Demonstrace PEGIDA – naděje i rizika

Novinářský fake německé televize ARD? Ta ve svém zpravodajském
pořadu z demonstrace v Drážďanech přinesla několik údajně náhod-
ných rozhovorů s některými účastníky. Mezi nimi byl i muž s čepicí
(na obrázku uprostřed). Do kamery řekl, že má strach z velkého počtu
Turků a že si přeje, aby Německo zůstalo Německem. Nějakou dobu
po odvysílání pořadu vyšlo najevo, že tento muž je novinářem soukro-
mé televizní stanice RTL, který na demonstraci inkognito sledoval 
nálady účastníků. Distancoval se od svých "xenofobních" názorů a
řekl, že se svým kolegům bál přiznat, že je také "utajený" novinář, aby
jej okolí nepoznalo. Paradox: novináři z ARD jej prý nepoznali, ač-
koliv, jak odhalil list Junge Freiheit, v roce 2012 spolupracoval 
s televizí NDR (ARD). Foto: screenshot YouTube

V Drážďanech protestuje týden co týden mnoho tisíců Němců proti aktuální vládní cizinecké a azylové politice. Krátce před Vánocemi dosáhl tento protest rekordní počet více než 17.500 účastníků. Motivace demonstrujících je přitom stejně tak rozličná jako jejich různorodé složení ze všech sociálních vrstev národa; dokonce se ani nejedná a jednotný politický obraz, který se tu mezi protestujícími naskýtá. Ovšem v jednom bodě si všichni přítomní – až na čmuchaly a převlečené novináře mezi těmito lidmi – zdají být ve svém požadování zajedno: etablovaná politika, která umožňuje, ne-li přímo chce zvyšovat neustále podíl cizinců v zemi, už nesmí takto pokračovat.

Je potěšující, že se toto jasné poselství dostalo díky lidem v takovéto viditelné podobě „na ulici“. Protože pouze zde jej etablovaná politika nemůže přehlížet. Veškerá veřejnost, a to i daleko v zahraničí, ví, že existují mnozí Němci, kteří nechtějí strpět další „přenárodňovací“ politiku svých vlád. Organizátoři nazývají tyto jimi iniciované protestní demonstrace  „PEGIDA“ a prezentují se jako „Vlastenečtí Evropané“, kteří se brání „islamizaci Abendlandu“. To lze do jisté míry určitě dobře chápat, protože mezi více než 16 milióny Ne-Němci v Německu se nachází určitě ne zrovna mizivý podíl cizinců z islámských zemí a kultur. A je také bezesporu, že si na německou půdu činí mnohem agresivněji nároky než jiné vrstvy cizinců v zemi, což dokazuje zdaleka nejen strašlivě velký počet mešit v Německu, jako viditelný symbol jejich ambicí na ovládnutí tohoto prostoru.

Přesto je ale velkou chybou domnívat se, že importovaný islám je podstatou celého problému. Fokusovaný „boj proti islamizaci“ si nevšímá jádra věci, ale poukazuje pouze na aktuální nejkříklavější vnější obraz a na jeden ze symptomů postupné biologické likvidace německého národa (a tím výkonného srdce, bez kterého se evropský kontinent ve zdraví neobejde) stejně jako jiných, podobně postihnutých evropských národů, masivním přistěhovalectvím z Afriky, Asie, z Východu, ale i určitých etnik z některých částí Evropy. Toto přistěhovalectví nemá žádný společný jmenovatel v podobě náboženského vyznání.

A co je možná v této souvislosti ještě mnohem důležitější: „Boj proti islamizaci“ si hledá špatného viníka. Tuto nežádoucí politiku přistěhovalectví neovlivňují, neřídí, nepřipouštějí „muslimové“ či jejich „islámská kultura“, nýbrž jsou to právě naopak „křesťané“ či jejich některými kruhy často proklamovaná „židovsko-křesťanská“ kultura. Pouze jejich a výlučně jejich politice a postojům Evropa vděčí za současné alarmující poměry. Nebýt odpovědných evropských a zámořských politických činitelů, kteří připouštějí či chtějí příliv přistěhovalců do Evropy, mimo jiné i z islámských zemí, nestála by dnes na území Německa dnes možná ani jediná mešita.

Pokud tedy za přistěhovaleckou a „přenárodňovací“ politikou nestojí hybné páky „islámu“, jaký význam může mít asi jakýsi soustředěný boj proti němu? A to se zdaleka tyto islámu nepřátelské nálady neomezují pouze na – často nenábožensky založené – muslimy v evropských státech... Problém s malým množstvím skutečně zfanatizovaných muslimů by se automaticky vyřešil, kdyby generelně proběhl zásadní odvrat od dosavadní přistěhovalecké politiky a hledaly by se účinné cesty pro vyléčení ran posledního půlstoletí. Nastal tedy čas na hledání schůdných konceptů a východisek.

Demonstrace PEGIDA jsou prvním vítaným náznakem příchodu nového „jara“. Být proti „odcizování“ vlastní země je oprávněným nárokem. Stavět ovšem „islám“ na stejnou úroveň s pojmem „přecizení“ (Überfremdung) a proklínat jej, je nejen pošetilé, ale skrývá v sobě navíc velké riziko, že obyčejně lidé, kteří se takto angažují pro dobrou věc, budou nakonec (přinejmenším částečně) využiti jako „užiteční idioti“ ve službách svých skutečných nepřátel. Včetně těch mimoevropských. Protesty v Drážďanech a dalších německých městech musí pokračovat a sílit, ale časem se tyto musejí také „mentálně“ dál rozvíjet, nebo vytvořit předpoklady a úrodnou půdu pro další projekty. (-lb-)