ad: Co je Západ?

Replika na článek Philippe Nemo: Co je Západ?
Jaroslav Klement
Řada autorů, z těch běžnému čtenáři nejznámější jsou Huntington a Fukuyama, se věnovala tématům počínaje Střetem civilizací, Koncem dějin či otázkou Kam kráčíš Ameriko? Všechna ta veliká slova v předchozí větě ale většinou vůbec nedefinují a ani se nepokoušejí definovat podstatu problému, kterou je obrovské množství více či méně souvisejících problematik ze všech oblastí lidské existence.

Mezi Západem a Východem

V cyklu článků o J. Klimentovi již vyšlo: Josef Kliment - Háchův politický sekretář - Obnovuje se svatá říše římská - Osobnost a svoboda jednotlivce v souladu se zákonitostmi přírody - Publicistická činnost Josefa Klimenta - Hácha a hlas lidu - Malé vzpomínky z velkých dnů
Josef Kliment

Praha, Václavské náměstí, dne 3. července 1942: Doc. dr. Josef Kliment
doprovází státního prezidenta dr. Emila Háchu na historickou "mani- 
festaci věrnosti Třetí Říši", které se zúčastnilo na 200.000 Čechů.

Čím větší prostory světa zachvátila dnešní válka, tím vyšší organizační otázky vyvolala. Z oblasti národů a států přes tradiční vyšší pojem Říše a Evropy se začíná obracet zřetel k nejzákladnějšímu politickému i geografickému dělítku dosavadního lidstva, totiž k rozdělení na Západ a Východ. Stále více se v politických komentářích dnešního vojenského dění ozývá myšlenka, že vlastně dnešní obrovité zápolení spěje k nutnému dějinnému vypořádání mezi tradičními tvůrčími silami Západu a věčně se opakujícími destrukčními zásahy Východu.

Nepřísluší nám, abychom se do těchto světově politických otázek mísili více, než pokud to nezbytně vyžaduje potřeba správné orientace českého národa. A tu právě odvěká, nad jiné exponovaná poloha našeho národa mezi Západem a Východem nám je podnětem, abychom si i z tohoto hlediska ověřili správnost své cesty.

Docela normální šílenost

Andreas Mölzer
Řecko je tedy opět jednou zachráněno – alespoň na dva nadcházející týdny, protože média směla ohlásit, že vrcholné setkání EU zašněrovalo právě záchranný balík v hodnotě více než 100 miliard euro a že banky budou dodatečně muset vyklopit 50 miliard euro.V konečném součtu je to od této chvíle tedy téměř už 300 miliard euro, peníze které tekly na zachránění Řecka. Každý, kdo ovládá malou násobilku, ví, že dluhy Helénů, z doslechu vyčíslené na 350 miliard, by teď přeci musely být vyrovnány a všechno by mělo jít jako po másle. Proč tomu tak není, vědí Bohové, a proč Řecko možná ještě přeci nejpozději po letní přestávce sklouzne na mizinu, taktéž.

Válka, která měla mnoho otců (4.)

Předcházející: 1. díl - 2. díl - 3. díl
Související článek: Co zastiňuje tragédie ze září 1939
Gerd Schultze-Rhonhof

Maršál Józef Piłsudski (1867-1935)

Ale ani ve Francii nezůstaly události kolem menšin v Polsku bez povšimnutí. Francouzský profesor slavistiky, který napsal tři knihy o tehdejším Polsku a který zažil nucené připojení západní Ukrajiny k Polsku přímo z místa, píše: „Střílelo se, věšelo, mučilo, zavíralo a zabavovalo. Spousta ukrajinských duchovních byla popravena. Aby zabránili přeplňování, nebrali Poláci zajatce. Vězení byla plná Ukrajinců všech společenských vrstev, jejichž jediným zločinem bylo, že byly Ukrajinci, nebo mluvili ukrajinsky”. Tolik hlas francouzský.

Ostatním menšinám se nevedlo jinak. Mezi lety 1934 - 1938, když v Německu již docházelo k pronásledování Židů, uprchlo z Polska do Německa na 757.000 Židů, kteří v Německu, nebo na cestě přes Německo hledali útočiště.

Průhledný politický kšeft s norskými atentáty

Lukáš Beer
Po celý včerejší den přinášel ve svém zpravodajství rakouský veřejnoprávní rozhlas útržky z rozhovoru s německým politologem a „expertem na pravicový extremismus“ Hajo Funkem, který v souvislosti s tragédií, spáchanou v Oslu psychicky narušeným jedincem, varoval veřejnost slovy: „Každá forma pravicového populismu snižuje práh pro tyto předpokládané osamocené pachatele“. Neopomněl náležitě zmínit, že tato problematika se týká dnes samozřejmě i alpské republiky. Sám prý měl kdysi možnost vyslechnout si antiislamistické výpady při shromáždění jisté rakouské pravicově populistické strany a varoval, že vytváření takového klimatu je živnou půdou pro lidi jako je Anders Breivik: „Rozhodné a eskalující projevy proti muslimům v Rakousku, které jsem osobně zažil na předvolebních shromážděních, jsou plné verbálního násilí“, hledal Funke paralely mezi masakrem, způsobeným norským zabijákem a mezi politikou rakouských pravicově populistických stran, kritizujících multikulturalismus a přistěhovaleckou politiku země.

Německé obyvatelstvo v číslech v září 1939 - východní německá území a jižní, východní a jihovýchodní Evropa

Franz Chocholatý Gröger

Centrum sedmihradských Němců Hermannstadt/Sibiu.

Mimo uzavřený německý mluvící prostor v rámci Svaté říše římské vznikaly v průběhu kolonizace a budování států německé osady a sídelní území. V Pobaltí vznikla tato území kolonizaci řízenou příslušníky vedoucí vrstvy pobaltských Němců z Tallinu, Rigy a Tartu a řádových rytířů v oblasti Pruska a přilehlých území. Pronikali také na území historického Polska a usazovali se v centrálním Polsku, v okolí Lodže, v Haliči a ve Volyni. Na území Ruska byli povoláni ruskými cary a noví osadnicí se usazovali především v povodí Volhy, u Černého moře a na Krymu. Uherští králové povolávali ozbrojené sedláky, řemeslníky, horníky a kupce aby kolonizovali a bránili severní a východní maďarské pohraničí. Vznikly tak sídliště spišských Sasů s městy Käsmark (Kežmarok) a Leutschau (Levoča) nebo sedmihradských Sasů s centrem Hermannstadt (Sibiu) v oblasti Transylvánie. Ve Slovinsku v oblasti Dolního Štýrska (Maribor-Marburg an der Drau), Kraňska s centrem Laibach (Ljubljana), Kočevje vznikaly v této době německé osady.

Co je Západ?

Před nedávnem vydalo Centrum pro studium demokracie a kultury práci francouzského filosofa, politologa a historika Philippa Nema "Co je Západ?"(Qu`est-ce quo l'Occident?)
Franz Chocholatý Gröger

O Západě, západní filosofii, západní kultuře nebo civilizaci se často a běžně hovoří, avšak zeptáme-li se na význam těchto spojení, povětšinou nám to není nikdo schopen vysvětlit. Jen ti, kdož chápou význam Abendlandu při stanovení oblasti mající společné kulturně církevní rysy stanoví tuto oblast jako západ Evropy, jejíž východní hranice tvoří bývalé hranice Svaté říše římské resp. východní a jižní hranice Rakouska Uherska dané na jihu království uherským. Horší je to s výkladem podstaty Západu jako protikladu k jiným civilizacím. Ještě horší je to s vysvětlením, co je podstatou Západu a co vedlo ke vzniku tohoto fenoménu.

Dovětek k článku "Nickyho kšeft"

Jaroslav Klement
Co se týče skladatele Jaromíra Vogela, unikla Lukáši Beerovi v textu velmi podstatná informace - vlastně hlavně informace Kdo je Vogel, co v oblasti symfonické hudby dokázal, jak je jako autor symfonické hudby ceněný a podobně - asi by muse hodně hledat a myslím, že v tomto kontextu by nic nenašel.

Malé vzpomínky z velkých dnů

V cyklu článků o J. Klimentovi již vyšlo: Josef Kliment - Háchův politický sekretář - Obnovuje se svatá říše římská - Osobnost a svoboda jednotlivce v souladu se zákonitostmi přírody - Publicistická činnost Josefa Klimenta - Hácha a hlas lidu
Josef Kliment

Dne 14. března 1939 kolem 4. hod. odpolední odjížděl z dnešního Hybernského nádraží do Berlína krátký zvláštní vlak státního presidenta dr. Emila Háchy, provázeného ministrem zahraničí dr. Chvalkovským. Ostatní doprovod pana presidenta byl velmi malý. Shodou okolností jsem byl jediným členem presidentovy kanceláře, účastnivším se cesty. Zapíral bych, kdybych neuvedl, že se k berlínské cestě pana státního presidenta a ke dnům, které ji předcházely, ve svých myšlenkách vracím stále a že vzpomínka na ni mne bude provázet jakkoli dlouhým životem. Napsal jsem to ostatně již tři dny po návratu v Národní Politice z 19. března 1939.

Nemám ovšem dosud své dojmy a myšlenky z té doby náležitě srovnány. Poněvadž však svou dřívější činností patřím mezi právní historiky, těším se prozatím v ruchu každodenního zaměstnání, že se jednou pokusím o hlubší vylíčení. Dnes cítím hlavně povinnost činit na podkladě roztříštěných vzpomínek a osobních dojmů vše, aby pod nánosem nových událostí neupadlo v zapomenutí období zoufalé nejistoty z počátku roku 1939, které bylo teprve berlínskou cestou pana státního presidenta ukončeno, jakož i aby mohl být bez čekání na tzv. soud dějin a bez ohledu na to, jak se světová bouře bude dále vyvíjet, spravedlivě a vděčně zhodnocen osobní postoj pana presidenta v oněch bezpříkladných chvílích.

Nickyho kšeft

Lukáš Beer
Patrně jako reakci na několik dosavadních článků týkajících se monstrózní mediální bubliny vytvářené v uplynulých letech v České republice okolo skutečných a domnělých zásluh Nicholase Wintona - syna německých Židů, kteří se v roce 1907 přestěhovali do Velké Británie, obdržela redakce žádost koordinátorů zvláštního hudebního projektu o finanční podporu.

Před 70 lety: Češi se snaží na Židech vydělávat, hlásila německá bezpečnostní služba z Protektorátu

Lukáš Beer

Vylepování plakátů "Viktoria" na pražských ulicích
v červenci 1941.

Většina české populace projevovala v období Protektorátu vůči perzekuci Židů naprostou lhostejnost či pasivitu, pouze určitá část obyvatel vůči nim otevřeně dávala na jevo určitou solidaritu. Například, když byla Židům omezena doba, kdy mohli nakupovat, kupovali jim zboží jejich čeští známí. Solidarita s Židy se projevovala také v nebývalé účasti nežidovského obyvatelstva na židovských pohřbech. Ne vždy však měla tato “solidarita” skutečně “morální pohnutky”, neboť nezdřídka Češi zajišťovali Židům na úkor árijského obyvatelstva (tj. nejen Němců, ale i Čechů) přístup k nedostatkovému zboží, které jim ovšem zaobstarávali za náležitě vyšší ceny. Jistým mezníkem pro otevřené projevování sympatie k židovským spoluobčanům ze strany některých Čechů se stalo pak datum 1. září 1941, kdy pak v rámci postupné segregace židovského obyvatelstva bylo policejním nařízením stanoveno povinné označování Židů na veřejnosti nošením žluté hvězdy. Vyplývá to z různých hlášení pražské centrály bezpečnostní služby říšského vůdce SS (Sicherheitsdienst des Reichsführers-SS/SD).

Hácha a hlas lidu

V cyklu článků o J. Klimentovi již vyšlo: Josef Kliment - Háchův politický sekretář - Obnovuje se svatá říše římská - Osobnost a svoboda jednotlivce v souladu se zákonitostmi přírody - Publicistická činnost Josefa Klimenta
Josef Kliment

Jednotliví lidé dovedou být velmi často vděčni. Lid jako celek bývá však nevděčný. Dovede prohlašovat dílo, avšak dovede také upřít svému vedoucímu i pro minulost jakoukoliv souvislost s hlasem lidu, jakmile se začne zdát, že vývoj půjde jinak. Výtka, že státní president Dr. Emil Hácha nejedná podle hlasu lidu, bývala dost častá v prvé době po zřízení Protektorátu. Ustupovala pak úměrně s tím, jak těžké rány dopadaly na jednotlivé národy, jichž vedoucí volili cestu jinou. Znovu se začala ozývat, kdykoli zakolísalo válečné štěstí v neprospěch Říše.

Světové války

Michael Winkler

Koncem 19. století panovaly na kontinentu pro Anglii ideální podmínky. Francie byla 1815 poražena, směla si však ponechat veškerou, předchozími králi v loupeživých válkách získanou zemi. Ve střední Evropě existovaly malé státy jako Nizozemí, Belgie, Württemberg, Švýcarsko, Bavorsko, nebo Sasko. Jen Prusko a Rakousko-Uhersko byly velmoci. Krom toho také Rusko.V této době se stala Anglie neohroženou světovou velmocí. Průmyslová revoluce umožnila anglickému průmyslu dosud nevídanou expanzi. Celosvětově dobývala kolonie. 1854 se podílela pomalu zesilující Francie jako juniorský partner Anglie na Krymské válce proti Rusku.

Atentát bez lidické krve – to je jako šťavnatá pečínka bez masa

Lukáš Beer

Občané "uctívají památku" zastupujícího protektora R. Heydricha na 1. hrad-
ním nádvoří Pražského hradu dne 7. června 1942.

Češi si budou v půli příštího roku připomínat 70 let, které uplynou od tragických událostí, bestialit a krutostí spojených se zničením obcí Lidice a Ležáky a s usmrcením jejich nevinných obyvatel. Příčinu k tomu tehdy zavdala cíleně kalkulovaná provokace v zahraničí vyškolených a taktéž z ciziny do našich zemí vyslaných parašutistů, dnes v polistopadové éře entusiasticky vyzdvihovaných jako v celém českém odboji II. světové války nikým a ničím nepřekonaní hrdinové. Atentátníci se nejen stali jakýmsi symbolem domnělé celonárodní protektorátní chrabrosti a odvahy a takřka na nich staví jakási poválečně vypěstovaná „česká národní odbojářská identita“ z období Protektorátu, nebo lépe řečeno jakási představa o ní. Je ale paradoxní, že to není krev Reinharda Heydricha, který byl vlastním cílem jejich útoku, ale krev odvetně zavražděných popř. posléze krvavými represáliemi stíhaných Čechů, jež se neminula účinkem a přispěla velkou měrou k tomu, že česká emigrace konečně mohla úspěšně vyvíjet své diplomatické snahy o uznání předmnichovských hranic Československa ze strany Velké Británie. Již 5. srpna 1942 britský ministr zahraničních věcí A. Eden v dopise Janu Masarykovi oficiálně oznámil, že britská vláda se necítí být nijak vázána mnichovskou dohodou z roku 1938 a nebude na události roku 1938 brát žádný zřetel při stanovení československých hranic po ukončení války. To byl pro lidi kolem Edvarda Beneše nesmírný úspěch – úspěch, který byl však vykoupený lidickou krví, nikoli však krví Reinharda Heydricha („lidickou krví“ můžeme přitom zástupně chápat veškeré německé represálie vyvolané atentátem).

Pojďme si vypůjčit Čecha nebo Žida!

Lukáš Beer
Jak se dozvídáme z českých médií, letošním vítězem Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech se stal izraelský film Restaurátor režiséra Josepha Madmonyho, který lze charakterizovat jako psychologickou studii postav izraelské společnosti. Tzv. Diváckou cenu Práva vyhrál ovšem hraný „dokument“ slovensko-židovského režiséra Mateje Mináče – údajně byl pro tento snímek letos odevzdán dokonce rekordní počet lístků. Propagační kampaň odstartovaná v českých médiích probíhala vskutku nadmíru intenzivně a zapojily se do ní i některé známé osobnosti veřejného a politického života. Že tato kampaň v mainstreamových médiích byla v mnoha ohledech založena na lži a manipulaci, masírovanému obecenstvu v podstatě ušlo.

Kronika vyhánění evropských národů ve 20. století

Tabulku dle uvedených zdrojů zpracoval Franz Chocholatý Gröger

Symboly Sudet jako říšské župy

Roman Klimeš
1. Historický vývoj Sudet až do roku 1945

Z historického hlediska se označením Sudety (německy Sudetenland) rozumí všechny oblasti Čech, Moravy a jižního Slezska, které byly osídleny převážně německým obyvatelstvem. Z pohledu zeměpisného však není toto označení zcela správné, protože názvem Sudety je označováno horské pásmo mezi Krkonošemi a Beskydy (přibližně mezi Libercem a Ostravou). Poprvé se toto jméno objevuje v zeměpisném díle asi z roku 150, jehož autorem je pravděpodobně Claudios Ptolemaios. V překladu do češtiny název Sudety znamená Pohoří divokých prasat. (1)

Historický kabaret zjevně nevyrovnaného guru

Výňatky z knihy Jiřího Vacka a Jiřího Krutiny "Němci"
Lukáš Beer

"Duchovní učitel" ing. Jiří Vacek považuje "odsun sudeťáků" za slabou
odvetu - na místě byl dle jeho názoru trest smrti za velezradu. Jinde vyslo-
vuje sympatii k názoru, že "všichni Němci do jednoho měli být postříleni
kulometem". (Foto: screenshot www.jirivacek.cz)

Při pročítání textů internetového "vlasteneckého" periodika České národní listy jsem vyloženě náhodou narazil i na propagovaný text autora Jiřího Krutiny, který byl původně zveřejněn v publikaci „Němci“, vydané v minulém roce ve spolupráci s Jiřím Vackem ve společném vlastním nakladatelství. Nedalo mi to, abych si knihu s poutavým titulem i obalem okamžitě nevypůjčil v knihovně a neseznámil se s jejím obsahem. Starší z dvojice autorů, ing. Jiří Vacek, v tiráži knihy ujišťuje, že jeho “pojednání může být rozmnožováno a šířeno bez svolení autora celé nebo ve výňatcích všude tam, kde je nutné informovat zejména mládež pravdivě o dějinách soužití Čechů a Němců za podmínky, že bude uvedeno jméno autora a zdroj.“ Toto samozřejmě s největším nadšením činíme a rádi čtenářstvo s nejpůsobivějšími výňatky této poučné útlé knížečky seznámíme. Jediná fotografie uveřejněná v publikaci, na které možno vidět hromadu vychrtlých lidských mrtvol na přívěsu traktoru nebo náklaďáku (s popiskou „Koncentrační tábor Buchenwald, kde bylo vězněno a umučeno několik tisíc Čechů“) hned na začátku slibně naznačuje, že půjde vskutku „informativní“ dílko. Ovšem nepředbíhejme.

K estetice ztráty

Obrazy domoviny, útěku a vyhnání
Franz Chocholatý Gröger

Co stojí za obrázky ze staré vlasti? Jaké vizuální kódy člověk používá, když chce prezentovat útěk a vyhnání a s tím spojenou ztrátu své domoviny? Jaký je kánon zobrazení rozsahu témat útěku, vyhnání a ztráty domova? Tyto a podobné otázky kolektivní vizuální paměti nesou stopy níže citované knihy. Jedná se o vizuální a verbální obrazy, podobně jako když do divadelních her a filmu je realizován komplexní obraz. Také veřejné památníky se dostaly do zorného pole autorů, stejně jako soukromé náhrobní kameny, pořádání výstav a koncepce Heimatstube (muzea, která se zabývají tradicemi původní vlasti) a muzeí vysídlených. Na to všechno se soustředila práce jedenácti badatelů, zabývajících se historií a kulturou Němců ve východní Evropě. Tyto práce jsou uveřejněné ve sborníku Zur Ästhetik des Verlusts - Bilder von Heimat, Flucht und Vertreibung editovaném dr. Elisabeth Fendlovou z Institutu Johannese Künziga pro východoněmecký národopis (Johannes-Künzig-Institut für ostdeutsche Volkskunde) ve Freiburgu.

Publicistická činnost Josefa Klimenta

Související články: Josef Kliment - Háchův politický sekretář - Obnovuje se svatá říše římská - Osobnost a svoboda jednotlivce v souladu se zákonitostmi přírody
(Dle studie Michala Musila zpracoval Lukáš Beer)

Josef Kliment (vpravo) s Emanuelem Moravcem na projevu České ligy proti
bolševismu v Prostějově dne 11.6.1944.

Dne 27. února 1947 shledal Národní soud vinným bývalého Háchova politického sekretáře, doc. dr. Josefa Klimenta a odsoudil jej k doživotnímu vězení, pozbytí
„občanských ctí navždy“ a konfiskaci veškerého majetku. K odsouzení k trestu smrti, jak to požadoval národní prokurátor, tedy nakonec nedošlo. Jak uvádí Michal Musil ve své studii z roku 1995 (Příběh Háchova politického sekretáře), jednalo se v tomto případě o nejvyšší trest vynesený v okruhu obžalovaných z protektorátní správy.

Chladná vlast - Historie odsunutých Němců po roce 1945

Franz Chocholatý Gröger

V těchto dnech vyšla v překladu kniha německého autora Andrease Kosserta Chladná vlast. Kniha začíná kapitolou Z Východu popisem původní domoviny - to je německých východních území (Východní Prusko, Pomořansko, Východní Braniborsko, Slezsko a Svobodné město Gdaňsk), baltských států, Polska (Poznaňsko, Východní Horní Slezsko a Těšínsko, Volyň, Halič), Československa, Maďarska (Západní Maďarsko, Budapešť, Švábské Turecko, Baška a Banát), Rumunska (Sedmihradsko, Banát, Dobrudže, Bukovina, Besarábie), Jugoslávie (Banát, Baška, Baranja, Slavonia, Chorvatsko, Dolní Štýrsko, Zámuří, Kraňsko, Kočevje), a Sovětského Svazu. Další kapitola Exodus Němců z Východu se zabývá výkladem pojmu útěk, vyhnání a vysídlení a dále procesem vyhánění z domoviny provázeného znásilňováním, násilnostmi a excesy - tedy tím, co Bertrand Russel popsal v otevřeném dopise v Timesech dne 23.10.1945 následovně: „Ve východní Evropě provádějí naši spojenci v bezpříkladném rozsahu hromadné deportace a zcela zjevně se pokoušejí vyhladit miliony Němců, ne plynem, nýbrž tím, že jim vezmou domov a odepřou potravu, aby je nechali zemřít pomalou mučivou smrtí hladem. Není to válečný akt, nýbrž součást záměrné „mírové“ politiky.“

Osobnost a svoboda jednotlivce v souladu se zákonitostmi přírody

Související články: Josef Kliment - Háchův politický sekretář - Obnovuje se svatá říše římská
Josef Kliment

Poznámka Lukáše Beera: Následující text je doslovným přepisem předmluvy z pera doc. dr. Josefa Klimenta, kterou napsal k přednášce německého říšského tiskového šéfa dr. Otto Dietricha, patřícího již od roku 1931 k nejužšímu štábu Adolfa Hitlera. Tato přednáška vyšla v roce 1940 v nakladatelství Orbis v rámci vydávání politicko-vzdělávacích svazků cyklu „Na okraj nové doby“. Redakce Našeho směru zde tento článek zařazuje ze dvou důvodů. Při příležitosti 110. výročí narození Josefa Klimenta, člověka stojícího v pozadí protektorátního prezidenta Emila Háchy, vychází na Našem směru tematický cyklus věnující se této méně známé osobnosti české novodobé historie. Obsahem tohoto cyklu jsou nejen zveřejněné dobové články a úvahy Josefa Klimenta, ale bude jím i seznámení se zajímavou studií vypracovanou o této osobnosti, která byla v naší zemi publikována před více než 15 lety. V rámci tohoto pojednání se na tyto autentické Klimentovy texty bude pak také odvolávat. Druhým přínosem zveřejnění Klimentovy předmluvy má spočívat v pokusu o celistvější a objektivnější obeznámení řadového čtenáře s ideologickými pilíři nacionálního socialismu v širších a skutečných souvislostech, nikoliv pouze na základě dnes převažujícího podání výkladu „nacismu“ v jakési velmi tendenčně zredukované podobě kombinace tří jeho domnělých základních charakteristik - pangermanismu, holocaustu a rasové nenávisti. Chceme-li dnes skutečně vyvodit plodné ponaučení z omylů, tragédií a zla včerejších dnů a vyvodit z něj plodné důsledky, nebude rozhodně k neprospěchu nahlížet na tuto problematickou matérii celistvě, nikoliv pouze v jakési velmi zredukované podobě. Redakce na tomto místě důsledně zdůrazňuje, že smyslem tohoto přetisku není propagace ideologie a výslovně se od ní distancuje.