Ale nikdo nemohl předpovídat, jaký rozruch pozvání vyvolá. Pozoruhodné věci se začaly projevovat již při realizaci výtisku programu pro Sudetoněmecké dny. Zdálo se, že za kulisami působí důležitá osobnost, která se snaží blokovat zmínění jména Pirinçci. A tak se zájemce o setkání z vytisknutého programu pouze dozvěděl, že Witikobund na sobotu 7. června, na 17. hodinu, plánuje představení knihy, ale nedozvěděl se z něj, kdo je autorem a o jakou knihu se bude jednat. Zároveň se různé osobnosti „establishmentu“ obracely na odpovědné činitele Witikobundu a vyzývaly, aby předčítání z knihy bylo zrušeno. To ihned vyvovalo vzpomínky na minulý rok, když byla akce Sudetoněmeckých vychovatelů znesnadňována vetem Sudetoněmeckého krajanského sdružení (šlo o vystoupení brněnského nakladatele Pavla Kamase – vedení SL vytvářelo nátlak, aby byla jeho přednáška zrušena, impuls přišel od českého ministerstva vnitra; pozn. překladatele). Mělo snad opět dojít k pokusu prostřednictvím domovního řádu zrušit platnost základního práva na svobodu názoru? Vrcholu bylo dosaženo, když dokonce hlavní starosta města Augsburg (kde se konaly Sudetoněmecké dny; pozn. překl.), dr. Gribl, v sobotu dopoledne ve svém projevu prohlásil: „Na Sudetoněmeckém dni nepotřebujeme žádné lidi typu Pirinçciho!“
Odpověď poskytlo ale publikum zaplněným sálem. Předseda (Witikobundu; pozn. překl.) Vogt-Gruber reagoval ve svém pozdravném proslovu na kontroverze v podvečer slavností a vyzval k respektování svobody názoru. Demokracie podle něj žije z kontroverzí a musí přes sebe přenést odlišné názory. Moderátorem byl Hans-Ulrich Kopp, jenž představil spisovatele a ocenil jeho dílo. (Informace Našeho směru o tureckém spisovateli najdete ZDE. Kopp, narozený roku 1962, pochází se sudetoněmecké rodiny a je politickým reprezentantem tzv. „nové pravice“).
Při výběru pasáží, které hodlá na přednášce číst, se Akif Pirinçci rozhodl pro kapitolu o sdělovacích prostředcích. To se hodilo k aktuálním událostem v Augsburgu a mělo to být zároveň vyúčtováním s novinami Nürnberger Presse, které jej týden předtím hrubě pomluvily.
Autor ovšem vystavil publikum těžké zkoušce, protože typickým znakem knihy jsou neustále vplétané výrazy vulgárního jazyka. Literární vědci by nyní mohli rozebírat subtilní teorie o grobianismu. Mnohem víc na snadě je ale toto: V Německu zveřejnily během posledních let tisíce profesorů ty nejchytřejší knihy ve vybraném jazyce a tito nedosáhli ničeho. Že by se pan Pirinçci dostal se svou terapií šokem o něco dále?
Co se týče věcné otázky, tak nelze Pirinçcimu nic vytýkat. Je dobrým znalcem mediálního prostředí a vyzná se také za kulisami německého kulturního života. Je jasné, že ti, co z tohoto byznysu mají prospěch, reagují citlivě na kritické hlasy. To jde dokonce tak daleko, že jsou na internetu pak rozšiřovány smyšlené citáty. Cílem by mohlo být zamezit tomu, aby velké zásilkové domy jako Amazon dále nabízely jeho knihu.
Akceptování Akifa Pirinçciho to ale doposud nikterak neuškodilo, protože jeho termínovač je nadále naplněn k prasknutí. A tak 18. června předčítal u buršáckého spolku Germania zu Halle v Mohuči.
Ale zpět do Augsburgu. Po předčítání následovala krátká diskuse. Na otázku, zda vidí nějakou možnost učinit konec nastoupenému chybnému vývoji, poskytl autor originální odpověď: Změna se prý může dostavit jen tehdy, když budou daně všeobecně sníženy na pět procent, aby politikové neměli už žádné peníze na to, aby nás vodili na provázku a nadále produkovali tolik nesmyslů.
Pirinçciho předčtítání sice prima facie nemělo nic společného s nespravedlností vyhnání. Ale hodilo se k tomu, aby se vyhnanci zamysleli nad věrohodností svých činitelů. (F.V.)
Tento text byl redakcí měsíčníku “Sudetenpost” laskavě poskytnut k překladu do češtiny a zveřejnění na stránkách Náš směr. Vyšlo dne 3. července 2014.