Komedie okolo mezinárodní smlouvy

Velké pozdvižení vyvolala v roce 1961 ve Velké
Británii a v SRN kniha "Příčiny Druhé světové
války" od uznávaného britského historika
A. J. P. Taylora, který dospěl k závěru, že Adolf
Hitler neměl vinu na rozpoutání války, ale že proti
své vůli vklouzl do světového požáru, na kterém
nenesl v žádném případě větší vinu než jiní
evropští státníci. O této zajímavé knize vyjde
na Našem směru brzy vlastní článek L. Beera.
Foto: Wikipedia.

Kdo se zabývá Mnichovskou dohodou, musí začít smlouvami z Versailles a ze Saint Germain. To byly výtvory Společnosti národů, která byla tehdejšími vítěznými mocnostmi více méně nastrčena. Obě smlouvy obsahovaly vždy téměř identickou klausuli: „Spolkové shromáždění (Společnosti národů) může čas od času vyzvat členy společnosti k přezkoumání smluv, které se staly nepoužitelnými, stejně jako takových mezinárodních poměrů, jejichž udržování by mohlo ohrožovat světový mír.“ (Smlouva se Saint Germain, článek 19; Versailleská smlouva, I. část, článek 19).

Češi znali tyto stanovy velmi dobře a Štefan Osuský, velvyslanec v Paříži, důtklivě varoval svou vládu před brizancí těchto klausulí již 31. března 1933. Oba dodatky by od Společnosti národů vyžadovaly, aby se zabývala celkem 24 (!) stížnostmi sudetských Němců, ale po dvacet let se nic nedělo. To bylo neomluvitelným selháním demokratů.

Až v dubnu 1938, poté co se Rakousko stalo součástí Německé říše, vyzvali Spojenci Hitlera, aby kladl v sudetské otázce požadavky, „což jej překvapilo“ (Taylor, A. J. P.: Die Ursprünge des Zweiten Weltkriegs, str. 211 - Pozn. překladatele: O této velmi zajímavé knize britského historika z roku 1961 přinese Náš směr zakrátko zajímavý článek.) Koneckonců byla sudetská otázka stále ještě vnitročeskou záležitostí, na jejíž řešení by bývalo postačovalo jednoduché lidové hlasování. Ovšem „vzorová demokracie“ ČSR se vehementně bránila proti takovému základnímu demokratickému postupu, protože i ostatní menšiny by pak bývaly šly rády svou vlastní cestou, což by celý stát přivedlo k implozi.

Berlín, Praha a hodnoty EU

Gernot Facius
I když to zní banálně, tak je nutno konstatovat, že tolik nejistoty bylo zřídka kdy na obou stranách Šumavy (pozn. překladatele: tento článek vyšel v měsíčníku Sudetenpost 12. prosince). Podzimní volby v Německu a v České republice mění politickou zeměpisnou mapu. V Berlíně je sice koaliční smlouva mezi CDU, SPD a CSU konečně kompletně hotová, ale to ještě nemusí nic znamenat. Rozhodující slovo totiž řekne členská základna sociálních demokratů. Pokud se ta uzavře před verbováním vedení strany kolem Sigmara Gabriela, což je i přes pozitivní signály stále možné, tak se z 186stránkového konvolutu stane makulatura. Vznikly by pak nové šance pro černo-zelenou koalici. Anebo dojde - o čemž se nikdo neodvažuje hovořit - k novým volbám, nebo přeci jenom ještě k rudo-rudo-zelené spolupráci. Vždyť už dnes koketují známí politici SPD s krajní levicí.

Budoucí pražský premiér není přítelem sudetských Němců

Koaliční jednání sice v době redakční uzávěrky nebyla jak v Praze, tak i ve Vídni ještě uzavřena, ale bezprostředně se blížilo dosažení shody. Zástupci sociální demokracie a politické strany ANO miliardáře Andreje Babiše začátkem prosince prohlásili, že se v rámci svých rozhovorů již shodli na 99 procentech vládního programu. Pro většinu v poslanecké sněmovně je ale zapotřebí ještě třetí politické strany - křesťanských demokratů. Tento svazek tří stran v parlamentu získává 111 míst z 200. Následovníkem přechodného premiéra Jiřího Rusnoka se má stát dřívější ministr financí Bohuslav Sobotka. Dle jeho slov by nová vláda měla být jmenována na přelomu roku nebo nejpozději v půli ledna. Státní prezident Miloš Zeman pověřil 42letého politika vytvořením vlády až po delším váhání. Nemůže Sobotku vystát, protože svého času, kdy byla hlava státu ještě v Česku volena parlamentem, tento znemožnil Zemanovu volbu. Mezitím lidem zvolený vedoucí činitel státu vyčkával výsledek mocenského boje v ČSSD, do kterého se také silně zapojoval. Nakonec zvítězil ovšem Sobotka, takže Zeman se mu nemohl vyhnout.

Program, který navždy změnil Německo i svět

Nakladatelství guidemedia etc vydalo program NSDAP s podrobným dobovým výkladovým textem
Lukáš Beer 

V konfrontaci se situací, kdy sedmdesát let po skončení 2. světové války nalézáme v publikaci reprezentativního českého akademického historika kompletně smyšlený, až neuvěřitelně diletantsky převzatý český „padělek“ citátu z nejvýznamnější práce stranického ideologa NSDAP Alfreda Rosenberga s názvem „Mýtus 20. století“, si budeme moci na otázku, proč je dnes přínosné přicházet na knižní trh s  autentickým a redakčně nekomentovaným českým vydáním pětadvacetibodového programu německé nacionálněsocialistické strany, zodpovědět přeci jenom poněkud snadněji. Jak se v tomto konkrétním případě ukázalo, může mít nekomentované přetištění autentického historického dokumentu nakonec i vyšší odbornou hodnotu nežli odborníkem komentovaná, ať už diletantstvím či nevědeckými úmysly zmanipulovaná práce. Falsifikát Rosenbergova citátu z padělatelské dílny historika Jana B. Uhlíře je případem nejen výjimečně křiklavým, nýbrž, a to především, příkladem varovným.

Text, kterým anglický král oznámil vyhlášení války Německu, vznikal již týden před 1. zářím 1939

Související text: 100 dokumentů o vzniku války

Anglický král Jiří VI. pronesl 3. 9. 1939 svůj projev o vyhláše-
ní války Německé říši.

Známý projev anglického krále Jiřího VI., ve kterém svému národu dne 3. září 1939 oznámil vyhlášení války Německé říši („The King‘s Speech“), byl ve skutečnosti sepsán již týden před tím, než německá vojska překročila polské hranice. Bylo to odhaleno teprve nedávno - totiž když na aukci pořádané světoznámou společností Sotheby‘s byl nabízen dobový návrh textu tohoto slavného projevu, který psal dějiny. Dokument původně pochází z vlastnictví autora návrhu, jímž byl vysoce postavený úředník Harold Vale Rhodes. Tento muž hrál důležitou roli při založení britského „ministerstva informací“ na počátku Druhé světové války, zodpovídajícího za propagandu. Text návrhu projevu byl napsán 25. srpna 1939, tedy dva dny po zveřejnění dohody Molotov-Ribbentrop. A dle informací londýnského deníku Daily Mail mají dokonce existovat ještě další návrhy „válečného projevu“ anglického krále.

Novinový článek o české knize s Hitlerovými projevy vyhrál evropského grafického Oscara

Český deník MF Dnes získal významné evropské grafické ocenění. Porotci v soutěži "European Newspaper Award", přezdívané též jako "evropské grafické Oscary", ocenili grafické uspořádání stránky, zabývající se knihou s projevy Adolfa Hitlera, kterou před rokem vydalo brněnské nakladatelství guidemedia etc. Článek "Hitler jako značka" vyšel 6. srpna 2013 a zabýval se trestním stíháním vydavatele Pavla Kamase a publicisty Lukáše Beera, který napsal doprovodné texty k překladům dobových projevů německého Vůdce. Pod tímto článkem bylo také zveřejněno obsáhlé interview s Kamasem. A právě tato stránka získala ocenění v kategorii "vizualizace" - zobrazuje Hitlerovu siluetu, jehož knírek znázorňuje čárkový kód zboží.

Soutěž se koná pravidelně od roku 1998 a ocenění se odevzdávají celkem v 10 kategoriích. Jsou vyhlašováni také celkoví vítězové mezi tituly evropských novin, tzv. "evropské noviny roku" - letos titul získaly nizozemské noviny "de Volkskrant" (nadregionální deník), dále nizozemské regionální noviny "Leeuwarder Courant" a norské lokální noviny "Hallingdólen". Existují různé dílčí kategorie, jako například "titulní strany", "přírodní katastrofy", "demonstrace", ale i takové jako kupříkladu "Sport: Finále Champions League" nebo "Mezinárodní den žen". (-lb-)

První „Kritický klub“: Tomáš Krystlík k seriálu „České století“

Publicista Tomáš Krystlík po shlédnutí prvních čtyř odvysílaných dílů pořadu ČT České století režiséra R. Sedláčka a scénáristy P. Kosatíka dospěl k názoru, že ne vše je v seriálu v pořádku. Vzhledem k tomu, že tento projekt České televize vyvolal určitou odezvu, považoval Krystlík za vhodné s tvůrci o tom veřejně polemizovat. Do „Debatního klubu“ byl tedy původně pozván i P. Kosatík, jako autor v pořadu vyřčených skutečností, ale ten tuto nabídku nepřijal. Tvůrci „Debatního klubu“, jehož zakladatelem je režisér a scénárista Alexandr Vojta, poskytli tedy Krystlíkovi alternativní možnost vyjádřit se na půdě nového, zvláštního „podformátu“. „Kritický klub“ je tedy jistým specifickým provedením původního formátu, ve kterém již hovořila řada renomovaných odborníků a známých osobností. Mimo jiné vydavatel Pavel Kamas, publicisté Jan Čulík a Jan Šinágl, právní znalec Tomáš Pecina, politolog Lukáš Jelínek, dále Vladimír Špidla, Ladislav Jakl, Roman Joch a mnoho jiných. Debatní i Kritický klub jsou pravidelně k vidění na serveru YouToube a také na webu tohoto projektu.

Petice na podporu Ferdinanda Porsche

Petici podepsalo mezitím více než jeden tisíc lidí

(Foto: Wikipedia)

Z podnětu čtenáře umísťujeme odkaz na internetovou petiční akci, jejímž iniciátorem je Aleš Reiner z Liberce. "Vytvořil jsem tuto petici jako nesouhlas s postupem Vratislavic nad Nisou, ve věci odstranění informačních cedulí o místním rodákovi Ferdinandu Porsche. Vratislavice tyto kroky obhajují tím, že za II. světové války byl pan Porsche členem SS. Dodnes ale neexistují zmínky o tom, že by se Ferdinand Porsche účastnil nějakých válečných zločinů, nebo snad genocidy. To, že se zde tento významný konstruktér narodil je holý fakt a v žádném případě nemůže být řeč o propagaci nacismu, jak si například myslí aktivista Pavel Hrstka, iniciátor tohoto aktu čirého pokrytectví", uvádí Reiner ve své petici. V okamžitku zveřejnění tohoto odkazu na Našem směru činil počet podpisů pod touto peticí 1053. Bližší informace o okolnostech rozruchu kolem odstranění informačních cedulí o rodákovi z Vratislavic nad Nisou / Maffersdorfu se nacházejí v odkazech, zveřejněných pod informacemi o možnostech tuto iniciativu podpořit. (-lb-)

Krvavé země

"Krvavé země - Evropa mezi Hitlerem a Stalinem". Úvahy nad stejnojmennou knihou Timothy Snydera
Franz Choholatý Gröger 

Nijak mne nepřekvapilo, že zájem českého čtenáře o knihu Krvavé země nebyl příliš velký. Ten jako by měl již dost příběhů o masovém vraždění vyvolávajících nepříjemný pocit hrůzy. Je zde ještě jeden důvod, bylo vytvořeno jakési platné schéma či dogma, od něhož není dobré se odchylovat. Je jím schéma, do kterého vše zapadá a jehož středem je holocaust a Hitler. Zde leží ono absolutní zlo vše co je mimo tento střed má podobu relativního zla. Bohudík schéma knihy Krvavé země je poněkud jiné. Americký historik Timothy Snyder, terý vede Katedru dějin střední a východní Evropy v Yale, se pustil do hory archiválií a absolvoval množství rozhorů s pamětníky, aby odhalil záměrně skrytá tajemství doby. Vytvořil tak dílo značné kvality přesně časově a dobově vymezené.

Prostorově je to území mezi východní německou hranicí a linií nejzazšího postupu wehrmachtu na území Sovětského svazu. Jde o území, kde po roce 1918 vznikl na odtržených územích tři říší - Německého císařství, rakousko-uherského císařství a ruského carství - polský stát. Na území rozpadlého ruského carství pak tři baltské státy. Dále toto území tvoří Běloruská SSR, Ukrajinská SSR a západní část Ruské SFSR. To jsou ony zkrvavené země – bloodlands. Území, kde se odehrála největší demografická a humanitní katastrofa, jakou kdy člověk ve svých dějinách způsobil. Necelá dvě desetiletí stačila, aby zde zásluhou politiky Stalina a Hitlera zahynulo čtrnáct milionů lidí. Oblast tvoří dnes západní okraj Ruské federace počínaje Sakt-Petěrbugem, většinu Polska (mimo území přiřknuté Polsku v roce 1945), baltské státy, Bělorusko a Ukrajina.

Kto zapríčinil čo?

Lesley A. Rudolph 
Pravdivé historické udalosti, týkajúce sa akejkoľvek histórie, sú málokomu známe. Príčina, ako vieme, je známa a nie je zložité ju pochopiť. Historici – ako sa väčšinou s obľubou nechávajú nazývať – samozrejme tí, ktorých knihy kúpite voľne v kníhkupectvách, sú platení tými, pre ktorých uspokojenie musia písať. A ako vieme z ich ‚histórie‘, nezastavia sa pred ničím. Dokonca máme na to výstižný komentár: „Historikom je dovolené, čo nie je dovolené ani bohom - prekrútiť aj to, čo sa už stalo“ (“To historian is granted that even the gods are denied – to alter what has already happened!”, David Irving)

„Jejich názor mě vůbec nezajímá“...

...říká hejtman plzeňského kraje Milan Chovanec na stanovisko spolkového předsedy SLÖ (Sudetoněmecké krajanské sdružení v Rakousku) Gerharda Zeihsela k plánu zřídit v Plzni „památník vyhnaným“ Čechům (viz také vydání Sudetenpost č. 10: Plzeň bude mít památník vyhnanců - Čechů!). Český Svaz bojovníků za svobodu totiž plánuje na půlku září příštího roku vybudovat památník, který má připomínat osud 250.000 Čechů, kteří po zabrání Sudet Třetí říší v roce 1938 opustili své domovy.

Už jenom udávaný počet takto postižených osob je přehnaný. Renomovaní čeští historikové hovoří ve spisu „Rozumět dějinám“, který byl vydán v roce 2002 pro české ministerstvo kultury (strana 111) o 160.000 až 170.000 českých obevatelích, kteří měli být donuceni k útěku z okupovaných oblastí, nebo byli přímo vyhnáni.

Čtenářský ohlas: Den vlasti v Klosterneuburgu 2013

Čtenář „Sudetenpost“ reaguje na nedávné pokusy znemožnit vystoupení Pavla Kamase
Johann Janiczek 

Foto: Alfred Nechvatal

Pro každého člověka stojícího stranou bylo znovu skličujícím poznáním, že mezi nyní již malým množstvím vyhnanců z Československa panuje a řádí nejednotnost. A současník, který pozorně pozoruje to, co můžeme chápat jako „politiku Sudetoněmeckého krajanského sdružení“, může jen rezignovaně konstatovat, že odpovědní činitelé tohoto zvoleného spolku jsou spíše zástupci vyháněčů.

To je zřejmě typické pro tento stupěň vývoje, že dobře živený poslanec EU [míněný je Bernd Posselt - pozn. překl.] by chtěl snadno zardousit řeč badateli společných dějin osvobozeného od dogmat, protože se mu to nehodí do krámu. To je další příklad strachu politiky, která je účelově řízena lóžemi a ostatními účelovými spolky. A každý příslušník těhle systémů ví, že pak, až se jednoho dne dostane pravda na povrch, bude se muset zodpovídat za to, že za jidášský groš zradil svůj národ.

Několik vět ke čtenářům

Život na Našem směru navenek přechodně trochu utichl - ale život v jeho zákulisí nikoliv. Dlouhé hodiny badatelské činnosti tvoří bohužel tu část práce, kterou čtenář bezprostředně nevidí, a její plody pozná bohužel vždy až s nějakým odstupem, kdy se výsledek práce prezentuje ve vytříbené, koncentrované podobě. V praxi to neznamená nejen vhodný archivní materiál nahromadit, ale poté i zhodnotit a tematicky roztřídit a precizně přiřadit. A to si vyžaduje neskutečně mnoho stráveného času.

Na druhou stranu mohu ujistit, že zájemci o protektorátní historii si zde přijdou brzy o to víc na své. Budou se moci seznámit s informacemi, kterým česká historiografie nepřikládala důležitost, nebo lépe řečeno - se kterými si počínala poněkud selektivně a nechávala je jaksi celá desetiletí ležet stranou. Musel by se zřejmě stát zázrak, aby se tímto zkoumaným materiálem začal zabývat ještě někdo jiný. Je dokonce velmi pravděpodobné, že nebýt Našeho směru, tento historiky nezpracovávaný materiál by propadl nadobro v definitivní zapomnění. A to je docela příjemná výzva - nejít v cizích stopách, nemyslíte? Zvláště ti, kteří už téměř dva roky vyčkávají pokračování seriálu „Nedokončená pouť Kuratoria“, určitě ocení nový kvalitativní skok při zpracování tématu, který byl umožněn právě bohatým využitím jak archivního, tak i zajímavého osobního materiálu pamětníků.

Nakladatelství guidemedia vydalo Program NSDAP

Tomáš Pecina 

Nakladatelství guidemedia připravilo pro letošní Vánoce další kontroversní titul, Program NSDAP a jeho světonázorová podstata.

Je dobře, že podobné publikace vycházejí, protože jinak než zveřejňováním authentických materiálů se nelze oprostit od ideologického nánosu, s nímž je až dosud vše, co souvisí s německým nacionálním socialismem, spojováno. Komunistická propaganda, pro kterou bylo vítězství nad nacismem jedním z nejdůležitějších legitimisačních motivů, v tomto ohledu přetrvala dodnes, účelně doplňována českou nacionalistickou propagandou, pro niž bylo rovněž mnohé z nedávných dějin výhodné zatušovat nebo rovnou přepsat.

Objednat můžete v e-shopu.

Článek převzat se souhlasem autora ze stránek Παραγραφος.

Jak historik Jan B. Uhlíř vypustil do světa podvrh citátu Alfreda Rosenberga

Lukáš Beer

Portrét Alfreda Rosenberga v knize
"Der Mythus des 20. Jahrhunderts", která
vyšla v roce 1937 v Mnichově.

Vše napovídá tomu, že po „neautorizovaném“ údajném citátu Adolfa Hitlera z roku 1932, ve kterém měl dotyčný tuze nepěkne hovořit o Češích a zamýšlel je poslat na Sibiř, je na řadě další domnělý výrok velkého nacistického pohlavára Alfreda Rosenberga, jenž si měl dotyčný odplivnout nad „neschopným národem“ Čechů ve své legendární knize „Mýtus 20. století“ - tedy uvěříme-li důvěřivě českému vzdělávacímu internetu a českým historikům, tak by to tak přinejmenším mělo být. Je zajímavé zjištění, že Rosenbergův „citát“ o českém národě našel cestu až do diplomových prací. Zajímavé proto, že se nikdo z dotyčných zjevně nezajímal o to, zda daná slova Alfred Rosenberg v knize vůbec někdy použil. Ale v české kotlině se ohledně ověřování autenticity projevu toho či onoho muže Třetí říše nikdo zjevně nepere - zvláště pokud dotyčný řečník nebo pisatel o Češích mluví škaredě a má s nimi zlé úmysly a hodlá je vysídlit na Sibiř. A „stokrát opakovaný citát se stává pravdou“ - abychom jaksi využili přísloví, jehož autorství je v Čechách a na Moravě kdekým lživě připisováno Josephu Goebbelsovi. Zvláště kvůli znění pravidla pojmenovaného podle posledního ze třetice „zfalsifikovaných“ autorů se celá souvislost nemůže ubránit jisté ironii.

O čem budou „Hitlerovi Češi“?

Známý protektorátní novinář Karel Werner se v srpnu 1942 zúčastnil spolu se skupinou mladých českých mužů, kteří měli tvořit budoucí výchovný kádr nové státní organizace mládeže, „studijní cesty“ po celém Německu. Češi se v Říši seznamovali s prací a se zařízeními Hitlerovy mládeže. Když zavítali do Němci obsazeného Lucemburska, neuniklo jim silné protiříšské smýšlení tamních obyvatel, připomínající jim trochu poměry v Protektorátu. Příčiny antipatií obyvatelstva však spočívaly v něčem jiném než v Čechách a na Moravě - Němci v Lucembursku zavedli celou řadu daní. V sousedním Lotrinsku a v Métách se účastníci české výpravy pochvalně vyjadřovali o vysoké obytné kultuře tamních lidí a všudypřítomné čistotě. Německý Sicherheitsdienst si však také poznamenal, že Čechy podle jejich vlastních slov „bilo do očí“, že do tamní Hitlerovy mládeže byli přijímáni mladiství, kteří byli „rasově daleko pod průměrem českého národa“. - Lze říci, že nová kniha Lukáše Beera se ústředně tématicky točí okolo vnímání rasového profilu českého národa v letech 1939-1945 a důsledků, které z toho měly pro něj v případě Hitlerova vítězství vyplynout.

Jan Petrásek nechápe, my ano

Tomáš Pecina

Zatímco Miroslav Macek na svém blogu blaženě řeší problematiku dýňových quichí s gorgonzolou, nám nezbývá než se věnovat Adolfu Hitlerovi a jeho projevům. Důvodem je, že po mnohatýdenní nečinnosti se probral státní zástupce Jan Petrásek a rozhodl, že peníze zajištěné na účtu nelze použít ani k úhradě DPH za prodané knihy (usnesení, stížnost), a že není vůbec, ale vůbec nic divného na tom, jestliže znalec pošle svoje odborné vyjádření někomu jinému, než kdo mu ho zadal, notabilně dvěma důstojníkům ÚOOZ.

Takový názor je přirozeně směšný: pochybný a podezřelý je znalec, který své texty určené pro účely trestního řízení posílá komukoliv jinému než zadavateli, a pokud je tímto spoluadresátem policejní útvar, který má danou problematiku v gesci, je legitimní se ptát, jak je to s nezávislostí takového znalce; podobné liaisons dangereuses nedovolují jiný závěr, než že tento znalec je vůči orgánům činným v trestním řízení podjatý.

Jak čeští historici lžou - Historie.cs

Tomáš Krystlík 

Názorně to lze předvést na jednom listopadovém dílu pořadu České televize Historie.cs o Češích ve Wehrmachtu (zde).

První ukázka mezi 4:09 - 5:12: Pan Franišek Emmert tvrdí, že podle Generalplanu Ost se měla polovina Čechů vystěhovat na východ, druhá poněmčit.

Komentář: Pan František Emmert zřejmě neví, o čem mluví. Generalplan Ost je uměle vytvořený soubor šesti dokumentů, z nichž dva se nedochovaly a neví se, co v nich přesně bylo, jen jeden z nich nese název Generalplan Ost. Týkají se vystěhovávání židovského a polského obyvatelstva z Povartí, Západního Pruska (Svobodné město Gdaňsk a polský koridor), z Generálního Gouvernementu na východ, ne však českého obyvatelstva. Dokument s názvem Generalplan Ost popisuje 39 sídelních oblastí v západní části SSSR včetně jejich správní organizace pro až 5,65 mil. přesídlenců.Vystěhovávání Čechů se Generalplan Ost netýkal.

Universalistická ideologie „západních hodnot“ je stejně nebezpečnou hrobařkou Evropy jako její islamizace

K zásadám etnopolitiky: Kritika islamizace není to stejné jako kritika islámu
Václav Hradecký 

Pravicoví liberálové resp. neokonzervativci definují své ústřední cíle z „duchovního“ hlediska jako součást konfliktu mezi liberálním „Západem“, popř. jím universálně chápanými hodnotami (tak jak se například manifestují ve formě lidských práv) a mezi islámem, který je vnímán jako totalitární ideologie. Tento konflikt může být dle jejich představ vyřešen prostřednictvím celosvětového prosazení liberálních hodnot. Ale můžeme skutečně říci, že Evropa je ohrožena islámem jako takovým a že se u nebezpečí islamizace nejedná jen o dílčí symptom celkového neblahého vývoje?

Liberálové a neokonzervativci zastávají pozici, z níž vyplývá, že cílem společnosti je v první řadě materiální blahobyt a ideální lidské individuum je součástí homogenní masy nesvázaných individuí, optimalizovaných potřebám produkce a konzumu. Z pohled takovéhoto „světonázoru“ jsou lidé považováni pouze za vyměnitelný lidský potenciál, zatímco na „etnokulturní“ (tj. „národoveckou“ ve smyslu německého „völkisch“) identitu je nahlíženo jako na archaickou překážku při cestě do světa, ve kterém lidé podléhají jednotným představám o hodnotách a ve kterém mají být tito „osvobozeni“ od tradičních svazků a být „emancipováni“.

Nová debata o smyslu existence „protinacistického zákona“ v Rakousku

Naposledy byl předmětem horkých diskusí v roce 2006, kdy byl v Rakousku právoplatně odsouzen historik David Irving - řeč je o tzv. „Verbotsgesetzu“ (zákazový zákon), rakouském ústavním zákoně, který vstoupil v zemi v platnost bezprostředně po skončení 2. světové války a jenž zakazoval činnost NSDAP a stanovil pravidla tzv. denacifikace. Že je tento zákon, který doposud prošel několika úpravami, stále „živým“,  dokazuje už jenom skutečnost, že v letech 1999 až 2005 bylo na jeho základě vyřčeno celkem 191 rozsudků. Tento zákon mezi jiným zakazuje veškerou činnost ve smyslu propagace a šíření nacionálního socialismu. Irving byl tehdy ve Vídni odsouzen ke třem rokům odnětí svobody za své výroky, které přednesl 17 let před konáním soudního procesu.

„Kruh Našeho směru“ zahajuje činnost v příštím roce

Z podnětu několika dlouhodobých čtenářů Našeho směru zahajuje začátkem příštího roku činnost zájmový „Kruh Našeho směru“, který bude organizovat několikrát v roce setkání svých příznivců a dalších zájemců na různých místech České republiky. Předmět setkání přitom může být rozsáhlý - počínaje výměnou názorů a poznatků, souvisejících s historickými, společenskými a politickými tématy, kterými se na Našem směru zabýváme, až po pořádání poznávacích, přednáškových a pietních akcí. O možnostech účasti či spolupráce a o konkrétnější formě fungování zájmového kruhu budeme průběžně informovat. (-lb-)

„Spravedlnost Československu!“ - kuriózní územní požadavky revizionistů v roce 1945

Související texty:  Českosloslovenské snahy o územní zisky - Kuffnerův nenaplněný velkočeský sen - Memoranda čsl. vlády na mír. konferenci v Paříži 1919-20
Čeští revizionisté v prvních měsících po skončení 2. světové války požadovali územní zisky a podstatně větší rozlohu ČSR než před Mnichovem 1938. Překvapující je u nich citelná zášť vůči Polákům.  
Lukáš Beer 
Franz Chocholatý Gröger

Takto mělo vypadat Československo podle představy autorů publikace
"Spravedlnost pro Československo" z roku 1945.

Revoluční nálada v prvních měsících po ukončení 2. světové války dodávala nebývalé sebevědomí některým Čechům, kteří se celou duší vcítili do náhlé pokvětnové metamorfózy českého národa v „národ vítězný“. Je dnes málo známým faktem, že ihned po ukončení války se vyskytly revizionistické snahy o nové hraniční uspořádání nového státu, který měl od nynějška patřit už pouze Čechům a Slovákům – a pokud možno ještě ve větším územním rozsahu než tomu bylo za první mnohonárodnostní republiky.

Držet si je zkrátka

Gernot Facius
Je tím nejnormánlnějším jevem na světě, když to ve svazech, politických stranách a organizacích sem tam pořádně zaskřípe. Patří to k politické hygieně, když se vyřizují hádky. Že u toho vedoucí osobnosti můžou přijít o svůj post, to taky nestojí bezpodmínečně za rozruch. Z tohoto pohledu by se na aktuální konflikt v Krajanském sdružení Slezsko (LS) dalo klidně zapomenout, kdyby ale okolnosti odvolání Rudiho Pawelky, který funkci předsedy vykonával po třináct let, nevrhaly světlo na vnitřní stav vyhnaneckých organizací. Ty si nechají čím dál více od politiků předepisovat, jak mají fungovat. Pawelkův způsob vykonávání funkce sice nebyl zcela bez chyb, to se ale netýká jádra samotného skandálu. Předseda slezského krajanského sdružení byl svržen, protože kolegové z předsednictva uposlechli pokyn zemské vlády v Hannoveru.

Rovný rovného si hledá - aneb Kvarteto českých top-němcobijců mezi sebou

Lukáš Beer 

Vím, že vážně se věnovat knižním výplodům autorské dvojice Jiří Krutina a Jiří Vacek se rovná mrhání drahocenného času a že si takovouto pozornost ani nezaslouží (nebýt naší aktuální kauzy, tak bychom tu dnes nad těmito knihami zřejmě jen velmi pobaveně mávli rukou). Nicméně chtěl jsem vyhovět prosbě přátel z Rakouska, zda bych se nemohl pokusit pro ně přeložit nějaké další zajímavé pasáže z oněch novějších knih němcobijské trilogie „Němci“, „Vraždění po německu“ a „Odhalená tvář Němců“, a tak jsem jim rád vyhověl. A aby z plodů mých knižních "rešerší" něco měli i čeští čtenáři, rád se s nimi podělím o ty nejlepší skvosty literatury čelící „dlouholeté pomlouvačné mediální kampani proti České republice a českému národu“. Kdybych si nebyl jist, že autoři svá slova neberou smrtelně vážně, dokázal bych umpřímně ocenit jejich geniální smysl pro humor, jímž se jakoby snaží parodovat typické zjevy českého pseudonacionalistického šovinismu, který nemá s opravdovým českým národním cítěním a sebevědomím pranic společného. Přesto doznávám, že i tak jsem se nad knížkou opět dlouho nezasmál.

Zaposlouchejme se tedy (slibuji, že již naposledy) do poznatků a závěrů Jiřího Vacka, který „mluví i ze své vlastní zkušenosti, kdy jako dítě prožil německý šestiletý teror, plánovitě řízenou podvýživu i trvalý strach o holý život“, a jeho co-autora Jiřího Krutiny. Tentokráte z jejich díla „Vraždění po německu“. Nepřehlédněte ale prosím ani ohlas Václava Vlka st. a militantního odbojáře Jiřího Jaroše Nickelliho, kteří si toto čtivo zakoupili, v závěru článku.

Cena Osel měsíce listopadu putuje do Brna

Tomáš Pecina

Proč se Brnu přezdívá "jihomoravské Palermo"? Zásluhu na tom mají, vedle vyhlášeného a úspěchy ověnčeného policejního sboru, i obě státní zastupitelství, městské a krajské. O kvalitách posledně jmenovaného se lze přesvědčit v usnesení, jímž byla zamítnuta stížnost společnosti guidemedia proti svému stíhání v kause projevů Adolfa Hitlera.

Usnesení vydal Milan Vagai, bývalý člen KSČ – jak jinak! –, a pokud čekáte, že se konečně dozvíte, čím konkrétně se vydavatelství trestného činu popírání genocidia dopustilo, nečiňte si přehnaných nadějí, budou rychle zmařeny. Soudruh je patrně notorický blb, což lze seznat i z jeho pracovní anamnesy (notabilně zde), a možná je proto lépe, že se o seriosní polemiku se stížními body nepokusil. V usnesení arci nechybí korunní argument v kause guidemedií, totiž že "nelze přehlédnout ani grafické znázornění desek publikace, včetně záložek, jež nezpochybnitelně vycházejí z barev vlajky NSDAP".

Před 75 lety: Wehrmacht nechal vysídlit 7 tisíc Rakušanů ze svých domovů kvůli největšímu vojenskému cvičišti Říše

Vojenské cvičiště Allentsteig zabírá asi 200 km čtverečních.

Zřizování vojenských cvičišť německé Branné moci a jednotek SS na území Protektorátu a vysídlování tamějšího českého obyvatestva, jež bylo materiálně odškodňováno, je poměrně vděčným tématem českých historiků. V Protektorátu, jmenovitě např. v Drahanské vrchovině, mělo toto vysídlování navíc účel germanizační ve smyslu budování německého jazykového můstku mezi jazykovými ostrůvky na Moravě.

Neinformovaní čeští návštěvníci nejsevernější oblasti Dolního Rakouska - "Waldviertelu", oblasti která se charakterem krajiny i staveb jakoby z oka vypadla krásám východní části jižních Čech - si někdy lámou hlavu nad na první pohled nesmyslným vedením komunikací bezprostředně za humny od městečka Zwettl do jiných obcí. Cesty se jakoby vyhýbají rozsáhlému území severovýchodně od města. Ti informovanější návštěvníci z Česka vědí, že důvodem objížděk je nedaleké velké vojenské cvičiště rakouské armády. Ale sotva někdo bude také znát historii jeho vzniku.

Když nestačí padělat zesnulý historik Tomáš Pasák, zasupluje český překladatel

Lukáš Beer 

V loňském roce vydalo pražské nakladatelství Argo český překlad zajímavého díla od spolupracovníka mnichovského institutu Collegium Carolinum, Reného Küppera. Jde o „politickou biografii sudetoněmeckého nacionálního socialisty“ Karla Hermanna Franka. Jedná se v mnoha směrech o zajímavé a z faktografického hlediska vskutku bohaté dílo, protože v něm najdeme řadu korektních citací pramenů, rozuměj citací z dobových dokumentů. Mnohé z nich čeští historikové patrně záměrně doposud přehlíželi - například týdenní hlášení spojovací kanceláře NSDAP o úspěších akcí českého Kuratoria pro výchovu mládeže. Citáty z těchto pramenů nikde v české literatuře nenalezneme - naopak, česká historiografie (zesnulí historikové Miloslav Moulis a Tomáš Pasák) odbývala svá krátká pojednání o činnosti Kuratoria a speciálně o veřejné akci „Den mládeže 1943“, která se v září zmíněného roku uskutečnila za široké a dobrovolné účasti české veřejnosti, asi dvěma citáty, ze kterých mělo vyjít, že Kuratorium tehdy sklidilo neúspěch a jeho vystoupení bylo blamáží. Tyto subjektivně vyselektované citáty pak byly nekriticky přebírány dalšími českými autory.

Dopravní problémy

Manfred Maurer 
Rakouský spolkový prezident Heinz Fischer a jeho český protějšek Miloš Zeman navštívili letošní mezistátní hornorakousko-jihočeskou zemskou výstavu „Dávné stopy - nové cesty“ krátce před jejím zakončením. Nejprve se obě hlavy státu setkaly v Českém Krumlově, následovně se pokračovalo ve Freistadtu, jednom ze dvou míst konání výstavy v Horním Rakousku. Už v Českém Krumlově přišla řeč na problém dopravních spojení mezi Rakouskem a Českem, které by si stále, a to téměř 25 let po pádu železné opony, zasloužily vylepšení. Přeci prý není možné, aby jízda vlakem mezi Vídní a Prahou trvala dvakrát déle než spoj mezi Vídni a Salcburkem, vyjádřil svůj názor Fischer. Jeho český kolega se zamýšlel nad možnými příčinami. Snad je tomu proto, že obě strany o tom už poměrně dlouho oficiálně nejednaly. Fischer vyjádřil své politování nad tím, že se ministři dopravy obou zemí za poslední čtyři roky vůbec nesetkali. Zeman mínil, že právě to by mohlo být příčinou toho, „že mezi Prahou a Vídní nebo mezi Lincem a českými Budějovicemi neexistuje efektivní dálniční spojení.“

Vrchní ředitel sekce vzdělávání českého ministerstva školství vychvaluje štvavou knihu „Němci“

Lukáš Beer
Jiří Krutina, Jiří Vacek ve své nové knize: "Němci u nás povraždili víc Čechů než Židů. Zdůrazňování židovského utrpení je proněmeckou propagandou."

"Velmi si Vašich aktivit vážíme." (Jakub
Stárek, vchní ředitel sekce vzdělávání na MŠMT.)

Zda se jedná o slova skutečného uznání či o pouhou diplomaticky formulovanou odpověď na dopis s doporučením na své knižní tituly, který zaslali autoři Jiří Vacek a Jiří Krutina před dvěma roky českému ministerstvu školství, nechť posoudí každý sám. Náznaky odtažitosti v následujících řádcích však budeme hledat bezúspěšně: „Vážení pánové, děkujeme Vám za publikace ,Němci' a ,Vraždění po německu‘, jejichž jste autoři a které vydáváte vlastním nákladem. Velmi si Vašich aktivit vážíme, neboť Vaše knihy napomáhají zpřístupnit pravdivé historické události veřejnosti a jsou zejména pro současnou mladou generaci velmi potřebné. Vzhledem k tomu, že výše uvedené knihy jsou využitelné zejména ve výuce dějepisu, doporučujeme Vám kontaktovat profesní občanské sdružení - Asociaci učitelů dějepisu. (...) Kontakty na ASUD uvádíme v příloze.“ Autorem těchto pochvalných slov je Jakub Stárek (ODS), vrchní ředitel sekce vzdělávání na ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. Jeho jméno se minulý rok objevilo v některých médiích v souvislosti s podáním trestního oznámení na jeho osobu, protože se měl podle něj dopustit několika činů, jimiž způsobil škodu ministerstvu ve výši nejméně 320 tisíc korun, mj. předčasným proplacením faktury jím za zajímavých okolností favorizované firmě.

Třetí díl seriálu ČT České století aneb Kosatík i zde opět lže

Tomáš Krystlík

Scenário má na svědomí Pavel Kosatík, který se ve svých článcích a publikacích dosud relativně málo odchyloval od pravdy. V seriálu České století, jako by to chtěl dohnat.

Vezmeme-li výtky proti scénáři a režii popořádku, jak šly za sebou, jsou zaznamenáníhodné tyto poklesky.

Strankmüllerovy vulgární řeči, pak i koprolalické výrazy Františka Moravce při příležitosti víceméně oficiální kontrastují s jejich celkem snesitelnou obecnou češtinou při jejich následném soukromém popíjení sektu a kořalky sedíce na gauči. Řeč je i o výzvě k povstání 17. 09. 1939 v protektorátu, ke kterému dal povel Moravec na příkaz Beneše a které nikdo neuposlechl. Beneš ovšem v této souvislosti zmíněn není. Proč se neřekne ve filmu pravda, když už o tom hlavní postavy mluví?