Manfred Maurer
 |
| Peter Ludwig, předseda hornorakouského Sudetoněmeckého krajanského sdružení: „Není přece možné, aby tyto urážky pronášené rétorikou kazatelů nenávisti mohly být považovány za svobodné vyjadřování názoru.“ Foto: maria-schnee.at |
Dílo „Němci“, napsané již v roce 2010 autory Jiřím Vackem a Jiřím Krutinou (Němci, ISBN 978-80-804439-9-0) překypuje nejen historicky neudržitelnými tvrzeními, ale především se prezentuje jako antiněmecký pamflet. Tak například v kapitole „Všichni Němci byli nacisté“ se činění rozdílu mezi nacisty a ne-nacisty prohlašuje za nepřípustné: „Nacismus je jen výrazem jejich německého ducha“, říká se zde například. A dále: „Nezakrývejme tuto pravdu mluvením o nacistech.“ Němci jsou paušálně označováni jako „nelidé“, „zrůdy“ a „zvířata“. Doslova je v knize psáno: „Pro taková zvířata není lynčování zdaleka dostatečným trestem.“ Pomocí takovýchto vět je ospravedlňováno vraždění popř. vyhánění tří miliónů sudetských Němců po Druhé světové válce na základě principu kolektivní viny. Skutečnost, že se vyhnanci sami označují za oběti, hodnotí autoři jako „nestydatost“.
Pražské ministerstvo školství skandální knihu doporučovalo
Poté, co teprve krátkou dobu také existuje německý překlad textu, následuje také protest s odpovídajícím zpožděním. 45 sudetských Němců z Bavorska a Rakouska (mezi nimi téměř celé předsednictvo hornorakouského Sudetoněmeckého krajanského sdružení s předsedou Peterem Ludwigem a historikem DDr. Alfredem Oberwandlingem) podalo u státních zastupitelstev v Teplicích a Ústí nad Labem trestní oznámení proti oběma autorům. Vytýkají Krutinovi a Vackovi „hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob“ dle paragrafu 355 českého trestního zákona, stejně jako „podněcování nenávisti vůči skupině lidí“ podle paragrafu 356.
Mezi lidmi, kterých se kniha týká, vyvolává pohoršení nejen kniha sama, nýbrž také skutečnost, že ji ministerstvo školství v Praze dokonce výslovně doporučilo pro výuku dějepisu. „Velmi si Vašich aktivit vážíme, neboť Vaše knihy napomáhají zpřístupnit pravdivé historické události veřejnosti a jsou zejména pro současnou mladou generaci velmi potřebné“, stojí psáno v dopise vrchního sekčního šéfa Jakuba Stárka autorům, datovaném 30. prosincem 2011. A pokračuje se zde: „Vzhledem k tomu, že výše uvedené knihy („Němci“, „Vraždění po německu“ – pozn. red.) jsou využitelné zejména ve výuce dějepisu, doporučujeme Vám kontaktovat profesní občanské sdružení - Asociaci učitelů dějepisu. (...) Kontakty na ASUD uvádíme v příloze.“ Výchova k vlastenectví, jak píše vrchní sekční šéf, „je jednou z priorit Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy v oblasti vzdělávání žáků základních a středních škol. V této souvislosti uvádíme, že v současné době probíhá na MŠMT diskuse o posílení tématu vlastenectví v rámci revize učebních osnov (rámcově vzdělávací programy).“
Jednoho bývalého učitele toto doporučení obzvláště pobuřuje: „Jedná se zjevně o dílo, ve kterém se opět štve proti všemu německému jenom proto, aby se odvrátila pozornost od vlastních zločinů popř. aby se narušovala pozvolna se vyvíjející normalita mezi oběma národy“, odůvodňuje dr. Hans Mirtes své trestní oznámení, které podal v Česku. Pochází ze západočeského Stříbra a žije dnes ve Frontenhausenu u Landshutu. Jako předseda Kruhu domoviny Stříbro-Plzeň a spolku „Sudetoněmeckých učitelů“ spatřuje v zacházení českých úřadů s trestními oznámeními „test toho, zda je oficiální Česko vůbec zralé pro takzvané hodnotové společenství“.
Základní právo na svobodu projevu
Ohledně této zralosti musí mít Mirtes a jeho spolubojovníci mezitím pochybnosti. Protože česká justice jejich trestní oznámení vesměs zamítla. Všechny české trestní orgány, které se případem zabývaly, označily tvrzení Vacka a Krutiny uváděná v trestním oznámení jednotně za z hlediska trestního práva nerelevantní. Tímto odůvodněním se všechna přípravná řízení zastavila. Některé z odmítavých závěrů byly ovšem odůvodněny argumentací, se kterou by vzhledem k členství České republiky v evropském společenství hodnot měla být seznámena veřejnost.
Neboť se zde nejedná o výroky členů nějakého regionálního klubu literátů, nýbrž o oficiální stanoviska různých státních úředníků jako zástupců orgánu státní jurisdikce v České republice.
Jedná se o následující dokumenty:
1. Sdělení pražské kriminální policie, komisař Musil.
2. Sdělení státního zástupce v Teplicích, mgr. Norek
3. Stanovisko státní zástupkyně v Ústí nad Labem, paní mgr. Krausová (bývalá komunistka).
1. Stanovisko pražské kriminální policie: „Prostudováním předmětné publikace NĚMCI bylo zjištěno, že přisuzujete citacím uvedeným ve Vašem podání jiný obsahový význam, než jaký jim byl dán autory, kdo tito popisují situaci v období II. světové války a krátce po ní, uvádí konkrétní události a okolnosti, za kterých k nim došlo. Bylo tedy zjištěno, že skutečnosti a výroky tam uvedené nenaplňují znaky skutkové podstaty přečinů hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob podle ustanovení § 355 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod podle ustanovení § 356 odst. 3 písm a) tr. zákoníku nebo jiného trestného činu uvedeného ve zvláštní části tr. zákoníku. Rovněž nebylo shledáno naplnění skutkové podstaty přestupku či jiného správního deliktu. (...) Na podkladě výše uvedených skutečností bude Vaše podání uloženo bez dalšího opatření...“
„Kniha je nepřátelská vůči celému německému národu“
Státní zástupce Norek v Teplicích dospívá přeci jenom ke kvalitativnímu soudu, který by pro autory mohl být již méně chvályhodný. Zde jeho stanovisko: „Tato knížka je rozhodně nepřátelská vůči celému německému národu, z pohledu státního zástupce neobjektivní, autoři nejsou schopni jakkoliv rozlišovat dobu a těžkou situaci, která v té době byla. Ale ani nesouhlas s knihou a v ní tvrzenými argumenty neznamená, že by její sepsání a vydání zakládalo naplnění skutkových podstat shora uvedených trestných činů. Je třeba zohlednit, že každý má právo vyjádřit svůj názor, i když ten může být pro jiného těžko pochopitelný či s ním může těžko souhlasit. (...) Také nelze zastírat, že v roce 1938 došlo k odtržení tzv. Sudet, a že s ním téměř naprostá většina (tehdy československých občanů) tehdy na tomto území žijících etnických Němců souhlasila a že došlo k vyhnání Čechů. (...) Autoři vyjadřují svůj názor, byť podle názoru státního zástupce neobjektivně a bez nadhledu a nepřátelsky k německému národu jako celku (...)“
A zde ještě stanovisko okresní státní zástupkyně v Ústí nad Labem, paní Krausové: „(...) Ke svému tvrzení jste však vyňal jen určité pasáže z textu bez jakékoliv návaznosti na celkové dílo, avšak ani tyto pasáže nemohou naplnit pojmové znaky Vámi uváděných přečinů. (...) Kromě toho nelze pominout, že na základě objektivního hodnocení vzniku a průběhu 2. světové války bylo Německo označeno jako viník a agresor této války, v níž došlo k nesmírným ztrátám na lidských životech. (...) Závěrem je možno doporučit prostudování nebo alespoň shlédnutí dokumentů o zločinech proti lidskosti, které byly spáchány za 2. světové války ozbrojenými složkami jak na bojištích, tak v koncentračních táborech či jiných obdobných zařízeních, kde umírali nevinní lidé. Na území České republiky je možno několik takových koncentračních táborů navštívit a dozvědět se informace i o této historii, kterou nelze popírat.“
Odmítnutí žalobci tomu sotva mohou uvěřit
Dr. Hans Mirtes a jeho kolegové jsou pobouřeni: „Zamítnutí žalob je znakem toho, že neexistuje ochota se rozloučit s převládajícími vzorci smýšlení a chtějí na nich trvat i v další době. To dokazuje už i skutečnost, že se Benešovy dekrety staly nezvratnou součástí českého práva. Dle mého názoru je Česká republika díky těmto převzatým zákonům, obsahujícím vraždění a vyhánění, stále ještě zločineckým státem“, říká Mirtes. Také předseda hornorakouského Sudetoněmeckého krajanského sdružení Peter Ludwig tomu nemůže uvěřit: „Není přece možné, aby tyto urážky pronášené rétorikou kazatelů nenávisti mohly být považovány za svobodné vyjadřování názoru. Skutečnost, že české státní zastupitelství zde nenalézá žádné nenávistné popuzování, je pro nás nepochopitelná, a proto to odmítáme. Toto nebudeme akceptovat – evropské společenství hodnot je velmi vzdáleno.“
Tento text byl redakcí měsíčníku “Sudetenpost” laskavě poskytnut k překladu do češtiny a ke zveřejnění na stránkách Náš směr.
Vyšlo dne 15. ledna 2015.
