Franz Chocholatý Gröger
 |
| Tento text byl přednesen dne 18. listopadu 2012 na Dni lidového smutku v Hlučíně. |
Hlučínsko bylo připojeno přímo k Říši, jako území tzv. Altreichu a náleželo do okresu Ratiboř (Kreis Ratibor) a vládnímu obvodu Opolí, provincie Slezsko a od 29. 1. 1941 po rozdělení provincie pak k provincii Oberschlesien. Podle sčítání obyvatel ze dne 17. 5. 1939 na Hlučínsku žilo 52.967 obyvatel, z toho mělo říšské občanství 51.820 obyvatel (51.455 Němců, 6 Židů, 36 Čechů), 936 obyvatel jsou vedení jako cizinci (z toho 397 Němců) a 108 obyvatel je bez státního občanství (z toho 104 Němců) a 103 obyvatel je vedeno jako „ostatní“. Podle tohoto sčítání neuvedl nikdo češtinu jako mateřský jazyk a jen 300 uvedlo jako muttersprache „mährisch“. (13) Na základě zákona Reichs- und Staatsangehörigkeitsgesetz z 22. 7. 1913 získali všichni obyvatelé Hlučínska říšskou státní příslušnost. Tedy každý občan, narozený zde před rokem 1910 a k 10. 10. 1938 zde bydlící, obdržel automaticky říšské občanství, které platilo i pro jeho manželku, děti a vnoučata. Na obyvatelstvo se tedy vztahovala všechna práva a povinnosti říšského občana. (14) Na muže s vztahovala branná povinnost a na dospívající pak služba v RAD (Reichsarbeitsdienst, Říšská pracovní služba). Hoši před nástupem na vojnu a dívky po dosažení plnoletosti si museli odbýt půlroční pobyt u RAD, kde vykonávali jednak veřejně prospěšnou činnost a jednak byli vedeni k obrazu strany a režimu. Oddíly RAD měly vojenskou organizaci a prováděly opravy komunikací, toků řek, pomáhaly v zemědělství. Mnoho mladých a schopných mužů bylo vyreklamováno od narukování, protože pracovali ve válečném průmyslu (zejména stavba lodí), anebo byli zaměstnaní jako horníci na šachtě.
Válka na Hlučínsku
Po připojení Hlučínska k Říši rapidně klesla nezaměstnanost a s rostoucím počtem odvedených mužů nastal nedostatek pracovních sil. Tento problém řešila jednak RAD a také váleční zajatci zaměstnání především v zemědělství. Od roku 1943 začalo docházet k totální mobilizaci pracovních a vojenských sil. Do původních zaměstnání byli reaktivováni penzisté a kdo mohl, konal strážní službu u protiletecké obrany anebo hlídal u Koutů zde vybudovánou maketu Vítkovických železáren, aby mátla spojenecké bombardéry. K armádě začaly rukovat k různým službám a nebojovým jednotkám také ženy. Hlučínskem začaly proudit zástupy prchajících Němců z Pruska. Množí se případy dezercí, někteří utíkali od prvoliniových jednotek, aby se ukryli v nedalekých rodných vsích. Časté popravy dopadnuvších dezertérů tedy nebyly ničím neobvyklým a nejhrůznější byla poprava 24 dezertérů pod Vinnou horou u Hlučína.
Jelikož Hlučínsko leželo na severu životně důležité ostravské průmyslové oblasti, bylo zde budováno obranné postavení, a to osazením staré linie opevnění z první republiky. Na objektech byly vybetonovány provizorní střílny, zalepeny otvory po zvonech. Tyto nekvalitní úpravy nemohly nahradit původní prvky. Přes značné nevýhody a zastaralost objektů byly bunkry nebezpečným protivníkem a boje o ně byly nebývale tvrdé. V samotném objektu se nacházela pouze kulometná výzbroj (s výjimkou západní části úseku OP) a původní protitankový kanon byl nahrazen tankovou technikou nebo protitankovými kanony v týlu za bunkrem. Na Hlučínsku se však o pevnosti bojovalo lokálně, protože hlavní postup probíhal mezerami v linii. Často je používám mýtus, že opevnění musely dobývat jejich bývalé posádky – bývalí příslušníci hraničářského pluku 4. Dnes již víme, že jediným bývalým příslušníkem tohoto pluku, který se zúčastnil ostravské operace, byl škpt. Emanuel Šrámek, velitel 3. praporu 1. československé samostatné tankové brigády, který se pak proslavil vysídlovacími akcemi prosazené a provedené v Ostravě, Novém Jičíně, Opavě a Bruntále velením 1. čs. samostatné tankové brigády na jeho přímý příkaz v červnu až srpnu 1945.
Ostravská operace se Hlučínska dotkla teprve ve třetí fázi, když první dvě fáze neuspěly. Bylo rozhodnuto o obchvatném útoku ze severu až severozápadu. Na Ostravu útočila také 1. čs. smíšená letecká divise a 1. čs. samostatná tanková brigáda. Pokus o vytvoření předmostí na Odře u Tworkova nevyšel, proto byly původní československé hranice dosaženy nikoli u Píště, ale několik kilometrů západněji u Sudic, toto první překročení hranic na Hlučínsku se událo 28. března. Překročení československým vojskem však nastálo až 15. dubna a to 2. a 3. praporem 1. čs. samostatné tankové brigády, jednalo se o první vkročení československého vojáka na území Českého Slezska. Tyto boje plné tankových bitev ležely na bedrech 1 čs. samostatné tankové brigády a nejtěžší průlomové boje zasáhly zejména Sudice, Albertovec, Bolatice a oblast od Kravař po Benešov. Pak brigáda překročila Opavu, a tím opustila Hlučínsko. Několik Hlučíňanů se nacházelo také v řadách 1. československé samostatné tankové brigády a mnoho jich na obou stranách během ostravské operace položilo své životy. (15)
Hlučínsko bylo válkou nejvíce poničený region, celkem bylo úplně zničeno 458 domů a 735 bytů, těžce poškozeno 903 domů a 1361 bytů, lehce pak 2736 domů a 2629 bytů, jak vyplývá ze zprávy z 9. 7. 1946. (16) Nebylo rodiny, jež by neoplakávala svého příbuzného. Válka si zde vybrala krutou daň a to ještě měl přijít mír, který s sebou přinášel další vraždění.
Vraždění a násilí po konci války
Na základě rozkazů velitelství uniformované NBS (Národní bezpečnostní stráž) ze 17. a 18. května 1945 se v několika týdnech ocitlo ve více než dvaceti internačních zařízeních téměř 6000 lidí ze Slezska a Ostravy. Na jedné z nejhlavnějších a nejživějších tříd ostravských, v Nádražní třídě ve-doucí z Ostravy k hlavnímu nádraží do Přívozu, bylo na čísle popisném 75 Hankeho zasilatelství ve skladištních budovách firmy "Hanke" zřízen internační tábor, jimž prošlo podle dochovaných záznamů do začátku července 1945 téměř 600 mužů a 100 žen, v němž zavraždění také obyvatelé Hlučínska, jako první 26. 5. 1945 Mikolajek Rheinhard z Ludgeřovic. (17)
Přes Hlučín táhlo také 13.6.1945 pěším pochodem 1280 Němců vysídlených z Ostravy příslušníky 1. čs. samostatné tankové brigády směrem na Opavu a Krnov do prostoru Prudník (Neustadt OS). (18) Také Hlučínsko zasáhlo násilné řešení postihů: například ve sklepení radnice v Kravařích, o němž dobře věděl předseda národního výboru Karel Malohlava. (19) Další Hlučiňané končí v internačních táborech a to na dole Anselm v Petřkovicích (165 mužů), na parní pile v Hlučíně (38 mužů) a na Albertovci ve Štěpankovicích (92 osob z toho 39 žen a 40 dětí), tento je přeložen dnem 22. 10. 1945 do dřevěných baráků v Kravařích. Tábor v Kravařích, jenž byl zřízen bez vědomí správních orgánů a patřil mezi tábory s nejvyšší úmrtnosti. (20) Mnoho vojáků i obyvatel z Hlučínska je umístěno v záchytném táboře NKVD v Oświęcimi, aby pak někteří končili v gulazích na Sibiři, odkud se jich mnoho nevrátilo, to ani po 40 letech, a jejich kosti se nyní bělají na sibiřských lesích a mokřinách.
K 26. 06. 1945 dosahuje počet válečných zajatců Čechů v SSSR 16.900, z toho 104 důstojníků a k 1. 1. 1949 tam nacházelo ještě 281 Čechoslováků z 68.889 zajatých obyvatel RČS. Pokud se vrátili ze zajetí, doma je čekalo ponižování nebo i vězení a nejistý osud, zda nebudou odsunuti. Rusové také odvlékali mladé muže a ženy do Ruska. (21) V tomto období docházelo také ke znásilňování žen a loupežím a to nejen ze strany Rudé armády, jako je případ komisaře Strahovic Jana Lazara, který se spolu s vojínem RA dopustil smilstva na dvou ženách ze Strahovic. (22) Velmi často docházelo k sebevraždám u osob po uvolnění z internace.
Vyhánění a útěk Hlučíňanů
Hlučínsko zaplavili v červenci 1945 uprchlíci z Ratibořska, konkrétně bylo v obci Hati asi 120 těchto uprchlíků z Ratibořska mimo dětí, v Píšti a Šilhéřovicích v každé obci kolem 100 uprchlíků. Tento počet se neustále zvyšuje a v tomto počtu nejsou zahrnuti ještě uprchlíci z jiných pohraničních obcí Hlučínska. Utíkali před násilnostmi ze strany Poláků. (23) Na Hlučínsko vpadly také oddíly RG, zvaných také rabovací gardy, a pozdních partyzánů z Ostravska a bývalého Protektorátu, aby zde drancovali a svévolně vykonávali tzv. revoluční moc. K nim se velkou mírou přidávali vrátivší se osídlenci z let 1922-1938. Hlučínští obyvatelé jakožto říšští občané museli na znamení hanby nosit na rukávu žlutou pásku s písmenem N.
Do procesu vyřešení tzv. hlučínského problému se promítaly spory a střety mezi jednotlivými stranickými zájmy. K nejhorlivějším zastáncům nekompromisního řešení německého problému patřili zastánci ideje národní socialistické revoluce a národně socialistického Československa propagovaného Benešem, a to čs. národní socialisté. Na župním sjezdu této strany v Ostravě 7. 10. 1945 uvedl poslanec F. Uhlíř toto: „Dovídám se, že dnes v pohraničí chodí německé děti do českých škol a také o tom jak se tyto děti chovají… My o tyto děti v českých školách nestojíme… německé děti musí jít od nás pryč.“ (24) Také KSČ hlásala své populistické stanovisko, že majetkové konfiskace u Němců by se měly uskutečnit všeobecně a bez jakékoliv náhrady. Již 10. 5. 1945 se stává komisařem Hlučína komunista Valentin Káňa a vzniká první organizace KSČ.
Situaci na Hlučínsku komplikoval fakt, že zde nebyla stanovena kriteria určující, kdo zde je vůbec Němec. (25) To bylo nutno, aby se úřady mohly rozhodovat v otázce státního občanství, národní očisty nebo majetkových konfiskací či odsunu. V hlášení Velitelství VO3, přesídlovací skupiny, na Velitelství VO1 o počtech Němců v jednotlivých již „vyevakuovaných“ a k „evakuaci“ určených okresech země z 6. 10. 1945 se uvádí, že bylo z okresu Hlučín vyevakuováno 600 obyvatel a k evakuaci je připraveno 5 660 obyvatel. (26) Podle zpráv ze září-října 1945 bylo německé národnosti 1224 mužů, 2256 žen a 2185 dětí ve věku do 14 let a v dalších 12 hlučínských obcích, zařazených k okresu Opava, 1857 osob. Celkem z okresu uteklo nebo bylo vyhnáno a odsunuto dle německých pramenů 4100 obyvatel německé národnosti.
A. Bohmann také uvádí, že mimo ČSR žilo v letech 1945-1946 4090 osob z Hlučínska a v 50. letech žilo v SRN 3100 osob z Hlučínska. Některé prameny uvádějí, že bylo odsunuto nebo pod tlakem poválečných poměrů „dobrovolně“ odešlo asi 3000 osob, dle jiných opustilo Hlučínsko v letech 1945-1946 2100 osob, dle hlášení ONV bylo do 1. 11. 1946 odsunuto 1425 osob. Jsem přesvědčen, že první počet odpovídá realitě. Ke dni 15. 8. 1945 měl okres Hlučín 40 825 obyvatel, z nichž bylo 11.759 Němců. (27)
Ve druhé světové válce bojovalo na 12 000 obyvatel Hlučínska a takřka 3 000 jich padlo anebo bylo prohlášeno za nezvěstné. Na podzim 1947 se uvádělo, že padlo 1600 Hlučíňanů a více než 2700 bylo nezvěstných či s velkou pravděpodobnosti mrtvých a 710 bylo v zajetí. Na 5000 se jich vrátilo domů zraněných nebo zmrzačených a téměř na každém válka zanechala psychické následky. Po válce je ještě čekala vojna u československé armády, kde museli jako frontoví veteráni snášet šikanu mladších poddůstojníků. Většina bývalých vojáků musela nastoupit na těžkou práci v ostravských dolech a nálepka vojáka Wehrmachtu je provázela po celý další život. Právě tato causa dodnes traumatizuje část hlučínských rodin a spor o právo připomínat si jejich památku vnáší neklid a kontroverze do místní společnosti. (28)
K tomu nutno přidat také činnost mimořádného lidového soudu v Opavě v letech 1945-1948, před kterým stanulo 579 obviněných osob ze správního okresu Hlučín z celkového počtu 2259 osob projednávaných u tohoto soudů. (29)
Dnes je den, kdy bych měli vzpomenout těchto palých, umučených, ale také znasilněných nejen v poslední válce a v událostech po ni, ale v celých dějinách tohoto regionu.
Pardubice 7.11.2012
Předneseno na Volkstrauertag v Hlučíně 18.11.2012
Franz Chocholatý Gröger
Poznámky
1. Winfried Irgang, Werner Bein, Helmut Neubach , Schlesien, Geschichte, Kultur und Wirtschaft, Verlag Wissenschaft und Politik, Bielefeld 1995, ISBN 3-8046-8819-5;
Die preußische Herrschaft (1740-1815) s.118-126;
Vom Wiener Kongreβ bis zur Reichsgründung (1815- 1871) s.148-150
Franz Chocholatý Gröger, "Jsem první služebník svého státu." http://www.nassmer.blogspot.cz/2012/01/jsem-prvni-sluzebnik-sveho-statu.html
2. Versailleská smlouva, Oddíl VII. - Stát československý, článek 83, článek 84 otázka občanství, článek 85 opce, http://cs.wikisource.org/wiki/Versaillesk%C3%A1_smlouva#.C4.8Cl.C3.A1nek_81
Franz Chocholatý Gröger, Připojení Hlučínska k ČSR 4. 2. 1920 http://nassmer.blogspot.cz/2010/02/pripojeni-hlucinska-k-csr-4-2-1920.html http://nassmer.blogspot.cz/2010/02/das-hultschiner-landchen.html
3. Franz Chocholatý Gröger, Zánik Slezska 1. 12. 1928
http://www.bruntal.net/2008110006-zanik-slezska-1-12-1928
4. František Chocholatý, Genealogie opavských Přemyslovců 1255-1525, in: Listy GHS, 6. řada, Praha, září 1978, s.129-153
Pečetě a znak opavských Přemyslovců, in: Zpravodaj KGH Ostrava, č.1-2, 1982, s. 14-20
Vévoda Přemek Opavský,in: Sborník příspěvků z II. Setkání genealogů a heraldiků , Ostrava 1984, s. 104-109
Die Herzoge von Troppau, Jägerndorf, Leobschütz und Ratibor, in Europiche Stammtafeln, Band III/1, Neu Folge, Marburg 1984, Taf. 18
Herzog Przemko von Troppau im Lichte seiner Zeit, in: Adler, Heft 9,10, 11, Wien 1985, s. 299-306, 333-343, 369-376
Rody Opavska za vlády vévody Přemka Opavského, in:Sborník příspěvků IV. Setkání genealogů a heraldiků. Ostrava 1989, s. 38-43
5. František Chocholatý, Vývoj zemského znaku země Opavské, Sborník příspěvku Heraldica Viva I., s.41-50, Pardubice 1992
Franz Chocholatý Gröger Zemský znak Opavska http://www.bruntal.net/2006120301-zemsky-znak-opavska
František Chocholatý ,Slezsko, in: Střední Evropa č. 17-20, Praha 1990 -91, s. 98-107, 63-73, 91-103, 76-97.
6. František Chocholatý, Slezské války a česko-německé vztahy, konference Slezské války a české země, Hradec Králové, 4.-6.7.1996 http://www.bruntal.net/2005061801-slezske-valky-a-cesko-nemecke-vztahy Franz Chocholatý Gröger, "Jsem první služebník svého státu." http://www.nassmer.blogspot.cz/2012/01/jsem-prvni-sluzebnik-sveho-statu.html
Winfried Irgang, Werner Bein, Helmut Neubach , Schlesien, Geschichte, Kultur und Wirtschaft, Verlag Wissenschaft und Politik, Bielefeld 1995, ISBN 3-8046-8819-5;
Expansion: Das Zeitalter der Schlesischen Kriege 1740-1763 s.118-120,
Integration : Schlesien und preußische Staat s. 121 -123
7. Winfried Irgang, Werner Bein, Helmut Neubach , Schlesien, Geschichte, Kultur und Wirtschaft, Verlag Wissenschaft und Politik, Bielefeld 1995, ISBN 3-8046-8819-5;
Verfall und Reform: Schlesien vom Tode Friedrich II. bis zum Wiener Kongress s.123-126
8. Winfried Irgang, Werner Bein, Helmut Neubach , Schlesien, Geschichte, Kultur und Wirtschaft, Verlag Wissenschaft und Politik, Bielefeld 1995, ISBN 3-8046-8819-5;
Die Vergrößerung und Neugliederung der Provinz s.148-150, Die erweiterte Selbstverwaltung s.174—176, Der Kulturkampf s.181-185
Franz Chocholatý Gröger, Rozpuštění pruského státu – 25. 2. 1947 http://nassmer.blogspot.cz/2010/03/rozpusteni-pruskeho-statu-25-2-1947.html
Franz Chocholatý Gröger, Hans von Seeckt o "pruském svérázu" http://nassmer.blogspot.cz/2010/09/hans-von-seeckt-o-pruskem-sverazu.html
9. Magda Plačková, Slezané padlí na bojištích 1. Světové války, in: Vlastovědné listy Slezska a Severní Moravy 2/1994, s. 10 -12
Hultschiner Soldaten http://www.hultschiner-soldaten.de/__cz/hintergrund.php
10. Rudolf Malohlava, Ohlas německé listopadové revoluce 1918 na Hlučínsku, in:Vlastivěda severomoravského kraje č.56-Opavsko č.5, 1961 s. 5-7
11. Mémoire No. 8 La Haute Silésia Tchèque (Région de Ratibor), in: Die tschechoslowakischen Denkschriften für die Friedenskonferenz von Paris 1919/1920. Herausgegeben Dr.jur.Dr.rer.pol. Hermann Raschhofer, Carl Heymanns Verlag in Berlin W8, 1938 s.256/257 -264/265
Mapa nr. 14, Carte éthografique de la région de Ratibor, nr.15 Rectification de la frontière de la Silésia
Franz Chocholatý Gröger, Připojení Hlučínska k ČSR 4.2.1920 http://nassmer.blogspot.cz/2010/02/pripojeni-hlucinska-k-csr-4-2-1920.html
12. Gawrecká Marie, Československé Slezsko mezi světovými válkami 1918-1938 Slezská universita v Opavě 2004 ISBN -80-7248-233-5;
Hlučínsko s. 29, Územní a správní vývoj 31-36, Populační vývoj s. 37-51, Politický vývoj Hlučínsko s. 101- 103;
Přílohy – 7. Česká agitace před připojením Hlučínska k ČSR s. 148-150,14. Volební provolání strany Deutsche Nationalpartei k obyvatelstvu Hlučínska, listopad 1928 S.157-159, 19. „LEX UHLÍŘ“ S.164-165;
Tabulky soudní okres Hlučín s.179 Hlučín 185
Gawrecká Marie, Němci ve Slezsku 1918-1938 Slezská universita v Opavě 2002 ISBN -80-86458-10-5;
Hlučínsko s.57-59, „Zánik“ Slezska s.121 -146s., Slezští Němci na cestě k Mnichovu (říjen 1933-říjen 1938) s. 195-252;
Franz Chocholatý Gröger Připojení Hlučínska k ČSR 4. 2. 1920 http://nassmer.blogspot.com/2010/02/pripojeni-hlucinska-k-csr-4-2-1920.html . , http://nassmer.blogspot.com/2010/02/das-hultschiner-landchen.html
13. Alfred Bohmann , Das Sudetedeutschtum im Zahlen, Sudetendeutscher Rat , München 1959 s.125,133,134,136
Hultschiner Ländchen s.193
14. Franz Chocholatý Gröger Otázka občanství na odstoupených územích po 10.10.1938 - MÝTY a FAKTA http://nassmer.blogspot.cz/2009/07/otazka-obcanstvi-na-odstoupenych.html
Franz Chocholatý Gröger Češi ze Sudet ve Wehrmachtu http://www.bruntal.net/2007071003-cesi-ze-sudet-ve-wehrmachtu
Franz Chocholatý Gröger Služba československých občanů v německých branných silách po 1. 10. 1938 – fakta a mýty http://www.bruntal.net/2008031001-sluzba-ceskoslovenskych-obcanu-v-nemeckych-brannych-silach-po-1-10-1938-fakta-a-myty
15. Hultschiner Soldaten http://www.hultschiner-soldaten.de/__cz/hintergrund.php
16. Dokumenty 401B1946, 9. července, Praha. – Počet budov a bytů zničených nebo těžce poškozených válečnými událostmi a následkem okupace podle správních okresů in: Adrian von Arburg, Tomáš Staněk, Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945-1951 Duben-srpen/září 1945: „Divoký odsun“ a počátky osídlování. II.1, Zdeněk Susa 2011 CD
17. Tomáš Staněk, Persekuce 1945 ISE Praha 1996, ISBN 80-85241-99-4 s. 117-119 k Hanke Tomáš Staněk, Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, Sešity Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR 41/2005 ISBN 80-7285-062-8 s. 283-289
Dokumenty 60-62 A in. Adrian von Arburg, Tomáš Staněk, Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945-1951 Akty hromadného násilí v roce 1945 a jejich vyšetřování . II.3, Zdeněk Susa 2011 s.178 -187 +CD
Franz Chocholatý Gröger, Hankeho speditérství, zasilatelství lidí do neznáma , Vraždy z období od 15. 5. do 20. 6. 1945 nepotrestané. Včetně seznamu Oběti tábora HANKE 16.5. – 30.7.1945 http://nassmer.blogspot.cz/2009/10/hankeho-spediterstvi-zasilatelstvi-lidi.html
18. Tomáš Staněk, Persekuce 1945 ISE Praha 1996, ISBN 80-85241-99-4 s.126 vysídlení 1280 Němců z Ostravy ve směru Hlučín-Opava- Krnov a na hranici
Franz Chocholatý Gröger, Nový Jičín a aktivity 1. čs. samostatné tankové brigády (květen-srpen 1945) http://nassmer.blogspot.cz/2009/11/novy-jicin-aktivity-1-cs-samostatne.html
19. Tomáš Staněk, Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, Sešity Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR 41/2005 ISBN 80-7285-062-8s.296
20. Vilém Plaček, K otázce rehabilatičního a očistého řízení na Hlučínsku v prvních letech po osvobození, in: Časopis Slezského musea, serie B , 26- 1977 č.1 , s. 1-22, . internační tábory s.18 Tomáš Staněk, Tábory v českých zemích 1945-1945, Slezský ústav SZM v opavě, Tilia 1996, ISBN 80-902075-3-7, s. 57, Kravaře s.84. Amselm Petřkovice s.139, pozn. 20 s.224, pozn. 38 s. 233 transport z Hlučína 23.-24.5.1946 vyšetřování osobních prohlídek
21. Zpráva vedoucího 2 odboru GUPVI NKVD SSSR A.N. Bronnikova na zástupce vedoucího GUPVI NKVD SSSR N.T. Ratušného o počtu, národnostním a hodnostním složení válečných zajatců v táborech GUPVI během Velké vlastenecké války 1941-1945. 27.06.1945 http://www.czechpatriots.com/csmu/dokument8.php Zpráva GUPVI NKVD SSSR o válečných zajatcích bývalých evropských a japonských armád k 01.01.1949 http://www.czechpatriots.com/csmu/dokument9.php
22. Oblastní kriminální ústředna Opava, příloha k číslu. 038/36/Sb. ze dne 4.10.1947 Č.ř.10 fond A 2/1 1765 mikrofiše 28/54 z 4.10.1947. (87-91)
23. Dokumenty 373C 1945, 14. srpna, Hlučín. – Zpráva OSK v Hlučíně pro ostravskou expozituru Moravskoslezského ZNV o situaci uprchlíků z Ratibořska a Hlubčicka. in: Adrian von Arburg, Tomáš Staněk, Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945-1951 Duben-srpen/září 1945: „Divoký odsun“ a počátky osídlování. II.1, Zdeněk Susa 2011 CD
Dušan Janák, Neklidná hranice I. (Slezské pohraničí v letech 1945-1947) in: Časopis slezského zemského muzea, série B, 42-1993 č. 1, s. 63-75
24. Tomáš Staněk. Odsun Němců z Československa 1945-1947, Academia-Naše Vojsko 1991, ISBN 80-200-0328-2, s. 125-126; pozn. 93-94 s.439
Prokop Drtina a Ivan Herben,, My a Němci. Dějinný úkol strany národně socialistické při vystěhování Němců z Československa, Knihovnička „Duch národa“ Praha 1945
25. Vilém Plaček, Politická struktura obyvatelstva na Hlučínsku v letech 1945-1948 (K 25. Výročí Vítězného února) in: Časopis Slezského Musea , série B. 21 – 194-72 č. 2 s. 121 146 ustanovení Prozatímního okresního národního výboru v Hlučíně, který řídil Valentin Káňa, od 10.5,1945 komisař města Hlučína s. 121
26. Dokument 400D 1945, 6. října. – Hlášení Velitelství VO3, přesídlovací skupiny, na Velitelství VO1 o počtech Němců v jednotlivých již „vyevakuovaných“ a k „evakuaci“ určených okresech země Moravskoslezské; a) doprovodný dopis; b) příloha s tabulkou, in: Adrian von Arburg, Tomáš Staněk, Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945-1951 Duben-srpen/září 1945: „Divoký odsun“ a počátky osídlování. II. 1, Zdeněk Susa 2011 CD
27. Alfred Bohmann, Das Sudetedeutschtum im Zahlen, Sudetendeutscher Rat, München 1959, s.251 , 4100 osob
Tomáš Staněk. Odsun Němců z Československa 1945-1947, Academia-Naše Vojsko 1991, ISBN 80-200-0328-2 ,s. 138 -139, pozn.141-145 s. 443
Vilém Plaček, Prajzáci aneb k osudům Hlučínska, Kulturní středisko zámek Kravaře, 2000, ISBN 80-902526-5-6 s. 113.
28. Hultschiner Soldaten http://www.hultschiner-soldaten.de/__cz/hintergrund.php http://www.hultschiner-soldaten.de/__cz/register.php obce a počty vojáků Nové slovo 29. 9. 1947 č. 227 s. 4
29. Dušan Janák, Činnost mimořádného lidového soudu Opava v letech 1945-1948 in: Časopis slezského zemského muzea, série B, 43-1994 č. 3, s.245 - 283, Příloha č. 2 Počty obviněných osob ze správního okresu Hlučín (včetně 11 obcí připojených ke správnímu okresu Opava venkov) k počtu voličů v parlamentních volbách 1946 (v %) s. 275
