Erika Steinbachová (71) byla po celá léta "oblíbeným" terčem zájmu polských médií. |
V německých a zahraničních, zejména v polských sdělovacích prostředcích byla předpovídatelná volba člena CSU (od roku 2003) souhlasně analyzována jako „zlom“ v politice BdV a jako rozchod s kursem, který razila Steinbachová. „Generační změna vytváří nové perspektivy“, uváděl v titulku tiskový orgán sedmihradských Sasů. Samotný Fabritius podněcoval debatu o změně kursu díky několika nejasným vyjádřením, jako např.: „Je důležité abychom se přestavěli. Zajisté je pamětnická kultura ještě důležitá. Ale v budoucnu musí jít v první řadě o to, abychom měli na očích práva krajanů, kteří dnes žijí v zahraničí, a postarali se o to, aby kulturní dědictví nebylo zapomenuto.“ Podle něj se na veřejnosti příliš málo vnímá, že vztah krajanských sdružení s lidmi ve vlasti – „a také k Polákům a Čechům, kteří tam dnes žijí – funguje téměř bez problémů.“ A dále: „Jasnější distancování se“ od Benešových dekretů je podle něj přesto "úkolem, který má Praha ještě vyřídit“. Je jeho cílem přivést změnu právě ve vztahu k Polákům a Čechům, kde se z obou stran vyskytovaly „emocionálně přehnané reakce“.
„Mým pokusem je přenést na celý svaz cestu sblížení, kterou jsem šel v Rumunsku“, prohlásil Fabritius, který má ve své staré vlasti dobré kontakty. V Rumunsku se „zpětně odstranilo mnoho bezpráví, z části vzorově“, řekl listu Münchner Merkur. Budoucí prezident BdV ve svých různých vyjádřeních ovšem vyjasnil, že kolektivní majetkové a restituční nároky nebudou svazem podporovány – „Vlastnictví je individuálním právem“. A na otázku novinářů, zda uvažuje o nějakém novém názvu pro „Svaz vyhnanců“, Fabritius odpověděl: „Docela intenzivně. Ale to ještě není zralé k diskusi.“
Tento text byl redakcí měsíčníku “Sudetenpost” laskavě poskytnut k překladu do češtiny a zveřejnění na stránkách Náš směr. Vyšlo dne 7. srpna 2014.