Tomáš Krystlík
V článku Oslavy 8. května? Symptom pokročilé schizofrenie Západu a tragikomické divadlo se píše: „změny hranic… Stalin a jeho následovníci pouze logicky hájili to, co získali od spojenců za porážku Německa ve druhé světové válce.“ Sovětský svaz ale území od spojenců za porážku Německa nezískal, protože bylo jeho již předtím, než vstoupil do války.
Pokud Velká Británie by doopravdy chtěla přijít na pomoc Polsku, vypověděla by po 17. 9. 1939, kdy Sovětský svaz vpadl do Polska, válku i jemu. To neučinila, chtěla válku jen s Německem, kterou také vypověděla. Ne Německo Velké Británii!
Winston Churchill se v roce 1936 zavázal za úhradu svých astronomických dluhů britskému antinacistickému spolku The Focus a také Edvardu Benešovi, že učiní vše, aby svrhl britskou vládu a ustavil kabinet s podstatně ostřejším kursem vůči Německu. Když se stal ministerským předsedou, zamlčel obyvatelstvu Velké Británie, že Hitler učinil přes různé prostředníky asi dvacet nabídek k uzavření míru, poslední vezl do Skotska Rudolf Heß, protože by musel vysvětlovat, proč nechal britské obyvatelstvo tak dlouho zbytečně krvácet místo toho, aby podepsal mír (Německo chtělo restituovat materiální a lidské ztráty). Bylo mu jasné, že Velká Británie se s hospodářskou a vojenskou podporou sice udrží, ale v žádném případě není s to zlomit moc Německa na kontinentu pro nedostatek techniky pro překonání kanálu la Manche a pak pro nereálnost sama získat nad Německem vojenskou převahu.
V roce 1938 Churchill napsal: „Vše, co chceme, je, aby německé hospodářství bylo zcela zničeno.“ V den vypovězení války Německu, 3. 9. 1939 a v rozhlasovém projevu v listopadu 1939 prohlásil: „Tato válka je britská a jejím cílem je zničení Německa.“
Proto jeho největší snahou bylo zatáhnout Spojené státy do války s Německem, aby Velké Británii pomohly zvítězit nad Německem a na straně druhé Německo poštvat proti SSSR, aby se válkou s ním oslabilo. Hitlera pomocí MI5 udržoval v domněnce, že s ním uzavře mír, což dosvědčuje i Heßova mise.
Hitler po přednesení nehorázných územních sovětských požadavků Molotovem v Berlíně v listopadu 1940 si uvědomil, že by bolševický vliv tak dosáhl až přímo k německé a italské hranici, a nařídil zpracovat plán Barbarossa.
Churchill 7. 3. 1942 Rooseveltovi napsal: „Rostoucí tíže války, ve mně vyvolala pocit, že zásady Atlantické charty by se neměly chápat tak, že odpírají Rusku hranice, které drželo, když je Německo napadlo."
28. 11. 1943 na konferenci v Teheránu oba státníci vyslovili souhlas, aby si Stalin ponechal dosud získaná území s tím, že Polsko bude odškodněno na úkor Německa.
V okamžik skončení války v Evropě tvořila anglo–americká vojska na evropském bojišti pouhou třetinu sil sovětských. Vynutit si na Sovětském svazu něco silou bylo iluzorní.
K tzv. schizofrenii Západu v dalším pokračování článku se nemá cenu vyjadřovat, je to blud. Placení internetoví trollové se objevili s událostmi na východě Ukrajiny a se záborem Krymu. Moskevští, nikoli západní. To potvrzuje i množství Čechů, dokonce i těch, kteří většinu života prožili na Západě, a dosud platili jako názorově prozápadní, jak opakují ruskou propagandu, ba vymýšlejí novou, což je jasným symptomem existence kompromitujících materiálů proti nim v ruských rukách.
Takto to dopadá, začne-li někdo hodnotit události, a ignoruje historická fakta. Pravda, obtížně, ale přece jen přístupná.
Replika Lukáše Beera na tento text ZDE
Tento text vyšel na autorově blogu a je zde převzat s jeho laskavým souhlasem. Do diskuse k článku se lze zapojit pod uvedeným odkazem.
