"Umírající válečník" (Plastika Hermanna Zettlitzera, která měla být původně umístěna u památníku v Ústí n. L.) |
Zvláště adolescentní mládež ve svém „metafyzickém období“ potřebuje ke svému vývoji duchovní zázemí a vizi, dávající životu jedince a společnosti vyšší smysl, uvádí o tom zmíněný sociolog. Většinová mladá generace však nejen ve svém životě postrádá spiritualitu a společenskou vizi, ale také hlubší prožívání přírody.
V Sakově referátu Odcizování přírodě – důsledek či příčina krize člověka a společnosti z roku 2006 zaznělo mnoho myšlenek, z nichž bych si dovolil doslova ocitovat ty nejklíčovější.
Jedinec je součástí sociálního pole, je propojen s vesmírem
...Člověk je individuální entita a současně je součástí sociálního pole. Rozvoj sociální entity a rozvoj individuality člověka se souběžně podmiňovaly, byly si vzájemně příčinou i důsledkem. Jakýkoliv fenomén lidské civilizace má proto dvě dimenze, individuálně lidskou a sociální.(…) Charakteristikou našeho vesmíru je jeho neuvěřitelná propojenost a konzistentnost. I ta nejmenší částečka vesmíru je propojena s celým jeho zbytkem, DNA každého člověka v sobě obsahuje historii planetárního života od jeho vzniku....
Základním principem života je jeho reprodukce
...Základním principem života je zajištění jeho pokračování, tedy reprodukce života, reprodukce člověka a reprodukce přírody...
Sebevražda evropského biosociálního organismu
...Česká a evropská společnost má s naplňováním tohoto základního principu života problémy. V 21. století počet obyvatel Evropy poklesne a to přitom ještě značnou část nedostatečné reprodukce nebude zajišťovat původní bílé (…) obyvatelstvo, ale imigranti. Krizový demografický vývoj je v sociokulturní rovině doplňován svými účinky ideologií multikulturality. Evropské kultury jsou překrývány jednak hamburgrovou americkou masovou kulturou, jednak kulturami imigrantů. (…) Nelze záporný populační přírůstek vnímat jako pomalou kontinuální sebevraždu evropského biosociálního organizmu, jako projev základního odcizení přírodě - vitálnímu principu? ...
Zcestnost liberálních tezí – odcizení od přírody
Zvláště v české společnosti se v posledních letech ukazuje další fenomén v reflexi postavení člověka. Jedinci, kteří se deklarují jako liberálové, vyzdvihují teze, že: - jedinec je odpovědný pouze sám za sebe; - pokud se jedinec prosadí, tak je to pouze díky jeho individuálním schopnostem; - vzdělání přináší jedinci vyšší zisky, proto by si ho měl financovat pouze on. Jeho vzdělání by neměla financovat společnost prostředky z přerozdělování; Pozice vyjádřená takovýmito tezemi vypovídá o kognitivní omezenosti a malosti člověka. Velikáni jako I.Newton hovoří, že čeho dosáhli, dosáhli, protože stáli na ramenou obrů. Napříč kulturami, společnostmi a náboženstvími velikost člověka byla vnímána jako přesah jedince přes jeho ego. Postmoderní euroamerické společnosti, a obzvláště české, hrozí reálné nebezpečí primitivní redukce člověka na jeho ego a potlačení jeho sociální dimenze. Vzhledem k tomu, že člověk je současně individualita a součást sociálního pole, znamenalo by to výrazné utlumení lidských a společenských zdrojů a dalšího vývoje. (…) Euroamerická kultura postrádá vizi. Hamburger, HDP a zisky nikoho nenaplní, dokonce ani ne majitelé ropných společností.
Jak tradiční „pravice“ se svou bezednou vírou v jednotlivce, volný trh, malý stát a filosofii materiálního úspěchu, tak i tradiční „levice“ a neomarxisté se svým bezduchým rovnostářským materialistickým internacionálním „socialismem“ neumějí na tento problém uspokojivě odpovědět. Nejenom to – oba tyto extrémy se chovají zásadně „protipřírodně“ a v důsledku svých činů mají tendenci tyto problémy neustále prohlubovat. Budoucnost má ten politický směr, který si postaví za prioritu naplňování takových hodnot, jež poskytnou jedinci duchovní vizi poslání a úlohy individua, neoddělitelného od jeho propojení v rámci vyššího biosociálního organismu, který představuje daná kmenová či národní pospolitost. S tím úzce souvisí i zcela jiné hodnotové vnímání, ve kterém stojí na prvním místě touha individua po naplnění formou nejvyššího možného přiblížení se duchovním a fyzickým, můžeme říci i „biologickým“ ideálům, zakládajícím se na identitě individua v rámci dané konkrétní pospolitosti, jež se definuje dle své identity.