Chtěli vraždit nevinné malé děti – odbojáři je ale dnes ctí jako hrdiny

Lukáš Beer

Statisíce německých dětí z průmyslových a bombardováním
ohrožených oblastí Německa trávily na různých místech
Říše nejméně půlrok ve speciálně zřizovaných ozdravných
táborech. Mnoho jich přijíždělo i do Protektorátu. Děti, které
pobývaly v ozdravném táboře v Letovicích, se měly stát
terčem vražedného útoku tří odbojářů. Nepodařilo se jim to
jen díky diletantskému umístění výbušnin.

Funkcionáři Českého svazu bojovníků za svobodu o nich dnes hovoří jako o příkladných hrdinech: Odbojová skupina Za svobodu byla prý první občanskou odbojovou skupinou, jejíž členové „ve spolupráci s komunistickým odbojem dokázali uškodit nacistickému režimu“. Za vůbec „největší a nejodvážnější čin, za který podstatná část skupiny Za svobodu později zaplatila životem“, považují odbojáři atentát na hotel Lamplota v Letovicích v noci z 20. na 21. září 1941. O pozdějším osudu atentátníků se v patetickém duchu uvádí: „Dne 13. července 1944 vyhasly životy lidí, kteří se snažili uškodit nacistickému režimu. Právě v tento den bylo v polské Vratislavi popraveno šest členů boskovické odbojové skupiny Za svobodu, která vznikla brzy po okupaci Československa v březnu 1939. Jejich odhodlání poškodit a znevýhodnit tehdejší totalitní režim bylo tak silné, že neváhali riskovat svůj život.“

Hlavními aktéry útoku v Letovicích byli František Lepka, František Kříž a Jan Veselý. Čím se tato trojice odbojářů tak přičinila, že Český svaz bojovníků za svobodu považuje jejich čin za „největší a neodvážnější“ z celého období existence této odbojové organizace? Proti komu byl atentát namířen a jak měl "uškodit nacistickému režimu“?

V hotelu Lamplota v Letovicích u Brna bylo od 2. září 1941 ubytováno celkem 61 dětí z německého Essenu včetně jednoho učitele, tří vedoucích Hitlerovy mládeže a jedné táborové ošetřovatelky. Jednalo se o tábor pro ozdravné pobyty německých dětí v Protektorátu (Kinderlandverschickung, KLV). Na takzvané KLV-tábory jezdily děti ve věkovém rozmezí od deseti do čtrnácti let, projekt byl ale určen i pro děti od šesti do deseti let, které jezdily do „domovů“. Kromě dětí docházejících do základní školy a jejich doprovodného německého personálu v hotelu porůznu bydlelo ještě 8 českých zaměstnanců. Asi 150 metrů od budovy se nacházelo koupaliště, jež obci Letovice kdysi daroval brněnský velkoobchodník s kávou Lamplota, který byl pověstný svou sociální zaangažovaností, a lidé o tomto Čechovi věděli, že má k Němcům přátelský postoj.

V noci ze 20. září 1941 došlo půlhodinu před půlnocí ve sklepě budovy k prudké explozi. Vedoucí tábora, vytržený ze spánku, provedl hned kontrolu a zjistil, že žádné dítě nebylo zraněno a že došlo pouze ke značným škodám na budově. Jídelna byla prakticky nepoužitelná. Většina z dětí se o výbuchu dozvěděla až ráno před snídaní. Výbuch proběhl v bývalých garážích, které nyní sloužily jako odkladiště. Explozí se zbořily dvě postranní stěny a vznikla díra ve stěně do jídelny. Kdyby byla výbušnina umístěna uprostřed těchto místností, tak by pravděpodobně byl zničen celý trakt a vznikly by ztráty na životech. Úmyslem pachatelů bylo, aby se celá budova zřítila a v ní zahynuly německé děti. Výbušnina však byla v budově umístěna tak diletantsky, že k takovému poškození nedošlo. Šéf brněnské řídící úřadovny Gestapa Wilhelm Noelle ve své zprávě z 26. září 1941 k tomu konstatoval: „Způsob provedení útoku ukázal, že pachatel nebo pachatelé nebyli o způsobu účinku výbušnin přesně poučeni, tj., že se jedná o neodborníky.“

Následovně byla nařízena zpřísněná ostraha všech protektorátních táborů KLV příslušníky české policie a také bylo nařízeno zatčení 25 osob komunistického hnutí na Letovicku a dále 5 dělníků, kteří patřili mezi podezřelé, jelikož den před atentátem prováděli v hotelu Lamplota opravné práce. Všem postiženým byly navíc zabaveny rádiové přijímače.

Pachatele se však podařilo zajistit až v roce 1943 a ti už mezitím provedli několik dalších malých záškodnických akcí. Jednalo se o trojici odbojářů, kteří inkriminovanou noc přijeli k budově hotelu na kolech a umístili ve sklepě nálože. Dvacetiletý kožešnický tovaryš František Kříž přišel do styku s komunistickým hnutím již v roce 1941. Hlavním aktérem trojice pachatelů byl devětatřicetiletý noční hlídač František Lepka. Společně s třetím pomocníkem, jednadvacetiletým zámečníkem Janem Vselým, nejprve ukradli výbušninu Dynamon na staveništi říšské dálnice. Trojice nejprve zamýšlela vyhodit do vzduchu železniční most na trati Praha-Brno, ale nakonec od tohoto plánu sešlo, protože při takovéto akci by mohli přijít o život i lidé české národnosti. Trojice odbojářů tedy považovala za vhodnější pozabíjet raději malé německé děti.

František Kříž je 15. dubna pronásledován českým policistou, po kterém pachatel ještě dvakrát vystřelí, aniž by jej zasáhl. Podaří se mu však uniknout. Později se zkontaktuje s partyzánskou skupinou a skládá slavnostní slib, ve kterém se ujišťuje, že ti Češi, kteří vyzradí partyzány Gestapu, budou zabiti s celou svojí rodinou: „Kdo bude chtít partyzány předat Gestapu, je zrádce a vrah své rodiny. Jeho a jeho rodinu potrestá trpící slovanský národ jako vraha a zrádce národa. Ať žije trpící slovanský národ! Smrt germánským okupantům!“

Všichni tři budou později dopadeni a popraveni ve Vratislavi. Naskýtá se ovšem otázka, zda vážně míněný pokus o vraždu nevinných dětí lze považovat za hrdinný čin, nemluvě o přínosu takovéhoto činu v „odboji proti nacistickému režimu“.  K masakru dětí díky diletantskému umístění nálože nakonec nedošlo, ale není podlé a zbabělé zvolit si jako oběť vražedného útoku právě malé děti? Touto myšlenkou se Český svaz bojovníků za svobodu ve své zanícenosti očividně odmítá zabývat.