Mutters Verwandtschaft

Mathilde Najdek

Veronika, die Schwester meines Großvaters mütterlicherseits, entstammte wie auch mein Großvater einem tschechischen Elternhaus aus der Umgebung von Podersam. Sie heiratete einen deutschen Bauern und war somit Deutsche. Für Bauern herrschte früher das ungeschriebene Gesetz, dass den elterlichen Hof ein Sohn erben sollte, aber Veronika gebar nur Töchter, es wurden immer mehr. Erst das dreizehnte Kind war ein Junge, der Josef.

Smějeme se s Pepíčkem - Edvard Beneš

Předcházející humor z EJHLE na téma: Zásobování - Totální nasazení - Alibisti - Osvobození - Rudý Joe, Čurča a spol.

Dyž jsme jeli z koňskejch parníkem do Prahy, tedy nátřesk byl prima, tak některý lidi mluvili taky vo tom, jak to vlastně teďkonc je s tím Benešem. Abych Vám pravdu řek, taxem radši vo tomhle zástoji nikoho neintervívoval, anžto sem z toho úplnej magor. Všude říkali, že Beneš je našim presidentem. Teďkonc zase prasklo, že prej neni presidentem, anžto ňáká Česká Národní Unie, kterou prej vede jenerál Prchala (to je ten, vo kerom jednou říkají, že vobsadil Podkarpatskou Rus, jednou zasejc, že vede regimenty rudej armády a jednou dokonce taky už hrdinně padnul, dyž eště byla válka Poláků z Němcema) prohlásila, že tenhlecten Beneš vlastně něni žádným presidentem, anžto za 1. dobrovolně v osmatřicátom roce toho ouřadu nechal a po strašně dojemnom rozloučení v radiu, v kerom nám slavnostně slíbil, že se nebude míchat do našich věcí, vobětavě s prachama vodletěl do Londýna.

Izraelitská obec v Rakousku se díky „nové cestě“ FPÖ dostává do vnitřní názorové rozpolcenosti

Lukáš Beer
Kdo byl skutečným iniciátorem Stracheho prosincové cesty do Izraele? Co s tím měli společného zástupci dalších politických stran, jejichž podpisy stejně tak stojí pod společným „Jeruzalémským prohlášením“? Do jaké míry H. C. Strache svou náhle objevenou náklonnost k Izraeli myslí skutečně upřímně a vážně? Na tyto otázky si jednoznačně nedokáže odpovědět ani Claus Pándi, novinář masového rakouského deníku Kronen-Zeitung, který byl po celou dobu několikadenního pobytu delegace FPÖ na Blízkém východě u všeho a který výpravu doprovázel na každém kroku a pořídil o tom dokonce i krátký filmový dokument. (Ke shlédnutí ZDE.) Stejně tak nad těmito otázkami více nebo méně tápají i přední novináři dvou velkých deníků, které se jako jedny z několika málo médií (veřejnoprávní televizí a rozhlasem ORF byla událost naprosto ignorována) záležitostí zabývaly (Der Standard a Die Presse). Ostatně i takové vedení izraelitské obce v Rakousku dalo na sobě znát určitou nejistotu v tom, jaký si má o celé věci vlastně učinit obrázek, a hodlá nějakou dobu vyčkávat, jak se tato Stracheho „nová cesta“ bude dále vyvíjet.

„Protest gegen Provokation“

Tschechische Kommunisten-Presse berichtet über Seehofers Besuch in Prag (Auszüge im Wortlaut):

PRAG – Die patriotische Bürgervereinigung Slawische Gemeinde, der Klub des tschechischen Grenzlandes, die Patriotische-Antifaschistische Vereinigung, der Linke-Frauenklub sowie die Julius Fučík-Gesellschaft protestieren nachdrücklich gegen den Empfang der Delegation der Regierung des Bundeslandes Bayern durch die Regierung der Tschechischen Republik.

Nedokončená pouť Kuratoria (XVIII.)

1.díl - 2.díl - 3.díl - 4.díl - 5.díl - 6.díl - 7.díl - 8.díl - 9.díl - 10.díl - 11.díl - 12.díl - 13.díl - 14.díl - 15.díl - 16.díl - 17.díl
Lukáš Beer
Březen 1944

Dne 27. března 1944 navštívilo vedení Kuratoria vůdcovskou školu Hitlerovy
mládeže v Klecanech u Prahy. Na snímku Emanuel Moravec, František
Teuner a vpravo HJ-Gebietsführer Fritz Knoop.

Dříve než se v jedné z příštích kapitol pokusíme zhodnotit celkový stav výstavby práce Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě a úspěšnosti či neúspěšnosti jeho aktivit z pohledu celkové situace na jaře roku 1944, pohlédneme dnes nejprve konkrétněji na bohatou veřejně politickou činnost Kuratoria v březnových dnech roku 1944, která byla v první řadě ve znamení připomenutí si pátého výročí vzniku Protektorátu, a zmíníme se také podrobněji o sociální stránce práce organizace, ztvárněné zřizováním tzv. Domovin mládeže. Poté poněkud v chronologickém popisu událostí a aktivismu odbočíme a zaměříme se na charakteristiku hlavních rysů duchovně-výchovné práce Kuratoria a na samotnou podobu průběhu hodinek povinné služby mládeže.

Haider a Češi

Lukáš Beer

Nezdá se, že by nedávné „soustředění“ čelních představitelů „pravicově populistických“ stran v Izraeli všeobecně vyvolalo mimořádnou odezvu v českých mainstreamových médiích. Ale takové Lidové noviny přeci jen citovaly agenturu Reuters („Evropské krajně pravicové strany stupňují svou protimuslimskou rétoriku, navazují vztahy napříč hranicemi, a dokonce pozdravují Izrael jako baštu proti militantnímu islámu.“). I středně informovaný čtenář zmiňovaného periodika při snaze pochopit spletitost a souvislosti některých na první pohled nelogických spojenectví musí zákonitě ztrácet orientaci. Narazí totiž na problém s tím, jak a koho kam zařadit. Jsme totiž zvyklí vidět záležitosti pokud možno v těch nejjednodušších, bipolárních souvislostech. Krom toho není dnes v České republice neobvyklé označit hned kohokoliv nadávkou za „nácka“, fašistu či „bolševika“ v takových souvislostech, které mají sotva oprávnění k tomu, dát se spojovat se zmíněnými výrazy. Mimochodem, vyplatí se přečíst i několik málo příspěvků v diskusi pod tímto článkem v citovaném deníku.

Das Wiedersehen

Aus den Erinnerungen von Mathilde Najdek

Alteingesessene tschechische Prager Unternehmer lieβen in deutschsprachigen
Zeitungen und Zeitschriften Prags eigene Inserate schalten.
(Bild: Anzeigenteil der "Prager Wochenschau", 1940)

Sie saß ganz hinten, wollte noch nicht dazu gehören und hatte deshalb diesen Platz gewählt. Ich betrat die Klasse und merkte natürlich sofort, daß dort in der letzten Bankreihe ganz abseits von den anderen Kursteilnehmern jemand Platz genommen hat, der mir offensichtlich auf diese Art so schnell wie möglich seine noch nicht bestätigte Zugehörigkeit andeuten wollte. Mein Blick fiel selbstverständlich auf sie, und sie lächelte verlegen. Sie war ungefähr in meinem Alter, trug eine kurze Pelzjacke und hatte einen sportlichen Kurzhaarschnitt und sehr harte Gesichtszüge, ein Gesicht in dem die Falten tiefe Furchen hinterlassen haben. Ihr Äußeres hat sie nur mit einem Lippenstift aufgebessert.

Povede Stracheho cesta do křesla spolkového kancléře přes Jeruzalém? Takový je zřejmě plán.

Izraelský viceministr A. Kara na pozvání H. C. Stracheho ve Vídni: „Program FPÖ je košer“
Lukáš Beer

H. C. Strache a Rabbi Nissim Zeev z izraelské strany Shas
během nedávného pobytu představitelů FPÖ v Izraeli.
(Snímek: youtube)

Sotva mnozí stačili rozdýchat spoluúčast vedoucích představitelů Svobodných (FPÖ) na nedávném několikadenním pobytu politiků z řad evropských "pravicově populistických" politických stran v Izraeli, stihl se předseda strany Heinz-Christian Strache postarat o další dvě překvapení. Pro ty, kteří přece jenom ještě přechovávali malou naději, že každým dnem může světlo světa spatřit nějaké to stranické tiskové prohlášení Svobodných, které bude předcházející slova a skutky, vykonané v rámci návštěvy v Izraeli, alespoň z části relativizovat, to však nebyla v žádném případě překvapení příjemná.

Modrooká Markétka a hnědooká Bětka

Rasová nerovnost v rámci německého národa? Tři čtvrtě století stará příručka nechtěně staví některé rasové teorie ad absurdum
Lukáš Beer

Dobová literatura prezentovala příslušníky němec-
kého národa jako "rasově smíšené" - zde např.
obyvatele Švýcarska, Jižních Tyrol, Vídně a Bambergu.

V květnu roku 1934 vydává v nacionálněsocialistickém Německu dr. Hermann Paull (narozen 1867) ve dvou útlých svazcích svou publikaci „Německá rasová hygiena“ (Deutsche Rassenhygiene). Jak už samotný titul práce tohoto městského medicinálního rady v Karlsruhe (od roku 1893 doktor lékařtsví) naznačuje, zaměřilo se toto počteníčko na dvě dceřiná odvětví nauky o dědičnosti, konkrétně na eugeniku a také na „rasovou péči“ - abychom zde použili soudobý terminus technicus. Obě tato odvětví se tehdy zahrnovala pod pojem „rasová hygiena“. Paull chtěl svou publikací oslovit nejširší vrstvy německého obyvatelstva a oblékl za účelem „národní osvěty“ svá pojednání proto do „všeobecně srozumitelného hávu“, jak to sám v úvodu knihy formuloval, protože se prý jedná o problematiku spíše obtížněji srozumitelnou pro nevědecké čtenářské publikum. Německý občan měl na základě této publikace pochopit hlavní zásady rasové nauky, které byl od roku 1933 poskytován dosud nebývalý prostor z pozice státní „lidové osvěty“.

Obhajovací spisy K. H. Franka (7. část)

Předcházející části: 1. část + rozcestník k souvisejícím textům - 2. část - 3. část - 4. část - Lidice a K. H. Frank - 5. část - 6. část
(dokončení kapitoly "Rozprava o Lidicích" - výslech z 20. 4. 1946)

Pohled na účastníky manifestace českého obyvatelstva na brněnském Zelném
trhu, která se uskutečnila 12. června 1942 v rámci série propagandistických
shromáždění po českých a moravských městech, organizovaných protekto-
rátní vládou jako odpověď na atentát na R. Heydricha.

Otázka soudce: „Vlastníme důkazy toho, že jste rozkaz proti Lidicím znal už prostřednictvím kladenského Gestapa před Vaším odcestováním do Berlína.“
Odpověď K. H. Franka: „Je nemožné, že by mi podřízené místo mohlo zprostředkovat takový důležitý rozkaz. Takovýto úřední postup neexistoval.“
Otázka soudu: „Ze záznamů Böhmeho také vyplývá, že s Vámi musel o Lidicích hovořit už 9. června.“
K. H. Frank: „Böhme se musel mýlit!“
Otázka: „Böhme doslova napsal: 9. června 1942 v 19 hodin 45 minut mně SS-Gruppenführer Karl Hermann Frank telefonicky sdělil z Berlína, že na základě porady s Vůdcem se má s obcí Lidice zacházet následovně …“

Obhajovací spisy K. H. Franka (6. část)

Předcházející části: 1. část + rozcestník k souvisejícím textům - 2. část - 3. část - 4. část - Lidice a K. H. Frank - 5. část
Rozprava o Lidicích

Přísahou věrnosti Říši byl ukončen výjimečný civilní stav,
vyhlášený v den atentátu na Reinharda Heydricha (3.7.1942).

Následující text je přepisem části soudního přelíčení s K. H. Frankem, které se uskutečnilo dne 20. dubna roku 1946 v soudním sále vězení na Pankráci. Jedná se o tu část odpovědí obžalovaného Franka, která se vztahovala k lidické tragédii. Tento text se svým obsahem poněkud liší od běžně rozšiřovaných textových podob, které byly uváděny v československé poválečné literatuře (pojednání k těmto pramenům nalezne čtenář v odkazech pod nadpisem tohoto článku). Autorem následně zveřejněné podoby výpovědi je bratr obžalovaného, Ernst Frank, který ve svém komentáři k výpovědi svého bratra uvedl, že ji na třech místech musel doplnit o pasáže, které údajně nebyly v literatuře přebírány v plné podobě resp. byly vynechány, aby se tak zatajily před českou veřejností určité Frankovy úvahy. Ernst Frank neměl možnost nahlédnout do soudních aktů, ale použil prý všechny dostupné podklady a využil všech dostupných zveřejnění.

Cesta představitelů FPÖ do Izraele vyvolala i uvnitř strany iritaci a debaty

Tzv. „Jeruzalémské prohlášení“ protiřečí stranickému programovému dokumentu z ledna 2008
Lukáš Beer

V textu "My a islám" z ledna 2008 se parlamentní klub FPÖ vyjadřoval v duchu
odporujícím "Jeruzalémskému prohlášení" a samotnému účelu nedávné cesty.

Poté, co i „český“ portál Eurabia.cz přispěchal s několikadenním zpožděním s doslovným zněním tzv. Jeruzalémského prohlášení, které minulý týden podepsalo několik představitelů předních evropských pravicových populistických stran, je třeba uvést na pravou míru několik skutečností, které by mohly naznačit, že jásání v táboře zastánců jakési „záchrany Evropy před islamizací s Izraelem v čele“ by přeci jenom mohlo být poněkud předčasné. Důležité je věnovat se těmto jevům i proto, že budou mít do určité míry a s určitým časovým odstupem vliv i na českou politickou scénu, resp. na její formování, ačkoliv se jí dnes zdánlivě vůbec netýkají.

Asimilovaný vídeňský Čech horlivým německým nacionálem

Malá exkurze do historie vídeňských buršáckých spolků
Lukáš Beer

Georg von Schönerer (1842-1921), horlivý
rakouský "německý nacionál" a antisemita
měl na vídeňské akademické půdě svůj
"český" pendant v osobě Jaromira Tobiascheka.

Před několika málo dny se zde psalo o podivné cestě předsedy FPÖ Heinze-Christiana Stracheho s doprovodem do Izraele. Veřejnoprávní televize (a rozhlas) ORF tuto cestu naprosto ignorovala, ale zpravodajství o ní se zato objevilo v řadě deníků. H. C. Strache prohlásil během a po absolvování této cesty několik pozoruhodných věcí, jako například to, že si prý hluboce cení odkazu Theodora Herzla (1860-1904), nejvýznamnějšího představitele sionismu a „duchovního otce“ státu Izrael, pocházejícího z Rakousko-Uherska a působícího jako novinář ve Vídni. Na své stránce na Facebooku o tom H. C. Strache před několika dny mj. napsal: „Na pozvání izraelských pravicových politiků pobývám touto dobou při příležitosti jednoho jednání v izraelském městě Ashkelon. Už mnoho let pěstuji přátelské vztahy k zástupcům Izraele. Mám také mnoho společného s patriotem a buršákem Theodorem Herzlem.“ V jednom oficiálním tiskovém prohlášení FPÖ její předseda zase konkrétněji uvedl toto: „Jako Rakušan jsem si vědom toho, že to byl Theodor Herzl, kdo svými spisy připravoval založení Izraele, především svou programatickou knihou „Židovský stát“ a svým utopickým románem „Staronová zem“. Herzl byl uvědomělým německým buršákem se židovskými kořeny. Na tomto základě rozvinul sionismus, byl kosmopolitou a duchovním zakladatelem státu. To nejsou žádné protiklady.“ A na jiném místě zase Strache prohlásil: „Neboť ten, kdo miluje svůj vlastní národ, umí také projevovat ocenění vůči národům jiným. Theodor Herzl nám může být ve své duchovní velikosti a schopnosti pro nadchnutí dnes také velkým vzorem.“

26 bývalých vedoucích evropských politiků apeluje, aby Evropa radikálně změnila svou politiku vůči Izraeli

„Jsou ve hře peníze a věrohodnost EU“, praví se v jejich dopise

Výzvu 26 politiků podepsal také bývalý
spolkový prezident SRN v letech 1984-
1994, křesťanský demokrat Richard von
Weizsäcker.

Rakouský deník Der Standard a švýcarský internetový zpravodaj 20 Minuten online přinášejí dnes zprávu o dopise, který byl adresován vedoucím osobnostem EU a 27 státním a vládním šéfům jejich členských zemí. Konkrétně 26 bývalých vedoucích a významných evropských politiků v této výzvě požaduje ostrá opatření proti Izraeli kvůli jeho osadnické politice a zdráhání se dodržovat mezinárodní právo. Noviny Der Standard citují z izraelského listu Haaretz, podle kterého mezi iniciátory tohoto dopisu patří například bývalý německý spolkový prezident Richard von Weizsäcker, dále také bývalý španělský premiér Felipe Gonzáles, bývalý pověřenec EU pro zahraniční vztahy Javier Solana, bývalý prezident komise EU a bývalý italský ministerský předseda Romano Prodi a bývalá irská prezidentka Mary Robinsonová. Citovaný švýcarský portál kromě zmíněných osobností jmenuje na prvním místě i bývalého německého spolkového kancléře Helmuta Schmidta.

Nová obrazová aktualizace dosavadních dílů seriálu o Kuratoriu

1.díl - 2.díl - 3.díl - 4.díl - 5.díl - 6.díl - 7.díl - 8.díl - 9.díl - 10.díl - 11.díl - 12.díl - 13.díl - 14.díl - 15.díl - 16.díl - 17.díl

V 9. dílu seriálu nyní naleznete dohromady 85 snímků, mezi nimi i pět nových:
jako například tento ze slosování soutěže Kuratoria dne 17. 12. 1943.

Právě byla dokončena další aktualizace některých dosavadních dílů seriálu Nedokončená pouť Kuratoria. Bylo celkově doplněno 18 kvalitních snímků. 6. díl byl doplněn celkem o 5 fotografií, zejména v podkapitole o slavnostním oficiálním zahájení činnosti Kuratoria dne 13. března 1943 ve Slaném u Prahy nyní naleznete nové snímky, které dokreslují průběh slavnosti na ulicích města Slaný. Je zde ovšem i možno najít záběr do hlediště sálu, kde se manifestace konala. V běžné české historiografii se k tomu téměř vždy s oblibou recyklovaně doplňuje poválečné svědectví jednoho pamětníka, který se jako žák manifestace zúčastnil. V jednom československém deníku vyšel totiž těsně po válce článek s jeho svědectvím, ve kterém se tvrdí, že někteří žáci měli během projevu ministra Emanuela Moravce skandovat hlasitě heslo "Eman je vůl!". Je nutno však zvážit, do jaké míry lze tento vyzdvihovaný incident chápat jako "reprezentativní".

Podivný výlet představitelů FPÖ do Izraele

Na světě je „Jeruzalémské prohlášení“ evropských pravicově populistických politických stran
Lukáš Beer

Krajně pravicový německý časopis přišel
v roce 2009 s tezí o "Israel-Connection".
Je to pouze bláznivá konspirační teorie?
Přinejmenším jisté jevy ji zřejmě potvrzují.

Soudě podle aktivit předních evropských pravicově populistických politických stran by člověk snadno mohl dospět k závěru, že snad někteří jejich představitelé nemají nic bohulibějšího a důležitějšího na práci, než podnikat časté cesty do Jeruzaléma a viditelně demonstrovat svojí solidaritu se státem Izrael a jeho „právem na existenci“. Co je k této zálibě vede? Kdyby to byl ojedinělý jev, dalo by se nad tím možná udiveně mávnout rukou, ale vzhledem k tomu, že opakované ujišťování podpory Izraeli se mezitím stalo takřka standardním módním programem představitelů politických stran a občanských hnutí jako např. Vlaams Belang, Front National, Alleanze Nationale, holandské PVV či německé PRO-Bewegung a nedávno založené „Die Freiheit“, lze za touto podivnou mánií vidět určitý systematický postup. Zásluhou předsedy rakouských Svobodných (FPÖ) Heinze Christiana Stracheho se od nyní může jeho strana považovat už také za právoplatného člena mezitím již početné evropské rodinky pravicově populistických stran, které pojí tři konkrétní společní jmenovatelé – „protipřistěhovalecká“ politika, více nebo méně vyvinutý antiislamismus a bytostná solidarita s Izraelem. Přičemž ten poslední jmenovatel se nějakým záhadným způsobem vkradl mezi prvně dva jmenované, zcela legitimní jmenovatele, které mají alespoň co do činění s evropskou "patriotskou" politikou (nahradíme-li ovšem principiální antiislamismus pouze konstruktivní kritikou islamizačních projevů v evropských zemích, která se štvaním proti světovému islámu a arabskému světu nemá nic společného - a to je "nepatrný" rozdíl, který si mnoho našinců běžně neuvědomuje).

Američtí diplomaté si podle Wikileaks stěžovali na „vzpurné“ rakouské politiky

Die Presse: „Rakousko jako galská vesnice, která se paličatě vzpírá přáním světové velmoci“

U amerických diplomatů nejsou v oblibě: ministr obrany Norbert
Darabos a ex-ministryně zahraničí Ursula Plassniková. Ta před
3 roky prohlásila: "Nejsme žádným 51. spolkovým státem USA".
Foto: Österreichs Bundesheer

Minulou neděli citoval německý zpravodajský magazín Der Spiegel poprvé z té části dokumentů Wikileaks (většina z nich zatím ovšem není všeobecně přístupná), ve kterých se američtí diplomaté „frustrovaně“ vyjadřovali o rakouských politicích. Okolo 1700 zpráv amerického velvyslanectví ve Vídni přitom dokazuje, že americko-rakouské vztahy byly v posledních letech poněkud napjaté. Americkým diplomatům se kupříkladu nelíbil výrok bývalé lidovecké ministryně zahraničí Ursuly Plassnikové, která v roce 2007 v rakouském parlamentu pronesla v určité souvislosti větu, že „Rakousko není žádným 51. spolkovým státem USA“. Američané následně referovali do Washingtonu, že u rakouské političky se projevuje „narůstající populistická rétorika“.

Zloděj křičí „chyťte zloděje!“

Názorný příklad oblíbeného triku s počty českých obětí – tentokráte v podání Ondřeje Ryčla v časopise Reflex
Lukáš Beer

Člověk by mohl konstatovat, že je vlastně marné a více méně otravné, poukazovat neustále a donekonečna na jeden z nejrozšířenějších triků, ke kterému se uchyluje mnoho samozvaných expertů na českou národní historii, aby tím bylo jaksi podrženo a zviditelněno utrpení „českého národa“ v letech 1939-1945 ve srovnání s fyzickými ztrátami obyvatelstva Čech a Moravy německého původu od období května roku 1945. A aby tím mohlo být vše, co se odehrávalo po květnu 1945 na našem území, bagatelizováno a ospravedlňováno.

Je smutné, že si okolnosti vyžadují neustále se k téhle tématice vracet a poukazovat na zásadní nepravdivost jistých obvyklých tvrzení. Na velice ohraný a oblíbený trik s vydáváním židovských obětí za oběti na životech „Čechů a Slováků“ tu bylo dostatečně často reagováno a proto čtenáře dnes raději ušetříme notorického opakování stejných argumentů a čísel. (Na toto téma se psalo např. zde, zde, zde a zde.)

Aféra Jurij Moravec

Záhada: Proč nebyla Londýnem propagandisticky využita skutečnost, že syn Emanuela Moravce se octl ve spojeneckém zajateckém táboře?
Lukáš Beer

Emanuel Moravec se svými syny v lednu 1942: vlevo Jurij, později příslušník
Wehrmachtu, uprostřed Emanuel Pavel, vzorný žák elitní školy NAPOLA, a
vpravo Igor, bojující později u Waffen-SS.

Hned na počátku je nutné předeslat, že až do loňského roku dosud ještě nebyla publikována žádná důkladná studie, která by se přímo zaměřila na životy tří synů protektorátního ministra školství a ministra lidové osvěty, Emanuela Moravce. Do roku 2009 se životem Emanuela Moravce zabýval především historik Jiří Pernes (Až na dno zrady, 1997) a poté historik a samostatný vědecký pracovník Vojenského historického ústavu v Praze, Jan. B. Uhlíř (Emanuel Moravec. Český nacionální socialista, časopis Historie a vojenství, 2006).

Noční můra Washingtonu: Čína a Rusko zintenzivňují hospodářskou spolupráci

Německý informační portál KOPP-Online zveřejnil článek amerického ekonoma a publicisty F. Williama Engdahla (po studiích v USA a ve Švédsku působil opět ve Spojených státech a v Evropě, nyní žije v Německu), věnující se aktuálnímu tématu, které poněkud zapadlo do pozadí zájmu mainstreamových médií vzhledem k současné zpravodajské posedlosti vším, co se točí kolem skandálů ohledně Wikileaks.

Obhajovací spisy K. H. Franka (5. část)

Předcházející části: 1. část + rozcestník k souvisejícím textům - 2. část - 3. část - 4. část - Lidice a K. H. Frank
Rozmluva s Hitlerem o střílení Čechů
(další pasáž obhajovacího spisu č. 2)

Delegace moravských rolníků před katafalkem Reinharda Heydricha (7.6.1942).

Nato došly stovky oznámení. Ta přinesla ale jen poukázání, která nás ovšem přiměla vydat 13. června novou vyhlášku, kterou se zajišťovalo omilostnění každému, kdo do 18. června podá vhodné údaje, které povedou k vypátrání pachatelů, a to i v případech, kdy byl dotyčný spoluviníkem. To stejné platilo i pro jeho rodinné příslušníky. Teprve toto zajištění prominutí trestu přineslo úspěch, který vedl z vystopování pachatelů.

Pět publicistických zásad německého mediálního mamuta – aneb Když se jednostrannost stane programem

Lukáš Beer

BILD-ZEITUNG, nejvíce citovaný německý list, deník s největším nákladem,
se nikdy netajil svým jednostranně proizraelským kurzem, který vyplývá i z
oficiálních "publicistických směrnic" otcovského koncernu Axel Springer AG.

Nedávný příspěvek k novému oživení „případu Barschel“ z roku 1987, který byl zde, na těchto stránkách v českém překladu přetištěn, si následně vyžádal jednoduchý test s vyhledávačem, který ukázal, že mu - alespoň co se internetu týče - česká média nevěnovala vůbec pozornost.

Německá tabu

Podivné vynechávky nad tribunálem s válečnými zločinci – Nová výstava
Konrad Badenheuer

Přes čtyři milióny EUR si nechávají německý stát a Bavorsko stát novou trvalou výstavu o norimberských procesech. Tehdejší Mezinárodní soudní dvůr si tuto pozornost v každém případě zasluhuje, ale v oficiálních projevech při otevření zůstalo mnohé nevyřčeno.

Nachkriegsmassaker an Deutschen in Ostrau wird von der Polizei nicht noch einmal eröffnet, die Verdächtigen sind schon gestorben

Aleš Honus auf NOVINKY.CZ: Poválečný masakr Němců v Ostravě policie neotevře, podezřelí zemřeli
(Eine Übersetzung von Mathilde Najdek)
Weiter zum Thema: 231 Tote beim Bezirksamt

Die mährisch-schlesische Polizei wird sich nie wieder mit dem Nachkriegsmassaker an Deutschen in Ostrau beschäftigen, bei dem im Internierungslager Hanke mehr als zweihundert Deutsche ermordet worden sind. Der Grund hierfür ist die Tatsache, dass alle Personen, die auch nach mehr als sechzig Jahren wegen des Massakers angeklagt werden könnten, nicht mehr am Leben sind. Die Zeitung Právo wurde am Mittwoch vom Chef der Kriminalpolizei Luboš Valerián informiert.

Obklíčit Rusko, vzít si na mušku Čínu (dokončení)

Trojúhelník Rusko – Írán – Izrael
Diana Johnstone
V současné době je hlavním jednoznačným „nepřítelem“ Írán. Washington tvrdí, že „protiraketový obranný štít“, který některým svým evropským spojencům vnucuje, slouží k tomu, aby byl Západ bráněn před Íránem. Rusové zas však celkem jasně rozpoznávají, že protiraketový štít je směřován proti nim samotným. V první řadě celkem jasně chápou, že Írán žádné takové rakety nevlastní a nemá ani žádné rozpoznatelné motivy, aby je nasadil proti Západu. Všem informovaným analytikům je naprosto jasné, že dokonce i v případě, že Írán jaderné zbraně a rakety vyvine, by se tyto chápaly jako odstrašování vůči Izraeli, tedy regionální atomární supervelmoci, která má volnou ruku při útocích na sousední země. Izrael tuto svobodu samozřejmě nechce ztratit a je tedy proto přirozeně proti íránskému odstrašování. Izraelští propagandisté hlasitě křičí o ohrožení Íránem a ustavičně pracovali na tom, aby NATO svou paranoiou infikovali.

Obklíčit Rusko, vzít si na mušku Čínu

Skutečná role NATO v celkové strategii Spojených států
Diana Johnstone
Ve dnech 19. a 20. listopadu se setkali vůdci NATO v Lisabonu na takzvaném summitu na téma „Strategický koncept NATO“. Mezi diskutovanými tématy bude (článek byl autorkou napsán ještě před konáním setkání – pozn. NS) celá řada děsivých „hrozeb“, od kybernetické války až po klimatické změny, ale také tak milá ochranná opatření jako atomové zbraně a tlachání o high-tech Maginotově linii, která údajně dokáže ve vzduchu odchytnout nepřátelské rakety. Vůdci NATO se nebudou moct vyhnout tomu, aby hovořili o válce proti Afghánistánu, o této nekonečné křižové výpravě, která sjednocuje civilizovaný svět proti těžce polapitelnému starému muži z hor, Hassanovi i Sabah, náčelníku atentátníků v 11. století, ve své nejnovější reinkarnaci jako Osama bin Laden. Naprosto jistě se tu hodně bude mluvit o „našich společných hodnotách“.

»Břemeno z minulosti Barschel« odklizeno

Konrad Badenheuer

Vyjde pravda nakonec přeci jen na povrch? Smrt Uweho
Barschela ze dne 10. nebo 11. října 1987 představovala dopo-
sud jednu z největších záhad poválečných německých dějin.
Nyní se toho na povrch dostalo tolik, že by své poznatky
mohla zveřejnit také Spolková zpravodajská služba. (Viz INFO)

Prohlášení, které nyní podal izraelský mluvčí ministerstva zahraničí Jigal Palmor k případu Barschel, si zasluhuje přesné pročtení: „Neexistuje žádná podstata, podle které by se případ dal přivést do spojitosti s Izraelem.“ Ovšemže má Německo volnou volbu, aby případ nově otevřelo. „Nemůžeme německým úřadům říkat, co mají nebo co nemají dělat.“ On ale neřekl: „Izrael s tímto případem neměl co do činění. Není k tomu více co dodat.“ A především je tu už ta skutečnost, že něco vůbec řekl, místo toho, aby mlčel.

Z toho důvodu je nasnadě, abychom toto lehce přibržděné vysvětlení přenesli do jasné řeči následujícím způsobem: „Je přeci už dávno jasné, kdo to tenkrát udělal. Pokud německá justice bude chtít, tak může samozřejmě znovu otevřít zjišťovací řízení. Akorát k tomu neposkytneme žádnou právní výpomoc a to, že nevydáme naše agenty, se rozumí přeci samo sebou.“ Izrael může vycházet z toho, že ti, kterým bylo prohlášení z pondělí adresováno, jej přesně tak pochopili, a ne jinak.

Smějeme se s Pepíčkem - Rudý Joe, Čurča a spol.

Předcházející humor z EJHLE na téma: Zásobování - Totální nasazení - Alibisti - Osvobození
Lukáš Beer

Během války se Praha (a Protektorát vůbec) stala terčem bombardování Spojenců vícekrát. Nejvíce se zapsal nálet amerického letectva na Prahu ze dne 14. února 1945, při kterém bylo zabito 701 a zraněno 1184 lidí, přičemž tyto oběti tvořili téměř výhradně civilisté a tento letecký útok nezničil žádnou továrnu, která by mohla být využívána německým zbrojním průmyslem. Západočeská metropole Plzeň byla od února 1944 bombardována celkem osmkrát, při náletu britských letadel v noci z 16.-17. dubna 1945 zde zahynulo kolem 1.000 osob. Letouny západních spojenců bombardovaly několikrát např. město Brno s velkými ztrátami na životech civilistů, stejně jako Zlín, České Budějovice aj. Tito usmrcení čeští civilisté jsou dnes paradoxně zahrnováni mezi „oběti nacismu“. Pokud bychom měli s touto logikou posuzovat všechny „oběti nacismu“ a neřídit se přitom nacionálním šovinismem, zákonitě bychom tedy za „oběti nacismu“ museli považovat kupříkladu i padlé vojáky Wehrmachtu, ale to už zde asi zbytečně příliš odbočujeme.

Další tunel s odškodňovacím fondem – tentokráte v Maďarsku

Není tomu dlouho, co se v tisku objevily zprávy o skandálu ve Spojených státech, kde byly odhaleny rozsáhlé podvody s vylákáním neoprávněného finančního obnosu z fondu, který je určen obětím holocaustu. Nyní se podobný příklad vyskytl v Maďarsku: odvolací soud v jihomaďarském městě Szeged minulý pátek odsoudil 55 obžalovaných, kteří si nepoctivým a podvodným způsobem přivlastnili „odškodnění“ z rakouského „fondu smíření“, který byl vytvořen za účelem odškodnění nuceně nasazených dělníků z období nacionálního socialismu. Soud na základě obžaloby vyslovil tresty odnětí svobody v trvání od desíti měsíců až pět let stejně jako peněžní tresty, jak o tom nedávno informovala maďarská zpravodajská agentura MTI. Rozsudky jsou z větší části pravomocné.

Klaus vergleicht Unvergleichbares

Tschechisch: Klausovo znaménko nerovnosti
Lukáš Beer
(Übersetzung: Mathilde Najdek)
Nur kurze Zeit nach der mathematischen Verneblungsleistung der Widerständler-Anführerin Anděla Dvořáková gibt es ein neues Rechenbeispiel, das der derzeitige tschechische Staatspräsident Václav Klaus aufgegeben und durch das Gleichheitszeichen ergänzt hat. In seiner aktuellen kurzen Rede anlässlich der Ereignisse vom 17. November erklärte er nämlich wortwörtlich:

Kluci z ulice – osvěžující výlet do padesátých let

Lukáš Beer

Petr Chalupa s maminkou a bratrem Eďasem
(Eduardem) na karlovarské kolonádě v roce 1946.


Myslím, že brzy potom, co se Iva narodila, jsem začal rozlišovat, že „ona je jeho vlastní“ a my s Edou ne. To, že můj vlastní otec je někdo jiný než tatula, kterého jsme denně vídali, jsem si moc neuvědomoval, ale věděl jsem o tom. Tehdy jsem jen vnímal a byl schopen pochopit, že šlo o nějaké věci z války, kterým jsem ale vůbec nerozuměl. Asi to na mne a bratra tehdy dost působilo, zřejmě v oblastech, které si dítě nedokáže vysvětlit. Určitě to však mělo nějaký význam v našem celkovém utváření. Tatula byl prostě táta, co s námi moc nemluvil. (Úryvek z knihy Petra Chalupy „Kluci z ulice“.)

Každý z nás prožil nějaké to své dětství a řada z nás o něm může zpětně prohlásit, že to bylo dětství krásné či dokonce šťastné, plné prázdnin a bezstarostných dní a dobrodružství. Pokud se Vám jednou dostane do rukou knížka Petra Chalupy „Kluci z ulice“ (vydaná v Pardubicích v letošním roce Janem a Markétou Vojvodíkovými, kteří provozují komunitní seniorský web http://www.sedesatka.cz/) a začtete-li se do ní, pak dost možná s trochou zdravé závisti zjistíte – a to zvláště, pokud jste příslušníkem mužského pohlaví, že autor této vzpomínkové knihy těch dobrodružství v dětství zažil snad více než my všichni dohromady.

Českou premiéru filmu „Žid Süss“ zcela zastínila „Babička“ Boženy Němcové

Přesto navštívilo film jen za první čtyři týdny přes 50.000 Pražanů
Lukáš Beer

Před 70 lety byl uveden do českých kin "Žid Süss".

V průběhu roku 1940 bylo pro mnohé Pražany nasnadě potkat cestou po ulicích hlavního města Protektorátu nejednu známou hvězdu s německého filmového plátna či nějakého filmového miláčka nejen německého publika. Pražské hotely a restaurace se plnily významnými německými režiséry a hereckými hvězdami té doby: za všechny můžeme jmenovat režiséra Veita Harlana, či herecké hvězdy říšského filmu Hanse Alberse, Wernera Krauße a Kristinu Söderbaumovou. Rakouský herec Hans Moser sedával téměř denně na terase hotelu Ambassador, vidět bylo často i oblíbence ženských filmových fanynek Alberta Matterstocka, dále herce Georga Alexandera a Hildu Krahlovou bylo možno potkat v blízkosti hotelu Alcron. Takový Heinz Rühmann, Leo Slezak nebo Gustav Fröhlich, ti když měli v Praze zrovna něco na práci, bydleli zas ponejvíce v pražském hotelu Esplanade. Od počátku roku 1940 byly v pražských atelierech vedle české produkce natáčeny nepřetržitě také německé filmy. V Praze se nepřetržitě nacházelo stabilně dvacet až třicet německých filmových tvůrců.

Klausovo znaménko nerovnosti

Lukáš Beer
Neuplynula dlouhá doba, a po zamlžujícím matematickém výkonu odbojářské předačky Anděly Dvořákové tu máme nový početní příklad, který sestavil a k němuž doplnil znaménko nerovnosti dosavadní český státní prezident Václav Klaus. Ve svém krátkém projevu k výročí událostí 17. listopadu totiž prohlásil:

Únor 1948 nebyla žádná náhoda

Převzetí moci komunisty v Československu mělo svůj počátek již na konci třicátých let. Prezident Edvard Beneš v tom hrál podstatnou roli.
Tomáš Krystlík

Začít naši analýzu můžeme faktem, že politici Milada Horáková, Ludmila Jankovcová a Vladimír Krajina vypracovali v letech 1939-1941 program Za svobodu. Podle něj měl být kapitalismus nahrazen řádem „sociálně spravedlivějším a hospodářsky účelnějším“, společnost by měla být uspořádána na „základě netřídním“, neboť „teprve demokracie hospodářská a sociální trvale upevní demokracii politickou a umožní státům vnitřní rovnováhu a vnější bezpečnost“. Potíž spočívala v tom, že k „demokratickému názoru“ podle nich patřil nejen socialismus, nýbrž - „svým ideovým cílem“ - i komunismus.

Pěkná EU-nadílka

Lukáš Beer

Grafika deníku KURIER znázorňuje, kde všude
ve východním Rakousku letos "bankomatová ban-
da" udeřila - stopy vedou do Polska a do Česka.

Před týdnem (10. 11. 2010) byla za přítomnosti rakouského vicekancléře Prölla ve Vídni slavnostně otevřena první noclehárna pro bezdomovce, která je určena specielně a pouze pro občany ostatních zemí Evropské unie, živořících ve Vídni bez střechy nad hlavou. Počet bezdomovců z jiných zemí EU, kteří našli své působiště ve hlavním městě Rakouska, se odhaduje nejméně na 300 lidí, přičemž největší podíl mezi nimi mají Poláci (minimálně 120 bezdomovců), Bulhaři, Rumuni, ale také Slováci a Češi. Tito bezdomovci nemají na základě zákonných ustanovení právo na sociální pomoc od rakouského státu a obvykle mají také zakázaný přístup do nouzových nocleháren, určených pouze pro občany s rakouským pasem. Naproti tomu nejsou dveře „VinziPortu“, jak se právě tato čerstvě otevřená noclehárna s kapacitou 85 míst nazývá, otevřeny pro Rakušany, kteří nemají kde přebývat.

Nedokončená pouť Kuratoria (XVII.)

1.díl - 2.díl - 3.díl - 4.díl - 5.díl - 6.díl - 7.díl - 8.díl - 9.díl - 10.díl - 11.díl - 12.díl - 13.díl - 14.díl - 15.díl - 16.díl
Lukáš Beer
Ve znamení antibolševické kampaně

V sále brněnského Dopzu (areál kina Scala) se 3. března 1944 konala anti-
bolševická manifestace.

Kuratorium pro výchovu mládeže svolalo do Brna na dny 2. a 3. března 1944 sraz okresních pověřenců a okresních dívčích referentek, které vlastně měly příležitost takto doprovázet své mužské kolegy vůbec poprvé. Při tomto jarním pracovním sjezdu byly projednávány všechny novinky a otázky jak organizační, tak i sportovní, kulturní a sociální, týkající se vesměs vedení a výchovy české mládeže. Samotnému sjezdu předcházel ve středu 1. března večer v sále Stadionu slavnostní koncert, kterým byly zahájeny oslavy na počest českého skladatele Bedřicha Smetany v druhém hlavním městě Protektorátu. Tento koncert pořádali spolu místní pověřenec Kuratoria pro Brno-město a okresní pověřenec veřejné osvětové služby. Na pořadu večera byla Smetanova „Má vlast“, kterou dirigoval dirigent brněnského rozhlasu Břetislav Bakala. Koncertu, kterého se zúčastnil i zemský viceprezident dr. Schwabe v doprovodu představitelů moravského veřejného života, byli přítomni také hlavní pověřenci Kuratoria ing. Eduard Chalupa, J. Koubík a Němeček společně s brněnskými pověřenci Cvrkem, Navrátilem a ing. Tlustým, z pražské centrály pak v zastoupení generálního referenta dr. Teunera jeho personální referent dr. Viktorín, doprovázený vedoucím vnější služby hlavním pověřencem J. Krigarem a vedoucím III. skupiny Janem Nepomukem Pipotou.

Obrázková aktualizace dosavadních dílů seriálu o Kuratoriu

1.díl - 2.díl - 3.díl - 4.díl - 5.díl - 6.díl - 7.díl - 8.díl - 9.díl - 10.díl - 11.díl - 12.díl - 13.díl - 14.díl - 15.díl - 16.díl

Desátý díl seriálu nyní obsahuje celkem 65 fotografií, které zachycují nejen
konání "Dne české mládeže" v září 1943 v Praze, ale i "Den branného otužování",
který ve stejnou dobu pořádala v Protektorátu Hitlerova mládež.

Takřka „v předvečer“ zveřejnění nového, 17. dílu seriálu Nedokončená pouť Kuratoria bylo právě nyní mírně aktualizováno několik dosavadních dílů doplněním obrazového materiálu. Desátý díl nyní obsahuje celkem 65 snímků, zachycujících pořádání Dnů mládeže v Praze v září 1943. Konkrétně bylo doplněno 5 nových fotografií. Současně s vrcholnými slavnostmi státní organizace pro výchovu české mládeže probíhal v městech Protektorátu také „Den branného otužování“ Hitlerovy mládeže. Na jaře roku 1942 vydal Adolf Hitler rozkaz, podle kterého se nově uspořádala předvojenská příprava německých chlapců v Hitlerově mládeži v rámci úzké spolupráce s Brannou mocí. Cílem byla praktická vojenská příprava chlapců do takové podoby, aby byli co nejlépe připraveni na své povolání k armádě. V závěrečné části kapitoly o „Dnech české mládeže“ nyní můžete naleznout i tři snímky z pořádání „Dne branného otužování“ HJ v Brně a v Praze.

Nabídka a poptávka

Turecký velvyslanec pobouřil Rakousko
Lukáš Beer

Dnešní turecký tisk se postavil za nevybíravými výroky
tureckého velvyslance Tezcana v Rakousku. (Ilustrační foto.)

Česká média následujícímu menšímu „skandálu“ , který se odehrál včera v Rakousku, (doposud) nevěnovala pozornost: velvyslanec Turecka ve Vídni, Kadri Ecved Tezcan, poskytl středečnímu vydání listu Die Presse  rozhovor (nutno podotknout, že na diplomata poněkud nekonvenční), ve kterém se velmi „nediplomatickým“ způsobem vyjádřil k problematice tzv. integrace imigrantů tureckého původu v rakouské společnosti. Tón a překvapivě provokativní otevřenost tureckého velvyslance vyvolala následně pohoršení představitelů politické scény, sociální demokraty a lidovce zdaleka nevyjímaje.

Iluze zahraničněpolitické velikosti

Evropa zůstává světu pro smích – příčiny slabosti a možná východiska
Andreas Mölzer

Původně se tvrdilo, že díky Lisabonské smlouvě se upevnil profil Evropské unie a že díky úřadu vyššího zástupce pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Evropa obdržela silný hlas navenek. Lisabonská smlouva je v platnosti už téměř jeden rok. Z toho všeho, co nasliboval bruselský politický establishment, se však nedostavilo skoro nic.

Nejnápadnějším příkladem zahraničněpolitické bezmocnosti Evropské unie je v poslední minutě odřeknuté vystoupení vyšší zástupkyně pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Catheriny Ashtonové před Spojenými národy v srpnu. Ashtonová by bývala musela zaujmout místo v zadních řadách a – pokud tedy vůbec – tak by se směla chopit slova až po zástupcovi Šalamounských ostrovů – inu zahraničněpolitická velikost vypadá opravdu jinak.

Obhajovací spisy K. H. Franka (4. část)

Předcházející části: 1. část + rozcestník k souvisejícím textům - 2. část - 3. část
Pod Heydrichovým vedením
(další pasáž obhajovacího spisu č. 2)

V lednu roku 1941 se státní tajemník Karl Hermann Frank vydal na Moravu
navštívit dívčí ubytovací tábory v Luhačovicích a v Teplicích nad Bečvou.
V těchto táborech se rekreovaly německé děti z Říše a z průmyslových
oblastí v rámci tzv. "Kinderlandverschickung". (Foto: archiv LB)

Odjel jsem včas kurýrním vlakem a dorazil jsem do Vůdcova hlavního stanu ještě před Neurathem. Neurath přiletěl letadlem. Byl jsem okamžitě přijat. Hitler mi poté, co jsem vylíčil situaci a tím samozřejmě zopakoval mé vlastní podání zprávy, za přítomnosti Bormanna řekl, že musí přiostřit kurs v Protektorátu, protože prý obdržel zprávy, podle nichž je ohrožen klid a bezpečnost. Řekl, že nechce a ani nemůže pána von Neuratha zatěžovat ostřejšími opatřeními, pročež mu dá radu, aby nastoupil na zotavovací dovolenou, dokud situace v Protektorátu nebude definitivně stabilizována. Řekl, že na určitou dobu pověří vedením Protektorátu šéfa Říšského bezpečnostního hlavního úřadu, SS-Gruppenführera Reinharda Heydricha. Prý ho už povolal, aby tento rozkaz přijal. Heydrich prý pomocí odpovídající přísnosti zajistí klid a bezpečnost. Ode mne očekává, že stejně tak budu Heydricha podporovat, jako Neuratha, tím spíše, že jsme přeci oba vůdci SS. Řekl, že se následovně mám s Heydrichem srozumět.
Byl jsem Hitlerovým rozhodnutím překvapen.

Oblíbenci z Politically Incorrect

Lukáš Beer

V polovině tohoto roku pozval berlínský politik René Stadtkewitz, donedávna ještě zemský poslanec za křesťanské demokraty, do německého hlavního města známého nizozemského populistu Geerta Wilderse. Ten pozvání přijal a 2. října 2010 pronesl v Berlíně řeč asi před 550 pozvanými hosty. Stadtkewitzovo pozvání Wilderse do Berlína předtím vyvolalo nesouhlas berlínské frakce CDU. Před pár dny pak došlo k oficiálnímu založení jakési nové politické strany („Die Freiheit“) v čele se Stadtkewitzem, definující sebe sama jako pravicově liberální. Geert Wilders oznámil, že Stadtkewitzovu politickou stranu hodlá podporovat a zapojit do svého nadnárodního projektu „Geert Wilders International Freedom Alliance“.

Obhajovací spisy K. H. Franka (3. část)

Předcházející části: 1. část + rozcestník k souvisejícím textům - 2. část
O poměrech v Protektorátu před příchodem Heydricha
(další pasáž obhajovacího spisu č. 2)

Momentka z improvizovaného hlediště první dělnické besedy
"Radosti ze života", pořádané v libeňské továrně Triola někdy
koncem roku 1940 nebo počátkem roku 1941. (Foto: archiv LB)

Pokračováním válečných zápletek, obzvláště po zahájení tažení proti Sovětskému svazu, se stále zvyšovaly požadavky, které říšská vláda kladla na lidskou pracovní sílu a na výkonnost průmyslu v českomoravském prostoru. Český dělník pilně a svolně pracoval a vůbec nemyslel na to, aby poslouchal stálé Benešovo ovlivňování a jeho výzvy ke stávce. Případy sabotáží zůstávaly v celoročním průměru pod ročním počtem sabotážních akcí, které byly uskutečněny v Altreichu (tj. na území Říše před přičleněním českomoravského prostoru - pozn. překladatele). Český dělník ještě nikdy tak dobře nevydělával jako nyní v Protektorátě, cenil si svého příjmu a chránil se toho, aby se o něj nechal lehkomyslně připravit. Také čeští podnikatelé a továrníci spolehlivě vykonávali službu, shrabovali vysoké zisky a vyšli vstříc každému pokynu protektorátní vlády, ačkoliv věděli, za jakým účelem byla určována tato přání a byly udělovány pokyny.

Poválečné „excesy“ v českých zemích (květen – srpen 1945) – Nachkriegs-„Exzesse“ in den böhmischen Ländern (Mai-August 1945)

Související příspěvek - zusammenhängender Artikel: Kde že ti mrtví jsou ...
Franz Chocholatý Gröger

Bližší popis k této přehledné mapě se nachází ve starším článku autora („Kde že ti mrtví jsou …“, který je uveden jako odkaz pod nadpisem tohoto příspěvku). Jednotlivé štítky uvádí černě název místa a vedle toho červeně počet mrtvých. Zvětšit nakliknutím obrázku./ Eine nähere Beschreibung zu dieser Übersichtskarte ist aus einem älteren Beitrag des Autors zu entnehmen (leider nur in tschechischer Version, der Verweis auf diesen Artikel befindet sich unter der groβen Überschrift). Die Ortsbezeichnungen sind nur mit tschechischen Namen jeweils in schwarzer Schrift gekennzeichnet, während die amtlich festgestellten Opferzahlen jeweils rechts daneben und in roter Schrift angegeben werden. Zum Vergröβern bitte Bild anklicken.

Rozkol mezi nacionály a liberály vedl před 55 lety k založení FPÖ

Lukáš Beer

Nezávisle na tom, jaký výsledek budou mít právě probíhající sondující koaliční jednání mezi vídeňskými sociálními demokraty starosty Michaela Häupla a se stranou Zelených s Neo-Rakušankou Marií Vassilakou v čele – tedy nezávisle na tom, zda Häupl nakonec přizve Zelené do společné vídeňské vlády, či se nakonec přeci jen rozhodne pro spolupráci s lidovci – je dnes jedna věc naprosto jistá: jediná politická strana, která v říjnových vídeňských zemských volbách skutečně zapsala ve srovnání s posledními volbami fulminantní úspěch a se svými necelými 27% je zároveň druhou nejsilnější politickou stranou ve Vídni, totiž FPÖ, na koaliční jednání se sociálními demokraty přizvána zásadně nikdy nebude. Tuto zásadu vyslovil vůdčí sociální demokrat ve Vídni ihned po oznámení výsledků voleb, ještě pod dojmem zahořklého zklamání, které se mu znatelně vepsalo do tváře.

Rückwirkende moralische Rechtfertigung des antitschechoslowakischen Widerstandes dank Wortwahl in Klaus´ Rede

Lukáš Beer
Frau Mathilde Najdek hat der Redaktion spontan ihre Übersetzung eines neulich auf NÁŠ SMĚR in tschechischer Sprache erschienenen Artikels zukommen lassen. Dies dankenswerterweise als kleine Zugabe für unseren überschaubar kleinen, aber immerhin bestehenden deutschsprachigen Leserkreis.
Eine kleine fiktive Begebenheit zum Abwägen. Man schreibt das Jahr 1930. Aus Anlass des zwölften Gründungsjahres der Tschechoslowakischen Republik am 28. Oktober schickt sich im Rundfunk der Staatspräsident Tomáš Garrigue Masaryk an, eine Ansprache an die gesamte Bevölkerung des neuen Staates zu richten. Die Ansprache des Präsidenten der jungen Republik soll in Direktübertragung vom Tschechoslowakischen Rundfunk gesendet werden, der in seinen Sendungen in deutscher, ruthenischer und ungarischer Sprache später auch die Ansprache des Präsidenten in den anderen Sprachversionen ausstrahlen wird.

Odbojářka Anděla Dvořáková ukradla 80% jmenovaných obětí pro své účely a učinila z nich bojovníky za samostatnost Československa

Lukáš Beer

Zásluhou blogu Františka Matějky spatřil na internetu v písemné formě světlo světa celý text každoročně toužebně očekávaného projevu předsedkyně Českého svazu bojovníků za svobodu, paní Anděly Dvořákové. Matějka se domnívá, že její projev je unikátem a projevem, který všechny ostatní bezpečně zastíní. Na to lze skutečně jen souhlasně kývnout hlavou. Klausův faux pas ohledně „moderního českého státu, založeného před 92 lety“ je vedle perliček z úst Anděly Dvořákové skutečně slabým odvarem. Přesto všechno by byla namístě větší soudnost a opatrnost – František Matějka totiž zřejmě nevědomky a z neznalosti historických faktů chová slepě úctu k projevu, který v sobě obsahuje jednu velkou manipulativní lež.