Smějeme se s Pepíčkem - Osvobození

Předcházející humor z EJHLE na téma: Zásobování - Totální nasazení - Alibisti
Lukáš Beer

Takto si časopis EJHLE představoval "osvobození" koncem roku 1944.

Věčné a oblíbené téma šeptané propagandy mezi lidmi v Čechách a na Moravě v průběhu roku 1944 představovaly i všelijaké „zaručené“ typy a předpovědi toho, kdy se v hlavním městě Protektorátu objeví první spojenecký tank. Tato data různých zvratů se velmi často orientovala podle významných historických dnů, jako byl především 28. říjen nebo 15. březen. Dokonce i Jan Masaryk se jednou v dobré náladě nezdráhal v londýnském rozhlasovém vysílání pustit do éteru optimistickou předpověď, podle níž Němci prohrají válku do tří měsíců a v případě, že by tomu tak přeci jen nebylo, vsadil se, že přeplave kanál na evropskou pevninu a dobrovolně vstoupí do Hitlerovy mládeže. Jan Masaryk se ovšem ve své předpovědi příšerně zmýlil o více než jeden rok a tím vlastně prohrál svou sázku. To samozřejmě nemohlo ujít pozornosti domácího oficiálního protektorátního tisku, který si proto Masaryka škodolibě dobíral. V Praze se dokonce objevil na více místech leták s karikaturou Jana Masaryka, na kterém stálo napsáno: „Za tři měsíce bude konec – cancal Honza Masaryk do mikrofonu. Když tomu tak nebude, že přeplave kanál a dá se do Hitlerovy mládeže. Ty tři měsíce jsou pryč – a kde jsi ty – ty Honzo?“. Leták vzbudil také pozornost německých úřadů, ale tehdy se nepodařilo vypátrat jeho původce. Ostatně se nejednalo o typický ilegální leták, nýbrž poněkud paradoxně o leták proněmecký.

Pražský humoristický časopis EJHLE roku 1944 několikráte vybarvoval obrazem i slovem svým čtenářům, jak by takové „osvobození“ mohlo zřejmě vypadat a zároveň si utahoval ze všelijakých prognóz, rozšiřovaných šeptanou propagandou mezi Čechy. I na výročí památného 28. října se v roce 1944 čekalo s jistým napětím, jak ve své reportáži líčil dopisovatel „Pepíček“:

Moc a moc věcí se mělo semlít jako vobvykle na 28. října (1944 – pozn. autora). Na ten frmol, kterej už ale ne beton měl bejt, si už někerý nóbl lidi abonovali šikovný vokna na Václaváku, který prej byly k mání za takovejch pět až deset tisícovek, anžto z těch voken se chtěli dívat na tu velkou parádu s rudejma práporama, která měla bejt na Václaváku. Ale bylo to ňáký všechno zvoraný. Místo tej velkej rudej záplavy byla na ulicích jenom záplava vody a ze všeho nám zůstaly jenom takový letáky. Ale zrovna s těma letákama to ňák neštímovalo. To vám řeknu až pozdějc. Taky ty lidi, co si abonovali ty vokna, tak měli z toho jen škodu, páč provoz těch voken nemoh bejt zahájenej. Ale nebyli jen sami, kerý byli zklamaný, taky ty, co už vod dvacátýho na ten slavnej den dávali do pucu všechny kandelábry, makali marně. Já sem se šel taky na Václavák podívat eště s ňákým panem Špagátkem, kerej měl u sebe velkej seznam těch, co mají viset, anžto sme dostali aviso, že ten den nám englický airoplány budou shazovat pokyny, co a jak máme dělat, aby revoluce byla aspoň tak ouspěšná jako ve Varšavě. Taxme tedy asi hodinu s panem Špagátkem čuměli do nebe, dyž v tom přilítly airoplány, ale tady muselo jít vo ňákej vomyl. Ty airoplány začly shazovat vohlašovaný letáky, ale s takovým divným vobsahem, kterej neštímoval s tím, kerej sme měli avísovanej. Pan špagátek, dyž si ten leták přečet, tak ho vzteky roztrhal a pak šel kopnout do toho vokna, kerý si abonoval na ten 28. říjen. Voni s těma letákama byly i jiný frmoly. Někerý vořechové, dyž ten leták k nim spadnul, tak kvaltem nenápadně dali na něj nohu, jako dyž najdou dvacetikorunu a dělali, jako dyž se přitom koukají na něco strašně zajímavýho do ausláku. Pak, dyž vobetrachtovali, že se nikdo nekouká, tak ho nenápadně zvedli a vodběhli s ním za roh, kde si ho vopatrně přečtli. Jiný zas, ty menší vořechové, prováděli akrobatický kousky a četli je ve stoje jen tak ze země a nohama si vobraceli na pokračování. Někde, jako u Fuchsovky, stáli na ty letáky frontu. Pohotoví šmelináři začali s těma letákama kvaltem kšeftovat a sekali je po bůru a ty větší zloději je handlovali za cigaretu.

"Marné naděje."

Taky jsem se dověděl, není to teda zaručená zpráva, že prej ňákej pan Rudohlávek, takto hausmajstr ze Žižkova a skalní bolšán, ve vomylu, že sou tady už bolšáni a že Pepík se na nás přišel už vosobně podívat, začal po celom baráku chystat partaje a svědomitě je zavřel do sklepa, aby je moh v pořádku odevzdat našim slovanským bratrům z GPU. Držel je tam až do večera, dokud mu jedna partaj, takto v civilu boxér mimo službu, kerá tam měla zavřenou ženu, ten vomyl ručně nevysvětlila. Teď chodí ten hausmajstr celej vobvázanej, ale prej to tak nenechá a celou věc dá advokátovi, aby zažaloval neznámýho pachatele, kerej ty letáky spískal, vo bolestný za škody, kerý utrpěl na těle. Ale já zasejc sem byl klidnej, ten leták sem si pěkně zved, přečet a páč nechci mít se žandárama žádný popotahovačky, taxem ho pěkně vodnes vodevzdat na policejní direkci. A jak se pak dodatečně dověděl, taxi už taky vzali ze mě mustr domorodci v Karlíně a pečlivě tam na tamnější policejní direkci ty shazovaný letáky vodevzdávali.

Předem přijměte mnoho pozdravů a milou vzpomínku na Vás. Na vědomost Vám dávám, že se mi nynčkon vosobně přinatrefil velkej malér, já totiž jsem vod tejhle soboty bez rodnej vobce. Vona moje rodná dědina Pocerapice eště tuhnelnctu sobotu vystoupila z Protektorátu a jako autonomní sovětská republika s vlastníma vyslancema šla do holportu s SSSR. Tím pádem sem kvaltem musel emigrovat do Prahy. Nepřejte si vidět ten frmol! Zbytkovej kolchozník číslo popisný 1, jinými slovy vyvlastněnej zbytkovej velkostatkář továryš Hastrdlo, běhá teď jen v podvlíkačkách po „Rudým rynku“, anžto mu tady socialisovaly všechny šaty. Všecko je u nás teďkonc vyvlastněný a sesocialisovaný. Bábě Vonáskovej zesocialisovali vobě její kozy, flašinetář Štenberka vyvlastnil v kostele i varhany (…) a pan Winternitz, co dřív pučoval lidem na mírnej 300% ourok, bude teď kandidovat za Pocerapice do nejvyššího sovětu SSSR.

Do Prahy sem si to přišupajdil bez kufru, anžto mi ho v tom kvaltu v autobusu taky někdo vyvlastnil. Šmarjájózef, to sem si ale dal! To se teď v tej Praze ale dějou zástoje! Všecko sem se hned z grundu dozvěděl u holiče, kam sem si skočil na vostřih. Co ten kunčaftům vykládal!

 

Němci mají teď na Čechy strašnej vztek, proto dyž je zatemníno, sválně votvírají po ulicích kanály, aby našinci do nich padali. To je hrozný, teď prej nepotkáte v Praze ani jeden kanál, aby z něho nevyčuhovala hlava ňákýho našeho člověka. Nejhorší prej na tom je, že každej, kdo spadne do takovýho kanálu, musí eště podepsat policejnímu presidentovi takovou kartku, že si to udělal sám, aby nemusel do Rajchu. Policejní president prej se k těm kanálům dostavuje vosobně a na fleku si to dává podpisovat. Ňákej pan Fidlajs ze Žižkova, domácí pán a majitel relit, je už prej v takovým jednom kanálu „U Bulhara“ totálně nasazenej tejden a nikdo ho za nic na světě nemůže dostat ven. Jeho stará tam za ním prej každej den musí nosit oběd. Von ten pan Fidlajs je strašně vopatrnej, von prej říká, že z toho kanálu nevyleze dřív než 5. března, to je totiž zasejc nový datum.
.
S tím 5. březnem, jak říkali u toho holiče, je to prej tak. Engličani na 5. březen udělají tuhlenctu invasi. V tu ránu seskočej prej k nám tynhlencty parašutisti, někdo říká, že jich bude sto tisíc, někdo zasejc, že jen 99.999. Ale to je vedlejší. Tedy tyhlencty parašutisti začnou s nima zakládat místní revoluční vejbory. Ty místní revoluční výbory zasejc budou vysílat delegáty, navržený těma parašutistama do okresních, ty zas do zemskejch a ty zas do ústředního revolučního vejboru. Do toho ústředního revolučního vejboru se asi dostanou jen ty nejvybranější revolucionáři, podle mýho fištrónu jen takoví, co vobětavě kšeftovali na černo ve velkom, z těch malých cundárů, co kšeftovali na černo jen v malom, budou asi sestaveny jen ty místní revoluční vejbory. (…)
.
Jo, ty dopisy, který ste mně tudle posledně dali v redakci číst, mně přivedly na fajn nápad, že bych taky moh dělat do novin co by reportér. Myslim, že bych se vycajchnoval, anžto jak sem zmerčil, mám lepší zprávy než tyhlencty denní noviny, který nejsou zrovna moc dobře informovaný, sami to dobře víte, že vo tom Ribbentropovi nebo vo tom Frankovi nic nenapsaly, a vo jinejch méně důležitých věcech toho psaly až moc. ….

- "A jak že to bude s tou kolektivizací, pane soudruhu vejbore?"
-"Docela jednoduchý - Váš statek, ten si nechá stát, užitek z něho KSČs - nó, a tu rachotu na ňom zase Vy!"

O šeptandě a profesionálních „šuškáčích“ podrobně zas až někdy příště.
VOLNÉ POKRAČOVÁNÍ.