od roku 1943. Novou variantou „německých Vánoc“ se stal svátek Yule, který byl kdysi slaven Germány uprostřed ledna. Z neznámých důvodů byl králem Haakonem I. přeložen na 25. prosinec.

V počátcích Třetí říše to nevypadalo na to, že by nacionální socialisté vánoční svátky převzali v ideologicky upravené podobě, protože tu byl konkordát uzavřený v červenci 1933 mezi Svatou stolicí a Německou říší. Ale bylo logické, že tento integrující element vánočních svátků bude novým režimem využit. Také období Vánoc se vztahuje na všechny vrstvy společnosti a v každé oblasti přispívá podstatnou měrou k vytváření pospolitosti resp. k vědomí této pospolitosti, ať už se jedná třeba o rodinu nebo národ, o kulturní nebo místní obec, abychom jenom jmenovali několik dimenzí. „Křesťanské Vánoce“ byly nahrazeny „národními Vánocemi“. V roce 1941 se v jednom oběžníku vydaném Vůdcovou kanceláří konstatovalo: „Žádný člověk by o křesťanství nevěděl, kdyby se mu to od jeho dětství nevštěpovalo prostřednictvím farářů.“ Ale překvapivě smířlivý tón pak ve své písemné formulaci z roku 1941 volil vůči křesťanství Alfred Rosenberg, „pověřenec Vůdce pro dohled nad celým duchovním a světonázorovým školením a výchovou NSDAP“, když napsal: „Naše oslavy nejsou určeny k tomu, aby se otevíraly konfesionální protiklady, nýbrž aby vnitřně slučovaly všechny příslušníky národa. Proto je nutné upustit od útoků proti jiným názorům. A také se oslavy nesmí stát veřejnými shromážděními proti jinak smýšlejícím. Naše oslavy nikdy nebudou povrchní náhražkou za církevní ceremonie. Od zglajchšaltování konfesionálních slavnostních aktů s nacionálněsocialistickými nebo používání církevních prvků je nutno za všech okolností upustit!“

Foto: archiv Lukáše Beera

Jisté ale je, že mladý německý stát přišel s celou řadou nově zavedených svátků, které byly datovány na termíny dosavadních svátků církevních. Byly tu pokusy měnit i „původní“ křesťanskou symboliku svátků novými motivy, jako například figurku „Mikuláše“ nahradit „jezdcem na bílém koni“ a pro staré zvyky, včetně vánočního pečiva, se vytvářelo nové názvosloví.

Ale i „nacistické Vánoce“ byly svátky lásky, sblížení, rozjímání, sounáležitosti a rodiny. A zdobení vánočních stromků baňkami s hákovým křížem, povolené vůbec až poslední dva vánoční svátky z období celé existence nacionálněsocialistického uspořádání v Německu (předcházejících 10 let bylo něco takového v Německu zakázáno), nebylo v německých rodinách žádným standardem. Přesto, že válka a bombardování vytvářely v mnoha případech nuzné materiální zázemí a že mnohé rodiny nemohly zasednout za sváteční stůl pohromadě, vracela se intimní atmosféra Vánoc do německých rodin každý rok v neutluemné míře. Dnešní konzumem a materialismem posedlá společnost "západního" světa na tom po duchovní stránce i přes materiální blahobyt rozhodně není lépe, ne-li hůř, a to i přes snahy našich církví sugerovat jí, že jde např. o oslavování "narození Ježíše Krista".

Krom toho - pouze pro malé srovnání - už jenom mizivý počet Čechů dnes spojuje vánoční svátky s křesťanskou vírou, ta je pro ně pouze umělým a nefunkčním obalem a poskytuje maximálně tak potřebné kulisy a rekvizity. A mnozí si zajisté ještě dnes živě pamatují, že ani předchozí komunistický totalitní režim nedokázal okouzlení vánoční atmosférou nikterak ubrat.