K čemu je u nás vlastně dobrá izraelská PR?

Lukáš Beer

Dva česko-židovské internetové deníky s jasně proizraelskou
linií - Neviditelný pes a Česká pozice.

Česko-židovský informační portál Česká pozice před nedávnem přinesl interview s izraelským velvyslancem v ČR, Jaakovem Levym. Otázky izraelskému diplomatovi pokládal Benjamin Kuras, který kdysi ve zralém věku konvertoval k judaismu. Kuras samotné interview doplnil svým nevyváženě pojatým úvodem, objasňujícím čtenáři, na jaké straně má hledat pravdu a dobro a kde má hledat křivdu a lež. Pouze antisemité a někteří hloupí Západovropané stále nejsou s to jednoznačně pochopit ušlechtilé a správné kroky vnitřní a zahraniční politiky „jediné demokracie“ na Blízkém východě. Jsou to zlá média, falešně Izrael obviňující z něčeho, co nikdy nespáchal, a přitom židovský stát „vojensky dělá jen to, že brání své mezinárodně uznané území velikosti Moravy“, konstatuje Kuras. Kritické postoje vůči některým krokům izraelského státu mají podle tohoto publicisty příčinu buďto v „tradičním evropském antisemitismu“ či v „nedostatečném úsilí či dovednosti Izraele uvádět pokřivené reportáže na pravou míru“. Jiné důvody si Kuras jednoduše nepřipouští, jiné pro něj neexistují.

Za vinu tomu totiž Kuras klade z podstatné části údajné nedostatky v izraelské PR. Přitom prý Židé světu od nepaměti přispívali v pozitivním smyslu a mají mu tudíž i dnes co nabídnout: „Po celé dějiny, pokud to nikdo neznemožňoval, Židé přispívali světové kultuře, civilizaci, vědě, medicíně a ekonomii mnohem víc, než by odpovídalo jejich počtu“, tvrdí Kuras sugestivně v jednom z dotazů kladených izraelskému velvyslanci. Samozřejmě, že se Kuras nezmiňuje i druhé straně mince, o nadproporcionální účasti Židů v působení ne zrovna dvakrát bohulibého charakteru, a to právě ve jmenovaných oblastech světové kultury, civilizace a hospodářství. Ale to se dá logicky pochopit.

Podle Levyho jsou Češi „nejvíce proizraelským národem v Evropě“. Kuras a Levy si nemohou vynachválit „vzdělávací projekt CEMACH“, financovaný českým ministerstvem školství, který má otvírat sympatie českých studentů k modernímu izraelskému státu a „zapojit je do různých bohatých aspektů izraelské kultury, historie a problémů“. Podobný program jako CEMACH by se prý hodil jako dobrá cesta ke zlepšení izraelské PR ve světě, ale takto to podle Levyho funguje pouze v postkomunistických zemích Česku, Slovensku, Polsku a Maďarsku, neboť na školách a univerzitách v západní Evropě je prý „nastavena protiizraelská nálada a neochota k diskusi“.

Vycházeje z předchozího se nabízí hned několik nevyjasněných otázek:

Jsou Češi skutečně tím „nejvíce proizraelským“ národem Evropy, jak se často dozvídáme z úst židovských politiků a česko-židovských či česky píšících, otevřeně sionistických publicistů? Proč Češi nepatří zároveň k nejvíce „proitalským“, „profrancouzským“, „projihokorejským“ či „protibetským“ národům Evropy? Existují takové národy vůbec? A vůbec, proč by se národy měly něčím takovým pyšnit? Není přeci snaha definovat se „pro“ určitý národ či stát známkou jisté omezenosti, zaslepenosti a hlouposti? Není vyšší ctností soudit politiku a kroky konkrétního státu podle jiných měřítek, nežli podle národnostní, státní či rasové příslušnosti?

Pokud jsou Češi skutečně tak proizraelští, čemu za to vděčí? Výborné izraelské PR v zemi, ve které proizraelská lobby disponuje vlivnými kontakty s vysoce postavenými politiky a kde i taková kontroverzní sionistická organizace jako ICEJ získává snadno přístup k nekritické sebereklamě ve veřejnoprávních médiích a k finanční podpoře z prostředků státního rozpočtu? Je to důvod k tomu, aby Češi mohli být na tuto údajnou „proizraelskost“ hrdí?

Proč nepotřebují zvlášť dobrou PR v našich zeměpisných šířkách také Italové, Španělé, Chorvaté, Kanaďané, Kambodžané, Albánci, Němci či Turci, ale proč by ji měli potřebovat speciálně Židé? Proč ji nepotřebuje Rusko, Finsko, Venezuela, Slovinsko, Indonésie, Angola či Jihoafrická republika nebo Jižní Korea a proč by ji proboha měl potřebovat zrovna stát Izrael?

Faktem je, že v dějinách si žádné jiné světové etnikum na evropské půdě nemohlo dopřávat tolik dobré PR jako právě Židé, z podstatné části právě díky osvětě o tzv. holocaustu. A to se zde nezmiňujme pouze o samotném prostoru, který je této PR poskytován, ale mějme na mysli i gigantické finanční podpůrné prostředky. V českých podmínkách se v poslední době blíží prostoru věnované péče (pouze některými subjekty provozovaná) citelná „PR kampaň“ pro jiné etnikum, pro naše Cikány.

Jak si takové optimální zpravodajství o dění na Blízkém východě a o postoji k němu izraelský velvyslanec Levy společně s Kurasem představují?

Jako parádní příklad může posloužit aktuální úvodník Ondřeje Neffa (související článek Za koho kope Ondřej Neff? Za český národ určitě ne.), šéfredaktora otevřeně proizraelského internetového deníku Neviditelný pes, mezi jehož přispívajícími autory nalezneme – zřejmě se jedná o čirou náhodu – mnoho sionistů a Židů. Neff se pochvalně vyjadřuje o verbálním výplodu prezidentského kandidáta Miloše Zemana z posledních dnů. Zeman srovnává „umírněné muslimy“ s „umírněnými nacisty“.

Neff k tomu dále dodává: „Asi není pravda, že všichni muslimové schvalují teroristické ostřelování otevřených měst v Izraeli raketami. Jenže oni asi taky všichni nacisté neschvalovali koncentrační tábory.“

Na pováženou vyznívá ovšem záhadně podaný závěr Neffova úvodníku. Píše se v něm: „V naší politické menažérii je málo lidí, kteří mají tak vyhraněný postoj vůči islámskému extremismu jako Miloš Zeman. Jasně se k němu vyjádřil i v pátečním rozhovoru s Právem, kde svůj bonmot opakoval. Ale on ho někdo usadí. V Evropě převládá mnichovanství a Zemanovy názory jdou proti proudu. Aspoň že tak. Dnes ještě ne, ale za dvacet let bude titulek "v Tel Avivu za Prahu" jasně pochopitelný.“

Co nám chtěl autor Neff touto předpovědí budoucnosti naznačit? Že se za dvacet let Tel Aviv Praze za její proizraelské zásluhy snad bohatě odmění? Nebo ji podpoří politicky? Bude snad za dvacet let Tel Aviv disponovat takovou mocí a takovým vlivem? To jsou nám ale zajímavé zítřky!

Na okraj už lze jen dodat: Jistí lidé mají nyní o důvod víc podporovat kandidaturu Miloše Zemana. Přesto s napětím můžeme očekávat i určité překvapení. Ještě není zcela jasné, koho (z jistého hlediska) z tak příznivé úrody prezidentských kandidátů svým čtenářům „Aston“ alias Ondřej Neff nakonec doporučí. O titul „Mr. Czech Presdent Pro-Israel“ by se jich mezi nimi totiž mohlo ucházet hned více.