Důvod: Na výstavě chyběla návaznost na holocaust a 2. světovou válku
Protože se zjevně dostatečně nepodvolil zákonům politické correctness, dostal se ředitel Nadace Útěk, vyhnání, usmíření v Berlíně Manfred Kittel, úřadující od roku 2009, pod palbu kritiky v takové míře, že se nakonec spekulovalo i o jeho odstoupení. Tento historik pořídil v zahraničí výstavu o vyhánění ve 20. století, která je prezentována v Německém historickém museu v Berlíně. Krátce před zahájením začátkem listopadu ovšem musela být odstraněna část výstavy o německých vyhnancích. Historikové z „Kruhu vědeckých poradců“ zmíněné nadace měli připomínky k přehnaným počtům obětí, nesprávně přiřazeným fotografiím a kvůli „chybějícímu kontextu“ – což znamená, že vyhnání Němců nebylo, popřípadě bylo příliš málo vylíčeno jako následek holocaustu a Druhé světové války.
Důvěra vůči ředitelovi je rozvrácena, vyjádřil názor předseda poradenského kruhu, Stefan Troebst. Několik vědců nevylučovalo odstoupení, pokud by Kittel měl zůstat ve své funkci. Státní ministryně pro kulturu Monika Grüttersová (CDU) se od Kittela distancovala. Ten je považován za národního konzervativce a před několika roky se vyjádřil, že v době sociálně-liberální koalice Willyho Brandta [v letech 1969-1974 byl německým spolkovým kancléřem vlády sociálních demokratů a svobodných demokratů – pozn. překl.] se konalo „druhé, duchovní vyhnání“.
Po setkání kruhu poradců s Grüttersovou v polovině listopadu se dohodlo zachovávání mlčenlivosti k tématu. Ovšem neoficiálně se hovořilo o tom, že se pro Kittela hledá jiné využití. Bernd Posselt, mluvčí sudetoněmecké národnostní skupiny a bavorský zemský předseda Unie vyhnanců a vysídlenců v CSU, spatřuje v konfliktu ohrožení realizaci Dokumentačního střediska pro útěk a vyhnání v Berlíně a ředitele se zastává. Unii prý přinejmenším hrozí závažný problém, že nebude akceptována v oblasti vyhnanců, pokud by „ředitel nadace prof. Manfred Kittel, jenž se těší velkému uznání jako odborník a člověk, měl být skutečně odvolán“. Kittel byl prý sice stále kritizován ze všech možných stran, ale na základě své vědecké integrity neustále ospravedlňoval důvěru, jež byla do něho vkládána. „Pokud se po landsmanšaftech rozšíří pocit, že Spolková nadace Útěky, vyhnání, smíření se stala hračkou pro ideologické roztržky, ztratí tento projekt svůj smysl“, řekl Posselt.
Tento text byl redakcí měsíčníku “Sudetenpost” laskavě poskytnut k překladu do češtiny a zveřejnění na stránkách Náš směr.
Vyšlo dne 11. prosince 2014.