Jak si Češi na úkor jiných přivlastňovali území

Tomáš Krystlík
Čeština si na rozdíl od jiných jazyků nevytvořila slovní pojmy pro veškeré usedlé obyvatelstvo českých zemí bez ohledu na jazyk: böhmisch, bohême (zemsky) versus tschechisch, tchèque (jazykově); zná pro obé pouze pojem jediný - český. Obdobně je Böhme Čech v zemském smyslu bez ohledu na jazyk, kdežto Tscheche je Čech ve smyslu jazykovém. Státní hledisko se sice uplatnit dá, ale nevede k žádoucímu rozlišení, protože podle něj byli Germáni v Království českém ze státního hlediska Češi a současně veškeří usedlí obyvatelé Království českého byli v rámci Svaté říše římské národa německého zase Němci. Ještě za 1. světové války žádal Milan Rastislav Štefánik po Francii vznik Royaume tchèque de Bohême, doslova Království české Čech. Tento název se nedá do češtiny přeložit jinak než zdlouhavým opisem a zdá se být na první pohled nesmyslný.

Das „Graseln“ mit tschechischen Freunden hat mir mehr getaugt als echte Schießübungen mit Luftgewehr

Ein Interview mit dem Brünner Zeitzeugen Hugo Fritsch
Verweis: Tschechischer Text - Český text
Lukas Beer

Der Brünner Zeitzeuge Hugo Fritsch erschien in den Jahren 1943-1944 regel-
mäßig in diesem Haus in der Talgasse 65 zu seinem Dienst als kleiner Pimpf.
1902 ließ dieses Haus die studentische Verbindung "Moravia" erbauen und
selbst im neuen tschechoslowakischen Staat beherbergte das "Moraven-
haus" eine gleichnamige beliebte Gastwirtschaft.

Während der Arbeiten an einem neuen Teil unserer Serie über das Kuratorium für die Jugenderziehung in Böhmen und Mähren (eine 1942 im Protektorat Böhmen und Mähren gegründete und staatlich organisierte Jugendorganisation, die ganz nach dem Vorbild der deutschen HJ im Sinne der nationalsozialistischen Ideologie junge heranwachsende Tschechen zum Reichsgedanken (um)erziehen wollte) kam ich auch auf jenes Ereignis zurück, wo im März 1944 nach Brünn, in die mährische Landeshauptstadt, eine mehrtägige Tagung der Bezirksbeauftragten des tschechischen Kuratoriums für die Jugenderziehung berufen wurde. Neben den eigentlichen Beratungen und reichhaltiger kultureller Umrahmung der Kuratorium-Tagung standen naturgemäß auch etliche öffentliche Auftritte, wie etwa Aufmärsche uniformierter Kuratorium-Funktionäre durch die Innenstadt oder etwa Kundgebungen für die tschechische Öffentlichkeit, auf dem Programm. Aber auch ein offizieller Besuch einer ganzen uniformierten Kuratorium-Abordnung in einem Lehrlingsheim der Hitler-Jugend in der Talgasse zählte zur offiziellen Zeremonie der Tagung der tschechischen NS-Jugendorganisation im Frühjahr 1944 in Brünn. Einige der tschechischen Besucher hatten sich sogar mehrere Tage im großen HJ-Heim aufgehalten, um sich von deutschen Kameraden in puncto Organisation und Verwaltung eines vorbildlichen HJ-Heimes Einiges abzuschauen – mit dem Aufbau ähnlicher Jugendheime für die tschechische Jugend im Protektorat hatte man tschechischerseits mittlerweile nämlich auch schon begonnen.

Trauma z období nacionálního socialismu je prý důvodem pro dnešní selhávání Cikánů ve vzdělávacím systému v Německu

Lukáš Beer

V Německu dnes žije kolem 100.000 Cikánů (příslušníků skupin Sinti a Roma). Ve středu 25. května byla v německém spolkovém sněmu oficiálně prezentována studie, která se zaměřila na aktuální vzdělávací situaci Cikánů žijících v zemi. Výsledkem této absurdní studie má být zjištění, že vinu na neúspěchu při procesu vzdělávání u příslušníků cikánské menšiny má mít „asymetrický nepoměr mezi většinou a menšinou“. Z výsledků studie totiž také vyplývá, že celých deset procent všech 14- až 25-letých německých Cikánů nikdy nenavštěvovalo žádnou školu. U osob nad 50 let tento podíl prudce stoupá až přes 40 procent. Pouze dvě procenta dotazovaných Cikánů udalo, že se jim podařilo úspěšně zvládnout maturitu, zatímco u ostatního obyvatelstva Německa podíl odmaturovaných činí přes čtyřicet procent. Jiná čísla studie dále uvádějí, že 13 procent dotazovaných Cikánů ve věku od 14 let neukončilo žádnou školu, což je desetkrát více než u německého většinového obyvatelstva. 44 % Cikánů přerušilo školní výuku nebo vzdělávání pro určité povolání a pouze 6 osob z 261 dotazovaných navštěvovalo někdy gymnázium.

Podpora největšího národa na Balkáně

FPÖ pozvala představitele srbských politických stran do Vídně. Odsouzení samostatnosti Kosova.

Není možné, aby si Evropská unie, stále se odvolávající na lidská práva, na jedné straně hrála na ochrannou patronku kosovských Albánců a na druhé straně zavírala oči před diskriminací Srbů, jako například v Černé Hoře a v Kosovu“, prohlásil poslanec za rakouskou FPÖ (Svobodní) v Evropském parlamentu, Andreas Mölzer, při příležitosti čtvrteční návštěvy pověřenkyně EU pro zahraniční vztahy Catherine Ashtonové v Bělehradě. Konkrétně z Mölzerova popudu se před týdnem uskutečnilo ve Vídni také setkání významných zástupců srbských politických stran s proponenty FPÖ na téma evropské politiky v souvislosti se Srbskem a s Balkánem. Z rakouské strany se rozhovorů zúčastnil v první řadě předseda FPÖ Heinz-Christian Strache a zahraničněpolitický mluvčí strany dr. Johannes Hübner, stejně jako četní zástupci Svobodných z parlamentu a zemských sněmů.

Netotalitní patolízalství

Lukáš Beer

Sovětský svaz se nikdy nevzdá práva na sebeobranu. A zároveň nikdy nepřestane usilovat o mír. / A. Hitler:„Pokud jde o naše nacionálně socialistické Německo: Historie nás naučila brát vážně výzvy k našemu zničení. Jsme národ, který povstal z popela versailleského diktátu. Když říkáme NIKDY, pak myslíme vážně – už NIKDY!“ (dlouhotrvající potlesk). / Očekával jsem úspěch. Nebyl to ale jen úspěch. Byl to triumf. Když jsem ve Večerním Českém slově četl Vůdcovu řeč před shromážděným Reichstagem, uvědomil jsem si, že se dívám do tváře státníka světového formátu. .. Dokáže-li k aktuální situaci v Evropě promluvit tak, že mu Reichstag opakovaně a bouřlivě aplauduje, není to jen projev zdvořilosti. Znamená to mnohem víc: že Adolf Hitler zvítězil. Je vítězem nejen proto, že na jeho straně stojí říšský sněm země, kterou nelze vnímat jinak než jako přirozeného lídra nové Evropy...

Cikánská kriminalita importovaná z Maďarska a ze Slovenska zatěžuje rakouská města

Rakouský spolkový kriminální úřad se nyní intenzivně zabývá novým fenoménem, který se v zemi v takovémto rozsahu doposud ještě nevyskytoval – organizovanou krádeží barevných kovů. Pachatelé pocházejí především z Maďarska, přičemž Ernst Geiger ze jmenovaného úřadu podotknul, že se jedná v naprosté většině o příslušníky „jedné mobilní etnické menšiny“, jak to doslova opatrně formuloval. Měl tím na mysli příslušníky etnických skupin Roma a Sinti. Podle zjištění policie putuje kradená měď zpravidla do ruk organizovaných band v České republice a na Slovensku, kde je pak roztavena a kov je pak přeprodáván dále. Rakouská policie při pátrání úzce spolupracuje převážně s kolegy z Maďarska.

Odškodnění podvodníci

Roman Skružný

Dne 21. července 1943 se vrátila domů jedna ze skupin českých lidových
umělců, která obstarávala veselé večery českým dělníkům v Říši.

Ve své krátké úvaze se vracím k jednomu nejkontroverznějšímu a nejvíce nesmyslnému verdiktu v dějinách současné Evropy: lidé, kteří pracovali za druhé světové války, žádali za to (a bylo jim uznáno!) tzv. odškodnění. Když se nad tím člověk OPRAVDU zamyslí, domyslí do konce a do skutečného významu, je to skutečně neuvěřitelné. Ti lidé opravdu pracovali. MUSELI pracovat – byli tehdy občany státního útvaru, kde byla uzákoněna pracovní povinnost. Krom toho byla tehdy válka. Tito „poškození“ ovšem argumentují tím, že museli pracovat mimo své bydliště, konkrétně mimo oblast tehdejšího protektorátu (!). Kdo se jen trochu zajímá o tyto věci a o historii, dávno ví, že Češi všech profesí už dávno chodili do Německa za prací – a za snadnějším a lepším výdělkem. Jsou to nesporná historická fakta. Nám postačí, když si třeba připomeneme slavný televizní seriál Cirkus Humberto – pamatujete si otce a syna Karase, vzpomínáte na starého Malinu, na seržanta Vosátku, na Bureše a na všechny ostatní české dělníky a umělce v německém podniku v Hamburku? Napsal to známý český spisovatel Eduard Bass podle mnoha skutečných příběhů. Tahle putování za prací měla svou tradici trvající celá staletí – a trvá přece až do dneška!

O chrabrých partyzánech a statečné Rudé armádě

Zdeněk Ležatka

Před 66 lety v sobotu 5. května 1945, odvetou za pomoc partyzánům, vypálily jednotky SS během čtyř hodin vesničku Javoříčko a 38 mužů starších 15 let zastřelili. S těmito hrůznými fakty a s tvrzením, že akci velel esesák Viktora, si komunisté a jejich deník „největší a nejčtenější“ vystačili až do začátku roku 1990. A všem, od Čierné do Aše, bylo jasno. Rudou armádou podporovaní dobří partyzáni proti zlým Němcům. Ale něco tuhle nad Slunce jasnější verzi v Javoříčku narušovalo. Byla to paměť občanů Litovelska. A ti začali po 45 letech uvádět komunistickou verzi na pravou míru.

Spolupráce mezi Hlinkovou a Hitlerovou mládeží

Výpis informací z knihy "Hlinkova mládež 1938 - 1945" autora Michala Milly.
Fotografie (3-10), popisky k nim a zpracování: Lukáš Beer
Související text: Evropský kongres mládeže 1942 a účast české delegace na jednáních

Alojz Macek (na snímku vpravo s Matúšem Čermákem), narozen 9. dubna
1909 v Borském Sv. Mikuláši, byl hlavním organizátorem slovenské mládeže
v Hlinkově mládeži v období existence slovenského státu v letech 1938 až
1945 a jako takový stál v čele snah o navazování spolupráce s Hitlerovou
mládeží. Zemřel roku 1975 v Římě.

Vyvíjení činnosti na poli zahraničních mládežnických organizací, navazování kontaktů a a spolupráce mezi Hlinkovou mládeží a jinými organizacemi mládeže mimo hranice Slovenské republiky životně souviselo s vládní politikou slovenského státu. Slovenská republika se ve čtvrtém bodě Ochranné smlouvy, kterou podepsala 23. března 1939 s Německem, zavázala vést zahraniční politiku ve shodě s politikou Německa. Stejně tak přislíbila slovenská vláda vést svou vnitřní politiku v přátelském duchu k Německu. Posláním Hlinkovy mládeže bylo poskytovat chlapcům celistvou mravně-náboženskou, národní, kulturní, osvětovou, technickou, tělesnou, pohotovostní, obrannou a sociálně-zdravotní přípravu. Výchova byla zaměřená jako organická příprava na společenský, občanský a také vojenský život v nové Slovenské republice.

Osobnost a pospolitost

Všechno, co je v životě veliké, je také prosté. Správné myšlení je předpokladem správného jednání. […] Podkladem individualistického myšlení […] je mylný předpoklad, že člověk je individuum a musí být za ně považován i ve všech svých životních projevech. […] Bystrosti tak mnoha filosofů této individualistické epochy uniklo, že člověk jako osamocené „já“ není vůbec skutečností, […] jeho život se uskutečňuje jen v pospolitosti, která je dána přírodou. […] Jak může existovat osobní svoboda v pospolitostní vázanosti, jak může existovat osobnost v pospolitosti? […]

Life Ball: Vídeň bude tuto sobotu opět oslavovat AIDS a oplzlost

Lukáš Beer

Tuto sobotu 21. května je Vídeň jako každý rok touto dobou ve varu: rakouská média se zavčas navzájem vášnivě předhánějí ve zpravodajství o největším svátku perverze, oplzlosti a homosexualistického aktivismu, konajícího se pod pláštíkem bohulibé charitativní akce, údajně ve smyslu boje proti AIDS. Life Ball se od data svého prvního konání v roce 1993 stal jedním z největších charitativních podniků na světě, vzbuzuje velký mezinárodní zájem a veřejnou pozornost a vyhledává jej každý rok také celá řada zahraničních prominentů a hvězd tzv. show byznysu. Vídeň tak úspěšně konkurovala německému hlavnímu městu, které mělo už dlouhá léta podobnou snahu nasměrovat na sebe movitou „gay turistiku“. Zakladatelem Life Ballu je „hrdý gay“ Gery Keszler, který dokázal svou orientaci chytrým marketingem investovat pro svou slávu a materiální zabezpečení. Ne bez důvodu mu v roce 2007 udělil pravicový týdeník „Zur Zeit“ titul „buzík z povolání“, pro který se Keszler pak s autorem článku soudil.

Západ vězí v pasti své vlastní propagandy

Paul Craig Roberts

Paul Craig Roberts

Jedno z přání, které vůči mně čtenáři často vyjadřovali, se dnes (11. května) stalo skutečností. Dostal jsem se do velkých médií. Byla to stanice s dosahem po celém světě – BBC World Service. Bylo více účastníků vysílání a šlo o výroky Hillary Clintonové (10. května) o nedostatcích demokracie a lidských práv v Číně.

Vyděsil jsem moderátora, když jsem výroky Hillary srovnal s tím, že osel nadává druhému do dlouhoušatce. Byl jsem docela ohromen, když moderátor programu BBC ihned bránil Ameriku, a divil jsem se tomu v dalším průběhu pořadu. Určitě slyšel o Abu Ghraib, Guantánamu, o po celém světě rozdělených mučících věznicích CIA, o invazi a zničení Iráku na základě lží a klamání, o Afghánistánu, Pákistánu, Jemenu, Somálsku, Libyi. Určitě si uvědomoval pokrytectví Hillary, když tato démonizovala Čínu, ale vědomě ignorovala Izrael, Mubaraka, Bahrain a Saudskou Arábii. Reputace Číny není perfektní, ale je to tak hrozné? Pročpak čínský ministr zahraničí nekritizoval americké porušování lidských práv a falšování voleb? Jak je možné, že se Čína stará o své vlastní problémy, ale my ne?

Nová tvrdá měna „evropská marka“ pro vybrané evropské země – cesta z krize?

Ekonom Gerald Mann vysvětluje, proč z euro-zóny mají vystoupit vybrané nejsolidnější země a nikoliv nejslabší státy jako např. Řecko

Celých 49% Němců si podle aktuálního průzkumu veřejného mínění přeje znovuzavedení německé marky a dvě třetiny respondentů si dělají hlavu ze stability současné evropské měny. Návrh mnichovského ekonoma Geralda Manna na zavedení nové exklusivní evropské měny, „evropské marky“, tedy působí na znepokojené Evropany jako výslovný balzám, i když z právního hlediska by realizace tohoto návrhu zcela určitě stála před celou řadou překážek. Zavedení nové měny, tzv. evropské marky, by fungovalo současně s oběhem současné měny euro, ale marka by se stala platidlem pouze pro úzkou skupinu vybraných solidních evropských zemí, které budou splňovat určitá přísná kritéria. Gerald Mann to uvedl v rozhovoru pro rakouský list DER STANDARD.

Český stát stojí na lživých státních doktrínách

Tomáš Krystlík

Některé jsou relativně známy, o těch se jen letmo pro úplnost zmíníme, méně známé, ba téměř neznámé přiblížíme podrobněji. S výjimkami národního mýtu o době pobělohorské, který stát převzal jako svou doktrínu, o čemž svědčí její promítnutí coby odčinění Bílé hory do zdůvodnění národnostního z(ne)výhodnění první pozemkové reformy, a tvrzení o vyhánění Čechů ze Sudet v roce 1938, jehož nepravdivosti se československý stát nebránil (dokonce ji podpořil zcela vymyšleným počtem 800 tisíc uprchlíků z odstoupených území již k 12. 10. 1938), až přešlo v národní mýtus, jedná se primárně o státní doktríny záměrně vylhané. Společné pro všechny státní doktríny je, že se transformovaly v národní mýty.

Skladba řeckého komponisty Theodorakise se nesměla zahrát na vzpomínkovém aktu pro oběti nacionálního socialismu

Autor „Mauthausenské kantáty“ obviněn izraelitskou obcí v Rakousku z antisemitismu

Mikis Theodorakis

Před 23 lety byla v bývalém koncentračním táboře Mauthausen za přítomnosti bývalého rakouského spolkového kancléře, socialisty Franze Vranitzkyho, poprvé uvedena „Mauthausenská kantáta“ řeckého skladatele Mikise Theodorakise. Na letošní vzpomínkové akci rakouského parlamentu „proti násilí a rasismu“, která se konala 5. května, měla být tato skladba opět uvedena. K tomu ovšem nedošlo, protože Izraelitská kulturní obec v Rakousku (IKG) se proti řeckému komponistovi ohradila a obvinila jej z antisemitismu. Píše o tom rakouský deník DIE PRESSE. List uvádí, že předsedkyně rakouského parlamentu Barbara Prammerová ze sociální demokracie na poslední chvíli nechala kulturní program „po intervenci židovské strany“ změnit.

"Neonacismus"

Lukáš Beer
Strávil jsem nedávno necelé dvě hodiny důkladným prolistováváním dvacet let starých německých tiskovin, které jsem ještě před nastupující dobou internetu průběžně hromadil ve svém archivu novin a časopisů, jen abych vyhledal jeden konkrétní starý článek z týdeníku „Der Spiegel“.

Češi nebyli vítězem druhé světové války

Lukáš Beer

Každoročně při příležitosti výročí ukončení druhé světové války se mi v posledních letech vybavují následující slova současného českého státního prezidenta Václava Klause, pronesená na téma “vítězství českého národa v druhé světové válce” a patriotismu: “Fakt, že jsme byli jednou ze šestnácti vítězných zemí druhé světové války a že také z toho odvozujeme jisté závěry a nároky, které nikomu nedovolíme zpochybnit, patří k oněm historickým tradicím, na nichž stojí náš současný stát a jeho budoucí existence, vážnost a prosperita.” (Z knihy V. Klause Proč jdu znovu do toho.)

Chtěl tím snad Klaus svého času naznačit, že existence současného českého státu je založena na lži, sebeklamu a úzkostlivém strachu z toho, aby někdo pro toto nalhávání si sobě samému náhodou nenašel vhodnější označení?

66 let po skončení války platí Německo ročně přes půl miliardy euro odškodnění – a konec je v nedohlednu

Nedávná dohoda mezi zástupci Conference on Jewish Material Claims Against Germany a německým spolkovým ministerstvem financí o navýšení finanční podpory, která má být určena přeživším holocaustu za účelem zajištění domácí péče (na 140 miliónů euro v roce 2014), plně zapadá do reality současnosti, kdy Německo ještě dnes, tj. 66 let po ukončení druhé světové války, splácí ročně více než půl miliardy eur na různá odškodnění. Dle informací spolkového ministerstva financí činily odškodňovací platby do konce roku 2010 přes 67,5 miliard euro, přičemž v této sumě nebyla zohledněna miliardová tzv. “ostatní plnění”, vyplývající z jiných ustanovení.

Počet sudetoněmeckých a českých obětí lze běžně beztrestně přezkoumávat i zpochybňovat – díky Bohu!

K politickému procesu s Vladimírem Stworou
Lukáš Beer

V knize “Die Sudetendeutschen”, vydané v roce 2007 Sudetoněmeckou radou v Mnichově, o počtu ztrát lidských životů u sudetoněmeckého obyvatelstva v důsledku vyhnání (tedy nejen v případě přímo usmrcených osob, ale i těch, které zemřely v důsledku hladu, nemocí či špatných hygienických podmínek apod.), uvádí její autor Konrad Badenheuer toto: “Spodní hranice celkového počtu 150.000 až 200.000 případů úmrtí v důsledku vyhnání je dobře zajištěna bilancemi obyvatelstva.” Tato věta vyvolala uvnitř samotného Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SdL) svého času určité diskuse, neboť SdL běžně udávalo podstatně vyšší počet obětí (až 270.000).

Chce si předseda FPÖ účastí na vzpomínkové akci 8. května vyžehlit své výstupy v Izraeli?

Prosincová cesta delegace Svobodných (FPÖ) v čele se svým předsedou do Izraele (Náš směr podrobně informoval v prosinci 2010 a lednu 2011) vyvolala svého času nepochopení a částečný nesouhlas ve vlastních členských řadách. Nejeden znechucený člen této politické strany zamýšlel na tuto kontroverzní cestu s podivným poselstvím reagovat po svém – navrácením stranické knížky. Zkrátka a dobře, původní záměr předsedy FPÖ, H. C. Stracheho, který se chce stát novým rakouským spolkovým kancléřem (a FPÖ v současné době zaznamenává v anketách volebních preferencí skutečně rekordní úspěchy), totiž prostřednictvím této cesty do Izraele přijmout odpovídající “rozhřešení” a tím jednou provždy ze sebe svalit podezření (a nařčení) z antisemitismu a sympatizování s pravicovým extremismem, se částečně obrátil proti němu samotnému.

Dr. theol. Paul Schulz: Nejsme žádný židovsko-křesťansko (-islámský) Západ

Ještě dnes tvrdí západní politici, že naše moderní společnost je židovsko-křesťanská (dokonce islámská). Takové tvrzení staví na hlavu vše, co se v oblasti duchovního vývoje v Evropě za posledních 2600 let odehrálo“. Tvrdit něco takového je podle Dr. Schulze zostuzováním kulturní tradice antiky, renesance, až po klasiku Goetheovu a vůbec celého sekulárního umění. Také troufalá křesťanská povýšenost nad evropskými dějinami by měla být prolomena. My nejsme Islám My nejsme Papež! Jsme víc, než náboženské panství v Evropě! Jsme svobodně myslící sekulární Západní kultura!

Zítra, v pátek 6. května 2011, bude o těchto tématech přednášet v německém Frankfurtu nad Mohanem známý teolog a "evangelický kacíř" (jak je mezi poučenou veřejností také občas nazýván) dr. theol. Paul Schulz. (Zdroj: Zvídavý Vincenc).

15% - Přistěhovalecká kvóta pro SPD!

Němečtí sociální demokraté (SPD) chtějí být více atraktivní pro přistě- hovalce. Grémia mají být obsazena alespoň z 15ti procent přistěhovalci, a to až třetí generace.

Přistěhovaleckou kvótou pro obsazení stranických grémií chce SPD posílit pozici „migrantů“ (jak jsou v Německu přistěhovalci podle nové mluvy nazýváni) ve vlastních řadách. Strana by se měla přímo zavázat „mít alespoň 15% přistěhovalců ve všech grémiích“, řekla generálních sekretářka SPD Andrea Nahles po zasedání stranického prezidia v Berlíně. Chystá se to také společně s šéfem strany Sigmarem Gabrielem navrhnout předsednictvu strany.

Zemské stranické buňky by měly být požádány prosadit tuto směrnici také ve svých grémiích. „Migranti“ by nadto měli být více zastoupeni na volebních kandidátkách. (Podrobnosti ZDE).

Izraelitská kulturní obec Rakousku si klade za cíl zvýšit počet Židů žijících v zemi

V listopadu příštího roku se budou konat volby do funkce prezidenta Izraelitské kulturní obce (IKG) v Rakousku, kterou v současnosti ještě vykonává Ariel Muzicant. Nynější úřadující prezident však oznámil, že ve funkci hodlá setrvat pouze do konce roku 2012. Jako jeho nástupce byl nominován 48letý Oskar Deutsch, který se nachází na Muzicantově kandidátní listině „Atid“. V rozhovoru pro rakouskou tiskovou kancelář APA současný viceprezident IKG Oskar Deutsch řekl, že jeden z nejnaléhavějších úkolů izraelitské obce v Rakousku v následujících letech budou představovat jednání o přistěhovalectví Židů do alpské republiky s cílem zvýšit jejich celkový počet v zemi.

Aktivitäten der Partisanen-Division Václavík von Mai bis Juni 1945

Franz Chocholaty Gröger
Übersetzung: Mathilde Najdek
Český text - Tschechischer Text

Im Bild v. l. n. r.: Minister Nosek, Hýbl-Brodecký, Gen. Tallavania und Ptáčník.

In der zweiten Hälfte des Jahres 1945 verlief eine Welle von Volksrevolutionären- und Partisanengerichten in den Gemeinden des Adlergebirges, und zwar mit großer Intensität im Lauf einer einzigen Mai-Dekade. Die Gerichte fanden unter der Anleitung und aktiven Teilnahme von Partisaneneinheiten der Widerstandsorganisation Václavík (benannt nach dem Decknamen ihres Führers, dem Fabrikanten Ptacnik aus Kuklena bei Königgrätz /Hradec Kralové/), die dorthin kamen, um das Gebiet zu „säubern“. In einer Erklärung des Kommandeurs der Partisanen-Division „Václavík“ heißt es: „Auf Befehl des Herrn Verteidigungsministers General Svoboda und des Innenministers Nosek ist die Division am 14. 5. 1945 zur Besetzung des ehemaligen Sudetenlandes angetreten, um Städte, Gemeinden und Wälder von Reichenberg (Liberec) und Neustadt an der Tafelfichte (Nové Město pod Smrkem) bis nach Landskron (Lanškroun) und Mährisch Karlsdorf (Moravský Králov) zu säubern.“ (1) Die Entstehung der Idee zur Erstellung örtlicher Gerichtstribunale hat mit großer Wahrscheinlichkeit seine Wurzeln in der Widerstandsorganisation Václavík, dessen Mitglied auch der aktivste Widerständler in der Gegend von Senftenberg (Žamberk) und der spätere Stellvertreter des Vorsitzenden des Národní Výbor (sind die tschechischen Gemeinderäte/d.Übersetzer) im Kreis Senftenberg, Josef Jandík, war. Diese Gerichte standen unter der Leitung des Národní Výbor der Gemeinden, und unter aktiver Teilnahme der örtlichen Bevölkerung, sowie der Angehörigen der Gruppe der Partisanenbrigade „Václavík“.