K této tajné řeči Hitlera existuje sedm záznamů, žádný těsnopisný (!). Hitler měl v něm generalitu podle výkladu spojenců seznámit s tím, že diplomatická vyjednání s Polskem jsou jen zástěrkou pro jeho dobytí Polska a že je jeho úmyslem napadnout Francii a Velkou Británii.
První strojopisný záznam byl americkým žalobcem Sidney S. Aldermanem, ještě než byl předložen k projednání norimberskému soudnímu dvoru, rozdán ve 250 kopiích žurnalistům. Jenže obsahoval tolik neuvěřitelných tvrzení podsouvaných Hitlerovi, že byl tribunálem jako důkazní prostředek zamítnut. Psalo se v něm totiž, že Hitler doslova prohlásil: „Válečným cílem není jen dobytí určitých linií, nýbrž fyzické zničení nepřítele… Polsko bude zbaveno obyvatelstva a osídleno Němci… Obávám se jen, že Chamberlain nebo jiný sviňák přijde v posledním momentě s nějakými návrhy a se změnami stanoviska. Poletí se schodů. Třebaže mu budu muset před očima fotografů nakopat do břicha… Zda tomu svět uvěří, je mi u prdele.“
I když v němčině výraziva týkající se defekace nejsou tak vulgární jako v češtině, nelze uvěřit, že se Hitler ve své oficiální řeči k nejvyššímu velení vojenských složek takto vyjádřil. V záznamu bylo též uvedeno, že Hermann Göring pak po onom Hitlerově projevu vyskočil na stůl a divoce na něm tančil. Což je k neuvěření, protože Göring, jak známo, patřil v nejvyšším německém nacionálně socialistickém vedení se státním tajmníkem v ministerstvu zahraničí Ernstem von Weizsäcker a s ministrem zahraničí Konstantinem von Neurath k nejvýznačnějším holubicím, chtěl zachovat mír.
Alderman označil rozdání kopií tohoto spojeneckým tribunálem neuznaného záznamu Hitlerovy řeči tisku a novinářům jako technickou chybu, za nedopatření. Britové přesto převzali tento záznam odmítnutý norimberským tribunálem a zařadili jej jako důkaz zločinnosti národně socialistického vedení Německa do svého oficiálního sborníku Documents on British Foreign Policy (Dokumenty britské zahraniční politiky)! Odtud se ony výroky připisované Hitlerovi rozšířily do světa a historici je dodnes nekriticky přejímají.
Norimberský soudní dvůr pak sáhl po jiném zápisu této Hitlerovy řeči, který by psán přibližně z jedné poloviny na jednom, pak na druhém psacím stroji, papíry neměly hlavičku, zápis byl bez data pořízení, evidenčního čísla, označení stupně utajení, nebyl podepsán, chyběla poznámka, kdo jej pořídil, kdo je odpovědný za přepis. Obhájce Ericha Raedera Walter Siemers dokázal, že první polovina tohoto zápisu byla psána na stejném papíru a na stejném psacím stroji jako soudem zavržený první, výše uvedený záznam. Soud to ignoroval a záznam coby důkaz přitěžující nejvyššímu velení německých ozbrojených sil, že vědělo předem o Hitlerových zločinných plánech, což byl jeho hlavní účel, přiřadil do spisu.
Další záznam oné Hitlerovy řeči z 22. 8. 1939 pořídil generáladmirál Hermann Boehm. Ten byl obhájcem Raedera vyslechnut a učinil před ním místopřísežné prohlášení o pravdivosti jím uvedených skutečností, kde bod po bodu vyvrátil Hitlerovy výroky v prvním i druhém zápisu předloženém soudu, že je nevyřkl nebo takovou formulaci nepoužil. Podle něj Hitler řekl, že kvůli popouzení Polska Velkou Británií proti Německu nebudou asi diplomatická vyjednávání o Danzigu a dopravním koridoru úspěšná, že pak je jeho cílem zničit polské vojenské síly, přičemž pravděpodobnost následné války s Francií a Velkou Británií není velká. Neprohlásil nic o zničení Polska včetně jeho obyvatelstva.
Zajímavá je i další věc. Záznam Boehmova výslechu společně s jeho místopřísežným prohlášením odevzdal Siemers tribunálu jako důkaz obhajoby. Byl soudem zaregistrován pod označením „Raeder Nr. 129“ v denním protokolu norimberského tribunálu, což je zřejmé z přílohy knižně vydaného doslovného záznamu z procesu, ale samotný text záznamu a faksimile Boehmova místopřísežného prohlášení v něm chybí!
Spojenci evidentně zfalšovaným záznamem Hitlerovy řeči z 22. 8. 1939 zařazeným do soudního spisu mínili dokázat, že Hitler chtěl rozpoutat evropskou válku s Velkou Británií, Francií a Polskem. Jenže v době německého vpádu do Polska mělo Německo výzbroj a munici, později extrapolováno, na šest týdnů vedení války a to pouze s Polskem. To naprosto zpochybňuje Hitlerův úmysl se utkat v evropské válce s Polskem, Francií a Velkou Británií. Francie měla v té době v ozbrojených silách mnohonásobnou převahu - Německo mělo tři vycvičené ročníky (vojenská služba zavedena až 16. 3. 1935), Francie a Polsko minimálně 25 ročníků.
Nutno si zvyknout, že dějiny nefalšovaly jen komunistické a nacionálně socialistické režimy, nýbrž i výspy demokracie USA a Velká Británie.
Tento text vyšel na autorově blogu a je zde převzat s jeho laskavým souhlasem. Do diskuse k článku se lze zapojit pod uvedeným odkazem.
