Vánoční svátky jsou sice již za námi, článek Philipa Giraldiho může zde být pro svou aktuálnost zveřejněn i s několikadenním zpožděním:Dnes na Štědrý den by mohlo být pro ty mezi námi, kteří nás označují za křesťany, přínosné, názorně si ukázat učení Ježíše Krista o pokoře, lásce k bližnímu, toleranci a mírovém soužití. Křesťanské poselství by mělo být vítáno obzvláště americkými lidmi, kteří od roku 2001 nesou tíhu téměř nepřetržité války, ve které bylo usmrceno více než 5.300 Američanů a statisíce lidí v jiných zemích, společně z úděsnými náklady pro ekonomiku Spojených států amerických. Toto poselství přichází vhod obzvláště o Vánocích roku 2009, protože, jak se zdá, mnoho takzvaných křesťanských velících činitelů naléhá na vládu Spojených států amerických, aby učinila opatření, která nevyhnutně povedou k válce nové, tentokrát proti Iránu.
.
Dne 10. prosince zaslala skupina, která si říká „Křesťanští velící činitelé za Irán bez atomových zbraní“, dopis předsedům obou politických stran a předsedovi a vysoce postaveným členům výboru Sněmovny reprezentantů pro zahraniční politiku. Dopis, který začínal slovy „Píšeme dnes jako křesťanští velící činitelé“, předcházelo hlasování ve Sněmovně reprezentantů 15. prosince, ve kterém 412 poslanců vyslovilo podporu zákona o uvalení sankcí proti Íránu týkajících se rafinované nafty a pouze dvanáct hlasovalo proti. Na sankce odsouhlasené Sněmovnou reprezentantů a podporované křesťanským vedením je mnohými správně nazíráno jako na válečnický čin. Dopis křesťanských vedoucích činitelů byl podepsán mnohými prominentními evengelikály, mezi nimi byli zakladatel „Sjednocených křesťanů pro Izrael“ John Hagee, Pat Robertson z sítě křesťanských vysílačů, Chuck Colson, Gary Bauer z „Amerických hodnot“ a Richard Land. Land, který je zřejmě hnací silou spočívající za tímto dopisem, je prezidentem Komise pro etiku a náboženskou svobodu Baptistické konvence států jihu. Mezi 37 signatáři se nacházejí také katolíci, což překvapuje, protože Vatikán opakovaně vyjádřil odmítnutí trvajícího konfliktu na Blízkém východě. Jeden z nich, Bill Donohue, prezident katolické Ligy za náboženská a občanská práva, má zajímavý morální kompas. Na obranu katolických kněží, kteří se prohřešili na mladých chlapcích, kdysi prohlásil: „Většina 15letých chlapců by přeci jen nepřipustila, aby je někdo obtěžoval.“ Také konstatoval, že „Hollywood miluje anální sex“ a že filmový průmysl je kontrolován „necírkevními Židy, kteří nenávidí křesťany“. Podpis Donohueho je dost možná prapodivná Mea Culpa za jeho škaredé poznámky o Židech, protože jej to v záležitosti Iránu pevně pojí s AIPAC (izraelské lobbyistické uskupení), ale přivádí ho i do podivuhodného spojení s panem Hagee, který nesnáší katolicismus a dává katolické církvi vinu na holocaustu.
Dne 10. prosince zaslala skupina, která si říká „Křesťanští velící činitelé za Irán bez atomových zbraní“, dopis předsedům obou politických stran a předsedovi a vysoce postaveným členům výboru Sněmovny reprezentantů pro zahraniční politiku. Dopis, který začínal slovy „Píšeme dnes jako křesťanští velící činitelé“, předcházelo hlasování ve Sněmovně reprezentantů 15. prosince, ve kterém 412 poslanců vyslovilo podporu zákona o uvalení sankcí proti Íránu týkajících se rafinované nafty a pouze dvanáct hlasovalo proti. Na sankce odsouhlasené Sněmovnou reprezentantů a podporované křesťanským vedením je mnohými správně nazíráno jako na válečnický čin. Dopis křesťanských vedoucích činitelů byl podepsán mnohými prominentními evengelikály, mezi nimi byli zakladatel „Sjednocených křesťanů pro Izrael“ John Hagee, Pat Robertson z sítě křesťanských vysílačů, Chuck Colson, Gary Bauer z „Amerických hodnot“ a Richard Land. Land, který je zřejmě hnací silou spočívající za tímto dopisem, je prezidentem Komise pro etiku a náboženskou svobodu Baptistické konvence států jihu. Mezi 37 signatáři se nacházejí také katolíci, což překvapuje, protože Vatikán opakovaně vyjádřil odmítnutí trvajícího konfliktu na Blízkém východě. Jeden z nich, Bill Donohue, prezident katolické Ligy za náboženská a občanská práva, má zajímavý morální kompas. Na obranu katolických kněží, kteří se prohřešili na mladých chlapcích, kdysi prohlásil: „Většina 15letých chlapců by přeci jen nepřipustila, aby je někdo obtěžoval.“ Také konstatoval, že „Hollywood miluje anální sex“ a že filmový průmysl je kontrolován „necírkevními Židy, kteří nenávidí křesťany“. Podpis Donohueho je dost možná prapodivná Mea Culpa za jeho škaredé poznámky o Židech, protože jej to v záležitosti Iránu pevně pojí s AIPAC (izraelské lobbyistické uskupení), ale přivádí ho i do podivuhodného spojení s panem Hagee, který nesnáší katolicismus a dává katolické církvi vinu na holocaustu.
.
Název tohoto pracovního společenství – „Irán bez atomových zbraní“ – se neobejde bez jisté ironie, protože Irán je vskutku bez atomových zbraní. Teherán je ovšem přímo konfrontován s 200 izraelskými atomovými raketovými hlavicemi a s neznámým počtem amerických atomových bomb nacházejících se na palubě lodí a letadel v Perském zálivu. Pokud bychom dopis křesťanských vedoucích činitelů brali doslova, musely by se tedy z křesťanského hlediska izraelské a americké atomové zbraně posuzovat jinak, než ty, ke kterým by se mohl dopracovat Irán. Dopis také přehlíží skutečnost, že Irán žije v dobrém sousedství s neohrožujícími, ale zato nukleárně vyzbrojenými zeměmi Indií a Pákistánem, a vyslovuje několik pochybných nároků vycházejících z matného ujišťování, že Irán provozuje pod vedením „extrémistických vůdců“ program vývoje atomových zbraní. Pokračuje poté konstatováním, že Irán je vedoucím státem v podporování terorismu, že destabilizuje „demokratické a prozápadně orientované režimy celého Středního východu“ a že „bude prodávat a předávat atomové zbraně extremistickým uskupením“. V dopise se tvrdilo, že Irán „přísahal, že smaže Izrael z povrchu zemského“ a byl zakončen výzvou za sankce, které by se měly týkat prodeje produktů z rafinované nafty Teheránu, přičemž by nemusela být zahrnuta pouze samotná pohonná látka, ale také tankery a involvované banky a pojišťovny. Dopis končil slovy: „Zvedáme dnes náš hlas ve jménu miliónů křesťanů, kteří věří, že bude nejlépe v zájmu míru a bezpečnosti, když naši zvolení zástupci podají mocný signál, aby tento tyranský íránský režim nikdy svět neohrožoval nukleárními zbraněmi.“
Název tohoto pracovního společenství – „Irán bez atomových zbraní“ – se neobejde bez jisté ironie, protože Irán je vskutku bez atomových zbraní. Teherán je ovšem přímo konfrontován s 200 izraelskými atomovými raketovými hlavicemi a s neznámým počtem amerických atomových bomb nacházejících se na palubě lodí a letadel v Perském zálivu. Pokud bychom dopis křesťanských vedoucích činitelů brali doslova, musely by se tedy z křesťanského hlediska izraelské a americké atomové zbraně posuzovat jinak, než ty, ke kterým by se mohl dopracovat Irán. Dopis také přehlíží skutečnost, že Irán žije v dobrém sousedství s neohrožujícími, ale zato nukleárně vyzbrojenými zeměmi Indií a Pákistánem, a vyslovuje několik pochybných nároků vycházejících z matného ujišťování, že Irán provozuje pod vedením „extrémistických vůdců“ program vývoje atomových zbraní. Pokračuje poté konstatováním, že Irán je vedoucím státem v podporování terorismu, že destabilizuje „demokratické a prozápadně orientované režimy celého Středního východu“ a že „bude prodávat a předávat atomové zbraně extremistickým uskupením“. V dopise se tvrdilo, že Irán „přísahal, že smaže Izrael z povrchu zemského“ a byl zakončen výzvou za sankce, které by se měly týkat prodeje produktů z rafinované nafty Teheránu, přičemž by nemusela být zahrnuta pouze samotná pohonná látka, ale také tankery a involvované banky a pojišťovny. Dopis končil slovy: „Zvedáme dnes náš hlas ve jménu miliónů křesťanů, kteří věří, že bude nejlépe v zájmu míru a bezpečnosti, když naši zvolení zástupci podají mocný signál, aby tento tyranský íránský režim nikdy svět neohrožoval nukleárními zbraněmi.“
.
Jsem křesťanem, kterého tento dopis rozesmutnil, protože nepřináší nic dobrého, ani pro Spojené státy americké a ani pro lidi v Iránu, protože ani neobsahuje morální hodnoty, o které bych se mohl opírat. Mnozí z těchto signatářů také podporovali invazi Spojených států amerických v Iráku, která – mimo jiné – zničila staré chaldejské křesťanské společenství v této zužované zemi. Dopis od „Iránu bez atomových zbraní“ se vůbec zrovna nepáře s fakty. Vláda a politika Iránu nám zrovna nemusejí být dvakrát po chuti, ale přesto není úlohou Washingtonu provádět další pustošící intervenci v jiné zemi, aby se nastolila změna ve vládě. Teherán zůstává nadále signatářskou mocností smlouvy o nešíření jaderných zbraní a dodržuje kontrolní ustanovení Mezinárodní agentury pro atomovou energii IAEA. Je jedno, zda se to někomu líbí či ne, ale Irán má zákonné právo k obohacování uranu pro výrobu energie. Existuje sice několik oprávněných pochybností ohledně nukleárních úmyslů této země, neexistuje však žádný důkaz pro existenci nějakého tajného zbrojního programu. Pokud se Irán jednoho dne přece jen rozhodne pro vyvíjení atomových zbraní, pak to bude s největší pravděpodobností na základě neochabujícího tlaku a výhrůžek ze strany Spojených států amerických a Izraele. A pak je tu ještě tvrzení, že by se bomba v rukách Iránu nevyhnutelně dostala k teroristům. V reálném světě je nanejvýš nepravděpodobné, že by nějaká země přes více let vydávala obrovské sumy peněz na vyvíjení zbraně a aby tuto pak pouze někomu předala. Kromě toho by se Irán v případě, že by Mulláhové předali atomovou zbraň teroristovi, který by ji nějak mohl přetransportovat a nasadit, druhý den octl přičiněním Spojených států amerických a Izraele v rozvalinách. Nic nenaznačuje tomu, že by íránská vláda tendovala k sebevraždě.
Jsem křesťanem, kterého tento dopis rozesmutnil, protože nepřináší nic dobrého, ani pro Spojené státy americké a ani pro lidi v Iránu, protože ani neobsahuje morální hodnoty, o které bych se mohl opírat. Mnozí z těchto signatářů také podporovali invazi Spojených států amerických v Iráku, která – mimo jiné – zničila staré chaldejské křesťanské společenství v této zužované zemi. Dopis od „Iránu bez atomových zbraní“ se vůbec zrovna nepáře s fakty. Vláda a politika Iránu nám zrovna nemusejí být dvakrát po chuti, ale přesto není úlohou Washingtonu provádět další pustošící intervenci v jiné zemi, aby se nastolila změna ve vládě. Teherán zůstává nadále signatářskou mocností smlouvy o nešíření jaderných zbraní a dodržuje kontrolní ustanovení Mezinárodní agentury pro atomovou energii IAEA. Je jedno, zda se to někomu líbí či ne, ale Irán má zákonné právo k obohacování uranu pro výrobu energie. Existuje sice několik oprávněných pochybností ohledně nukleárních úmyslů této země, neexistuje však žádný důkaz pro existenci nějakého tajného zbrojního programu. Pokud se Irán jednoho dne přece jen rozhodne pro vyvíjení atomových zbraní, pak to bude s největší pravděpodobností na základě neochabujícího tlaku a výhrůžek ze strany Spojených států amerických a Izraele. A pak je tu ještě tvrzení, že by se bomba v rukách Iránu nevyhnutelně dostala k teroristům. V reálném světě je nanejvýš nepravděpodobné, že by nějaká země přes více let vydávala obrovské sumy peněz na vyvíjení zbraně a aby tuto pak pouze někomu předala. Kromě toho by se Irán v případě, že by Mulláhové předali atomovou zbraň teroristovi, který by ji nějak mohl přetransportovat a nasadit, druhý den octl přičiněním Spojených států amerických a Izraele v rozvalinách. Nic nenaznačuje tomu, že by íránská vláda tendovala k sebevraždě.
.
V protikladu k tvrzením v tomto dopise je – ač vskutku fundamentalistické a autoritářské - vedení Iránu vším jiným než extremistickým ve svých politických ambicích. Země se od revoluce proti šáhovi v roce 1979 chovala vždy pragmaticky a nikoho nenapadla. Prezident Mahmoud Ahmadinejad, který bývá v západních a izraelských médiích průběžně a často neférově kritizován, nemá na rozdíl od našeho prezidenta Obamy žádnou moc k zahájení války. Irán podporuje palestinské a libanonské hnutí odporu, přičemž ani jedna z těchto skupin nemůže být označena za mezinárodní teroristy, pokud nebudeme v plné podobě akceptovat izraelskou definici terorismu. Z pohledu Teheránu jsou hlavním státním podpůrcem terorismu na Středním východě Spojené státy americké díky podpoře kurdských, arabských a balúčistánských separatistických hnutí, která provádějí útoky na Irán, a nikoliv Irán samotný.
V protikladu k tvrzením v tomto dopise je – ač vskutku fundamentalistické a autoritářské - vedení Iránu vším jiným než extremistickým ve svých politických ambicích. Země se od revoluce proti šáhovi v roce 1979 chovala vždy pragmaticky a nikoho nenapadla. Prezident Mahmoud Ahmadinejad, který bývá v západních a izraelských médiích průběžně a často neférově kritizován, nemá na rozdíl od našeho prezidenta Obamy žádnou moc k zahájení války. Irán podporuje palestinské a libanonské hnutí odporu, přičemž ani jedna z těchto skupin nemůže být označena za mezinárodní teroristy, pokud nebudeme v plné podobě akceptovat izraelskou definici terorismu. Z pohledu Teheránu jsou hlavním státním podpůrcem terorismu na Středním východě Spojené státy americké díky podpoře kurdských, arabských a balúčistánských separatistických hnutí, která provádějí útoky na Irán, a nikoliv Irán samotný.
.
Je obtížné zjistit, o které demokratické vlády Středního východu by mělo jít v tom smyslu, že je Irán údajně podkopává. Pokud by se mělo jednat o Irák, tak zde je většina pozorovatelů za jedno v tom, že Bagdád přes příležitostné třenice udržuje vynikající vztahy k Ájatolláhům v Teheránu, téměř jistě bližší vztahy než ty s Washingtonem. Pokud by měl být míněn Izrael, tak zde Irán nemá žádnou možnost ovlivňovat vývoj v této zemi a často opakované tvrzení, že Teherán by smetl Izrael z mapy, je vědomá dezinformace. Může Irán podkopávat autoritu v Libanonu? Právě proto, že Libanon je demokracií, může být Hezbollah tak silná. Mnoho lidí v Libanonu ji kvůli svému odporu proti Izraeli podporuje, stejně jako byla Hamas v Gaze zvolena demokraticky, což by mnozí ve Spojených státech amerických také nejraději ignorovali.
Je obtížné zjistit, o které demokratické vlády Středního východu by mělo jít v tom smyslu, že je Irán údajně podkopává. Pokud by se mělo jednat o Irák, tak zde je většina pozorovatelů za jedno v tom, že Bagdád přes příležitostné třenice udržuje vynikající vztahy k Ájatolláhům v Teheránu, téměř jistě bližší vztahy než ty s Washingtonem. Pokud by měl být míněn Izrael, tak zde Irán nemá žádnou možnost ovlivňovat vývoj v této zemi a často opakované tvrzení, že Teherán by smetl Izrael z mapy, je vědomá dezinformace. Může Irán podkopávat autoritu v Libanonu? Právě proto, že Libanon je demokracií, může být Hezbollah tak silná. Mnoho lidí v Libanonu ji kvůli svému odporu proti Izraeli podporuje, stejně jako byla Hamas v Gaze zvolena demokraticky, což by mnozí ve Spojených státech amerických také nejraději ignorovali.
.
A pak samotné sankce. Takzvaní křesťanští vedoucí činitelé chtějí Irán vystavit tlaku, aby ho dotlačili k žádoucímu chování, jako kdyby snad potrestání nevinných lidí prostřednictvím upírání pohonných látek na oteplování svých domů bylo nějakou křesťanskou hodnotou. A jsou dvě věci, které přehlížejí. Zaprvé fakt, že k tomu, aby měly účinek, musí být sankce uvalené Kongresem prosazeny námořnictvem, což dramaticky zesiluje pravděpodobnost, že dojde k nějaké třecí události, která by rychle mohla vést k válce, což asi sotva bude žádoucí výsledek v křesťanském smyslu. Zadruhé existuje nepoměr sankcí k cíli „vystavit režim tlaku“, aby byl donucen ke změně své politiky. Čtyřicet procent potřeby pohonných látek Iránu je dováženo, v první řadě ze Spojených arabských emirátů, protože samotná země disponuje pouze omezenými kapacitami rafinerií. Pokud by byly úspěšné, tak pak by byly účinky sankcí na zásobování energií zhoubné. Jenom si představme, co by se stalo ve Spojených státech amerických, kdyby z trhu zmizelo 40% benzinu a oleje. Domysleme si, jak by se odvíjely reakce americké veřejnosti, kdyby byl tento nedostatek rezultátem nepřátelské akce nějaké cizí země. Pokud má být úmyslem pomáhat prostřednictvím sankcí takzvaným „reformátorům“ v Iránu, jak se tvrdí v dopise křesťanských vedoucích činitelů, dosáhlo by se s notnou dávkou ironie právě opaku a posílilo by to hardlinery. Většina pozorovatelů zcela správně poznamenává, že by sankce přinejmenším zajistily, že mezi Iránem a západem by se následkem toho nemohla uskutečnit žádná úspěšná jednání. Pokud by Irán reagoval agresivně na faktické přiskřípnutí své ekonomiky, vedly by sankce rychle k válce.
A pak samotné sankce. Takzvaní křesťanští vedoucí činitelé chtějí Irán vystavit tlaku, aby ho dotlačili k žádoucímu chování, jako kdyby snad potrestání nevinných lidí prostřednictvím upírání pohonných látek na oteplování svých domů bylo nějakou křesťanskou hodnotou. A jsou dvě věci, které přehlížejí. Zaprvé fakt, že k tomu, aby měly účinek, musí být sankce uvalené Kongresem prosazeny námořnictvem, což dramaticky zesiluje pravděpodobnost, že dojde k nějaké třecí události, která by rychle mohla vést k válce, což asi sotva bude žádoucí výsledek v křesťanském smyslu. Zadruhé existuje nepoměr sankcí k cíli „vystavit režim tlaku“, aby byl donucen ke změně své politiky. Čtyřicet procent potřeby pohonných látek Iránu je dováženo, v první řadě ze Spojených arabských emirátů, protože samotná země disponuje pouze omezenými kapacitami rafinerií. Pokud by byly úspěšné, tak pak by byly účinky sankcí na zásobování energií zhoubné. Jenom si představme, co by se stalo ve Spojených státech amerických, kdyby z trhu zmizelo 40% benzinu a oleje. Domysleme si, jak by se odvíjely reakce americké veřejnosti, kdyby byl tento nedostatek rezultátem nepřátelské akce nějaké cizí země. Pokud má být úmyslem pomáhat prostřednictvím sankcí takzvaným „reformátorům“ v Iránu, jak se tvrdí v dopise křesťanských vedoucích činitelů, dosáhlo by se s notnou dávkou ironie právě opaku a posílilo by to hardlinery. Většina pozorovatelů zcela správně poznamenává, že by sankce přinejmenším zajistily, že mezi Iránem a západem by se následkem toho nemohla uskutečnit žádná úspěšná jednání. Pokud by Irán reagoval agresivně na faktické přiskřípnutí své ekonomiky, vedly by sankce rychle k válce.
.
Richard Land a jeho přátelé jsou známi tím, že podporují intervencionismus Spojených států amerických, jsou proti volbám, ve kterých vítězí špatní lidé a chtějí se postarat násilím o to, aby civilní obyvatelstvo země, která Spojené státy americké nikterak neohrožuje, bylo zahnáno do chudoby. Ze samozvaných křesťanských vedoucích činitelů Ameriky se zas jednou opět stávají průkopníkem, jdoucí ruku v ruce s Kongresem a médiemi, které propadly válce. Možná že návrh, aby se křesťanská mise raději omezila na pomáhání chudým a zachraňování duší, aniž by na sebe dodatečně brala navíc tíhu poradenství pro politiky, bude znít neotesaně. Je ale opravdu tragické, když lidé, kteří se sami nazývají náboženskými vůdci, konfrontují americkou veřejnost heslem „žer nebo chípni“, když jde o Irán. Buďto válku nebo ještě víc války. To není žádné uklidňující poselství do vánočních dnů a už vůbec ne odkaz knížete míru.
.
Článek byl přetisknut s laskavým svolením stránek www.antikrieg.com , překlad: Lukáš Beer
Richard Land a jeho přátelé jsou známi tím, že podporují intervencionismus Spojených států amerických, jsou proti volbám, ve kterých vítězí špatní lidé a chtějí se postarat násilím o to, aby civilní obyvatelstvo země, která Spojené státy americké nikterak neohrožuje, bylo zahnáno do chudoby. Ze samozvaných křesťanských vedoucích činitelů Ameriky se zas jednou opět stávají průkopníkem, jdoucí ruku v ruce s Kongresem a médiemi, které propadly válce. Možná že návrh, aby se křesťanská mise raději omezila na pomáhání chudým a zachraňování duší, aniž by na sebe dodatečně brala navíc tíhu poradenství pro politiky, bude znít neotesaně. Je ale opravdu tragické, když lidé, kteří se sami nazývají náboženskými vůdci, konfrontují americkou veřejnost heslem „žer nebo chípni“, když jde o Irán. Buďto válku nebo ještě víc války. To není žádné uklidňující poselství do vánočních dnů a už vůbec ne odkaz knížete míru.
.
Článek byl přetisknut s laskavým svolením stránek www.antikrieg.com , překlad: Lukáš Beer
