V pořadu zaznělo, že pražští povstalci požadovali od spojenců chybějící zbraně, ale už ne, že od 24. 4. 1945 si Česká národní rada zcela vážně představovala, že dodávky zbraní shodí spojenci v bednách na padácích během jedné noci přímo na Karlovo náměstí. Nota bene pod nosem Němců!
V pořadu byly dezinterpretovány příčiny vzniku Pražského povstání. Jak známo Pražské povstání vyvolala, ač to zní paradoxně, sama protektorátní vláda, jejíž ministr dopravy Jindřich Kamenický dal 4. 5. všem železničním a poštovním úřadům pokyn, aby odstranily německé nápisy a štíty, německá označení na dveřích a přepážkách. Činnost úředníků pak nakazila kolemjdoucí tak, že sami začali strhávat německé názvy ulic a vývěsní štíty obchodů. O tom se neráčili historici ani slůvkem zmínit.
Počet mrtvých rudoarmějců padlých při osvobozování Prahy byl deset. Dalších 20 zahynulo cestou ze Saska v dopravních nehodách a otravou alkoholem. Vůbec se historici nezmínili o tom, že německé ozbrojené složky chtěly udržet Prahu jako železniční uzel a pražské mosty pro ústup na západ – stačí si uvědomit, kde se nejblíže k Praze nacházejí další mosty přes Vltavu. Tedy, kdyby obyvatelstvo nevystupovalo nepřátelsky, Prahou by německé jednotky jen prošly.
Velmi nemravné bylo také to, že dříve vypuknuvší povstání v jiných protektorátních městech byly debatujícími zcela ignorovány a nevzpomenuty.
V dalším dílu Historie.cs se to lžemi a zámlkami ji hemžilo více. Verbování českých letců do Luftwaffe hned po 15. 3. 1939 bylo sice v pořadu letmo zmíněno, ale na jiném místě a tak, aby se divák nedovtípil, že to bylo hlavním důvodem vypuzování českých vojenských letců za hranice, byť do francouzské Cizinecké legie, kde museli sloužit jako pěšáci v hodnostech mnohem nižších.
O nulovém numeru clausu pro židy v československém letectvu v ČSR a pak v československých perutích ve Velké Británii ani slovo, taktéž ne o panujícím silném antisemitismu českých letců ve Velké Británii.
Obzvlášť úsměvné bylo tvrzení Jiřího Rajlicha o československých letcích ve Velké Británii jako o „druhých nejčetnějších“, když Polsko mělo v RAF 15 perutí, Francouzi 12, Holanďané pět, Čechoslováci formálně čtyři, ve skutečnosti tři (313. československou peruť tvořili většinou Britové), Belgie, Řecko, Jugoslávie po dvou perutích. K tomu v rámci RAF bylo 20 perutí kanadských, šest australských a šest novozélandských.
Rajlich i jinak lhal – televizním divákům servíroval nepravdu, že žádný Čech nelétal v Luftwaffe. Za prvé po 15. 3. 1939 přelétávali čeští vojenští piloti ve službách Luftwaffe trofejní stroje z protektorátu do Německa, za druhé německou státní příslušnost dostali automaticky i Češi usedlí v odstoupených územích Německu a tudíž, pokud neoptovali pro ČSR, museli do německých ozbrojených sil, tedy i do Luftwaffe. Jejich národnost nikoho nezajímala.
Ladislav Kučera zatajil divákům důvod, proč usiloval létající personál 311. bombardovací československé perutě o přeřazení ke stíhacím perutím. Protože u stíhacího letectva hrozilo mnohem menší nebezpečí, že po sestřelu upadnou do německého zajetí, neboť stíhači operovali především nad britskými ostrovy a Kanálem La Manche. Čili důvodem byla zbabělost. Ale to se jaksi nehodí do oslavných pajánů, že?
Tento text vyšel na autorově blogu a je zde převzat s jeho laskavým souhlasem. Do diskuse k článku se lze zapojit pod uvedeným odkazem.
