 |
| Arnošt Lustig v pořadu ČT Uvolněte se, prosím. |
Kraus: A vzpomínáte taky na něco veselýho z koncentráku?
Lustig: Jo, jednomu esesákovi vystřelili voko (veselost v publiku), měl ho skleněný, a postavil se před jednoho Žida a říká: "Když poznáš, který to voko je skleněný, tak tě nepošlu do komína." Ten se na něj podívá a říká: "To levý je skleněný." A esesák říká: "Jak jsi to poznal?" On říká: "Dívá se tak lidsky." (1)
Celá historka však má chybu v tom, že se nejedná o zážitek z koncentračního tábora, ale o vtip, který koloval v Protektorátu i v Říši v několika různých variantách. V českých zemích byl vtip spojen s osobou K.H. Franka, který skleněné oko skutečně měl. Jedna z variant této anekdoty praví:
Jednoho dne K. H. Franka napadlo, že si zavolá českého politického vězně odsouzeného na smrt, a že mu dá hádanku, aby poznal, které oko je skleněné. Uhádne-li, propustí ho, neuhádne-li, bude popraven. Čech uhádl. Franka to udivilo a ptal se: „Jak jste to poznal?“ „To skleněné se na mne dívalo tak nějak lidsky…“
Tuto anekdotu zmiňuje jako důkaz dobového náhledu na osobu K.H. Franka historik Michal Burian v jednom z dílů Historického magazínu (díl ze 4.6.2006 - vtip o vystřeleném oku od 0:12:55).
V jiném provedení K.H. Frankovi odvážně vzdoruje pražská zelinářka:
Frank si nechal udělat nové skleněné oko a chtěl se přesvědčiti, zda je k nerozeznání od oka zdravého. Vyjede si proto v autu do pražských ulic a hledá vhodnou příležitost. V jedné postranní uličce nechá zastaviti u staré babky, která tam prodává ředkvičky a u níž předpokládá, že ho nezná. Slibuje babce, že když uhodne, které oko má skleněné, tak jí nechá zaříditi pěkný zelinářský krámek. „Levé oko máte skleněné", prohlašuje babka. Frank se ptá udiveně, jak to poznala? „Protože se dívá tak lidsky", odůvodňuje babka. (Zdroj.)
Původ vtipu však sahá ještě do doby před vznikem Protektorátu Čechy a Morava. Jugoslávský ministerský předseda Milan Stojadinović ve svých pamětech vzpomíná na několikadenní návštěvu Německa, kde se setkal s jeho čelnými představiteli. Mezi mnoha svými dojmy uvádí i toto:
Také mi byl představen Himmler. Jeho tvář byla vždy usměvavá. Pocházel z Bavorska a studoval v Mnichově jako já, což mi dalo materiál pro delší rozhovor, při kterém bych jej lépe poznal. Musím říct, že jsem o něm neslyšel nejlepší věci, ale v jeho přítomnosti jsem měl dojem, že by nezabil ani mouchu…
Stojadinovič pověsti o Himmlerovi dále rozvádí:
Mezi různými vtipnými historkami o nacistických představitelích se o něm říkalo, že jeden Žid měl být oběšen a prosil Himmlera, aby mu daroval život. Himmler se nakonec smiloval a řekl: Dobře. Jedno moje oko je skleněné. Jestli uhádneš, které je umělé a které je pravé, daruji ti život… Žid, spokojen a pln naděje, že uhádne, poté co si pečlivě prohlédl jedno i druhé oko, říká celý rozradostněný: Levé oko je pravé. Dívá se tak lidsky a milostivě… Ztratil život, protože zrovna to oko bylo skleněné… (2)
Jak je vidět, Arnošt Lustig, dotázán na vzpomínku z koncentračního tábora, uvedl variantu anekdoty, která za války i před ní kolovala mezi lidmi v různých obměnách. Nelze se potom divit, že íránský prezident i mnozí jiní jsou ohledně holokaustu skeptičtí. Nabízí se totiž otázka, které další zážitky a svědectví pamětníků jsou jen upraveným vtipem nebo historkou z doslechu. Arnošt Lustig nám na ni již bohužel neodpoví…
Poznámky:
(1) Dostupné na webu České televize - http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1176221164-uvolnete-se-prosim/205562222000041/obsah/100349-arnost-lustig/ - od 00:13:05
(2) Stojadinović Milan, Ni rat ni pakt – Jugoslavija izmedju dva rata : Buenos Aires, 1963, str. 506
