Lukáš Beer
 |
| Prominentním českým žákem školy Napola byl nejmladší syn ministra Emanuela Moravce, Emanuel Pavel, zvaný v rodině „Mudla“, narozený 3. června 1932 v Michalovcích na východním Slovensku. Chlapec získal po matce říšskoněmecké občanství, takže se nejedná o případ protektorátních dětí, o kterých se píše v článku. Na podzim roku 1942 jej otec zapsal do školy Napola v Reichenau u Bodamského jezera. O rok později začal navštěvovat Napola v Drážďanech-Klotzsche, kde si jej učitelský personál chválil jako vzorného žáka. V den Hitlerových 55. narozenin (20. dubna 1944) byl jmenován do hodnosti HJ-Hordenführera a směl v létě odjet na několikatýdenní pobyt do Salcburku. V pět hodin dvacet minut dne 18. srpna 1944 při spojeneckém náletu na Salzburg tragicky zahynul ve věku dvanácti let. Na snímku s otcem v září 1943 na sportovních slavnostech českého Kuratoria pro výchovu mládeže na Strahovském stadionu. Foto: archiv L. Beera (čb), Wikipedia / Kolossos. |
Za pojmem „Napola“ se skrývá německý název „Nationalpolitische Lehranstalt“, tedy „Nacionálně politické učiliště“ (oficiální název zněl také „Nationalpolitische Erziehungsanstalten“, tj. „Nacionálně politické výchovné ústavy“) – jednalo se o bezplatné internátní střední školy, které byly založeny v Německu po převzetí moci nacionálními socialisty v roce 1933. Mohli se na ně přihlásit adepti bez ohledu na rodinný původ a sociální status, vymezovaly se do značné míry proti stavovským školám předchozího období.
Napola lze charakterizovat jako všeobecné vyšší a pokračovací osmitřídní školy internátního typu zakončené maturitou, které byly zřízeny NSDAP nebo jedním z jejích článků (např. SS, SA) a podléhaly jejich kontrole. Zatímco původně se jednalo pouze o chlapecké školy, později přibyly i dívčí. Podobně jako u „Škol Adolfa Hitlera“ (Adolf-Hitler-Schulen) a „Junkerských škol SS“ (SS-Junkerschulen) šlo o elitní vzdělávací ústavy s cílenou výchovou nacionálněsocialistického vůdcovského dorostu. Za hlavní úkol si školy Napola kladly výchovu člověka „v národního socialistu, zdatného tělem i duší pro službu národu a státu“. Žáci se v budoucnu měli stát vedoucí vrstvou Německa. Až do začátku Druhé světové války sloužily školy Napola jako silně politicky akcentované elitní školy v rámci všeobecně vzdělávacího vyššího školství, ale za války se rostoucí měrou vyvíjely v dorostové školy pro SS a Brannou moc. Volba dalšího povolání záležela na rozhodnutí daného absolventa. Hlavním cílem především bylo uzpůsobení výchovy za účelem vytvoření vůdcovských kádrů, a to při velmi specifickém výběru žáků.
Inspektor Nacionálněpolitických výchovných ústavů, SS-Obergruppenführer August Heiβmeyer, definoval v jednom oběžníku úlohu škol takto: „Úkolem Nacionálněpolitických ústavů je učinit a zajistit z německých mladíků výběr tak, aby se z nich později vytvořila jak spolehlivá, tak i odborně obzvláště osvědčená vůdcovská vrstva.“
Výběr adeptů probíhal před zvláštními komisemi složenými z učitelských kádrů Napola, respektive příslušníků tzv. Hlavního rasového a osidlovacího úřadu (RuSHA), a to zpravidla několik dní. Lze ho rozdělit na část biologicko-fyzickou, psychicko-emocionální a popř. obecně intelektuální. zejména první části se přikládal mimořádný význam. Podle zavedených procedur rasové a dědičně biologické selekce u SS museli i adepti škol Napola projít antropometrickými měřeními, dokázat árijský původ či nezatíženost dědičného zdraví. Prověřoval se například i sportovní výkon.
Roku 1941 bylo v Německé říši 30 škol Napola s celkovým počtem asi 6000 žáků, dvě školy Napola se nacházely na obsazeném území. Na konci války existovalo 43 ústavů, z toho tři speciálně pro dívky.
Na území Čech a Moravy byly v letech 1939–1945 postupně zřízeny tři školy Napola: Jako první v roce 1939 Napola Sudetenland (Ploskovice) na území říšské župy Sudety, v roce 1942 její pobočka (a o dva roky později jako samostatná škola) v Roudnici nad Labem na území Protektorátu, a od roku 1944 Napola Böhmen v Kutné Hoře. Měla vzniknout Napola i v Brně (Napola Mähren), k realizaci už ale nedošlo.
Heinrich Himmler apeloval počátkem února 1942 na Reinharda Heydricha, aby na území Protektorátu Čechy a Morava byly ještě v témže roce otevřeny dvě školy Napola, přičemž do budoucna nevylučoval existenci tří ústavů pro celkem 750 žáků a perspektivně rovněž zřízení jednoho dívčího ústavu. Himmler připouštěl zpřístupnění škol Napola i pro vybrané české žáky, a to až ve výši osazenstva tří ústavů, tzn. 750 žáků (sic). Blíže se o tom dočteme v jeho dopise z 19. února 1942, adresovaném Reinhardu Heydrichovi. Znění tohoto dopisu převážná většina českých historiků dodnes naprosto ignoruje a doposud se příležitostně publikovala pouze značně očesaná a navíc špatným překladem významově překroucená verze v podání zesnulého českého historika Tomáše Pasáka. Z tohoto důvodu zde předkládáme podstatnou část textu, uloženého v Národním archivu v Praze. Himmler Heydrichovi píše:
„Jsem absolutně pro to, aby se vhodným chlapcům dobré rasy z čistě českých rodin dala možnost nastoupit do nacionálně politického výchovného ústavu. Dokázal bych si dobře představit, že ten či onen ústav bude eventuálně spravován protektorátní vládou a že pak mezi ministerstvem pro výchovu v Protektorátu a inspekcí NPEA [Napola – pozn. LB] bude uzavřena smlouva, že příslušníkům českých rodin bude v rámci všech NPEA rezervován odpovídající – totiž Protektorátem placený – počet míst. Představuji si tedy, že protektorátní vláda bude pro mě za mě provozovat dva chlapecké a jeden dívčí ústav vždy po 250 místech, tedy celkově 750 míst, a za to získá možnost poslat 750 českých [böhmische], moravských a německých dětí z Protektorátu do škol Nacionálněpolitických výchovných ústavů. S výjimkou několika málo českých dětí s koncesí smějí mít Nacionálněpolitické výchovné ústavy v Protektorátu jen děti z Říše. České, moravské a německé děti z Protektorátu by byly rozděleny do všech ostatních ústavů v Říši.
To by bylo ohromným přínosem ke srůstu a vstřebávání právě té rasově dobré části českého národa. Pro Čechy samé velmi lákavé, protože na žáka Nacionálně politického výchovného ústavu se v každém ohledu může nahlížet jako na úplného říšského občana a on už nemusí mít sebemenší komplex méněcennosti.“ [Zdroj: Národní archiv Praha, f. Německé státní ministerstvo pro Čechy a Moravu (AMV 110), 110-4/512, Himmler Heydrichovi, 19. 2. 1942.]
Z předchozího tedy vyplývá, že Heinrich Himmler si představoval, že těchto 500 „českých, moravských a německých“ chlapců a 250 dívek z Protektorátu by smělo navštěvovat školy Napola na území Říše a protektorátní vláda by „za odměnu“ financovala tři školy Napola o stejném množství žáků na území Protektorátu. Pozoruhodná je tato Himmlerova myšlenka zejména z toho důvodu, že ve stejné době, kdy uvažoval o takovémto množství českých žáků na školách Napola (tedy až 750 chlapců a dívek), studovalo na všech stejných školách Napola v Říši celkově kolem 6000 žáků, což by později takto porovnáno znamenalo výrazný nepoměr „ve prospěch“ českých žáků.
V knize Hitlerovi Češi je pak blíže rozvedený plán z podzimu 1944, kdy se předpokládal výběr tzv. přijímací třídy složené pouze z chlapců českého původu, přičemž k nástupu do vybraných škol Napola v Říši mělo dojít k 1. září 1945.
