„Je přitom historickou a právní jedinečností, že se během přípravy etnické čistky v letech 1945/46 (demokratický) stát domníval (domnívá), že se prostřednictvím národních dekretů lze postavit mimo (mezinárodní) právo. Ve srovnání s tím v březnu 2001 zjistil nejvyšší soud EU v rámci tzv. ,rozsudku o Krenzovi‘ (pozn.: předseda poslední Státní rady NDR), že provinění proti základním lidským právům (pozn.: mj. rozkazy střílet na uprchlíky přes Berlínskou zeď) jsou trestná i v tom případě, když se neprohřešují proti národním zákonům, popř. jsou těmito zákony chráněna. Ale právě tento účel do dnešního dne splňují ,Benešovy dekrety‘. A navzdory takovémuto odůvodnění rozsudku oba tyto vyháněčské státy trvají na dřívějším stavu a Evropská unie v rozporu s ,Kodaňskými kritérii vstupu‘ oba státy přesto přijala.“
Tak jako se Česká republika brání realizaci šesti závazných rozhodnutí komise OSN pro lidská práva ohledně aktuálních diskriminací v českém restitučním zákoně (pozn.: což ovšem nemůže být exekvováno ani stíháno), tak také nadále porušuje právo na setrvání v dědičné vlasti, proklamované OSN, a také Úmluvu OSN o zabránění a trestání zločinu genocidia, která byla ratifikována Českou republikou. Ve sjednocené Evropě 21. století to představuje z hlediska České republiky a Slovenska, jež navíc v „zákoně o zločinech nepodléhajících trestu“ činí zločiny spáchané v důsledku vyhnání (sudetských) Němců a Maďarů beztrestnými, pochybné právní pojetí a z hlediska EU nelogickou a nepochopitelnou „toleranci“ popř. lhostejnost vůči trvalému překrucování práva ze strany obou členských států.
Anotace ke knize Fritz H. Schmachtel: Beneš-Dekrete – Freibriefe der Selbstjustiz. Gerhard Hess-Verlag, Bad Schussenried 2007. 213 stran.
Tento text byl redakcí měsíčníku “Sudetenpost” laskavě poskytnut k překladu do češtiny a zveřejnění na stránkách Náš směr.
Vyšlo dne 11. prosince 2014.
