Conchita Wurst & Vladimír Putin – „protikladní lidé roku 2014“?

Novinky z „queer“-fronty: Koupaliště se zvláštní otvírací dobou pro transsexuály 

Foto zdroj: PROFIL

Nejpozději od vítězství „Conchity Wurstové“ na letošní hudební soutěži Songcontest v květnu se zdá, že pestrý život „queer community“ získal náběh na novou epochu svého rozkvětu a společenského uznání. „Levicové“ kruhy si v už beztak svou „tolerancí“ proslulém Berlíně poslední dobou naléhavě vyžadují další nová zvláštní pravidla pro určitý okruh osob se zdravotním postižením, jehož procentuální zastoupení mezi populací je paradoxně velmi zřídkavé. Vzhledem k tomu, že některé společenské trendy a „výdobytky“ dosažené za našimi západními, popř. severozápadními hranicemi, mohou být za několik let vděčným vzorem a inspirací českých neomarxistů, není od věci je mít v hledáčku již dnes.

Poté co v berlínské městské části Friedrichshain-Kreuzberg, které vládnou Zelení, již zavedli upravené doby návštěv na koupališti speciálně pro muslimské přistěhovalce (koupání s burkou), stejně jako pro transsexuály, chtějí podobné opatření zavést i ve čtvrti Schöneberg. Včetně nabídky pro speciální koupací doby pouze pro transsexuály. Oficiální odůvodnění tohoto opatření zní takto: „Mnohé z postižených osob se vůbec ani neodvažují vstoupit do veřejných koupališť, protože by jejich jinakost byla každému hostu okamžitě zřejmá a tyto osoby jsou přímo vystaveny možnému osočování“, uvádí k tomu berlínští Zelení společně s okrskovými politiky sociální demokracie. Odpovídající žádost v tomto smyslu, zpracovaná zmíněnými politickými stranami, se již chystá. V budoucnu mají být městská koupaliště v Tempelhofu-Schönebergu na několik hodin v měsíci přístupná pouze transsexuálům, „intersexuálům“, „queers“ atd. Dobře školený personál by přitom zřejmě měl být schopen odlišovat tyto skupiny návštěvníků od jiných lidí (vyhýbejme se raději pojmu „selektovat“).

Na návštěvě u kancléře Faymanna (vlevo).

„Hudbu si nekupuji kvůli nějaké toleranci“ 

Kdo se v těchto dnech procházel nebo projížděl ulicemi Vídně, nemohl si nepovšimnout záplavy podobizen nové ikony takřka celoevropského „queer hnutí“, „krasavice“ s vypěstěným černým plnovousem, jež plní stránky bulvárních novin a zdarma rozdávaných deníků u stanic metra. „Conchita Wurst“, jak zní umělecké jméno výstředního homosexuála, bojujícího za práva „LGBT community“, to dotáhl i do žebříčků „nejúspěšnějších Rakušanů a Rakušanek“ roku. Letos si mohl ve svém přestrojení zakoncertovat nejen přímo před budovou Evropského parlamentu v Bruselu, ale přijal jej osobně sám rakouský kancléř Werner Faymann – nutno podotknout, že se „Conchita“ dostavil (resp. dostavilo) do úřadu ve svém stabilním přestrojení. Na druhou stranu je tento sociálnědemokratický politik předními rakouskými kabaretisty běžně parodován (zdaleka nejen pro svůj typický hlas) jako „kašpárek“, kterého nikdo nebere vážně a který nebudí respekt. Možná proto snad společná fotografie s „Conchitou“ pro novináře nepůsobila až zase tak kontrastně a nedůstojně.

Neexistuje žádné médium v rakouském mainstreamu, které by o homosexuálním zpěvákovi nepsalo nebo nehovořilo výlučně jako o ženě, ačkoliv je „Conchita“ biologicky mužem. Bývalý lidovecký vicekancléř Spindelegger sklidil kritiku, když se odvážil nazvat věci tak, jak se mají, totiž že nepogratuloval k vítězství „Conchitě Wurstové“, ale „umělci Thomasovi Neuwirthovi a jeho postavě Conchita Wurst“. O několik dní později se pod tlakem médií cítil nucen veřejně prohlásit, že nehodlá právům homosexuálů „vytvářet žádné hranice“...

Vzhled „Conchity“ prý připomíná romantizované vypodobňování Ježíše, řekl vídeňský teolog Paul Zulehner. Ale tuto figuru objevilo i finančnictví – Bank Austria z fousaté „krasavice“ učinila hlavní postavu své reklamní kampaně. Levicově liberální zpravodajský magazín Profil zvolil „Conchitu“ – paradoxně společně s Vladimírem Putinem – za „člověka roku 2014“. Odůvodnění redakce: obě osobnosti symbolizují „zápas o diametrálně protikladné životní koncepce, který se zdaleka neodehrává pouze v Rusku“. Putin prý symbolizuje „bezohlednou mocenskou politiku, nacionalismus, antidemokratickou represi a chování muže, který přehání svojí mužnost“, zatímco „Conchita“ je ztělesněním „umělecké fantazie“.

Alespoň soudě podle internetových diskusních příspěvků pod příslušnými články v rakouských médiích to nevypadá tak, že by sdělovací prostředky odrážely názory lidí z ulice. Lidé se pohoršují nad tím, proč média nenazývají Neuwirtha správně mužem (resp. nepíší o něm jako o „něm“), pochybují o jeho zpěváckých kvalitách a vyjadřují znechucení nad tím, že tento obličej je nyní vidět prakticky všude, kam se člověk podívá. Často je slyšet názor, že kdyby se tento homosexuál nepřestrojoval křiklavě do ženských šatů a nenosil provokativně plnovous a neangažoval se navenek pro „práva LGBT komunity“, nikdo by o něm dnes jako o mírně podprůměrném zpěvákovi nevěděl. Jeho zpěvácké schopnosti samy o sobě příliš nepřesvědčují. „Přeci si nekupuju hudbu kvůli nějaké toleranci, ale proto, jestli se mi líbí nebo ne“, vyjádřil to výstižně jeden z diskutujících. (-lb-)