Do zveřejnění v Rusku v roce 1994 byl Stalinův projev z 19. 8. 1939 považován západními historiky za podvrh nejspíše francouzské tajné služby, protože jeho text od tiskové agentury Havas převzal a zveřejnil 29. 11. 1939 deník Le Temps. Stalin dementoval obsah své řeči o den později, 30. 11., v moskevské Pravdě. Poté byl text oné Stalinovy řeči zveřejněn ještě 12. 7. 1941 ve švýcarském Journal de Genève.
Po válce byla na Západě Stalinova řeč z 19. 8. 1939 tabu, kdo se o ní jen zmínil, byl nařčen, že je apologet Hitlera a historik nadržující nacionálně socialistickému Německu – Stalin přece nemohl být tak špatný! Jak bylo uvedeno, zápis Stalinovy řeči ve francouzštině byl nalezen ve Zvláštním archivu Svazu sovětských socialistických republik pod archivačním číslem F.7/op. 1/d 1223 a zveřejněn v roce 1994 v ruském překladu v časopise Novyj mir: Vědci z fakulty historie novosibirské univerzity, kteří text Stalinovy řeči v archivu objevili, prokázali, že odpovídá původnímu textu agentury Havas, že struktura projevu, jeho obsah a typické řečnické obraty odpovídají zcela Stalinově stylu.
Dnešní námitky historiků proti pravosti textu se dají shrnout takto: v protokolu zasedání politbyra chybí zmínka o zasedání 19. 8. 1939, zástupci Kominterny se nikdy neúčastnili zasedání politbyra KSSS, vedoucím osobnostem Kominterny nebyly tyto Stalinovy záměry známy a ani neodpovídaly Stalinovým direktivám Kominterně, Německo nebylo ochotno se vzdát svého vlivu v Bulharsku a Maďarsku, Stalin měl ve zvyku držet do poslední chvíle věci v tajnosti i před členy politbyra, takže by nic takového neprohlásil před okamžikem potvrzení příletu Ribbentropa do Moskvy.
Na druhé straně naopak svědčí pro pravost textu zveřejněného v Novém miru skutečnost, že Stalin na článek v Le Temps reagoval za méně než 24 hodin, tedy přímo bleskově, osobním dementi v Pravdě, což se dá plausibilně vysvětlit tím, že musel odhalení svých záměrů neprodleně čelit. Tak rychle na mezinárodní úrovni Stalin dosud nejednal. Ve Stalinově dementi v Pravdě z 30. 11. 1939 se, kromě označení textu Havasu za lež, pravilo, že „nikoli Německo napadlo Francii a Velkou Británii, nýbrž Francie a Velká Británie Německo, čímž převzaly odpovědnost za současnou válku“, že „Německo po zahájení bojových akcí předložilo Francii a Velké Británii mírové návrhy“, které „SSSR upřímně podporoval“ a také, že „jak německé mírové návrhy, tak i pokusy SSSR dosáhnout co možná nejrychlejšího skončení války byly vládnoucími kruhy Velké Británie a Francie příkře odmítnuty“.
Zajímavé je, že nikdo se nezabývá tím, že Stalinovo dementi v Pravdě z 30. 11. 1939 se týká jiných věcí, než byly v jeho projevu a že je samo o sobě historici necitují, aby se nepřipomínalo, že evropskou válku vypověděly Německu Velká Británie a Francie, ne Německo jim a že Německo se snažilo s nimi rychle uzavřít mír. Sovětská participace na uzavření míru spíše pravdě neodpovídá.
Tento text vyšel na autorově blogu a je zde převzat s jeho laskavým souhlasem. Do diskuse k článku se lze zapojit pod uvedeným odkazem.
