Petr Zídek v článku Obrana kolektivní viny, Lidové noviny 6. 5. 2015 požaduje: „Kritici odsunu by měli vždy dodat, jak si představují, že by měl německý problém řešen.“ K tomu dále tvrdí: „Že by Němci mohli v prvních poválečných (parlamentních) volbách hlasovat, i kdyby tu mohli zůstat, je čirá fantasmagorie… (Wenzel Jaksch) trval na platnosti mnichovské dohody a právu Němců (českých zemí) na sebeurčení“, aby článek uzavřel: „Posuzovat individuální vinu českých Němců na zničení demokratického státu a podpoře genocidní diktatury nebylo po osvobození prakticky proveditelné, protože není možné postavit několik milionů lidí před soud. Organizovaný odsun představoval jediné schůdné řešení, které zachovávalo elementární lidskost – excesy, ke kterým při něm docházelo, samozřejmě zůstávají temnou skvrnou národní historie.“ Uveďme tedy jeho lži vyřčené ještě 70 let po válce (!) na pravou míru.
Němci českých zemí a jejich „individuální vina na zničení demokratického (československého) státu“
Vláda ČSR 21. 9. 1938 odsouhlasila odstoupení okresů s více než 50 % německého obyvatelstva Německu, organizační rámec tomu udělila konference v Mnichově o týden později. Československá republika trvala až 14. 3. 1939, tedy Němci českých zemí stát nerozbili. Odtržením Slovenska a vznikem protektorátu republika zanikla. S tím neměli Němci českých zemí nic do činění.
„Podpora genocidní diktatury“
To je u sudetských Němců obdobné jako pozdější podpora Čechů komunistického systému v zemi. Že byli povoláváni do německých ozbrojených složek, byla povinnost, které se nedalo vyhnout. Optovat pro ČSR nesměli.
„Není možné postavit několik milionů lidí před soud“
Kdo říká, že se jich miliony provinily tak, aby musely před soud? Viníci se mohli vyhledat a popohnat ne před soudy revoluční (jako byly retribuční), nýbrž před soudy běžné. Když tak mohli učinit ve Francii v případě Alsasanů, kteří měli během války německou státní příslušnost a museli bojovat za Německo, a v Belgii se svými Němci z oblasti Eupenu a Malmédy, muselo by to jít i v ČSR.
„Je čirá fantasmagorie, že by Němci mohli v prvních poválečných (parlamentních) volbách hlasovat“
Proč by nemohli, když jim to bylo umožněno například ve výše zmíněné Francii a v Belgii, kde jim vrátili en bloc státní příslušnost a s ní spojená občanská práva?
„Wenzel Jaksch trval na platnosti mnichovské dohody a právu Němců (českých zemí) na sebeurčení“
Mnichovská smlouva byla smlouvou mezinárodní. Za neplatnou od samého počátku ji mohou prohlásit pouze signatářské státy. To učinily pouze Francie a Itálie (a též SSSR). Naopak pro Velkou Británii a SRN, coby nástupkyni Německé říše, platila do 15. 3. 1939, kdy Německo okupací českých zemí její další platnost popřelo. Dodnes pro ně (a USA) do tohoto data platí. Jaksch trval naprosto oprávněně na autonomii pro Němce českých zemí, protože jinak by národnostní menšiny v ČSR český živel vždy majorizoval stejným způsobem jako mezi oběma světovými válkami.
„Organizovaný odsun představoval jediné schůdné řešení, které zachovávalo elementární lidskost.“
Jak divoký, tak organizovaný odsun byl řízen československou vládou, protože nelze odsunout cca půl milionu lidí během tří měsíců za hranice následkem „rozhněvanosti českého lidu“. To je logisticky zhola nemožné. Zídek zcela ignoruje důkazy podané Tomášem Staňkem a Adrianem von Arburg v roce 2005 a zamlčuje řízení tzv. divokého odsunu přímo československými státními orgány.
„Excesy, ke kterým při něm (vyhnání) docházelo“
Násilí na Němcích českých zemích v souvislosti s jejich vyháněním neměly charakter výstřelků, byla to genocida, což je realizace odsouhlaseného plánu, který směřuje k částečnému nebo plnému vyhlazení národní, etnické, rasové, náboženské skupiny nebo skupiny stanovené podle nějakého svévolného kritéria.
„Kritici odsunu by měli vždy dodat, jak si představují, že by měl německý problém řešen“
Přísným oddělením národností, vytvořením jednojazyčných obcí s naprostým minimem dvoujazyčných, delegováním celých resortů z rukou státu k autonomnímu rozhodování. Zajistit ochranu národnostních menšin před majorizací většiny například obdobou Moravského vyrovnání 1905.
Tento text vyšel na autorově blogu a je zde převzat s jeho laskavým souhlasem. Do diskuse k článku se lze zapojit pod uvedeným odkazem.
