 |
| Vojenské cvičiště Allentsteig zabírá asi 200 km čtverečních. |
Neinformovaní čeští návštěvníci nejsevernější oblasti Dolního Rakouska - "Waldviertelu", oblasti která se charakterem krajiny i staveb jakoby z oka vypadla krásám východní části jižních Čech - si někdy lámou hlavu nad na první pohled nesmyslným vedením komunikací bezprostředně za humny od městečka Zwettl do jiných obcí. Cesty se jakoby vyhýbají rozsáhlému území severovýchodně od města. Ti informovanější návštěvníci z Česka vědí, že důvodem objížděk je nedaleké velké vojenské cvičiště rakouské armády. Ale sotva někdo bude také znát historii jeho vzniku.
A tu si právě před několika týdny připomínali v dolnorakouském Allentsteigu a Döllersheimu. Dolnorakouské regionální televizní zprávy veřejnoprávní ORF přinesly krátkou reportáž z připomínání si událostí před 75 lety, kdy byla řada rodin nucena opustit své vesnice, aby na tomto území mohlo vzniknout rozsáhlé vojenské cvičiště Wehrmachtu. Tato potřeba vznikla bezprostředně po vpochodování jednotek německé Branné moci do Rakouska v březnu 1938. Pro tyto účely byla záměrně zvolena řídce osídlená oblast Waldviertelu o rozsahu asi 200 čtverečních kilometrů. Odpovědní činitelé německého Wehrmachtu usoudili, že dosavadní vojenská cvičiště používaná rakouskou Spolkovou armádou svým rozsahem nepostačují - a proto dne 20. června 1938 rozhodl vrchní velitel Německého vojska dr. Knitterscheid zajistit východně od města Zwettl území odpovídající vojenským potřebám.
Historická literatura se v souvislosti s vyklízením, tj. vylidňováním prvních osmi obcí neustále odkazuje na dopis říšského pověřence pro župu Niederdonau (dnes Dolní Rakousko), který vyzýval obyvatele, aby během šesti týdnů opustili svá bydliště, a přisliboval odpovídající finanční náhradu. Na tento dopis, který měl být údajně doručen 7. července 1938, si však nikdo z postižených vysídlenců dnes již nedokáže spolehlivě vzpomenout. Modality vyplacení náhrad majetku, který musel zůstat na území zabraném Wehrmachtem, se v průběhu doby měnily. Zatímco první vysídlované osoby ještě dostávaly přímo na ruku vyplacené peníze, které jim umožnilo založit si novou existenci, posílaly se peníze později na zvoáštní uzamčené konto - po konci války takto uložené peníze ztratily veškerou hodnotu a "odškodnění" si o tom mohli jaksi jen číst na papíře. Vystěhovávání probíhalo ve čtyřech vlnách počínaje červnem 1938 a postihlo celkem kolem 6800 lidí z 42 obcí. Vybudovala se zároveň nová vojenská cvičební zařízení. Průměrně se na cvičišti pohybovalo kolem 30.000-35.000 vojáků - jednalo se o největší vojenské cvičiště na území Německé říše.
Dne 9. května 1945 obsadila areál Rudá armáda. Provizorní rakouská vláda ještě v létě 1945 vypracovala plány na znovuosídlení tohoto území bývalými obyvateli, kteří neměli možnost si po vysídlení založit novou existenci. Dokonce se uvažovalo o osídlení této krajiny sudetoněmeckými vyhnanci z Čech. Ovšem v červenci 1946 cvičiště zabrali Rusové s odvoláním na to, že jde o „německý majetek“. Od té doby tu začal bojový výcvik sovětských vojáků, u nichž se běžně pohyboval počet až kolem 60 tisíc. Zároveň tento areál sloužil jako přechodný internační tábor pro válečné zajatce před jejich transportem do Sovětského svazu. Zatímco Wehrmacht domy a objekty na tomto vylidněném území po celou dobu výcviku ponechal v původním stavu, rozstříleli Rudorarmějci vesnice v poválečném období do sutin a materiál z rozpadlých domů sovětští vojáci rozprodávali na černém trhu. Poškozeny byly silně i okolní lesy. Po ukončení sovětské okupace v roce 1955 přešel areál do vlastnictví Rakouska a dodnes na něm probíhá výcvik rakouského Spolkového vojska. (-lb-)
