Lukáš Beer
V uplynulých dnech vyvolalo horké diskuse tiskové prohlášení Federace židovských obcí (FŽO) v souvislosti s pozváním Vladimíra Putina na určité vzpomínkové akce probíhající v příštím roce na území České republiky. Nejednalo se o jednomyslně odsouhlasenou akci a je nutno i objektivně dodat, že i mezi českými Židy se ozvaly prozíravé a moudré hlasy (abych byl přesnější: je mi konkrétně znám pouze jeden hlas), jež se jen podivují nad tímto politickým aktivismem FŽO (publicista Jan Schneider označil tento postup jmenované židovské organizace za „projev oportunismu či nedospělosti“). Nicméně zdá se, že tato inteligentně vyznívající židovská vyjádření nesouhlasu s postupem jmenované „federace“ zaniknou mj. i díky křiklounství jednoho česky psaného a poměrně čteného periodika, které lze považovat za určitou light-verzi hlásné trouby izraelské politiky u nás.
Příležitostným či dokonce pravidelným čtenářům Neviditelného psa není třeba zvlášť připomínat, jak si lze vysvětlovat na první pohled onu prazvláštní zálibu velkého počtu tamních autorů příspěvků v blízkovýchodní tématice, notabene když se téměř každý den takřka navzájem předbíhají svými jednoznačnými sympatiemi vůči politice reprezentace jednoho jediného konkrétního státu v této zeměpisné oblasti, jako kdyby snad s ním Česká republika od pradávna sdílela společné hranice. Vše je zde přeci až přespříliš dobře evidentní. Neviditelný pes mezi česky psanými weby nevyniká pouze svým nepřirozeným/přirozeným faible pro Izrael, ale obzvláště v posledních měsících také svou nebývalou vulgární protiruskou hysterií, jež často nabývá značně obskurních podob.
Zpravidla je vedena na rovině naprosto nenávistného a primitivního šovinismu, který v jiných případech (když je namířen jiným směrem, než proti Rusku, nemluvě o mimoevropském geografickém středobodu jejich publicistického zájmu), ti samí lidé tvrdě odsuzují. Osobně jsem se v německojazyčném prostředí s takovýmito mnohdy primitivními protiruskými projevy a konstrukcemi („ruští agenti“, „bolševici“ atd.) skutečně nesetkal. Při představě stejné rétoriky adresované izraelskému státu nebo Židům by to v odvetných článcích těchto autorů přetékalo jen odpliváváním si nad „komoušskými, bolševickými a náckovskými“ manýry. Ve skutečnosti se ovšem Neviditelný pes pohoršuje nad mnohem kultivovanějšími cizími projevy kritiky politiky Izraele, jež se s vlastní, ve vztahu k Rusku téměř kanálovou rétorikou nedají co do kvality srovnávat. – Pokrytectví k pohledání.
Ondřej Neff vidí v Česku po organizovaném vypískání Miloše Zemana se zvedat „špinavou vlnu bolševismu, fašismu, antiamerikanismu a putinismu“ a barvitě si stěžuje: „Co česká putinovská sebranka předvádí, to by mohlo být tištěno v Rudém právu a Tribuně před rokem 1989 bez změny slůvka. Obsah i smysl je totožný, tedy nasazení ruského chomoutu. Rozdíl tu ovšem je, a to obrovský. Putinovská pakáž nemá podporu ruských bajonetů. A bylo dobře si ve dnech kolem 17. listopadu uvědomit, že vše, co se stalo, bylo možné jen proto, že Rusové stáhli prst ze spouště. Komunistická armáda i policie byly připraveny a neváhaly by před masakrem, kdyby k tomu dostaly z Kremlu povel. Ten nepřišel a režim se bez podpory bajonetů zhroutil.“
Na české protimoskevské hysterii je specifické to, že si pro nedostatek argumentů bez přestání musí posluhovat protikomunistickými (antibolševickými) historickými reflexy, resp. nesmyslnými asociacemi se srpnem 1968. Na nic takového v německých či rakouských médiích, samozřejmě že v těch velmi kritických vůči Moskvě, nikdy nenarazíte. Takového novináře nebo publicistu by lidé měli vesměs za idiota. Udivuje, že v Česku se najdou vůbec lidé, kteří jsou schopni žvásty o bolševismu ve vztahu s Moskvou v roce 2014 vůbec poslouchat a číst, natož přejímat! Ale vraťme slovo Ondřeji Neffovi – ten ve svém novém úvodníku dokonce varuje před tím, že pokud se „putinovská pakáž“ a proruská „sebranka“ u nás prosadí, hrozí zvrácení poměrů před rok 1989: „A každý má teď příležitost se projevit – opět záleží na každém hlasu a na postoji každého občana. Dějiny neskončily, to je hlavní poučení z událostí kolem pětadvacátého výročí [Velkého listopadu]. A budou pokračovat i v roce 2015.“ Naštěstí prý ale „putinovci“ v ČR nemají podporu ruských bajonetů.
Jistý Zdeněk Stránský ve stejném vydání Neviditelného psa píše „Přátelům Ruska“, že Druhou světovou válku „vyvolala ruská nenasytnost“ (takto s prominutím nehovořil ve vztahu k Rusku ve svém slavném projevu při rozpoutání války mezi Berlínem a Moskvou v červnu 1941 ani Adolf Hitler!) a v jednom duchu ospravedlňuje masové vraždění civilistů „hirošimskou bombou“, která podle něj „porazila nejen Japonce, ale odstrašila rovněž Sověty chystající se na napadení Turecka a obsazení černomořských úžin“.
A jak se asi Neviditelný pes staví k prohlášení Federace židovských obcí, o kterém byla řeč hned úvodu této úvahy? „Kvůli pozitivnímu chování kohokoli v minulosti nelze strkat hlavu do písku před jeho negativním chováním v současnosti“, zformuloval to srozumitelně „blízkovýchodní specialista“ Neviditelného psa, Lubomír Stejskal, ve svém článku nadepsaném „Putina ne“...
