Alois Kříž stanul po válce před Národním soudem společně s dalšími 21 českými novináři. Sedm z nich bylo odsouzeno k trestu smrti, mezi nimi i Kříž, který během svého krátkého života dle výpovědi svých kolegů a také poválečných svědků vypovídajících před soudem vynikal svou pracovní houževnatostí.
Velmi podrobně zdokumentoval život Aloise Kříže a jeho poválečnou kauzu Lukáš Kopecký ve své diplomové práci Případ rozhlasového novináře Aloise Kříže před Národním soudem z roku 2011. Alois Kříž se narodil 26. února 1911 v Hamburku a celé mládí byl jeho život konfrontován s neutěšenými materiálními podmínkami. V osmnácti letech, v roce 1929, se stal posluchačem právnické fakulty Karlovy univerzity v Praze, kde složil dvě státní zkoušky. Studium práv pro rodinné a majetkové poměry nedokončil. Na podzim roku 1935 uzavřel sňatek s Martou Langerovou z Děčína, která se hlásila k německé národnosti, a žil s ní v Praze, kde pracoval v účtárně Zemského úřadu.
Kvůli nízkému příjmu ze státní služby a narození prvního syna byl Alois Kříž nucen ohlížet se po vedlejším zaměstnání, až nakonec získal místo ve sportovní rubrice Poledního listu. Jak Lukáš Kopecký mohl vyčíst z výpovědí poválečných protokolů, stal se Kříž brzy časově velmi zaneprázdněným, neboť musel denně pracovat 13–14 hodin, z toho důvodu se rodině příliš nevěnoval. V říjnu 1939 jej navíc postihla osobní tragédie – krátce po porodu jeho druhorozeného syna Petra zemřela jeho manželka. Smrt ženy jej natolik psychicky odrovnala, že musel bezprostředně po pohřbu po dobu několika týdnů trávit na interní klinice. Mladší syn Petr byl odvezen k německým prarodičům do Děčína. Křížovo druhé manželství nebylo šťastné a končilo v roce 1946 rozvodem.
V poválečném procesu s Aloisem Křížem hrál určitou roli i dopis, který měl obžalovaný v březnu 1939 adresovat bývalému poslanci v Národním shromáždění za Sudetoněmeckou stranu, Ernstu Kundtovi. Ačkoliv německy psaný dopis Kříž nikdy neodeslal, stal se důvodem pro jeho vyhazov z redakce listu Národní noviny v roce 1939. Křížovi kolegové objevili na psacím stole dopis adresovaný Kundtovi, ve kterém autor uváděl, že jeho manželka je Němka a ve kterém se nabízel německé straně pro potírání marxistických buněk. Křížův dopis byl ukončen pozdravem „Heil Hitler!“. Šéfredaktor listu Národní noviny si dopis nenápadně ofotil a přečetl na rychle svolané redakční poradě, o které Kříž nevěděl. Ten pak nalezl dopis ležet na svém původním místě. Na druhý den mu bylo sděleno, že je propuštěn z redakce, aniž mu byl prozrazen skutečný důvod.
Praha, 5. května 1945: Alois Kříž je lynčován pouličním mobem. Zdroj: Národní archiv, fond NS, sign. TNS 6/47, karton 114, poř. č. 269 |
Kříž se velmi brzy stal význačným spolupracovníkem a představitelem hnutí Vlajka. Později promluvil i na několika jejích veřejných vystoupeních. O několik let později vystřídal svou politickou činnost na půdě České ligy proti bolševismu, když objížděl Čechy a Moravu jako její referent.
Nastoupil do rozhlasu na pozici politický referent a zpravodaj. Programové schéma v Křížově pracovní oblasti v rozhlase tvořily nejprve krátké reportážní příspěvky pro relaci „Doba, práce, události“, dále přehled tisku, překlady některých německých relací a v neposlední řadě přednášky, které měly svými tématy odpovídat současné situaci. Byl zahájen cyklus „Čech nemůže být bolševikem“ a na něj pak navázaly další cykly „Co víte o Židech“ a „Co víte o Židech a zednářích“. Křížova rozhlasová kariéra skončila fakticky jeho zatčením 5. května 1945. Výpovědní dopis ze služeb rozhlasu mu tak byl zaslán již do vazby 24. května. Píše se v něm, že pracovní poměr byl zrušen „vzhledem k závadnému politickému chování během německé okupace“.
Aktivní politická činnost Aloise Kříže v České lize proti bolševismu setrvala až do posledních dnů války Ještě 2. května 1945 (!) vystoupil se svým projevem na přednášce s názvem „Náboženství, morálka a rodinný život v SSSR“ konané ve velkém sále Městské knihovny hl. města Prahy. Ze zaznamenaných hlášení o přednáškách lze dohledat, že Kříž dokázal promlouvat velmi sugestivně. V hlášení z přednášky na téma „Bolševismus – nepřítel světa“ konané 10. června 1944 v Josefově stojí: „Průběh přednášky byl vzorný, účinek na posluchače mohutný. Výkon řečníka strhující a kvitovaný souhlasným potleskem.“
Alois Kříž byl zadržen 5. května 1945 a později zatčen orgány ředitelství bezpečnosti v Praze. Kříž byl později obviněn, že se za „květnové revoluce“ v roce 1945 aktivně zúčastnil bojů o pražský rozhlas po boku vojáků SS. Když chtěl Kříž opustit budovu rozhlasu, byl rozpoznán pouličním mobem, který jej začal lynčovat.
Knihu Co víte o Židech? lze objednat v tomto e-shopu |
Podle svých některých bývalých kolegů byl Kříž „stoprocentně oddaným stoupencem nacismu" do posledních chvil trvání Protektorátu. „Mluvil proti presidentům Masarykovi a Benešovi ve svých vložkách a přímo nenáviděl východ. V této své linii setrval až do posledních dnů, prohlašoval, že ví, že padne i s režimem, který tehdy panoval“, uvedl jeden ze svědků ve své výpovědi.
Ve středu 26. března 1947 vynesl Národní soud v Praze rozsudek nad pěticí aktivistických šéfredaktorů, které tím do jednoho uznal vinnými. Národní soud vyměřil Křížovi nejvyšší trestní sazbu – odsoudil ho k trestu smrti. Po ukončení předložili obhájci Kříže a dalších dvou odsouzených novinářů žádost o milost prezidenta Československé republiky. Protože byla prosba zamítnuta, byla ten samý den vykonána poprava odsouzených neveřejně na zadním dvoře pankrácké trestnice, a to v předem stanoveném pořadí, kdy Alois Kříž přišel na řadu jako první. Jeho poslední slova před popravou zněla: „Ať žije národ, ať zhyne bolševismus!“ (-lb-)