Reakce Čechů na „italskou zradu“ v září 1943

Lukáš Beer 

"S Německem k vítězství!" – dvojjazyčné vydání 
německého časopisu Stuttgarter Illustrierte z 
června 1940 oslavovalo německo-italské spojenectví. 
Foto: archiv autora

V článku o reakcích česko-židovského exilu v Londýně na aktivity Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě v letech 1942-1945 byla i zmínka o tom, jak pražská veřejnost přijala slavnosti Kuratoria v hlavním městě Protektorátu ve dnech 11. a 12. září 1943. Ačkoliv exilové vysílačky už od konce roku 1942 vyzývaly Čechy k bojkotu aktivit Kuratoria mládeže, vypadalo to onen zářijový víkend v centru Prahy a na Strahovském stadionu úplně jinak, než jak by si to redakce českého vysílání z Londýna nejspíše představovala. Fiasko, ve které doufal Londýn a kterého se obávala i německá místa, se nakonec nekonalo.

Němci naopak označili průběh slavností české mládeže za úspěch. 12. září promluvil na přeplněném Strahovském stadionu Emanuel Moravec a německý Sicherheitsdienst posléze mohl hlásit, že během jeho projevu zazněl z publika několikrát i „zjevně upřímně míněný potlesk“. Moravec sám se potom v soukromí Němcům svěřil, že je z úspěchu akce spokojený. O tom všem se ostatně podrobně píše v knize Hitlerovi Češi. V knize ovšem není dostatečně vysvětlena jiná závažná skutečnost – pozadí konání Dnů mládeže v Praze bezprostředně po dramatických událostech v Itálii, které donutily Adolfa Hitlera v předvečer pražských slavností Kuratoria, dne 10. září 1943, pronést svůj významný projev k německému národu. Zpráva o tom, že dosavadní spojenec Německa, Itálie, přešla na druhou stranu fronty, udeřila mezi veřejností jako blesk a toto téma mělo přímý vliv na nálady jak Čechů, tak i Němců v Protektorátu. Zatímco u širokých vrstev německého obyvatelstva v Sudetské župě a v Protektorátu sledoval Sicherheitsdienst v těchto dnech pesimistické nálady a obavy z dalšího vývoje války, cítily se „Říši nepřátelsky“ naladěné české kruhy zprávami z Itálie o „Badogliově zradě“ posíleny a šeptaná propaganda pracovala již na plné obrátky. Kolovaly i zvěsti, že Spojenci stojí už na Brenneru a konec války je už otázka několika málo týdnů. Ideálnější podmínky pro bojkot Kuratoria českou veřejností si tedy „exilová vláda“ v Londýně nemohla v předvečer Dne mládeže přát.

Pohled do hlediště Strahovského stadinu z nedělního 
odpoledne 12. září 1943. Navzdory výzvám londýnského 
rozhlasu navštívilo slavnosti Kuratoria 60.000 lidí.

Ve středu 8. září 1943 prohlásil maršál Pietro Badoglio, že Itálie vystupuje z války. Rozhlasová stanice Algier v 17 hodin ohlásila, že Itálie dohodla s anglo-americkými vojsky příměří. Země tím zároveň opustila „Osu Řím-Berlín“, jak ji v listopadu 1936 pojmenoval Benito Mussolini. „Osa“ se zlomila.

Německé vedení takovýto vývoj ale očekávalo. Zprávy tajných služeb a diplomatů napovídaly, že Itálie a její obyvatelstvo z velké části nemá chuť ve válce pokračovat. Úspěšné vylodění Spojenců na Sicílii pochopitelně zdramatizovalo vnitropolitickou krizi v Itálii. 25. července 1943 byl Mussolini zbaven moci a bývalý šéf generálního štábu Pietro Badoglio vytvořil novou vládu. Ta zpočátku slibovala, že bude pokračovat ve válce na německé straně a potlačovala odboj v zemi. Po obsazení Sicílie Spojenci 17. srpna 1943 začal s nimi Badoglio vyjednávat. Dne 3. září bylo vyjednáno příměří a oficiálně oznámeno o pět dní později.

V pátek 10. září pronesl při této příležitosti Adolf Hitler významný projev, který ukončil slovy: „Osud Itálie samé může být pro všechny také ponaučením, abychom se v hodinách nejhorší nouze a nejtěžší tísně nikdy nevzdali příkazu národní cti a věrně stáli při našich spojencích a srdcem plným víry plnili to, co nám ukládá povinnost. Národu, který v těchto zkouškách obstojí před Prozřetelností, předá Všemohoucí na konci jako odměnu vavřínový věnec a tím cenu života. Tímto ale musí být a za každých okolností bude Německo!“

V knize Adolf Hitler: Projevy můžete 
najít 18 doslovných projevů německého Vůdce 
z let 1939-1942.

Tento projev samozřejmě otiskly 11. září všechny německy psané deníky a první stránky novin nepsaly o ničem jiném, než o událostech na Apeninském poloostrově.

K aktuálním politickým událostem v Evropě se v neděli 12. září před 60.000 lidmi v publiku vyjádřil obsáhle ve svém projevu předseda Kuratoria, Emanuel Moravec. Vzhledem k závažnosti „italské krize“ si Moravcova projevu všiml i nejvýznamnější německy psaný deník vydávaný v Protektorátu, Der Neue Tag, a některé pasáže v překladu otiskl. Moravec ve svém projevu na Strahově prohlásil:

„V posledních dnech jste byli svědky nového rozčarování v řadách české politické spekulace. Italská proradná vláda poklekla před nepřáteli, zapomínajíc na národní čest a na národní budoucnost. Ještě před 48 hodinami agenti, které nepřítel do českého lidu rozhodil, tvrdili, že Angličané s Američany jsou už na Brenneru, že propochodovali Itálií a že útočí už proti jihoněmecké hranici. Tyto třesky plesky měly jepičí život. Itálie jako spojenec nepřátel Říše vytrvala právě jen několik hodin. Italská armáda zmizela z Evropy. Zůstaly z ní jen některé jednotky, opravdu vlastenecky cítící, které se připojily k německé branné moci. Řím je v německých rukou. Naše armády dotírají s úspěchem na Angličany a Američany všude, kde se tito na italském pobřeží vylodili. V posledních dnech byli jsme svědky těžké politické porážky Anglie a jejich spojenců. Přihlíželi jsme náhlému pádu velikého národa, jehož vedení zradilo revoluci a tím odepsalo celý národ z nároků na plody vítězství. Během několika hodin Itálie přestala být velmocí. Kde veliký národ selhal, jiní národové staví se na jeho místo. V Evropě je totiž tolik životní síly, o níž mnozí rozumbradové nemají zdání. Především netuší tuto sílu nepřítel, jenž předčasně jásá... Přiblížil se den zúčtování nejen s italskou zradou, nýbrž také s Angličany a Američany, kteří nalétli italské zrádné vládě, počítaje s italskou armádou jako s vydatným spojencem. Výpočty nepříteli selhaly.“

Ve zprávách Sicherheitsdienstu se sice na jedné straně uvádělo, že publikum Moravcovi na některých místech upřímně zatleskalo, ale jeho politicky náročný projev působil na mnohé diváky jako „studená sprcha“, poté co Strahovském stadionu panovala předtím velmi dobrá nálada a atmosféra. V protektorátních kinech běžel potom v následujících týdnech filmový týdeník o těchto slavnostech Kuratoria. V českobudějovickém kině „Astra“ lidé během Moravcova projevu nápadně ztichli a někteří se začali navzájem požďuchovat, zatímco předchozí záběry ze Dne mládeže se lidem v sále kina očividně líbily. Je pravděpodobné, že něco podobného se odehrávalo i v jiných českých kinech.

„Podniky Dne české mládeže byly morální zkouškou sil, neboť se konaly právě v kritických dnech, kdy šeptaná agitace, živená nepřáteli Německa, vydala heslo o neúčasti českého obyvatelstva. Ve skutečnosti se však staly tyto podniky a projevy opravdovými hromadnými demonstracemi a obyvatelstvo mělo živou účast jak při pochodu české mládeže Prahou, tak i při sportovních podnicích na rozsáhlém Strahovském stadiu. Na stadionu se shromáždilo více než 60.000 lidí, kteří se svou účastí přiznali k Říši a k německo-české spolupráci“, napsaly přesto týden po slavnosti essenské noviny Nationalzeitung.

To samozřejmě nemohlo být zcela ve smyslu londýnského exilu a české vysílání BBC z počátku října 1943 obsah tohoto německého článku záměrně obrátilo naruby.

Pro postoje a nálady českého obyvatelstva v letech 1939-1945 vůči okupační moci je příznačné, že byly takřka v přímém úměru tomu, jaké byly aktuální předpovědi dalšího vývoje války. Často se tyto postoje měnily i během několika týdnů – podle toho, jak reálná se jevila blízká porážka Německa či nikoliv. Lze vypozorovat, že podle těchto okolností se orientovala "ochota" určitých českých vrstev "kolaborovat". Jinými slovy: česká veřejnost vyčkávala a adaptovala se dle aktuálních potřeb.

Slavností Kuratoria se samozřejmě zúčastnil jen zlomek pražské veřejnosti a přeplněný stadion s 60.000 lidmi nelze samozřejmě považovat za „českou národní reprezentaci“ – podobně to samozřejmě je s účastníky českého protiněmeckého odboje, do kterého byl zapojen jen mizivý počet Čechů – nicméně ve svém ideologickém zápase s Benešem vyšlo v tomto případě z onoho zářijového víkendu roku 1943 Moravcovo Kuratorium jako vítěz.