ICEJ a její lobby v Bruselu

Lukáš Beer

V únoru 2012 odvysílala slovenská STV pořad s Werne-
rem Oderem. Anglický pastor o údajném provinění svého
otce ("nacistického zločince") neřekl opět nic konkrétního.
Jeho vymyšlený příběh je jen upoutávkou na jeho misi v
zakázce proizraelské organizace ICEJ.

V dubnu 2004 vzniká z iniciativy čtyř největších mezinárodní křesťanských skupin podporujících „dobré vztahy k Izraeli a židovskému národu“ - jmenovitě Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém (ICEJ), Christian Friends of Israel, Christians for Israel International a Bridges for Peace - proizraelská lobbyistická organizace s názvem Evropská koalice pro Izrael (EKI) působící na půdě tzv. „Evropského parlamentu“ v Bruselu. Za tímto projektem stojí několik židovských obchodníků z Evropy. Oficiálním cílem EKI je upevňování spolupráce EU s Izraelem a „boj proti antisemitismu“. EKI si kromě toho otevřeně klade za cíl dosáhnout jednoho dne stejného vlivu na půdě EU, jako má známá silná lobbyistická organizace American Israel Public Affairs Committee (AIPAC) ve Washingtonu. Ze strategického hlediska usiluje EKI o ovlivňování politiky zemí EU v tom smyslu, aby Turecko bylo zapojeno do prostoru NATO jako „most k Izraeli“ a aby EU jednotně postupovala proti Sýrii a Íránu.

Koordinátorem EKI v České republice se stala česká pobočka ICEJ, která tak v roce 2004 navázala na již zahájenou práci s kandidáty do "Evropského parlamentu". Úkolem ICEJ ve všech zemích, kde má tato organizace pobočky, je prý ovlivňovat nejen duchovní, ale i sekulární „vůdce národů“ v tom smyslu, aby usměrňovali vztah k Izraeli tak, aby dle zmíněných kritérií (podle vlastních slov ředitele ICEJ je tím „vyvolenost Židů“, dluh vůči Židům, dále jednostranná podpora izraelské politiky v rámci izraelsko-palestinského konfliktu) Bůh mohl daný národ odsoudit co nejpříznivěji. Podle křesťansko-sionistické nauky dospěje svět jednoho dne k obrovské bitvě národů (Armageddon) a národy, jež se chovaly nepřátelsky vůči státu Izrael, budou potrestány Ježíšem Kristem, který se vrátí na Olivovou horu v Jeruzalémě jako Mesiáš. Nyní se začne psát epocha Tisícileté říše (!), ve které na Zemi vyvstane Ježíš Kristus jako židovský král. Tento scénář konce světa už sám o sobě vysvětluje, proč křesťanští sionisté s takovou pozorností sledují blízkovýchodní konflikt a proč s takovým zápalem kritizují každý, z jejich pohledu protiizraelský postup či výrok.

Už jenom ze seznámení s křesťansko-sionistickou naukou je očividné, jaké motivy vedou ICEJ k uskutečňování svého "projektu přednášek o antisemitismu a holocaustu" financovaného ze státního rozpočtu České republiky a z peněz Evropské unie. Vzdělávání o „holocaustu“ se stává akceptovaným a spolehlivým prostředkem k cíli a ICEJ se tímto způsobem podařilo mezitím vybudovat rozsáhlou síť poboček a pomocných míst, jejichž snahou je tímto svým „vzděláváním“ podchytit zejména českou středoškolskou mládež. Dle výsledků malé čtenářské ankety Našeho směru 75% hlasů nesouhlasí s tím, aby projekty ICEJ byly financovány z peněz státního rozpočtu České republiky. 12% čtenářů se domnívá, že české pobočce Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém tyto finanční zdroje právem náleží a 11% nemělo k záležitosti jednoznačný postoj. Zákonitě musí být položena otázka, zda lze za nahoře zmíněných okolností od „vzdělávání o holocaustu“ v podání ICEJ očekávat seriózní a nezaujatý přístup. Způsob, jakým ICEJ ke svému účelu využila nápadnou úslužnost českých veřejnoprávních sdělovacích prostředků v případě anglického pastora Wernera Odera, pobývajícího tehdy v České republice „v zakázce“ ICEJ, nechává tušit, že s důvěryhodností historických údajů to tito zapálení přátelé Izraele nemyslí příliš vážně.

Z iniciativy slovenské pobočky ICEJ pobýval Werner Oder začátkem listopadu 2011 v Bratislavě a Nitře. Slovenská televize s Oderem, „synem někdejšího nacistického zločince, který obrácením přešel k Bohu a dnes je v aktivní službě s výrazně proizraelským poselstvím“, odvysílala v únoru letošního roku čtvrthodinový dokumentární snímek. Oder se hned na začátku pořadu hlásí ke svým „slovenským kořenům“, protože jeho prarodiče z matčiny žili v Bratislavě, a říká o sobě, že je „poloviční Slovák“. O „nacistické minulosti“ jeho otce se v celém dokumentu nedozvíme konkrétně vůbec nic, až na opakované sdělení, že byl členem SS a absolvoval školení v Dachau, kde „se učili zabíjet Židy“. Oder na tyto údaje navazuje všeobecným povídáním o tzv. Einsatzgruppen, které „vraždily židovské ženy a děti“, a přechází opět na líčení svých halucinací z mládí, kdy se mu zjevovala démonická bytost v podobě „černé kozí hlavy s červenýma očima“. Tvrdí, že po svém otci „zdědil nenávist k Židům“ a že v mládí měl sám pomalu démonické vlastnosti, jelikož byl násilníkem, ubližoval fyzicky jiným lidem a dokonce měl v úmyslu zavraždit policistu. Teprve víra v (izraelského) Boha jej od tohoto zla odvrátila. Nesmí samozřejmě chybět Oderovo vyznání lásky k židovskému národu… Lze silně pochybovat o tom, že by STV mohla podobný čtvrthodinový dokument natočit s Oderem, pokud by si svůj příběh neozdobil přívěškem „syna nacistického zločince“.

 Mimochodem i slovenská pobočka ICEJ čerpá finanční prostředky z Evropské unie a hradí z těchto peněz „poznávací zájezd pro studenty do Osvětimi“, kterého se účastní studenti a pedagogové slovenských středních škol.