Uprchlíci souloží na soukromých pozemcích v okolí tábora, všude zapáchá moč a válí se odhozené odpadky, darované jídlo a ošacení od Charity končí v popelnicích

Fotoreportáž na Facebooku o poměrech v okolí utečeneckého tábora v Traiskirchenu 

Fotografie, které hovoří za sebe: Nahoře vedoucí pracovnice demokraticky 
nikdy a nikým nelegitimované organizace Amnesty International 
Daniela Pichlerová, která v utečeneckém táboře vedla „průzkum poměrů“. 
Právě líčí novinářům, jaké „katastrofální poměry“ pro azylanty v táboře 
panují. (Foto: screenshot ORF/Wien heute.) Jaké katastrofální poměry si 
musí vytrpět lidé, kteří žijí v okolí tábora, už Amnesty International
 nezajímá (foto dole: Peter Bächer, Facebook).

Amnesty International směla před nedávnem provést jednodenní „inspekci“ v rakouském uprchlickém táboře Traiskirchen na jih od Vídně. Na závěr její mluvčí vystoupila před novináři. Daniela Pichlerová, která vedla „výzkum“ přímo na místě, označila stav v uprchlickém táboře za katastrofální. Kolem 1500 lidí stále musí kvůli přeplnění budov spát „pod širákem“ a uprchlíci jsou prý trápeni dlouhým čekáním ve frontách. Tábor si za Amnesty International prohlédl i lékař íránského původu Siroos Mirzaei, pracující nyní ve Vídni. Jeho zjištění: akutní nedostatek lékařů na tak velký počet lidí (pouze čtyři) a sanitární zařízení jsou „v otřesném hygienickém stavu“.

V jakém hygienickém stavu by se toalety nacházely v hypotetickém případě obsazení stejného tábora stejným počtem lidí, ovšem středoevropské provenience, lze jen neseriózně spekulovat. Své vědí ovšem i obyčejní obyvatelé městečka Traiskirchen, bydlící (nejen) v bezprostředním sousedství utečeneckého tábora.

„Dirty People!“

Ve vzduchu je cítit směs zápachu z odpadků, moči, potu a mokrých cárů a hadrů, pověšených na plotu tábora – tak popisuje „atmosféru“ v okolí lágru deník Kronen-Zeitung. Paní Lena (56), která je původem Bulharka a už třicet let žije v malém bytě, ze kterého vidí přímo na vchod do tábora, říká redaktorce listu: „Tohle léto je tu doslova peklo.“ Ze zeleně na její malé zahrádce před bytem už nic nezbylo, všechno je poházeno odpadky, plot zahrádky je zničený. „Protože se tady pořád poflakují“, vysvětluje. Samozřejmě jsou tito lidé z azylového tábora chudí, doplňuje. „Ale jsou špinaví, stále jim říkám, že jsou 'Dirty people!'. Močí přímo do mého vjezdu, během noci tam vzdychají a nechávají pak na místě své použité kondomy. Jak k tomu přijdu?“

V dolnorakouském Traiskirchenu žije 18.326 lidí a „zdá se, že jejich trpělivost je pomalu u konce“, píše Kronen-Zeitung. „Azylový domov praská ve švech a ulice města jsou zalidněny cizími lidmi, kteří hledají v Rakousku nové útočiště." Oficiálně je v táboře 4.300 lidí, neoficiálně se hovoří ale o 5.000 žadatelech o azyl.

„Myslí jenom na kraviny“

Traiskirchen je jako soudek střelného prachu, kde žijí vedle sebe natěsnáni lidé z Iráku, Afghánistánu, Somálska a Sýrie. Většina z nich se nudí. „Jen se tu poflakují a myslí jenom na kraviny“, stěžuje si Herbert S. (59). „Co je to za muže, kteří své ženy nechávají samy doma? Ať jdou domů!“ A redaktorce Kronen-Zeitung nezapomíná polohlasem doplnit: „Nejsem nácek, to tu není nikdo z nás, jinak by tábor už dávno hořel.“

Apropos oheň: letos museli požárníci z Traiskirchenu celkem 146 krát zbytečně vyrazit s houkačkou do tábora, protože se někdo z uprchlíků nudil a jen tak zmáčkl poplašné zařízení. Náklady na tuto „srandu“ činí doposud 55.500 euro.

Frustrace obyvatel města narůstá. Bernhard Lentner (41) už nedokáže vydržet permanentní hluk vycházející z tábora. Uprchlíci používají plot jeho vlastního pozemku jako odkladiště svého ošacení. Lentner si nepřeje nic jiného, než svůj rodinný domek někomu prodat – to je ale nerealistické přání, ač ceny za nemovitosti v Traiskirchenu radikálně poklesly. Nemůže se domu zbavit.

O několik ulic dál od tábora se nachází turecká mešita. Zde je neustálý provoz. I zde je ve vzduchu podobný zápach jako v okolí tábora. Kolem chodníků se válejí žluté odpadkové pytle, obyvatelé Traiskirchenu musí ze svých zahrádek před domy odklízet zbytky od jídla, které tam uprchlíci pohazují. To je vyložené lákadlo pro krysy. Helga Kratochvilová přímo sousedí s mešitou, musela celý měsíc trpět, než skončí „ramadán“. Denně se před dveřmi jejího domu stravovalo až 2000 lidí. „Ti křičeli, rvali se mezi sebou, dokonce si v mé garáži odskakovali na velkou toaletu. Nikdo si nedokáže představit, co se tu děje“, říká. Její přítel Walter (75) dokonce sám dříve pracoval pro Amnesty International: „Ale když je pak najednou postižený člověk sám, pak svět vypadá hned jinak. Ale když pak kritizuje, hned z něj dělají pravičáka.“

Dary od Charity a jídlo končí v popelnicích

Obrázek, jak to vypadá v ulicích Traiskirchenu, poskytuje i tato fotogalerie (pozor: musíte být přihlášeni v síti Facebook, aby se Vám obsah zobrazil) – popelnice jsou plné nejen nepotřebných odpadků, ale odhazováno je i hromadně jídlo a ošacení, které uprchlíkům bylo darováno ve formě věcných darů od obyvatelstva. (-lb-)